Článek je to výbornej, rozhodně donutí k zamyšlení i takovýho epika, jako jsem já! :) Nicméně... pořád mi nějak uniká, proč tedy vlastně má Dnd tolik úrovní. Když ti nejlepší z nejlepších mají 5. Ok, beru, že maníci na 6-10. úr. jsou ti borci z akčních filmů, co střílí z kulometu jednou rukou, nechají si na hlavu zbortit barák, aby vylezli s jedním šrámem. Ale co teda ty další úrovně, pro koho tam jsou? Pro Spidermana, Supermana? Na to jsou jejich schopnosti přece jen příliš krotké... ale budiž, nejspíš asi jo, podle autora :)
Když pominu všechno ostatní, pořád mi nejde do hlavy, jak on vlastně Dnd hraje. Zjevně si totiž v družině nedávají zkušenosti podle pravidel. Anebo hrajou fakt jinak, než Dnd předpokládá :) Opravte mě pokud se pletu, ale pravidla předpokládají, že každá postava v družině stoupne po zvládnutí cca 13 setkání, je tak? Při frekvenci hraní jednou za týden a mazlení se hrou (tedy 1 setkání za sesion) mi to vychází, že zhruba po roce už velmi ukáznění a zcela dle pravidel Dnd hrající hráči mají legendární hrdiny reálného světa. A jedou přirozeně dál, přece toho teď nenechají?! A najednou co, začnou vyčnívat? Podle autora asi ano. Těžko se jim někdo může postavit, nikdo není lepší. Až na polobohy na 10.úr. Kterých ale po světě moc neběhá, že.
Uznávám, že to není až tak mimo, jak to na první pohled zní. Čím vyšší je úroveň družiny, tím méně ZK získává za boj se slabšími protivníky. Ale pořád to jde dorovnat množstvím a okolnostmi. Aby hra byla zajímavá, musíte hráče postavit před opravdovou výzvu. Ergo, ZK budou pořád získávat. A dostávají se pořád vejš a vejš.. a není nikdo, kdo by se jim postavil. Protože jakmile se někdo takový najde, začíná klasický kolotoč - proč tenhle padouch má 6.úr? Je vážně sám? Když ho zabije, po těžkym a úmornym tažení trvajícím půl roku.. mam klid? Ale kdeže, každej správnej příběh neustále graduje, když rostou postavy, musí růst i protivníci. Pokud to neudělají, postavy musí odejít, Tečka. Nejde to jinak, protože taková hra by nebavila. Na tom se snad shodneme. A jestliže by měly hráči opustit své postavy, když dojdou na 10. úr. neb jsou zcela out of rank... proč se dělali ty další úrovně, pro koho??
Já vim, na konci se píše i cosi o tom, že si má každej najít svou hloubku a úroveň, která mu vyhovuje, a tý se držet.. to je ovšem pro mě blábol, to se nedá říct jinak. Každej chceme hrát tak, abysme si to mohli představit, takže když se ztotožníme s tímto pohledem na Dnd, budou naše postavy na 15. úr. najednou nevěrohodné, nevyvážené a vůbec na odstřel. :))
Nevím no, taky to asi musím nejdřív strávit, napadá mě ještě spousta důvodů a míst, kde to skřípe, na druhou stranu nemůžu Alexovi upřít to, že jeho pohled má svůj půvab a jistou logiku.. takže zatím dost, jsem zvědav, kdo a jak se přidá :))