EDGE - články

[Nerath] Ivanovy zápisky

Obsah článku:












Nepříliš vzdálený lesík 1.část

Hledím do slunce a jeho paprsky mi pronikají hluboko pod kůži. Místy mám až pocit že se mi pod kůží začne vařit krev. Jde ale zapomenout na temnotu, na pochmurný svět okolo. Kovově zvonivý zvuk mě přiměje otevřít oči. Okolo prochází Girel s úsměvem na tváři. Váček s tučnou odměnou mu očividně rozzářil tento den víc než dokáže jakékoliv slunce, napadne mě při pohledu na něj. Otočím se směrem k vozům. Na komturově tváři je vidět netrpělivost a nervozita. Neustále obchází vozy které jsou připravovány na cestu. Následně zamíří k Paovi a cosi s ním horlivě diskutuje. Je čas nabrat síly. Vane mírný vánek, na chvíli je vzduch cítit lehkostí s svěžestí.

Z odpočívání mě vytrhují přibližující-se kroky. Otevřu oko ale musím nejprve zaclonit slunce rukou abych vůbec něco viděl.  "Vyrážíme na cestu" pronáší mnich. Mojí pozornost upoutá roh pověšený na jeho hrudi. Vypadá jako roh z buvola přičemž na boku má vyryty obrysy čtyř ženských postav. Navíc to vypadá že je tam i nějaký nápis, ale je příliš malý a nedá se přečíst. Nejspíš dárek od komtura, prolítne mi hlavou. Monk prochází kolem a nasedá na vůz. Ve tváři má netrpělivý výraz. Svit Slunce je umlčen mrakem. Zvuky města se zostřují, temnota na nás opět upřela svůj zrak.

Rozdělujeme se na dvě skupiny. První skupinu tvoří komtur, Erik, Lars, Art a několik strážců. Druhou pak já, Iladed, Pao a Girel. Vypadá to že hrajeme hru na dvě myši které chtějí obelstít kočku. Druhý vůz vjíždí do ulice a za chvíli se ztrácí. Zůstáváme sami. "Půjdu před vozem a budu hledat překvapení", hodím svůj batoh na vůz a vydávám se kupředu. K vozu přicházejí GIrel a Iladed takže Pao uchopí otěže a vůz se dává do pohybu. Když jsem do tohoto města přicházel, budilo už tehdy dosti mrtvý dojem. Pach hniloby, pach kanálů které nemají kam odtékat a skomírající budovy. Nyní mu už snad vládnou démoni. Klapot koňských podkov se ostře odráží od budov. Vrzání, bouchání nezavřených dveří a skřípavý zvuk rozbitého skla drceného při našlápnutí.  U jedné z postranních uliček zaregistruju jakýsi pohyb. Rychle do ní vbíhám a koutkem oka ještě stačím na protější straně zachytit záblesk čistě bílého pláště. Běžím až na to místo ale kdokoliv to byl, je už nenávratně pryč. 'Neměl bych se příliš vzdalovat od vozu' zašeptám si v duchu a vracím se k vozu. Tak bílý plášť na tak temném místě. Život má rád kontrasty. Přicházím k vozu na kterém sedí Pao s kamennou tváří. Vyhoupnu se na vůz. Girel si v rohu přepočítává peníze, vypadá že ho to uklidňuje. Letmým pohledem přelítnu i přes Iladea. Jeho tvář je bílá a oči má upřené někam před bok vozu. Nakloním hlavu přes kraj vozu abych se podíval co ho tak upoutalo ale krom vytlučených dlažebních kostek, několika kusů shnilého dříví a střepů od rozbitého nádobí nic zvláštního nevidím. Vracím se ještě pohledem k Iladovi. Jeho ústa se pootevřou a jakoby pronese několik slov, ale bez zvuku. Prudce zamrká a běloba z jeho tváře trochu vymizí. Pro jistotu se ještě jednou podívám na místo kam tak usilovně koukal ale nic zvláštního tam nevidím. Každý máme na duši nějakou temnou brázdu. Opřu se o batoh a sleduji prázdné ulice.

"Hej Pao" ozývá se od Ilada. "Pao, to je něco jako to kuře Kung Pao ne?". Jeho oči se při té otázce přímo smějí. Pao chvíli nic nedělá jako by se ho ta otázka netýkala, pak, aniž by otočil hlavu začne vyprávět. "Je to jméno z historie země ze které pocházím". I bez pohledu do tváře je jasné že je vlastně rád že tu otázku může zodpovědět a na chvíli nemusí vnímat ty temná zákoutí před námi. "V dávných časech, ještě před nástupem Nerathu vládl v provincii Sichuan člověk jménem Dinf Baozhen. To by nebylo tak zajímavé kdyby neměl titul který zněl Gōng Bǎo, což lze volně přeložit jako Strážce paláce. Traduje se že toto jídlo bylo jeho oblíbené. Pravdou ale zůstává že historie mého jména se s kuřetem propojuje pouze v době a místě provincie Sichan a dávného Strážce paláce". Seskakuji z vozu a jdu zas hlídkovat před vozem.

Ulice se trochu stáčí a před námi se objevuje brána. Tak, bude akce. To je asi jasné všem. Následný výbuch a sprška kamínků je ve znamení úlevy. Čekání skončilo.

Výbuch poplašil koně a ti prudce vyrážejí vpřed. Pao skáče vpřed ve snaze koně zklidnit. Jeho ruka ale sklouzává po postroji a vypadá to že skončí na zemi. Mezitím už je Girel na nohou a dostavá se k divoce zmítanému spřežení. Zmizí mi z očí. Nejspíš se mu podařilo vytáhnout závlačku takže koně vyráží bez těžkého vozu prudce vpřed.  Věže brány se řítí k zemi a zatarasují východ z města. S Paem to nevypadá příliš dobře, pak se náhle koně sami od sebe uklidní. Hluk ustal. Pokud někdo čekal na vhodnou chvíli k přepadu, právě teď nastala. Prudce trhám hlavou ze strany na stranu ale krom sípavého dechu unavených koní a prachu který pomalu dosedá k zemi se nikde nic neděje.

Minuty ubíhají. Vydávám se k troskám brány. V rozvalinách objevuji mrtvolu gnola a nedaleko něj roznětku. Očividné je že gnola nezabil výbuch ale dýka kterou má zabodnutu hluboko do hřbetu. Skláním se a prozkoumávám ránu. Byla vedena s rozmyslem tak aby zasáhla srdce ale bohužel, možná gnol na poslední chvíli rozpoznal nebezpečí, narazila na kost. Ta praskla, dýka si našla i tak cestu k srdci gnola. Pak už ji ale zřejmě nešlo vytáhnout ven. Rozhlížím se ještě spěšně po okolí a pak pomalu couvám k vozu. Girel mezitím napojuje koně zpět k vozu. "Tak kam se vydáme teď pane?" pronáší s úsměvem směrem k Paovi. "Vracet se nebudeme a tímhle neprojedeme". Pak následuje ticho. "A je to" ozve se vítězně od Girela s tím jak jsou koně zpět upoutáni k vozu. "Takže kam že se to dáme dál pane?" pronáší znova téměř ležérním hlasem Girel a poplácá koně po krku.  "Pojedeme podél hradeb, snad v ní najdeme nějakou díru a až vyjedeme ven tak se stočíme k chrámu."  Do diskuze se přidává i Iladed "Bylo by asi dobré to vzít skrze řídce obydlenými oblastmi ne? Přeci, to co nechceme je pozornost ne?". Pao přikývne a nasedá na vůz.  Přicházím k vozu. "Byla tam výbušnina, nalíčil ji nějaký gnol. Gnol je po smrti protože mu někdo před, nebo po výbuchu vrazil kudlu do zad". Vůz se pomalu rozjíždí. Opět jsou ulice ztichlé a krom nás jako by neexistoval jiný hluk. "Hyena za námi, co budeme dělat pane?" hlásí Girel směrem k Paovi. "Vem to za mě, musím se připravit na boj" říká Pao a předává mi opratě. Sedám za koně. Girel mezitím vytahuje luk a toulec šípů. Po straně se v hradbách objevuje díra kterou by se dalo projet. Točím koně tím směrem. Vůz vrže a prudce nadskakuje jak projíždíme touto provizorní cestou. Za hradbou se ale cesta zas zlepšuje. "Tak jsou tady znovu pane", "Už mě štvou tak je jdu skolit pane" pronáší Girel a připravuje se k výstřelu. "Hele další dvě" slyším hlas Ilada. Ozve se svištění a dle zakvičení odhaduji že šíp zasáhl. "A tamhle je taky jedna". Další zasvištění, další kvíknutí. "Dvě dole pane, chystáme se na další". Dvě zasvištění a každé doprovází bolestivé zakvičení hyeny. "Všechny jsou dole pane".

Mezitím někde jinde, v nepříliš vzdáleném lesíku:

Skupinka gnolů se chystá provést překvapující útok na několik hlupáků kteří se k nim blíží s pokladem nezměrné ceny. Pokud se gnolům útok zdaří, bude si moci vůdce smečky Tlapa Velkého Leguána dovolit koupit od sousední smečky minimálně dalších pět gnolic, a to nejen tak obyčejných. A to teprve pak bude rachot.

Teď ale má smečka jiné starosti. Starosti s tím jak zajistit aby poklad padl do rukou domácího týmu. "Šéfe, jak je dostaneme?" ptá se gnol poskok vůdce. "Jak to na mě štěkáš poskoku?!  Jsem Tlapa Velkého Leguána!!! A nadrápej si to pod chlupy, protože jinak ti Tlapa Velkého Leguána udělá něco, co je hroznější než co myslíš že by ti udělala". Poskok se celý rozklepe. Druhý poskok s vidinou šance na postup vyjde o něco vpřed "Ó Tlapo Velkého Leguána, co máme dělat? ". Tlapa Velkého Leguána potěšeně vycení zuby. "Až pojedou tak se ty poskoku opřeš ramenem do tamtoho stromu a ty poskoku do tamtoho stromu a až ty stromy se s žuchnutím spadnou, tak se nelekněte." pak ztuhne a začenichá. "Pohněte tlapama už se blíží". "V drápech je naše síla a Tlapa Velkého Leguána je náš vůdce" zavyjí jednohlasně gnolové a vyráží připravovat past.

Mezitím ještě někde jinde v tom samém místě zvaném "Nepříliš vzdálený lesík":

Čtyři ženy se pozorně drží tak aby byly neustále po větru od skupiny gnolů. "Už se blíží a ti stupidní gnolové na ně chystají past" zašeptá Jiskra. "Mohly bychom je překvapit a překazit jim to ne?" přidává se spiklenecky Červenka. "Dost, znáte dobře naše rozkazy!" sykne Marie. "Břízo, běž sledovat zásilku. A vy ostatní ticho, a pamatujte si že jsme daleko od domova tak žádné chyby!".

 

Skupina hrdinů vjíždí do Nepříliš vzdáleného lesíka …








< Nepříliš vzdálený lesík 1.část >
Hrobka Nepříliš vzdálený lesík 2.část, Javorový list
Napsal Max 10.12.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 52 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.062263011932373 secREMOTE_IP: 44.200.39.110