Pipux: já bych rád pomohl, jenže ty jsi se zeptal tak 400 let :).
Snad tedy jen to co mne hned napadá.
Ve středověku najdeš období, kdy se ten obrázek co o něm máme týkal větší skupiny lidí. Dejme tomu stoletá válka, nebo Husiti? Ale i 12.st a jeho křížové výpravy. To byla doba příležitostí. Tam skutečně šlo jít do Palestiny a získat půdu. Jenže to je právě kámen úrazu. Nakonci šlo o to se usadit, nebýt dobrodruhem. Bylo to dost nepraktické a přesto se tomu věnovalo hodně lidí. Protože museli. Když byl každý co měl jeden dvorec a tři krávy rytíř, to pak udělalo hodně rytířů. Třeba hejtmana Žižku. Na toho nejspíš nevyzbylo, nešlo dál dělit grunt. Tak se stal napřed lapkou a pak žoldákem a nakonec velkým vojevůdcem. A to velel jenom malým oddílům.
Hradská soustava opravdu připomínala franckou říši. Spravovala se ze sedla, prostřednictvím ní celá země. Ale to skončilo poměrně záhy, on už Břetislav s tím měl trochu problémy a na začátku 12.st začal mazec, protože bývalí družiníci se na hradech nějak moc zabydlovali. Do konce století jsou tu počátky vnitřní kolonizace a pomalu se začíná obyvatelstvo připoutávat k půdě. Nejprve jen výměnou za výhody, ale to se brzo změní. Takže s tím cestováním to bylo různé. Svobodní mužové nemuseli nic, hospodařili na půdě knížete a když kníže houknul, vzali co měli a šlo se bojovat. Třeba italové to nesli těžce, když jim zabouchali na brány města. Jenže synové a synové synů už měli problém. Nebyla půda a jeí získání bylo těžší. Byl to podnik, kolonizační, vyžadoval peníze, ale i lidi. O německém právu se hodně spekuluje, ale Josef Žemlička celkem úspěšně dokládá, že jej u nás předběhly právě tyto první kolonizační počiny. Později z nich vzěšla pozemková šlechta - Ronovci, Hrabišici, Vítkovci, většina později zanikla, ale ve své době to byli skuteční páni.
Tak nějak jsem utekl od těch dobrodruhů. Někde tady visí článek co jsem psal o krčmách a denárech. Tam se dá dočíst o tom, jak by se třeba ti tradiční hrdinové neměli kde sejít. V té renesanci už ano.