Návrat z dlouhých cest

Návrat Flokiho Gornsona na hrad Curav
Napsal fogs

Z dálky jsem už viděl vysoké hradby hradu Curav, které se pyšnily nad zasněženou krajinou. „Konečně!“ pronesl můj lidský pobočník Diarf Olafson, který je vysoké atletické postavy. Pod železnou helmou mu hlavu mu zdobí dlouhé zrzavé neupravené vlasy a stejně rudé vousy, zapletené do různě dlouhých copů. Celé tělo i nohy mu zakrýval dlouhý červený vlněný plášť, pod kterým byla vidět bohatě zdobená tunika. Skoro nejde poznat že se mu pod tunikou rozprostírá kroužková košile. Na nohou mu viseli široké kalhoty, dole stažené onucemi. Chodidla měl pokrytá typickou koženou obuví. V rukou nesl obouruční sekeru, se kterou uměl velice dobře zacházet a za páskem uložený ostrý nůž. „Máš pravdu Diarfe, po naší dlouhé cestě budeme konečně doma.“ odpověděl jsem mu a na chvíli jsem se kochal krásou hradu v zimě. Rychle jsme se vydali na cestu, protože nám nebylo zrovna teplo a už jsme dlouho nejedli pořádné teplé jídlo a nepili žádné dobré pivo. „Už nejsme daleko,“ začal Diarf „ co kdybychom si zasoutěžili v běhu, kdo bude dřív u brány?“ Jelikož jsem věděl, že je skvělý běžec tak jsem mu radši řekl, že už nejsme málé děti a že sním soutěžit nebudu. Stačilo když jsme soutěžili v tom, kdo vypije více piva a já jsem po deseti pivech napadl hlídku, která zrovna po dlouhé službě odpočívala v hostinci.

 

.***.

 

Dorazili jsme k bráně a dva strážní nás zastavili. „Otevřete bránu!“ rozkázal jsem. Oba strážní velice mladí, asi nováčci, řekli, že nás dovnitř nepustí, že už dlouho drží smutek, protože dostali zprávu, že jejich král zemřel. Vykulil jsem oči a vyřkl „Co to je za nesmysl, já jsem živ a zdráv! Pust mě okamžitě dovnitř!“ zařval jsem z plných plic a sundal jsem si helmu. Strážní se podívali jeden na druhého a začali se klepat. „O-o-omlouváme se Vaše Výsosti, n-n-nepoznali jsme Vás.“ Rychle zabušili domluvený tón na bránu a ta se začala otevírat. Hned jak jsem mohl vlezl jsem dovnitř a utíkal jsem do svého sídla za svou ženou. Už jsem se blížil, když mě zastavil udýchaný Diarf „Floki, od stráži jsem se stihl dozvědět, že tě zde pokládají za mrtvého už celý rok. To je nedlouho potom co jsme Curav opustili.“ Řekl jsem mu že musím vidět Thoru. Přikývl a rychle jsme vyrazili. Když mě uviděli stráže tak na mě civěli jako by viděli ducha. Rozrazil jsme dveře a viděl jsem to nejhorší, co jsem mohl. Viděl jsem jak má žena objímá nějakého muže, kterému jsem nejprve neviděl do tváře, ale pak jsem ho poznal. „Jarik, to jsem si mohl myslet.“ už dlouho chtěl můj trůn, ale že by zašel tak daleko tomu se mi nechtělo věřit. „Ty parchante dej ty tvoje špinavý ruce z mojí ženy!“ zavolal a vytáhl jsem sekeru a rychlou chůzí jsem se blížil k páru. Jarik odhodil Thoru na zem a vytáhl svůj meč a vyjekl „Neměl ses vracet!“ Rozběhl se ke mně a já elegantně uhnul a vzápětí ho sekl po noze. Minul jsem, ale hned jsem proti němu poslal další nebezpečnou ránu. Tu ale očekával a uskočil. Diarf se zatím postaral o Thoru a odvedl jí pryč. Jakmile zalezli do dveří propadl jsem hněvu a sekal jsem po Jarikovi, který se jen s obtížemi bránil mým útokům. Cítil jsem, že mu docházejí síly a tak jsem zamířil ránu na jeho ruku, ve které třímal zbraň. Nestihl uhnout a sekera mu ruku uťala jako by to byl vosk. Rozbrečel se a začal na mě chrlit „ U Odina smiluj se pane, prosím nezabíj...“ Jeho hlava dopadla na zem a můj rozum a smysly se začali vracet. Podíval jsem se na muže, kterého jsem zabil a otočil jsem se ke dveřím. V nich stálo asi pět plně ozbrojených mužů a koukalo, co jsem provedl. Někdo za nimi křikl „Zatkněte ho!“ Váš král Floki Gornson se vrátil a vy ho chcete strčit za mříže?“ zeptal jsem se a nachystal se k boji. Dopředu se procpal malý trpaslík a spustil „Omlouvám se, ale dostali jsme zprávu, že král je mrtev, jak můžeme věřit, že to není nějaká magie?“ V tu chvíli jsem uslyšel jak se otvírají dveře za mnou a z nich vybíhá Thora. Pustil jsem sekeru a běžel jsem jí naproti. „Konečně jsem doma Thoro, strašně se mi stejskalo.“ Vášnivě mě políbila a pohlédla na odcházející muže a trpaslíka. Vzal jsem jí do náruče a zamířil do naší ložnice. Mezitím přiběhl Diarf a držel se za hlavu a měl naštvaný výraz v obličeji. Když mě uviděl, začal se ale usmívat a místo aby promluvil pouze pokýval hlavou.

Napsal fogs 07.04.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 4 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.15605902671814 secREMOTE_IP: 18.205.114.205