Vysoká žena s dlouhými blond vlasy vejde do místnosti. Je jí něco kolem třiceti, ale budí dojem někoho trochu staršího, přesto však smyslně atraktivního. Místnost má věkem zčernalé, kamenné stěny s dokola rozmístěnými výklenky, které vypadají jako zazděná gotická okna. Ženě zaplanou oči nepřirozeným svitem a promluví jemným, ale zároveň mrazivým hlasem: „Ve jménu pradávných smluv, při pádu Ledových strážců přivolávám vás, kteří nevidouc sledujete tento svět.“ Na podlaze kolem ní se pomalu vyrýsuje široký kruh z bledého světla, protknutý pentagramem. Žena pozvedne ruku k jednomu z výklenků, na které ukazuje cíp hvězdy.
„Já, Nor´ar´ruen, přivolávám vás, kteří přicházíte z bezedné studně času“ Výklenek vzplane bledým svitem, který se náhle propadne v temnou prázdnotu.
„Já, Nor´ar´ruen, vzývám vás, kteří nepozorováni pozorujete z hlubin temnot, které jsou odraženy v každém stínu.“ Druhý výklenek označený cípem pentagramu vzplane bledým světlem, které se změní v temnotu.
„Já, Nor´ar´ruen, žádám vás, kteří nahlížíte přes rameno temnotě našich myšlenek.“ Třetí výklenek vzplane bledým světlem, které se přelije do matného zrcadla.
„Já, Nor´ar´ruen, prosím vás, kterým zaprodáváme naše Duše.“ Čtvrdý výklenek vzplane bledým světlem, které se rychle změní v zlověstně rudou záři.
„Já, Nor´ar´ruen, se kloním před vámi, kteří zaslepa bdíte nad tímto světem. Nabízím vám svou Duši i mysl, smysly i cit. Zjevte se!“ Místnost potemněla a rozzářila se rudým svitem, když pátý výklenek vzplanul svitem všech předchozích. Nor´ar´ruen se zdála být napjatá, stála půl minuty na místě. Teprve poté se uvolnila.
„Našel jsem je, tak, jak jste mi uložili.“ Řekla hlasem, který byl náhle pokorný a tichý. „Nezdají se zatím být mocní, měli by být snadnou kořistí.“