Tales from the Yawning Portal - nová příběhová linie, vyjde 4. dubna 2017



O co jde? Již dříve prosákly informace, že půjde nejspíš o nějaký megadungeon a odhady byly blízko. Jde o kompilaci sedmi více či méně známých dungeonů předchozích edic předělaných do pravidel 5e. Jde o dobrodružství
- Against the Giants
- Dead in Thay
- Forge of Fury
- Hidden Shrine of Tamoachan
- Sunless Citadel
- Tomb of Horrors
- White Plume Mountain

Těším se hlavně na ty tři poslední. Trochu nechápu, proč tam bude Against the Giants, když nedávný Storm King's Thunder má velmi podobnou tématiku. Dead in Thay je taková perlička, že to bylo dobrodružství pro DnD Next (playtest 5e).

----
Spoiler: Na ilustraci je Matt Mercer z budoucnosti. :-D

hmm, posledni 2 uz si chci nejakou dobu nastudovat. Alespon mam ted dobry duvod to zase posunout na pozdeji :D

ShadoWWW: to je pro mě trochu zklamání. recyklace je sice fajn, ale dělat z toho hlavní linii produktu je trochu lenošivé. popravdě mě mnohé staré modulu moc nebavily a raději bych dal přednost novým s moderním konceptem.

Taky to může být dobrá zpráva pro skupiny, kteří chtěli kratší dobrodružství než ta dosavadní velká. Špatná zpráva to může být pro staré hráče, kteří ta dobrodružství už znají jako staré boty, protože je prošli už v dřívějších edicích.

Edit: Právě o takových jako ty píšu, LokiB, ale během mého psaní jsi to napsal rychleji. :)

ShadoWWW: čistě ze svědavosti ... opravdu dnes lidi hrají ještě oldskoolovky typu "Tomb of Horrors"? mně na tom nepřišlo nic moc zajímavého ani dřív, a dneska už vůbec ne.
Jako jo, vím, že hrají. Ale asi hlavně skupiny, které jsou už mimo můj okruh zájmů.
Vím, že se to umístilo vysoko v anketách o "nejlepší modu" atd. jen by mě zajímalo, nakolik kvůli nostalgii a nakolik kvůli skutečné popularitě.

Což mi připomnělo, když jsme kdysi koukali na inspektora Taggarta ... byl to díl Flesh and Blood? ... kde ukazovali hráče DnD (z čehož pak rodiče některých českých hráčů usuzovali, že DrD je podhoubí teroristů, násilníků a vrahů ;))
jak hrají session ve stylu:
GM: Najednou se od stropu odloupl velký kus hlenu a padá na vás (nebo to byl celý strop?). Hoďte si záchraný hod.
hráčPC1: Házím za svého trpaslíka ... a neúspěch
GM: tvůj trpaslík je mrtvý
hráč PC1: tys mi zabil X let budovanou postavu? hajzle!

pak byl podezírán jako možný vrah daného GM

nějak jsem si tenkrát neuměl představit, že takový způsob hry by lidi bavil :)

Zvládá i s více postavami najednou :D

jo, DCC joo. mně v tomhle přišlo, že mají amíci a angláni trochu jinou herní mentalitu, než jsme znali tady u nás

Já bych neřekl, že to e vysloveně mentalitou, ale lidi si občas chtějí zahrát tu klasiku, nebo zkusit, jak by ten dethtrap challenge dali oni. Takže se napříč edicemi udržuje poptávka po těch půvoních modulech.

Jo, Vojtěch to v tom posledním příspěvku docela vystihl. Pro DnD to má i propagační roli a stmeluje to zážitky komunity. Když se řekne Tomb of Horrors, hráčům RPG se okamžitě vybaví DnD. Když se sejdou hráči různých edic a řekne se třeba Murder in Baldur's Gate, chytí se jen hráči páté edice. Když se řekne Shrine of the Kuo-Toa, asi se chytnou jen hráči první edice, ale když se řekne Tomb of Horrors, tak se chytnou hráči všech edic a mohou si vyprávět zážitky z toho, jak (ne)prošli tou zapasťovanou hrobkou nebo jak (ne)příšli na tu nebo onu hádanku. Díky tomu, že pro to byla udělaná oficiální konverze do všech edic (včetně 4E, do ní dokonce ve dvou verzích), tak si všichni hráči tohoto dobrodružství připadají jako jedna komunita, i když jsou to hráči různých verzí DnD.

Jasně, ToH se nelíbí všem, dnes, ani v době 1E, ale je to legenda, jistý stereotyp. Podobně jako Forgotten Realms.

Tady ten výběr dungeonů je poměrně pestrý. A třeba ta Sunless Citadel (Temná citadela?) je, co jsem o ní četl, docela promyšlený dungeon, žádné bezhlavé mlácení. Snil jsem o tom, že si to někdy zahraji, ale hrát to v 3e by byl dnes pro mě docela oříšek.

Dobrý je, že tady ta dobrodružství jsou vybraná napříč všemi edicemi a člověk si je může od dubna zahrát, aniž by musel studovat pravidla všech edic. :-)

Tak hlavně v tom americkém podání byl survival docela zábava a dával smysl - když někomu sliz ze stropu zabil postavu, udělal si novou, no big deal, a příště už věděl, že se má koukat na strop. Lidem co měli X let budovanou postavu už se to téměř nestávalo, protože znali triky z půlky vydaných modulů, které učily hráče i GMy co a jak. A ideál GMa byl nestranný soudce.

U nás ten survival smysl nikdy moc nedával - postavy vstupovaly do dobrodružství s nějakým backgroundem (který byl pak ztráta času když umřely), pasti byly přinejlepším o náhodě, v horším o GMově libo(z)vůli, moduly či použitelné rady dlouho veškeré žádné. Úkolem GMa bylo provést hráčské postavy bludištěm, aniž by si všimly že je vodí za ručičku...nějak, jak přesně na to nikdo netušil, tak prostě časem většina hráčů usoudila, že dungeoncrawl je prostě pitomost.

Gurney píše:
U nás ten survival smysl nikdy moc nedával - postavy vstupovaly do dobrodružství s nějakým backgroundem (který byl pak ztráta času když umřely), pasti byly přinejlepším o náhodě, v horším o GMově libo(z)vůli, moduly či použitelné rady dlouho veškeré žádné. Úkolem GMa bylo provést hráčské postavy bludištěm, aniž by si všimly že je vodí za ručičku...nějak, jak přesně na to nikdo netušil, tak prostě časem většina hráčů usoudila, že dungeoncrawl je prostě pitomost.

Je pitomost hrát dungeoncrawl, když vlastně nechceš hrát dungeoncrawl. Ale uznávám, že na to člověk většinou přijde až poté, co si to vyzkouší.

Druhé věc je, že zrovna Tomb of Horrors není zrovna typický dungeoncrawl, je to spíš funhouse dungeon.

U DC si postavy uděláš rychle sám. Základní haluzáci jsou 6 vlastností + oj od vozu + hrnec sádla + 3 savy + odchován vlky a jedéééém. Žádné přemýšlení, random fest.

Já se na to vyloženě těším - dělat dungeony mě notoricky nebaví, ale kampaň to občas hezky zpestří.

Poslední dungeon co sem hrál sem odmáv že na přípravu kašlu a při hře sem si ho po dvou minutách trochy rozmejšlení obecného layoutu cucal za pochodu z prstu... překvapilo mě, jak malej byl rozdíl. Zjevně pokud člověk nechce vysloveně crawlit a nemá dungeon exploration jako point celé session, tak na tom nijak zvlášť nesejde.

Vojtěch: a za večer si klidně takhle můžu připravit 3 i 4, podle toho, jak to zrovna padá mně a GMovi :)

sirien: to je právě to ... jaký jsou pak ty rozdíly. když strávím 14 dní nad přípravou dungeonu, kterej pak hráči za 4 hoďky projdou ... tak mi s postupujícím věkem začíná být toho investovaného času trochu líto :)
rozdíl je někdy v tom, že se bez přípravy musím na to samotné vymýšlení při hře musím víc soustředit a nedokážu pak zas věnovat víc pozornosti a úsilí jiným věcem.
Taky jsem zjistil, že když hraju bez přípravy, mám větší tendenci k tomu, dávat před hráče problémy, u kterých tuším, že zabijou hodně času dohadováním se mezi sebou, zatímco když mám přípravu hotovou, tak je spíš pobízím, aby to trochu odsejpalo a nerozbředlo se to v neustálé: zkusil bych A ... né, A ne, to je divný, o tom by X přeci věděl a zabránil tomu, raději udělejme B. Hmm, B se mi nezdá, jak by to mohl Y takhle narafičit, to nedává smysl. Takže A nebo B? No ... možná trochu A a trochu B? No jo! ale co když se do toho vloží Z? To je fakt, tak mě ještě napadlo C ... po půl hodině: zkusil bych A ...

někdy už do toho vstupuju jako GM vysloveně metagamingově, což bych dřív nikdy neudělal, ve stylu "hele, chápu, že tohle řešíte, ale možná to není až tak třeba, ono by asi vašim postavám přišlo, že Z o tom vědět nemůže ..."

tohle zrovna v předpřipraveném dungeonu nezažiješ :)

Příprava je důležitá a jediné co je třeba vyvážit je čas věnovaný přípravě vs styl družiny. Improvizace je určitě fajn. Podrobná příprava určitých částí v dobré kombinaci s improvizací je můj cíl. A je jedno zda jde o dungeon nebo cokoliv jiného.

LokiB píše:
Vojtěch: a za večer si klidně takhle můžu připravit 3 i 4, podle toho, jak to zrovna padá mně a GMovi :)

Mno, v DCC jsou cca 3 vidláci na hráče počáteční standard. A ano, jdou najednou.