K-N

Kirsch

• Aiss píše:Nakonec vyzjistili, že se teď Bobo a jeho pacholci zdržují v opuštěném skladišti u staré výpusti - tam, co dřív skladoval věci obchodník Kirsch, než se mu přihodila ta ošklivá věc.

Laken

• obyvatel Col Fen
• Aiss píše:se s tím prý setkal, vypadá to jako smečka divokých psů
• tvrdí něco o démonickém vzezření, ale spíš to budou jen jeho velké oči
• půjde s námi
• chtěl vzít původně do zaječích, ale vítězná potyčka se psy a Svenovo promlouvání do duše ho nabudily tak, že pokračoval s námi. Cítil se hrozně hrdinsky, tak jsem ho požádala, aby mě chránil - nechtěla jsem, aby ho tahle náhlá odvaha třeba taky nezabila. V soukromí se mě ptal, co mě drží s tou divnou skupinou.
• S Lakenem jsme spěšně vytáhli matku s dítětem, které jsme v první hrobce našli v jámě - ten duch byl zřejmě ženský, cítila jsem, že touží po tom dítěti - a pověřila jsem Lakena, ať se na nic neohlíží a odvede je do vesnice.
• Ve vesnici nás přivítali s úlevou, Laken je teď za hrdinu - jsem za něj ráda, třeba to i někam dotáhne.

Lanar

• Sven píše:širokoplecí, ale pomenší jižan s kulatou tvářičkou a zářivým úsměvem na tváři.
• Lanarovy stáje, kousek od Solné brány, z níž se kroutila stezka směrem k jihu, až k daleké Port Umbře.
• Aiss píše:Sven s handlířem Lanarem (který nebyl tak docela handlíř, jak už vyšlo najevo) rozprávěli nad láhví vína
• Sven píše:Lanar byl jeden z mála lidí, kteří si mne dokázali získat. Myslím, že kohokoliv jiného bych v tu chvíli odmítl. Ale jeho bezprostřední přívětivost byla něco, s čím se půlelfí bastard nesetkával často. Nechtěl jsem ho zarmoutit a tak jsem souhlasil s pozváním na večeři.
• Jenže pak se od Šedivcova domu ozval výbuch. Kolem nás se přehnala vlna haraburdí, uvolněných střešních tašek a zvířeného prachu. Koně ržáli a Jižanovy děti uvnitř domu začaly naříkat. Ten však, věren tradicím své rodné země, nedbal na potomstvo a rozběhl se směrem k epicentru.
• (Večeře v Měsíční věži): Pouze letmo jsem vnímal Lanara v jeho honosném jižanském oděvu z hedvábí a mušelínu, který tak náramně nezapadal do zdejšího kraje lněného plátna a ovčí vlny. Co dělá koňský handlíř na šlechtickém dvoře, napadlo mne znovu. Je-li ovšem skutečně jen tím.
• Lanar do mne šťouchnul loktem. „Durmen moc často o pomoc nežádá,“ syknul mi do ucha. Vládce Varteny vypadal vskutku překvapeně. Jistě nebyl zvyklý na odmítnutí „Nemůžu spolupracovat s někým, komu nemůžu věřit,“ zašeptal jsem v odpověď.
• Když jsem nereagoval, dodal ještě, „Jsi jediný schopný to rozluštit.“ Gaerwyn, která natahovala uši, to zaslechla a zakabonila se. „Zajímalo by mne,“ zeptala se pak, „čím to, že prostý koňský handlíř, jako je tady Lanar, požívá u dvora takové vážnosti?“
• Pán Durmen pokýval hlavou, chvíli zvažoval odpověď. „Jeho názory jsou pro mne důležité a cenné,“ odvětil nakonec. Tahle věta mne přivedla k myšlence, že Lanar by mohl být docela dobře nejen rádcem, ale i špiónem. Ostatně jeho znalosti byly překvapivě obsáhlé. A na křižovatce města, jakou jeho stáje byly, se jistě šuškalo mnohé.
• „I vy na sebe dávejte pozor," zasmál se Lanar a pohladil oslíka po hřívě. „A jestli vás cesta zavede na Krkavčí skálu, vyhledejte Borose, podkoního. Poradí vám. Pomůže.“
• „Ještě něco,“ zastavil mne Lanar. „Dům U Dvou děvčátek. Dejte si na něj pozor.“ Tázavě jsem se na něj podíval. „Omlouvám se, musím jít. Něco… něco se děje.“
• V hlavě jsem přemítal nad tím, proč mne Durmenův informátor upozorňuje na jednu z místních laciných putyk.

otec Lebharlan, stínopádské vydání

• knihovník v sarbatoinském klášteře
• Aiss píše:Knihovna je... není tak docela prázdná... Sídlí tam pár duší
• Vrátili jsme se do knihovny ve snaze vyjednávat. Nezačala jsem úplně dobře, to uznávám, ale myslím, že nakonec by se mi podařilo přesvědčit otce Lebharlana, aby nám pomohl. Kdyby se Sven celou dobu nepokoušel je rozčílit. Snažila jsem se připomenout jim Janose a vysvětlit, jak moc pro mě znamená pomoct mu... Zdálo se mi, že jsem na správné cestě, otec Lebharlan mi vydal jakousi knihu... Pak ale najednou, jestli to bylo něco, co jsem řekla - nebo něco, co udělal Sven, nebo já nevím, zmizeli, a najednou šlo všechno strašně rychle, Sven se pokusil ukrást nějakou knihu - uspěl, jak jsem později zjistila - Lebharlan s Marvinem se ho pokusili zastavit, do toho se Konstantin snažil celou knihovnu zapálit...
• Sven má tu knihu, kvůli které se to nakonec tak rozpadlo... Já jsem si přinesla svazek, který mi dal Lebharlan, ale nejsem z něj vůbec moudrá. To, co se tu píše - to málo, kterému rozumím - a pak kresby... jediné, co z toho dokážu vyčíst je něco o holi. Janos, tam venku, nemá u sebe hůl, to jsem si všimla. Málokdy bez ní chodil, pomáhala mu v orientaci...
• Sven trvá na tom, že mi Lebharlan lhal..
• Jdu znovu studovat Lebharlanovu knihu. Snad na něco přijdu... Musím na něco přijít. Musím.
• Podle Svena je v té Lebharlanově knize jen rituál na výrobu magické hole. A vzhledem k tomu, že je jediný, kdo v ní dokáže číst... Říká, že rituál odkamenění je dost možná v té knize, kterou sebral...

Maeve

• Aiss píše:Zdálo se mi o Janosovi. Těžký, dusivý sen. Probudila jsem pána Vendamira. Také jsem viděla paní Maeve a cosi temného, co se plížilo chodbami kláštera.
• Než ale kamkoli (z Varteny) půjdeme, čekám na odpověď na zprávu, kterou jsem včera posílala paní Maeve. Nechci dělat nic ukvapeného.

Marek, řečený Dlouhán

• jeden z Ptáčat
• Aiss píše:"Při dožínkách… pili jsme, slavili jsme,..."

Marvin, stínopádské vydání

• Aiss píše:chlapce, který studoval pár roků nade mnou
• Knihovna je... není tak docela prázdná... Sídlí tam pár duší

Modrý chlapík/Herald zimy

• Aiss píše:Uvnitř jsem na něco narazila, velká, mrazivá postava, neživá...
• Sven píše:to ta bytost způsobuje tu bouři. Brání nám odejít. Nalákala nás do věže a asi s námi má nějaké úmysly.
• Aiss píše:Černý Prst. Nejsem si jistá, co nás přivedlo k hovoru o tomhle místě. Paní Alandru ale zjevně překvapilo, že jsme tam byli a že jsme to přežili. V souvislosti s ním byl zmíněn Herald Zimy - znám vílího pána Mrazu a vím, že mezi ním a Paní vládne vzájemná úcta (jeho jméno vyslovil už Konstantin, ale o té události mám své pochyby); a Slonovinový Strom.
• Slonovinový Strom Zimy je prý dávno mrtvý - zbytky jeho kořenů však mají spojovat různá místa Podtemní a jeho obrazů v Divočině, nebo silná místa, jako je právě Prst. Nebo Hladová Tlama. A o Tlamě se zase říká, že když člověk prochází jeskyněmi dost dlouho, dojde právě až do Vílích Temnot.
• Znovu čarodějce vyložila, co se odehrálo v Černém Prstu. Nakonec k ní přisunula medailon, který ve věži našla, oboustranně vypouklý stříbrný kruh zdobený jemnou rytbou, s jediným safírem, po jehož stisknutí se medailon rozevřel do hvězdice.
• "Ledové Slunce," řekla paní Alandra tiše. "Použila jsi ho?" Kněžka zavrtěla hlavou. "Nevím, co otevírá," odpověděla. "Ani jsem po tom zatím nepátrala. Ta část Nietsenknarfova deníku, která psala o strašlivém zlu z počátku věků, mi přišla dostatečně odstrašující."
• Paní Alandra jí vrátila medailon nazpět. "Buď s tím opatrná," varovala kněžku. "Mnozí kvůli tomu zemřeli."
• Sven píše (knihovna ve Varteně):A tak jsem teď hltal jeden řádek za druhým. Historie Prstu, věže tyčící se nad cestou ze Sarbatoin do Col Fen, byla plná podivností.
• „Obránci zvítězili,“ četl jsem, „ale když dorazily posily, nalezly věž prázdnou.“
• Prst, byť pouhá hláska, dokázal prý zastavit útočící armádu goblinů a orků doprovázenou horskými obry, ale pak se podobně zvláštním způsobem vypořádal i se svými obránci. Zmizeli. Všichni do jednoho zmizeli.
• Listoval jsem dalším svazkem, který dával Prst do souvislosti s Ledovým stromem, pradávnou legendou z dob, kdy Prvorození ještě kráčeli po zemi. Obsahoval výhružné proroctví, že kořeny stromu stále existují a že znovu vyraší.
• Sven píše (o medailonu):„Náhodou už vím, že patřil nějakému vyhoštěnému rodu eladrinů, nejspíš nějak příbuznému s Heroldem zimy,“ nafoukla se elfka.

Nietsneknarf

• Sven píše:nekromant či alchymista
• Aiss píše:Musíme se dostat pryč, dokonce nám to vřele doporučil i deník, který našel Sven, napsaný nějakým Nietsneknarfem (to tělo nahoře, možná?),
• Sven píše:Ale i on se zmiňuje o jakémsi pronásledovateli, snad démonické povahy, což by mohla být právě ona bytost (modrý chlapík).
• Aiss píše:Pak tam byl ten krystal, vznášel se nad nějakým tělem, popálil mě mrazem když jsem se snažila otevřít dveře... Což nešlo.
• modrý krystal. Cítila jsem blízkost něčeho teplého, živočišného, co mi zježilo vlasy v zátylku, ale hned to bylo pryč.
• Sven se pokusí provést rituál přivolání nebeského vozu, nebo tak něco... Navedl nás k němu ten deník, který našel předtím. Doufám, že se vyhneme té části, ve které deník mluví o nebezpečném tvoru z úsvitu věků.