Já jsem v poslední době přečetla Zjizvenou noc a ta se mi líbila moc. Je to taková nezvyklá urban fantasy, asi trochu do new weird. Jde o město žijící zavěšeno nad propastí, v níž žije (asi) jejich (asi) Bůh, kterého jeho matka svrhla z nebes poté, co se vzepřel jejím nárokům. Město střežila letka bojových andělů, z nich však zbyl jen jeden trumbera s dobrým srdcem, ale téměř bez schopností, kterého si kněží drží jako symbol starých časů. Město má ještě jednoho, mnohem nebezpečnějšího, anděla. Ten, či spíše ta, vylétá z propasti a baží po krvi. Události tomu chtějí, že hlavní hrdinové na vlastní kůži zjistí, co se skutečně skrývá ve zdánlivě bezedné propasti.
Jediné, co považuji za podraz je fakt, že nejde o samostatný román, ale o první díl trilogie. Což jsem se dozvěděla až na konci. GRR.

Další dobrá knížka, kterou jsem četla, je Tajná historie Moskvy. Je to melancholický příběh o zmateném období devadesátých let, kdy jeden způsob života skončil a nový se teprve ustavoval. Uprostřed toho chaosu se sestra hlavní hrdinky Máši promění v kavku a Máša musí zjistit proč se to stalo a hlavně jak to zvrátit. Tajnou historii Moskvy si užijí především ti, kteří trochu přemýšlí, nejsou jim cizí jinotaje a symboly a alespoň trochu znají slovanskou mytologii. Ti se i pobaví, třeba ve chvíli, kdy Děda Mráz vysvětluje Máše, že není žádný Santa Claus, aby nosil dárky, on má důležitější úkoly....

Naopak co se mi nelíbilo, vůbec mě nechytlo za srdce a dočetla jsem to jen s nechutí, byla Měsíční píseň. Další z řady příběhů strašně kchůl slečen, které si jednou rukou poradí s vlkodlaky, vampýry i dalšími potvorami, zatímco druhou rukou si přidržují zrcátko a kontrolují si, zda mají patřičně znuděný výraz :-( Dříve jsem to žrala, teď se mi ty sebevědomé holčiny nějak přejedly.

A kdybych se tahle diskuze jmenovala, Na co jiného se dívat, hodila bych sem ještě úžasný horor Pandorum, který krom toho, že začíná větou v češtině, má i mnoho dalších kvalit. Nevhodné pro klaustrofobiky! Pro zájemce je moje recenze na blogu: http://tyninsvet.blogspot.com/

Na kafku? Franze Kafku? :-) To by nemuselo být špatné. A jak se ti ne/líbilo Stmívání film/knižní předloha?

Taky míváte občas takové záchvaty knihománie? Vejdete do obchodu, kde se knihy prodávají - jako obvykle se vám zvýší tepová frekvence (tolik příběhů, tolik myšlenek v regále!) - procházíte se, semtam vezmete něco do ruky a mazlíte se s tím, nevědomky nad sebou ztrácíte sebekontrolu (což je docela záludný proces), takže když pak přijdete domů, s hrůzou zjistíte, že jste se právě stali majiteli šesti nových (a drahých) knih a vaše peněženka je lehčí o - radši nechtějte vědět, o kolik...
Knihy si zpravidla vybírám podle třech kritérií.
1) Buď jsem o ní už něco slyšel nebo četl a vím, že mám chuť zjistit, o čem je.
2) Knihu neznám, ale znám jejího autora, takže vím, že psát umí a říkám si: sakra, když to dokázal jednou, proč ne zase zase?
3) Neznám knihu, ani jejího autora, ale do oka mi padne jedna věta, nebo pasáž, po které s mírně udiveným (až náměsíčným) výrazem pokládám tuto knihu do košíku.
Někdy je to samozřejmě kombinace všech těchto okolností.
Už jsem vám vykládal, že trpím jakousi obsesí co se týče artušovského mýtu a jeho rytířů Kulatého stolu? No, asi ano, to se nedá nic dělat. :-) Takže zrovna dnes jsem vešel do svého oblíbeného ostravského knihkupectví (krásně to tam voní knihami) a už v regálku se žhavými novinkami mne udeřila do očí Činy krále Artuše a jeho vznešených rytířů. Autor - John Steinbeck. Což je shodou okolností autor jedné z mých nejvíc oblíbených knih Na východ od ráje. Začínám si pobrukovat. O kousek dál narazím na knihu s výjimečně odpudivou obálkou pod názvem Mordred - Artušův bastard. Jméno autora mi nic neříká, obálka je opravdu příšerná (skoro se zdráhám ji vůbec vzít do ruky, abych ostudným způsobem nepošlapal své estetické zásady), když vtom narazím na tu větu. O osudu koupě této ohyzdné knihy rozhodla pouhá jediná věta. Ta věta zněla: Má matka byla prokleta keltskou krásou. Možná si říkáte no a co, se mnou to nic nedělá. Mně to stačilo. Šup do košíku! Začínám si potichu prozpěvovat, všímám si, že ostatní vybírající se mi začínají vyhýbat uctivým obloukem. Jdu dál. David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
"Začneme pomalu," řekl Kolja,"pěkně od začátku. Líbí se ti nějaká holka?"
"Nijak zvlášť."
"Kdo říká, že to musí bejt něco zvláštního? Jsi panic, potřebuješ nějakou, která dejchá, ne Tamaru Karsavinovou."
"Jmenuje se Věra a bydlí u nás v domě. Ale líbí se jí někdo jinej."
"Dobře. Za prvý, nestarej se o nikoho jinýho. Starej se o Věru. Co na ní je? Proč se ti líbí?
"Já nevím. Bydlí u nás v domě."
"To už něco znamená. Ještě něco?"
"Hraje na cello."
"Nádhernej nástroj. Jakou barvu mají její oči?"
"Nevím."
"Tak se ti nelíbí. Jestli nevíš, jaký má oči, nelíbí se ti. Pusť ji z hlavy."
To mě dostalo.
No, abych to moc nezdržoval, pak ještě Azincourt Bernarda Cornwella, kyberpunkovou antologii Zrcadlovky (která u nás vyšla se zpoždění "pouhých" třiadvaceti let, ale co už, čekal jsem na ni), a ještě Robert Harris, Duch.
Tak takhle to mám já.

Mám podobné problémy. Navíc mimo klasické obchody s knihami obíhám ještě ostravské antikvariáty. Moje drahá polovička mě vždy na nákupu "zanechá" v knihkupectví a já tam chodím mezi regály, někdy se jen tak letmo dotknu hřbetů knih a někdy je vezmu do ruky, to když mě něčím upoutá, a přečtu si stranu, či dvě. Je to jak "dětský koutek" :D Pak si mě zase vyzvedne a já jdu jako poslušný přítel :D

Já si knihy vybírám na jistotu. Většinou přesně vím pro co si jdu. Vím že to vyšlo a chci to hned a okamžitě. U antikvariátů to tak ale není. Občas něco koupím jen tak. A občas si nejdříve zjistím o co jde, když mě kniha zaujme.

A propos, které je to oblíbené ostravské knihkupectví?

:) Kamasutra, pekna volba. Jenom nevim jestli bych vydrzel studovat knihu. Radeji bych "prakticke cviceni" v podobnem duchu :)

yokuzava píše:
:) Kamasutra, pekna volba. Jenom nevim jestli bych vydrzel studovat knihu. Radeji bych "prakticke cviceni" v podobnem duchu :)
Ty jsi gymnasta????

Ne, nejsem. Proc myslis ze je to v uvozovkach? :)

heavy_head píše:
David Benioff, Město zlodějů...moment, to jméno mi něco říká. Nepíše ten kluk scénáře? :-) Následuje pasáž, po které bych si ho koupil, ani kdyby náhodou nenapsal filmovou adaptaci Tróje a teď nedávno i Hry o trůny.
Právě ta Trója mě docela odrazuje od nákupu. Počkám si teda na tvé pošity :-)

Já teď dočítám Sen Ockerwee (hanba mi, já vím) a jsem tak navnazen na upíry, že když jsem si do toho pustil trailer na to čupr eňo ňuňo módní Stmívání, mám skoro chuť to vidět celý. Bu'd proklet GRRM! :-)

Ujišťuju tě, že Stmívání nemá s upíry nic společného, takže se kvůli tomu nemusíš napínat.

Sakra, tak co já si pustim... žeby Svatba upírů? :-)))

Pokud hledáš trochu jinou upířinu, doporučuju Let the Right One In.

To se mi nelíbilo (a taky jsem to pěkně strhal na csfd). Resp. natočený je to vlastně dobře, ale páně režisérovo vidění jde dost proti mýmu.

Milé děti (míněno vy hajzlíci, co jste mladší než já a já vám to sakra závidím:-), počkejte až budete vydělávat :-) Do té doby mé záchvaty knihománie tlumila finanční nouze, ale teď, co si o svých penězích rozhoduji sama, nakupuju jako šílená, podle klíče je potřeba zaplatit hypotéku a něco jíst a zbytek je na knížky :-)

Ráda bych přestala, ale ten blažený pocit, když vstoupím do knihkupectví, nové knížky příjemně voní a praskají... Nakupování čehokoliv jiného je strašná otrava, vím to, zařizovala jsem celý byt :-( Ale knížky, to je jiná.

K filmům, teď jsem viděla horor Orphan a vcelku se mi líbil. I když pointu jsem uhodla zhruba v půlce a pak už jsem jen sledovala, jak se moje podezření naplňuje. Takže mnohem větším překvapením než záverečné odhalení pro mne bylo, že ho v americkém bijáku odhaloval Karel Roden.
To opravdu neviděl Pandorum? Nikdo nemá rád sci-fi horory? Vetřelec by byl moc smutný...

Kubulinek: Academia na Masarykáči. A nemají tam košíky. :-)
Earette™: A kterou zimu jsi měla ty Zrcadlovky půjčené, nevyšly až teď letos před Vánocema? Stmívání že není o upírech? To si ze mě utahuješ, ne? Jsou tam. Slyšel jsem to. ;-)
Alek: Pošity? Ty mluvíš jak Glum. :-) Měl by ses zbavit předsudků ohledně realistických příběhů. Máš rád příběhy o vejcích? Věřím, že ano. Znáš Egga, ne? Město zlodějů je o vejcích. Je to vlastně příběh Benioffova dědečka, odehrávající se za války v obleženém Leningradě. Má za úkol najít vejce, což není vůbec snadný úkol. A místo toho najde babičku.
Flanker: Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin. ;-) Měl bys psát jen o tom, co se ti líbí a na to, co se ti nelíbilo, raději zapomínat.
Jinak, co se mi ještě hodně líbilo, je povídka Stephena Baxtera Chumel (in Fantasy & Science Fiction, podzim 2008). Krásný příběh, na jehož konci se mi úplně zamlžila oční čidla. A tak se mi líbil Michal Viewegh a jeho Povídky o lásce. Měl bych dotaz: pokud jste četli, pochopili jste někdo povídku s názvem Sedmdesát jedna čajových růží? Za případného vykladače bych byl moc vděčný.

heavy_head:

Zrcadlovky vyšly už dost dávno, tipuju tak 5 let. V paperbacku, od Laseru.

Povídka o růžích z té nejhorší Vieweghovi knížky je variace na variaci. Vlastně jen rozvíjí téma z Hodin, ale i tam už se pokládá za vykradené...

heavy_head píše:
Stmívání že není o upírech? To si ze mě utahuješ, ne? Jsou tam. Slyšel jsem to. ;-)
viz
http://www.dailymotion.com/video/xb0mti_twilight-sucks_shortfilms
Záleží na tom jestli emo upíry povážuješ stále za upíry. :)

heavy_head píše:
A kterou zimu jsi měla ty Zrcadlovky půjčené, nevyšly až teď letos před Vánocema?
To už je fakt dlouho, řekla bych snad ještě dýl, než říká noir. Já už cyberpunk nečetla věky. Teď vyšlo druhé (?) vydání, co jsem tak koukala.

heavy_head píše:
Stmívání že není o upírech?

Stmívání je dívčí román, jehož někteří představitelé mají čirou náhodou jeden nebo dva upíří rysy.

Zrovna se snažím vymyslet, které ty rysy to jsou... Ale napadá mě jen to, že o sobě hovoří jako o upírech. Ale to dělají i gotíci.

Ne, Stmívání není o upírech. (A troufám si to tvrdit z pozice člověka, který četl celou "ságu," ne jen slyšel pár ošklivých pomluv.)

Mohli by projít jako netopýři, kdyby byl člověk trochu shovívavý.

heavy_head píše:
Ty máš vůbec divný filmový vkus, když se ti nelíbí ani Ronin.

Já vim. To je tim, že jsem tak moc inteligentní. :)) Navíc na akční filmy jsem vedle historickejch asi nejpřísnější. A právě ty negativní komentáře mi jdou nejlíp. Už se těším, jak si smlsnu na Avatarovi. BTW Ronin má sice nablejskanej vzhled, ale pod ním dřevo shnilé - něco jako zlatá královna Cersei.

noir: V tom případě je od Laseru geniální (až podlý) tah, že je vydávají podruhé. Musím se podívat do knihovničky, jestli je už tam náhodou jednou nemám. :-)
Tak za nejlepší bych tuhle Vieweghovu knížku asi neoznačil. Napsal mnoho jiných skvělejších knih. Předpokládám, žes to musel číst s velkým sebezapřením, když se ti to tak nelíbilo.
Kdyby se našel ještě někdo, kdo by mi prozradil, o čem jsou čajové růže, byl bych rád, neboť jsem se o tom stále nic moc nedozvěděl.

Isilen: Upír je upír, i kdyby se stavěl na hlavu. I Drákula byl ostatně tak trochu EMO, všimli jste si? ;-)

Earette™: Jo, druhé revidované vydání, píšou. Já si to stejně nekoupil ani tak kvůli těm povídkám, jako spíš kvůli předmluvě Bruce Sterlinga. ;-) Kyberpunk už je trochu pasé - stejně si myslím, že ten, kdo jednou přečetl Neuromancera, už nikdy nemůže být s ničím z tohoto žánru zcela spokojen.
Netopýří EMO? :-) Připustíš ale, že okrajově to o upírech je? (Miluji tě, ale když se k tobě přiblížím, mám chuť tě vyssát, jenže tě miluji, takže to nesmím udělat a tímpádem trpím jako zvíře).
Označení dívčí román není něco hanlivého. Stejně jako v každé jiné literární kategorii (pokud už škatulkujeme) existují kvalitní dívčí romány, stejně tak jako odpad. A ne podle všech dívčích románů vznikají filmy. Takže, vzhledem k tomu, že jsi přečetla všechny (tři?) díly, se ti to asi líbilo? (jinak se mi líbí variabilita tvých avatarů:-)

Flanker: Nejdřív mi řekni, co bylo ve stříbrném kufříku, a až potom se můžeš o Ronina nehezky otírat. ;-) Na něm je prostě dobré všechno - příběh, postavy, i ta myšlenka. I ten jistý nepolopatismus (narozdíl od většiny ostatní produkce), což je asi to, co ti nejvíc vadí. Zajímalo by mě, jaký je podle tebe nejlepší akční film všech dob? (Chacha).

heavy_head: Co je geniálního na druhém vydání nějaké knihy? Jo, poprvé vyšly roku 2000. A tehdejší obálka nevypadal tak strašně, že bych se musel při nákupu stydět - jako u téhle nové edice.

Ta povídka není o ničem. Je to stylistická a námětová hra s vyprávěním jiného autora. Přečti si starou VIrginii Woolfovou a pochopíš, jak a s čím se Viewegh vypořádává.