heavy_head píše:
Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo?
Čtyři knihy. Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení. Sama za sebe připustím, že jsem tu záležitost výslovně nečetla, poslouchala jsem audiobook a kdybych tu šanci neměla, tak na fyzické čtení asi svým časem neplýtvám.
Na druhou stranu poslouchat to při práci nebo při cestování bylo poměrně příjemné, i když paní, která předčítala části vyprávěné Bellou (většina knih) měla místy tak oslizlý hlas, že mi z toho měhal mráz po zádech (pokaždé, když Edward řekl "Bella," například - vždycky to bylo Bel-la s takovým přídechem, který mě přinutil se odporem otřást); části vyprávěné Jacobem předčítal pán s dost zvláštním frázováním, přišlo mi, že jede s dechem vždycky na doraz, a skoro jsem se z toho dusila.
Z celé té věci jsem se cítila poněkud... bipolárně (asi jako Edward - Miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ! ...ale miluji tě... ALE JSEM NEBEZPEČNÝ!). Na jednu stranu musím říct, že mě to bavilo. Bylo to... poslouchatelné. Znovu, kdybych to měla číst tak to zase asi vidím jinak, protože člověku tak nějak míň vadí, když během půl hodiny slyší desetkrát his crooked smile nebo his husky voice (nebo oboje, pokud jsou na scéně oba milostné zájmy). Dokonce mě zajímalo, co se stane dál (i když často z takového morbidního zájmu ve stylu "může to být ještě horší, než doteď?") a s napětím jsem očekávala potenciálně epickou scénu na konci čtvrté knihy (a byla jsem zklamaná, když ji autorka dojebala a naprosto zatloukla).
Na stranu druhou jsem nemohla ignorovat, že je to prostě napsané... špatně. Postavy, děj, dokolečka se opakující slovní zásoba (už na prvním stupni gymnázia jsem se dozvěděla, že zvláštní slova jako "gargantuovský" by se neměla v knize objevit víc jak jednou - a Meyer prostě copypastovala celé pasáže takovýhlech... výrazných spojení).
Obecně bych řekla, že to bylo výborně provedené marketingově - čtenářky si prostě povodila za nos, naprosto přesně věděla, na jakou cílovku míří - ale naprostý (dámy prominou) dojeb v provedení a použitých prostředcích. Vlastně je pravda, že mě ani tak neštvou samotné ty knihy - špatných, byť čtivých knih je hromada, no bóže - ale hlavně retardovaná fanouškovská základna (a fakt, že sama autorka se chová jako její nejskalnější fanoušci) a neméně příšerná základna haterská.
Nicméně na tohle téma bych asi raději diskutovala někde naživo =)

heavy_head: Mám pocit, že tajemství kufříku odhaleno nebylo (už si to moc nepamatuju), ale předevšim nebylo vůbec důležitý, hlavně že bylo pro co se prohánět v autech a pálit do sebe. Nejlepší akční film? Těžká otázka. Každopádně si potrpim na reálně dělaný (ale nejen co se týče techniky natočení, ale i samotnýho průběhu akční scény). Pokud nemluvíme přímo o válečnejch filmech, určitě bych si vzpomněl na filmy Michaela Manna, Baader Meinfof Komplex, některý filmy Riddleyho Scotta, v Children of Men jsou taky akční scény výborný (i když film jako takovej mě až tak neoslovil). Co naopak nesnášim jsou asijský akční filmy, ty jsou pro mě naprosto směšný (ať se tam střílí nebo Jackie Chan kope).

Flanker: Pořád čekám, co z tebe vypadne. :-) (Kvíz jsi vyřešil správně).

Earette™: Děkuji za kulturní osvětu. :-) A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě? (A které to občas i baví a jsou zvědaví na to, jak to celé dopadne).
I stylisticky dokonalé dílo může být nudné. Pokud nemá to NĚCO, co vás nutí obracet stránky (nasazovat sluchátka:-) až do konce.
Kdy a kde? :-P

noir: Virginii Woolfovou jsem nečetl. Ale třeba někdo viděl ten film. Hm, Flankere? ;-)

heavy_head píše:
A není tohle autorský ideál? Dosáhnout toho, aby vás četli i lidé, kteří vědí, že to píšete blbě, jen proto, aby se s klidným svědomím mohli ujistit, že to opravdu píše blbě?
Ano, svým způsobem je to dokonalé. Pokud je měřítkem úspěchu čtenost (a to v nějakém směru jistě je, troufnu si tvrdit), potom to Meyer vyhrála na celé čáře - protože i ti, kteří čtou, jen aby zjistili, jestli je to opravdu tak zlé, jaksi... čtou.
heavy_head píše:
Kdy a kde? :-P
Pokud by to mělo být v matičce Praze, tak kdykoli s uvědoměním v předstihu týdne. V případě jiné lokace bych musela prověst složitější plánování =)

Earette+heavy_head: Připoměli jste mi debatu obrakové literatuře z Boříka a spol. od Steklače: "To je zajímavý, že nám dospělý zakazujou číst brakovou literaturu a přitom jí všichni znají. - To je jasný. Jinak by přece nemohli vědět, že je to braková literatura." (Cituju jen po paměti)

Earette píše:
Já jsem zastánce teorie, že když někdo kritizuje nějaký výtvor, měl by mít alespoň tolik slušnosti, že si danou záležitost jaksi shlédne celou, než začne vykřikovat hanlivá označení.

Měl by zkusit kousek, ale celý? Dokud neuvidim všech 2756 dílů Ordinace v růžový zahradě, nemůžu říct, co si o tom myslim? Platí i pro více vyhypované věci jako Ztraceni (v půlce druhý série jsem vzdal).

heavy_head: No vypadnout toho ze mě může spousta, na co konkrétně čekáš? :)) Jo, (Biologický) Hodiny (tikají) jsem neviděl, ani po tom netoužím.

Flanker.27: To mi zní, jako bys sochu od Rodina posuzoval jen podle části od kolem dolů. Co když je ten film-kniha-seriál tak chytrý, že si v první části z formy braku jen vypůjčuje, aby to pak celé postavil na hlavu?

Ten argument "musím to vyzkoušet, abych věděl jaké to je" byl vždycky tak trochu na pováženou.

Alnag: Ale něco na něm vždycky bylo...

Noir: No já ti nevím. Lidé jsou specifičtí tím, že se dokáží učit i z cizí nebo zprostředkované zkušenosti (a dokáží extrapolovat i z toho, co sami nezažili nebo provádět zobecnění na základě dílčí informace s jistou mírou přesnosti). Ostatně kdyby ne, asi bys neměl zaměstnání...

Alnag: Ale jo, tomu se nebráním. Pořád si ale myslím, že ty VELKÉ věci musí člověk zažít a vyzkoušet sám, jinak je ta zkušenost hodně špatně přenositelná. A teď rozhodně netvrdím, že je to případ zmiňované brakové literatury. Třeba zkušenost popálení si ale musí fakt každý ozkoušet sám, aby "uvěřil".

noir: Např. nemusim souložit s mrtvolou, abych zaujal postoj k nekrofilii, nemusim si šlehnout, abych mohl odsuzovat drogy atd. Přesně jak řekl Alnag, lidi si dokážou zkušenosti předávat (a získávat) i jinak.

Ušisko píše:
chápete, co se snažím říct? ne? já taky ne. chjo.

To je tím, že jsi ten sex s mrtvolou ještě nezkusila... ale stačí kousek :D

No, oba přístupy mají své pozitiva i negativa. Jeden přináší osobní zkušenost a skutečně kvalifikovaný názor vyvážený různámi riziky a ztraceným časem, druhý zase čas a zdraví (i duševní) šetří, ale člověk zase nemůže vědět, jestli náhodou v hloubce něco není.
Osobně se raději vyhnu porovnávání, který přístup je horší, ostatně myslím, že stačí, když si každý uvědomí zápory svého přístupu a výhody toho druhého.

Earette píše:
přijde mi, že je to trochu jiná zážitková kategorie

Je pravda, že je to zážitek, kterej si užívá více méně jen jedna strana, druhá je docela chladná...

Mno, nechtěl jsem to zavádět do těchto končin, ale nemohl jsem odolat. :))

Jsou "zkušenosti", kterejm se člověk vyhejbá celkem instinktivně. noir tvrdí, že zkušenost popálení si každý musí ozkoušet sám, ale to není pravda. Člověk je od přírody postaven celkem inteligentně, aby se měl na pozoru před potenciálně nebezpečnejma věcma. Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře. Odhadovací systém má člověk postavenej celkem dobře, jenom ho bohužel dneska moc neposlouchá. Z části si lidi informace vyměňujou mezi sebou, z části maj odhad zakódovanej, a z části ho dokážou i budovat a vytvářet si na základě už známýho vztah k novejm věcem.

Flanker.27 píše:
Nemusel spadnout bez padáku z letadla, aby věděl, že mu volný pád neudělá dobře.
Ale musel někdy spadnout, nebo viděl velmi ošklivě dopadnout člověka. Nemusel si nechat uhořet ruku, stačí si popálit prsty. Nemusíš číst celou ságu, ale jedna knížka opravdu může být výjimka, zejména pokud je psána s větším častovým rozestupem a autor během té doby změnil svůj pohled na svět.

Jerson: Však ano, jde o přenos bez osobní skutečnosti. "O tom zde již dobrou čtvrthodinu hovoříme, Mlho." :)

U ságy/seriálu je to komplikovanější, protože se nehodlám nechat ovlivnit hláškama typu Lost: "Jo, hele, to musíš vydržet do třetího dílu pátý série, pak to je super." Na to kašlu. Samozřejmě chápu, že budou lepší/slabší části, abych tomu ale věnoval čas a pozornost, i ty slabší části nesměj celek kazit příliš. samozřejmě pokud existuje sága, jejíž jedna část je extra dobrá a obstojí sama o sobě, klidně si tu část přečtu (pokud už nejsem znechucen znalostí zbytku, který mě neodradil). Příklad: Nedávno jsem viděl Serenity a tak moc se mi to nelíbilo, že absolutně nemám zájem vidět seriál Firefly, i když mě kamarád zarytě tvrdí, jak je seriál lepší než film.

No, a to je právě ten kousek, kdy děláš chybu. Protože já kdybych napřed viděl třeba nějakou Futuramu ve filmové verzi, tak se mi nebude líbit, a přitom seriál je mnohem lepší. Kromě toho speciálně Firefly obsahuje hodně postav a když o nich nic nevíš, tak mnoho věcí z filmu nepochopíš a budou ti připadat divné. Ostatně i seriál jsem koukal nadvakrát, poprvé jsem usnul v půlce prvního dílu a vůbec se mi nelíbil.

Prostě některé věci jsou jako olivy - člověk jim musí dát druhou šanci.

Flanker: napsals "noir tvrdí, že zkušenost popálení si každý musí ozkoušet sám, ale to není pravda. Člověk je od přírody postaven celkem inteligentně, aby se měl na pozoru před potenciálně nebezpečnejma věcma."
Mám doma dvě děti. Ať je varuju, jak je varuju, stejně si všechny chyby musejí zažít samy a na vlastní kůži.

Myslim, že v orientaci v postavách problém nebyl. Prostě jen klasickej příběh, kdy záchrana přichází na poslední chvíli, hrdinům vždycky pomůže absurdní náhoda, padouši dělaj školácký chyby atd. atd. Nehledě na holčinu se dvěma sekerama (muhehe). Jak by řekl můj oblíbený klasik Arnold Jidáš Rimmer: Tomu by neuvěřilo ani děcko. :)

errata: V minulym příspěvku poslední slovo první věty má bejt "zkušenosti".