18. Marpenot (Říjen) 1499
Je ráno, podařilo se nám v pořádku přečkat noc. Vstáváme s úsvitem nového dne plni sil a odhodlání. Jako první se vydáváme s Terrénem na průzkum před jeskyni. Sám zůstávám přikrčen ve stínech v chodu jeskyně. Sleduji pozorně okolí a jsem připraven bránit Terréna při jakémkoliv ohrožení. Po chvíli se Terrén vrací zpět k jeskyni. Během noci se zde nic nezměnilo. Během našeho průzkumu se Lander připravuje v jeskyni na svůj první pokus o očištění jezírka.
Jakmile jsme opět všichni v bezpečí za palisádami, Lander vykročí směrem k jezírku. S Terrénem se na sebe v rychlosti podíváme a rozdělíme si hlídky. Já střežím vchod do jeskyně a Terrén dá pozor na Landera.
Lander pokleká na břehu jezírka a začíná pronášet magické formule. Obsah jezírka začíná vařit. V jednu chvíli jako by se něco po Landerovi sápalo, ale síla jeho víry zahnala tuto hrozbu. Paladin neochvějně pokračuje dál ve svém rituálu. Když najednou se zjevil Strážce jezírka. Pravděpodobně vodní elementál. Snažil se vší silou uchopit Landera a vtáhnout ho do hlubin jezera. Ale Lander všem jeho útokům statečně odolal.
Po pár útocích a vystřelených šípech se Strážci jezírka podaří vylákat Landra k tomu, aby vkročil do jezera. Lander zmizel. Okamžitě kouzlím Mágovu ruku a zkouším prohmátnout v obsahu jezírka, zda nezachytím o Landerovo tělo. Mezi tím se Terrén rozbíhá k jezírku a bez jakéhokoliv zaváhání skáče do hlubin. Zmizel okamžitě také. Zbyl jsem tu sám se svázaným gobliním Červem.
Ten jakmile zjistil, že jsme tu sami, ožil. Ač svázaný, staví se na nohy. Snaží se skákat mým směrem. Snažím se zachovat klidnou hlavu. A udržet si přehled o tom co se děje u vchodu do jeskyně, u jezírka a za mými zády. Červ se každou chvíli snaží mi být blíž a blíž. Drásá mi to nervy! Několikrát mu pohrozím s nataženou tětivou.
Přestávám vnímat vchod a studnu. Ten parchant se mi směje! Pálím. Ten zmetek to ustál. Pokračuje dál ke mně se stejným úšklebkem na tváři. Zničeno nic promlouvá ke mně obecnou řečí. O tom jak mě prý temnota schvátí. Seru na něj! Chcípní! Pálím druhý šíp. Červ konečně padá k zemi.
Rychle se otočím a zkontroluji stav u vchodu. Nikde nic. Začínám důkladně sledovat jezírko. Když se na chvíli objeví Lander. Okamžitě jeho pohled upoutá Červovo tělo s dvěma šípy v těle. Snažím se vysvětlit, co se tu odehrálo, ale Lander se beze slov otáčí a vrhá se opět do jezere. Nejspíš se vrací pro Terréna.
Jsem tu opět sám. Jeskyně jako by potemněla. Opět slyším Červův hlas. Nabízí mě jakýsi pakt. Ignoruju to. Hajzl, zjevně chce ještě dorazit. Přibíhám k němu s rapírem v ruce a bodám jej do hrdla. Ale on stále mele. Nehodlá tu svoji tlamu konečně zavřít! Neskutečně mě to sere! Čím víc do něj zarážím chladnou ocel, tím víc se mi směje a neustále mluví. Sakra už dost!
Nekontroluji se. Musím toho zkurvysyna umlčet. Uříznu mu hlavu zmetkovi! Pouštím rapír, tasím dýku a jdu na to. Krev cáká všude, ale on furt mele. Jsem víc a víc šílenější. Až nakonec, hurá! Uřízl jsem tomu parchantovi hlavu! Tak teď se ukaž, jak se ti bude mluvit. Snažím se zahodit Červovu hlavu vší silou za palisády. Snad teď už bude klid.
Opět se objeví na chvíli Lander. Očividně nechápe, co se zde odehrálo. Nachází mě kompletně od Červovy krve a ve stavu naprostého šílenství a paniky. Sám je zadýchán z drsného souboje. Snaží se mě uklidnit aspoň v tom krátkém čase, který má. Stále se nevrátil Terrén. Lander se opět vrhá do hlubin se slovy, ať jej následuji.
Chvíli se zamyslím. Opravdu se mi chce? Nebude lepší utéct? Pryč z této jeskyně. Po chvíli se vzpamatuji. Sám tady nebudu. Snažím se vrhnout do jezera. Ale, dostal jsem se do pevného sevření Strážce. Drtí mě! Nedaří se mi vymanit se z jeho sevření. Upadám do bezvědomí. Temnota mě obklopuje.
Opět procitám. Hluboký nádech, vidím známou tvář. Lander se vrátil. Ale jak je jeho zvykem. Dlouho zde nezůstává. Opět odchází do hlubin.
Nečekaně jsem tu opět sám. Do prdele, to mi snad dělají schválně! Snažím se postavit a vzít zbraň. Když najednou si vidím, jak se bezhlavé Červovo tělo pohybuje mým směrem. Kurva to není možné! Schoulím se v nejbližším koutě. Stále se blíží. Zmocnil se mě neskutečný strach. Kouknu v rychlosti k jezírku. Sakra co tam je? Jakýsi tvor. Kurva, já chci pryč! Tohle je konec. Tady zdechnu!
Konečně! Neznámému tvoru se v zádech objeví Lander ve společnosti Terréna. Vrhají se na tvora. Ten ač se urputně snaží dostat až ke mně, padá k zemi. Jsem naprosto vyčerpán. Musím si odpočinout. Lander se ze mě snaží dostat, co se zde odehrálo, ale já stále opakuji to samé. Šel po mně!
Zalehl jsem k ohništi a snažil se uklidnit. Lander ještě nějakou chvíli se snaží ze mě něco dostat, ale pochopil, že tudy zatím cesta nepovede. Jsem naprosto v háji. Musím se uklidnit a zbavit se toho příšerného strachu z toho, že zase uslyším Červův hlas. Ale jak? Panika z toho, že se nesrovnám mě neskutečně tíži.
Nakonec vyčerpáním usínám. Zhruba po hodině opět procitám. Po krátkém rozhlídnutí po jeskyni zjišťuji následující. Mý společníci uklidili Červovi ostatky a započali se srovnáváním nově získaných poznatků. Jezírko je opravdu Matčino oko. Dřív nejspíš mohlo být průchodem do Vílí divočiny. Ale v součastnosti je znesvěcené a nabízí puze průchod do Stínopádu. Nejspíš. Ano měli jsme tyto informace od Antola Pillarka, ale v tuto chvíli jsou potvrzené. Nejsou to jen domněnky.
Další otázkou k zamyšlení je, z jakého důvodu zde byl strážce? Tato otázka vystává okamžitě do popředí, hned po tom co mi Terrén popisuje zkolení Strážce. Šílenství, panika a neskutečná únava zapříčinila výpadky mého vědomí v závěru souboje. Nicméně nebyl zde Strážce kvůli tomu, aby zabránil proniknout temnotě ze Stínopádu do našeho světa?
Pokud ano, je nyní průchod vůči zlu zcela nechráněn. Musíme okamžitě něco vymyslet a uzavřít průchod! Naší výhodou je, že zrůdy stále netuší nic o smrti strážce. Nebo už to ví?
Nervózně pohlídneme k jezeru. A doprdele! Jedna bestie je tam! Zabme jí! Rychle!
Za střelecké podpory Terréna se s Landerem vrháme na bestii. Jakmile jí zaženeme do světla snaží se uprchnout do stínů. Pomocí magického světla jí odříznu cestu a dorážíme jí!
Nemáme už žádný časna přemýšlení, když na to přišla už první bestie. Je jen otázkou času, kdy se sem pohrnou hordy takových. Je zapotřebí jednat! Problém ovšem je ten, že jsme všichni na pokraji sil a potřebovali bychom si pořádně odpočinout.
Připravíme několik ohnišť, lampy a louče. Rozebíráme palisády, poslouží k udržení ohnišť. Snažíme si odpočinout, ač několik útoků náš spánek přeruší, postupně přicházíme na to, že musíme pokrýt světlem celý břeh. V tu chvíli jsme již přečkat zbytek noci bez útoků bestií.
