Tenhle článek od andtoma je velmi dobrý základ problematiky.

Jednou jsem hrál takovou vtipnou postavu, Tereka. Byl to hráblej mág, kterej v sobě měl dvě osobnosti, v jedné byl kladný co do cílů a záměrů, nicméně jeho projevy byly cynické, arogantní a na prostředky a míru násilí (ne nutně fyzického) se moc neohlížel. Jeho druhá osobnost byla sobecká a vcelku temná co do záměrů, nicméně sympatická a umírněná co do projevů, takže vlastně působil jako takový sympaťák na zcestí...

Zašínal jsem na té kladné, ale cynické osobnosti, která se trochu posouvala, už se nepamatuju podle jakého klíče, myslím že to byly měsíční fáze s návazností na nějaké pokousání vlkodlakem, ale už si nejsem jistý, možná se pletu, každopádně pár dnů byl vzásadě snesitelný cynik se kterým byla sem tam i sranda, pár dnů byl na zabití.
Shifty mezi osobnostma byly zamýšleny jako dlouhodobé a měl jsem pro to deklarovanou nějaké podmínky, mám takové tušení že jednou z nich byla případná smrt mistra, který Tereka tak nějak držel na uzdě.

Tu postavu jsem si až tak moc neužil co do doby hraní, ale byla to sranda. Ostatní hráči dlouho nevěděli co si o ní myslet, tehdy jsme ještě hráli na DrD přesvědčení a Terek byla první postava která byla vytvořená mimo ten koncept. Ze začátku si mysleli že sem si vzal chaotic nebo dokonce lowfull evil, ale pak jsem udělal pár dost kladných rozhodnutí, což je zmátlo, pak jsme ale někoho vyslíchali a já ho tam vklidu napálil nějakou sugescí extrémní bolesti, kterou jsem protáhnul mnohem víc než by bylo nutné (a nakonec jsem ho snad i odpravil), tak zase pořádně nevěděli, co se děje...

Když jsme tu hru potom utli tak se všichni ptali co sem to sakra předváděl, když sem to vysvětlil tak se na mě dívali jak na magora že sem se do takový hry pustil, ale všichni to docela ocenili, ta postava tu hru děsně oživila.

Sirien píše:
Byl to hráblej mág, kterej v sobě měl dvě osobnosti, v jedné byl kladný co do cílů a záměrů, nicméně jeho projevy byly cynické, arogantní a na prostředky a míru násilí (ne nutně fyzického) se moc neohlížel.

Zase jsi hrál sebe jo? :)

Píše:
Zase jsi hrál sebe jo? :)
Bohužel ne, ale mít Terekovy schopnosti by se mi líbilo :) (mám takové tušení že se objevil i v té mé pošahané egocentrické povídce kterou jsem tu kdysi za poměrně zvláštních okolností napsal...)

Siriean: V té povídce je, pamatuji si ho!

Lokken: Mě spíš děsí že si pamatuješ tu povídku... :)

No pamatuju, právě proto že byla zvláštní. Bubububu :-)

Já si ale pamatuju spousty nedůležitých podrobností z věcí které jsem kdy četl...

Jedná se mi o něco trošku jinýho, než kterým směrem zatím debata směřuje. Nejde o hraní hráčské postavy se zlým přesvědčením ani o hraní žádné psychicky vykolejené, ale jinak celkem standardní hráčské postavy.

Zkusím to raději trochu dovysvětlit. Jde o hraní naprosto bytostí, které ve fantasy světě běžně figurují jenom jak „potvora určená k zabití“. Stačí se namátkově podívat do bestiáře DnD a představit si hraní třeba za oživlou mumii, přízrak, kuo-toa a další kvanta a kvanta nestvůr.
Jak by mohla taková hra fungovat? Já si zatím umím představit jenom dva obecné modely. Buď se k tomu dá přistopovat jako k parodii na standardní hraní, tedy hráči budou hrát za „záporáky“ a proti nim budou vystupovat monstra typu klerik, paladin, zloděj atd….Tedy celkem prostá hra, která se dá zahrát tak pro zpestření a pobavení.
Druhou variantou je nebrat nestvůry jako a priori účelové bytosti, ale tvory, kteří mají svůj vlastní způsob života, vlastní cíle a vlastní způsoby jak těch cílů dosahovat. V takovém případě se z nich dají vytvořit hráčské postavy, které budou mít své přirozené prostředí a dají se k nim i vytvářet příběhy, které mohou hrát.

Příklady námětů na takové hry, které mně zrovna napadají: Jakási postava umře násilným a bizarním způsobem. Protože se jednalo o křivdu a bezpráví, které se i po smrti postavy dotýkají jejích příbuzných (například bratr) musí tato postava zůstat ve formě přízraku a snažit se sjednat nápravu. Přízrak pak může třeba pomáhat svému příbuznému na jeho životní cestě (i když jen svým zvláštním, trochu děsivým způsobem).
Nebo nemusí nikomu pomáhat a jeho posláním bude jen ztrpčovat život každému, kdo vypadá podobně jako jeho vrah….

Příklad mumie. Stačí když si vezmeme film Mumie a nebudeme si představovat, že děj a vše podstatné ve filmu se točí kolem Švarné Archeoložky a Rozverného Dobrodruha, ale středobodem zájmu a našimi pomyslnými hráčskými postavami jsou zde třeba hlavní protagonista temné strany - Imhotep, nebo nemrtví služebníci, které si porůznu přivolává.

a co švarná nemrtvá milenka imothepa?

Něco takového jsem hrál, nesourodá skupinka ve složení skřet, drow a nějaký zlý hraničář, co nemá rád civilizaci.

Ale skončilo to velice brzo, když nám PJ oznámil "Je ráno" a my jsme se krásně synchronizovaně pustily do zpěvu Rosy na kolejích.

Nebyla nahodou v 3.5 edici nejaka prirucka jak hrat za potvory? Mam za to ze jo, ale bylo to snad jenom za humanoidni. Neumim si dost dobre predstavit jak hrat za kupu slizu apod. :)

No chce to pochopitelne hrani za potvory, ktery maji aspon inteligenci vetsi nez kupa slizu a taky vlastni vuli...

proč, Jersonův systém umožňuje hrát za barevné kruhy, proč by neumožnil hrát za hlenku?:)

mimochodem, celej WoD je o hrani za monstra. takze asi nic moc novyho.

My jsme hráli takovou mírně až vícero parodickou hru za gobliny (nebo co to bylo). Měl jsem sorcerera jménem Bubo, který měl familiára ropuchu, která měla větší inteligenci než on. Tvrdil (jsem), že mám se svým familiárem telepatické spojení, že familiár je žabí bůh a obvyklá hláška zněla. "Žabí bůh se zlobit." (následovala Magic missile.)

Odin: 3.5e příručka se jmenuje Savage Species. Ve 4e lze taky hrát za potvory. Noir hraje gnolla.

Jen jde o to, jestli je hrajete nějak jinak, než jiné postavy. Což asi ne... elfy taky hrajete jako lidi (namyšlené a arogantní) a je to přitom taky jiný druh.

Píše:
mimochodem, celej WoD je o hrani za monstra. takze asi nic moc novyho.
To je právě trochu problém. Ve WoD se z antagonistů staly natvrdo protagonisté, ty postavy jsou různé, ale už to nejsou esenciální záporáci "pojatí jinak", zcela kontrastně oproti běžnému stylu settingu.

Osobně myslím že to tak ostatně skončí kdykoliv, kdy to někdo zkusí trochu rozvést. Jediné jak to může skončit jinak by bylo, kdyby někdo do kladné skupiny zapojil jinak zcela zápornou postavu, která ale bude definitivně výjimečná - ostatní jejího druhu prostě budou pořád zlí, žádná "jiná kultura" nebo tak něco. Nejlépe kdyby i ona sama byla zlá ale ostatní ji prostě museli strpět.

Mne by více zajímalo, zda někdo hrál za skutečné padouchy s velkým P. Osoby které loupí, vraždí, plení a znásilňují...
Já jsem například vedl hru ve FR kde byla družina složena z NE mága, N rangera a NE fightera/clerica. Z počátku dělali vše co se připletlo pod ruku, ale postupně je jejich hrabivost a touha po moci přivedla do služeb Zhentarimu, a později i chrámu Shar.
V pozdější fázi příběhu měli slušné trable např. s Harfeníky, hlavně mág který měl na počátku s jednou z nich krátký románek...

Lokken Problém je sehnat hráče kteří dokáží pojmout i temné postavy lidsky, tak aby si i ve svém zlu dokázali vytvořit nějaké kladné vazby sami mezi sebou, jinak se to strašně rozseká na PC vs PC

No právě tak to v podstatě skončilo. Mág si u Zhentarinu udělal několik nepřátel, kteří se mu postarali o úkol, při kterém byla velká pravděpodobnost že přijde k úhoně. Než by riskoval krk raději se pokusil prodat informace o svých chlebodárcích. Přemluvit k zběhnutí se mu ale podařilo jen rangera, válečník nebyl ochoten se vzdát svého postavení u Zhentarimu a posléze je dokonce pronásledoval...

Moji hraci nejsou schopni hrat kladne postavy. Kdo je "dobry" je v jejich ocich slaby, ubohy, pateticky.
Priklady postav, ktere hrali:
ekofasisticky druid, jehoz cilem bylo vyhladit civilizaci, proto se vydal do mesta, najit jeho slabiny, pripadne obratit mesto samo proti sobe, at se stravi svoji zkazenosti.
Bojovnik, ktery se potuloval bez cile, nechaval se vyprovokovavat a hledal smrt. Ale protoze byl fakt dobrej v tom co delal, nebo spis dokonce nejlepsi, tak ho nikdo nedokazal zabit.
Wizard nebo Sorcerer, ktery vi, ze jedina cesta pro nej je stat se Lichem, protoze jinak by nemohl zit tak dlouho, jak by chtel, videt tolik veci kolik by chtel a vytvorit si sve vlastni kralovstvi plne nemrtvych sluhu, kteri by ho poslouchali na slovo. Mam takovy pocit, ze to melo co delat s nejakym problemem v detstvi, kdy byl jenom nizky otrok.

A to jsou jenom priklady - hrali jsme i jeden one-shot, kde postavy byly upir, demon, vlkodlak a death knight. A tyhle postavy se rozhodli, ze ovladnou spolecne jeden stat. Kazdy si vezme jednu ctvrtinu kralovstvi a budou si vladnout podle sebe. Po trech session jsme toho nechali, protoze podle pravidel 3,5 se to moc dobre hrat nedalo, teda tak jak to chteli hrat oni se to hrat nedalo.

Jak jsem rekl, pro me je spis problem nejakym zpusobem presvedcit me hrace, ze to co udelaji "dobreho" pro nekoho je "dobre" i pro ne. Jasny, musim jim bud vyhrozovat nebo je musim presvedcit nejakym jinym zpusobem, nez obvyklym: "Senores, banditos prepadli nasi vesnici," protoze na to by zareagovali vyptavanim se, kde jsou zasoby, zlato a podobne, aby mohli vesnici vyloupit sami.

Zahraju si zase s pomocí okénka "archiv" na nekromanta :)
Předpokládám, že o projektu "Snaga: Jeden kmen" už většina slyšela. Pokud ne, tak se jedná o skupinu českych larperů, která se rozhodla povýšit ježdění za skřety na vyšší úroveň. Začali prosazovat living fantasy (podle vzoru living history) - takže už nešlo jen o to přijet na bitvu a po akci se opít u táboráku. Šlo o to zkusit si jak žije kmen svobodnych skřetů - v době míru i ve válce. A následně vzniklo několik fotoprojektů, které bude možné vidět v září v Brně na výstavě.
Takže ukázka z živého hraní typicky záporných postav (i když samozřejmě když je začneme vnímat jako primitivní, poměrně agresivní, ale jinak obyčejný kmen, tak vlastně přestávají být absolutně záporní. Najednou jsou jen trochu divocí a jejich zvyky nepochopené.)
http://www.jedenkmen.cz/