Nepříliš vzdálený lesík 2.část, Javorový list

Slunce je stále vysoko na obloze a my projíždíme téměř opuštěnou krajinou. Příliš pozdě si všímám velkého kamene ukrytého v trávě a vůz nadskakuje prudce do vzduchu. "Dávej pozor na cestu, lidi tu chtěj sp...uuuf" je slyšet znuděný hlas Girela utnutý v moment kdy i zadní kolo najede na kámen. "...spát", doplní po chvíli, "a jestli si mě jen chtěl zabít, tak dávám přednost souboji." ukončuje svůj monolog.

Dojíždíme k lesíku a vjíždíme do jeho stínu. Ochlazuje se. Lesní cesta je ale příjemnější a kupodivu není ani příliš zarostlá. Sleduji jak slunce probleskuje mezi stromy. Ten pocit mě vtáhl do vzpomínek kdy jsem ještě lovil. Vůně trávy, mocné dunění divoce bušícího srdce, pachy, instinkty, to bylo všechno co jsem znal. Jsem dnes skutečně jiný?

"Podívejte ten strom, jak se divně třese" je slyšet tichý hlas Ilada.  "DO HAJZLU! PANE! TEN STROM! TEN ZKUR..." zbytek řevu Girela přehlušuje praskot dřeva a mohutné zadunění. Stejný zvuk je slyšet i za námi. "Klasické učebnicové přepadení pane. Jsme v pasti pane.", analyzoval Girel situaci. Z obou stran se ozývají štěkavé hlasy. Nejspíš gnolové, pomyslím si. Slyšet je i chechtavý hlas hyen. "Iladed dopředu, Girel a já máme zadní část" pronáší Pao a když to tak vezmu tak jsem od něj doteď neslyšel jediné slovo co jsme opustili město.

Jako první vychází z houštin velký gnol s mohutnými křídly. Jeho jiskřivě tmavá srst má ale na mnoha místech divné lysiny, tvář pokrývají četné jizvy a namísto pravého ucha má pouze pahýl. Pouštím opratě a natahuji se pro zbraň. Zpoza stromu se objevují další dva gnolové a hyena. Cítím na sobě jejich pohledy, pohledy dravců na kořist. Jejich svaly se napjaly a hladce přeskakují strom. Srdce jim prudce buší, cítím téměř pachy které cítí a instinkty které je ovládají. Odejdi! Jdi pryč! slyším hlas v sobě. Zmateně se rozhlídnu odkud ten hlas je. Monstrum! Rukou prudce svírám rukojeť palice. Táhni! Táhni a už se nevracej! Máchám palicí kolem sebe. Stvůry! Jsou to stvůry! Zmatek se mění v zoufalství. Stvůry... Cítím jak se do mě zakusují zuby a drápy, zvuky boje zní hrozně tlumeně.

Mumlání kterému nerozumím. Je to skutečnost? Cítím pach monka někde kolem. Vzdaluje se. Slyším hluboké zatroubení. Proč mám zavřené oči? Otevřu je. Iladed stojí těsně za mnou, kousek za ním monk a roh od komtura mu při souboji divoce poskakuje na krku. Už necítím pachy, kolem je svět, svět topící se v temnotě, sevřu rukojeť palice.

Prudce oddechuju a pohled na unavenou tvář Ilada mi prozrazuje že na tom je asi tak stejně. Pao vypadá sice stále klidně, ale jeho výpady už taktéž ztrácejí sílu. "Pojďte! Jen si pro mě pojďte! Pojďte si pro ránu. Jóóóó. Tu máš, tuhle už ti nikdo nezašije! A ty, ty chceš taky?!! " řve z plných plic Girel. No, pokud jde o boj, má výdrž. Situace ale zdaleka nevoní vítězstvím. Gnolové začínají vrčet a poštěkávají na sebe. Jejich pohledy se občas podivně nervózně stáčejí směrem do lesa. Něco tam je. Jestli tam mají posilu tak říše ticha přijde dřív než jsem chtěl.

***

Čtyři ženy sledují zoufalý boj té divné skupinky s gnolly. "To jsou ti co mají dle komtura zachraňovat svět jo? Ale jak je vidět tak nejdřív my musíme zachránit je." pronáší Jiskra a zahihňá se.  "A nebo to znamená že nás podpora kontura přivede ke zkáze. Možná bychom ještě mohli znovu zvážit i její nabídku." pak se otočí k Července která si duchem nepřítomně otáčí v ruce s červeným javorovým listem. "Nojo, zase duchem jinde co? No už jsme to začali tak to zkusíme dokončit ne?" Červenka si rychle zapíchne list do vlasů a vesele přikývne.  "Břízo?".  "Jo, budu vám krýt záda. " ozve se od Břízy. "Tak jdeme" pronáší Marie a všechny čtyři vyrážejí prudce vpřed.

***

Nejprve si všímám jen neurčitého míhání mezi stromy.  Pak lze rozeznat že jde o čtyři ženské postavy. Mírně vpředu běží bělovlasá žena a dle rohů to odhaduji na thieflinga. Její pohyby jsou rychlé a téměř precizní, ale vypadají nepřirozeně a kontrolovaně. Nalevo od ní, svírajíce pouze dýku,  běží eladrinka s vlasy v barvě kaštanů. Její pohyb je plný života a téměř to vypadá že se lesem pouze vznáší. Napravo od thieflingky se žene lidská dívka. Její vlasy jsou rudé. V plném běhu sekerou a štítem odráží jakoukoliv překážku která jí vstoupí do cesty. Jako poslední, kousek dále za ostatními je vidět zlatovlasá elfka. Její pohyby jsou uvážlivé a opatrné.

Hnědovlasá a elfka běží směrem k Girelovi. Thieflingka a rudovlasá si to zamířili na okřídleného gnola. Pokračujeme v souboji s gnoly na voze. Sleduju dvojicí dívek jak dobíhají k okřídlenému gnolovi. Ten na ně už z dálky vrčí a cení zuby. Ještě než k němu ale stačí doběhnout, prudce zamává křídly a vyrve si tlapou z hrudi velký chuchvalec jiskřivě černých chlupů. "Yeéénoghúúúúúééé" zavyje a vyhodí chuchvalec chlupů do vzduchu. "Yeéénoghúúúúúéééé, tvůj pomocník Tlapa Velkého Leg...úúúúáááúúú" zavyje bolestí když mu thieflinka skočí na hřbet a vrazí do něj svou dýku. Výhled mi zakryje útočící gnol. Naštěstí jeho ránu na poslední chvíli vykrývám.  Iladed vedle cosi zamumlá a kolem gnola se sevřou ohnivé ruce. Vříská a máchá kolem sebe svými pařáty. Pao mu zasazuje úder načež se už gnoll jen bezvládně zhroutí k zemi.

Jdeme na posledního na voze. Ze zvědavosti se ještě podívám směrem k okřídlenému gnolovi. Rudovlasá na něj doráží ale thieflingka není nikde vidět, pak si jí všimnu. Leží na zemi a divoce se zmítá jako by nemohla popadnout dech. Okřídlený gnol jedním pařátem odráží útoky rudovlasé a druhým se připravuje zasadit bezbranné thieflingce smrtelný úder. Čas se na chvíli téměř zastaví jak se svaly gnola napnou až k prasknutí aby se jeho pařát vydal na smrtonosnou cestu. Pak se vše odehraje strašně rychle. Gnol se odpotácel o několik kroků dál a na zemi vedle něj leží velký štít. O kousek dál leží sekera a vedle ní rudovlasá. Její zbroj je podivně zkroucená a tráva kolem ní rudě žhne čerstvou krví. Kousek nad ní se opuštěně vznáší rudý javorový list.

***

"Mami, mami, podívej". Malé děvčátko běží po ulici a cosi svírá v ruce. "Podívej, ten list má úplně stejnou barvu jako moje vlasy. Dal mi ho ten pán s tím štítem co vypráví ty hrozivé příběhy a říkal mi že je kouzelný. Je tak krásně červený, podívej. Je úplně stejný jako moje vlasy." a vpíchne si list do vlasů. "Že si ho můžu nechat, že jo?" a vesele přitom poskakuje kolem matky která na tržnici právě kupuje ryby. "A až vyrostu, tak budu bojovnice a budu bojovat s monstry a pak ti donesu plnou hrst kouzelného listí." a zatímco jednou rukou bojuje s fiktivním monstrem udělá navíc dvě piruetky. "Že jo? Že můžu?"... matka zakroutí hlavou ale pak jen řekne "Tak dobře, dobře, ale nejdřív buď hodná holčička a pomož mi s těma rybama".

***

Proud vzduchu nazdvihne javorový list a odnáší ho vysoko nad stromy až mimo můj dohled. Někdo musí sevřít trny, aby ostatní mohli přivonět k růžím, vkrádá se mi opět do mysli.

"Pane! Máme problém!", vrací mě do reality hlas Girela. Podívám se jeho směrem. Ukazuje na chuchvalec černě jiskřivých chlupů divoce vířících ve vzduchu.  "To je portál! Zkus to nějak zavřít!" volá na Girela Iladed. Chlupy utvářejí kruh. Prostor v něm se zvlní a zčerná. "Braň tohle, braň tamto, zavři tohle, zavři tamto.... " ozývá se mírně unavené kletí od Girela. V prostoru se objevuje temnota, není prázdná, je v ní vidět spousta ještě temnějších obrysů a lesklých očí které netrpělivě čekají. "Prostě to nějak udělej a zavři to" promluví Pao a přesto že nekřičí je ho dobře slyšet. "Ano pane, jdu na to pane!”, “... ale tohle bude za příplatek", nastavuje štít a s křikem se rozebíhá k portálu z něhož se už dere ven první monstrum. Ozve se třesknutí jak štít narazil do monstra a zaráží ho zpět do portálu. Vzduch se zavlní a exploduje do oblaku černě jiskřivých kousků chlupů načež ho vítr odnáší kamsi do dály. “Sakra, mám ty spálený chlupy úplně všude” pronáší Girel a poskakuje na místě aby je ze sebe dostal…

Rozhlédnu se okolo. Po okřídleném gnolovi zůstává jen několik skvrn od krve na místě kde stál a trocha rozvířeného prachu. Takže to vypadá že je dobojováno, říkám si v duchu a cítím úlevu. Eladrinka a elfka dobíhají k místu kde bojovala thieflingka a rudovlasá. Nechci tam chodit, tahle krev je cítit smrtí.