Mě by se zdálo, že v určitých chvílích má postava možnost zjistit něco, co hráče nenapadne. Ať už je to vlivem pozorování okolí, kde postava skutečně je, kdežto hráč ne (těžce raněný krysodlak) nebo o vědomostech, která postava má a hráč ne (mokrý revolver střílí). V obou případech by se na mě hráči asi dívali hodně přes prsty, kdybych jim nějak nenaznačil, že je něco v nepořádku.

Myslím si, že kdyby chtěla postava maskovat, že je zraněná a působit svojí autoritou, že by si na něco házela. Stejně bych to viděl i u krysodlaka. Přeci jen, těžké zranění je těžké zranění.

Já třeba jako hráč nemám nejmenší tušení, že mokrý revolver střílí a mokrá pistole ne (a když jsem se díval na Ramba, tak tam střílelo mokré všechno, to je tak můj vrchol znalostí o zbraních). Moje postava si mohla projít výcvikem a vědět to nebo nemusela a neví. Ty postavy jsou tam dokonce dvě, jednu to trknout mohlo. Taky by mi asi hráči zpětně řekli, že očekávají nějaký hod, zda to postavám nedojde.

Jo, Artene,
to máš určitě pravdu, někdy by se nějaký ověřovací hod hodil. Ten krysodlak na tom tenkrát nebyl sice dobře, ale v tu chvíli jsem prostě věřil GMovi, nehledě na to, že mě mnohem víc štvalo, že jsem mu skočil na to, že náš kouzelník není mrtvý.
Ale celkově na to vzpomínám jako na povedenou herní scénu, takže mi to v konečném důsledku zase tolik nevadí a náš GM takový neprohlídnutelný! bluffy už neudělal.

sirien: ono to u některých hráčů naráží na vnitřní pocit GMa - boha či rodiče. Když komunikuješ s někým, kdo dokáže být autoritativní, navíc ti vlastně celou dobu říká "tohle je tohle, tamhle je tohle, sem můžeš, tohle se ti nepodařilo, teď jsi zraněný za 5, teď ses pěkně trefil, tohle jsi nepřeskočil ... atd., a řekne stejným způsobem něco nepravdivého, prostě mnoho lidí tam podvědomě má tendenci mu věřit a nehledat za tím něco jiného. Asi jako bys hrál jako rodič se svými dětmi, taky je to snadné je "ošidit" :)

A nejde jen o to ultimátní "vzdejte se" ... to je hraniční situace, přeci jen. složitější je to třeba při různých zjišťováních/vyšetřováních, kdy některé NPCčko postavám více či méně lže, nebo ještě subtilněji, něco zatají, něco přidá. Pro hráče je velmi těžké tohle odhalit ... a právě tam jsem tu otázku směřoval: jestli jako GMové v takových situacích dáváte postavám šanci, aby to "prokoukly", nebo to prostě necháváte na hráčích.
Vlastně jak píšeš v tom EDITu ... dal jsi jim nějakou šanci, nebo ti to prostě schroupali,protože neměli čeho se chytit?

Já tam třeba ověření na "jeho výpověď" často dávám (ale spíš skrytou, tedy ověření na mojí straně, než že by si postavy házely - to jen v případě, když se někdo z nich ozve ve smyslu "hele a nezdá se nám na tom něco divnýho? není to podezřelý?"
teď jsem třeba hrál část kampaně, kde se k postavám přidalo NPCčko. postavy mu sice moc nedůvěřovaly, ale on si u nich dokázal tu důvěru nakonec získat, byl platným členem, kde bylo potřeba, necpal se dopopředí, nebyl zbytečně aktivní atd. a na závěr je přeci jen trochu vypekl ... protože se k nim přidával z nějakého vlastního důvodu. vybral jim hlavní část pokladu doslova přímo před očima ... byl tam jen s jednou postavou v tu chvíli a tu dokázal očarovat, že na to zapomněla. normálně jsem to odehrál v té "očarované realitě" (ve zkratce: nic jste nenašli)
a následně, postupně, ve snech se ta postava "rozpomínala" víc a víc, jak ta scéna byla doopravdy ... nejdřív mlhavě, pak víc a víc mlhy vzpomínek se rozplývalo, až nakonec v tom snu uviděla, jak to NPC při hledání doopravdy něčo našlo a jak ho pak očarovalo.
jenžo to bylo až po několika týdnech, NPCčko se už s nimi dávno rozloučilo a šlo si po svých ... a oni přemýšlí co dál.
na jednu stranu jim byl fakt dost sympatický, toho se úplně nezbavili, něco jako přátelství tam vzniklo. na druhou stranu jsou nasraný, že ano ...

ono hráči nemají, jak správně píše Arten, ty vjemy, co mají postavy. "nevidí" vyšetřovaného, nebo celou scénu, neslyší jeho hlas. ne každý GM to dokáže zahrát, a ne každý hráč je stejně pozorný a vnímavý jako jeho postava.

v začátcích hraní jsem se víc setkával s tím přístupem, že GM byl rád, že hráče přechytračil. dneska se to víc posunulo do toho "trochu hráčům pomáhat, protože je lepší, když pak nejsou naštvaní" ... asi jak stárnem :)

Arten CZ píše:
Já třeba jako hráč nemám nejmenší tušení, že mokrý revolver střílí a mokrá pistole ne (a když jsem se díval na Ramba, tak tam střílelo mokré všechno, to je tak můj vrchol znalostí o zbraních). Moje postava si mohla projít výcvikem a vědět to nebo nemusela a neví. Ty postavy jsou tam dokonce dvě, jednu to trknout mohlo. Taky by mi asi hráči zpětně řekli, že očekávají nějaký hod, zda to postavám nedojde.

na to by ti Jerson nejspíš řekl, že hrát postavy jejímž schopnostem nebo znalostem nerozumíš :) je "špatné". Můžu zahrát policajta, ale těžko zahraju dobře zemědělce nebo chemika :)

edit: hody postav proti postavám u mne nejsou přímo zakázané, ale hráči se jimi nechají jen inspirovat. Pokud nejde o rozpoznání lži.

Ja davam postavam vzdycky sanci to nejak poznat. Minimalne maji pasivni perception/insight. Pokud ma nekdo postavu, ktera je na tohle dobra, tak ji upozornim na nejaky detail.

Pripadne, kdyz se zeptaji samy od sebe, tak je necham si hodit nebo to rovnou vybalim. Obcas mu zacuka bolesti koutek. Snazi se nehybat, aby nebylo videt, ze ma bolesti. Pod nohama se mu dela louzicka krve.

Merlin: To bych si toho Wizarda nezahrál nikdy :D

Vojtěch píše:
To bych si toho Wizarda nezahrál nikdy :D

:) však to taky nebylo směřováno na fantasy :)

A myšleno tím bylo hlavně to, že každý zahraje cokoliv, ale jen ten kdo něčemu rozumí, to zahraje uvěřitelně :)

Wizarda vyměň za okultistu z francouzského odboje a jsi tam, kde jsi byl před tím. Tahle premisa je u escapistické zábavy tak nějak na houby.

LokiB píše:
No spíš jsem to myslel tak, jestli postavy mají šanci poznat, že když maník vybalí "Hele, jsem nesmrtelnej" ... tak jestli prostě kecá, nebo se mu to dá věřit.

Tak v případě co jsem zmiňoval já to byly postavy co to vybalily a nebral jsme to jako podvádění, spíš jako jejich oznámení že mají převahu a že dotyčný se prostě přes čtít a pláty se svojí šavličkou nedostane, tak ať se rovnou vzdá. Proto Persuation.

Naopak... no, to je dobrá otázka a pro mne je s tím vždy tím problém. Tluče se zde ta myšlenka hry hráčů a hry postav. Kdyby se na vše rozpoznání a hádání a tak mělo házet, tak vlastně hráči na hře nejsou potřeba a vše rozhodnou hody. Což asi není úplně cíl, že ;) Naopak nemít hody vůbec tak trochu (hodně) znehodnocuje charismu a jednací mechaniky. Takže se snažím jít někde mezi - zaprvé to použít jako řešení hráčských otázek - když mají podezření nebo nápad, tak jej s úspěšným hodem potvrdit nebo vyvrátit. Ale rozhodnutí a analýzů nechávám na nich, neházím si "bluff nepřítele verzus sence motive postavy: úspěch, takže mu věříš". Zda věří či nevěří je prostě na hráči, při úspěchu NPC jen nedostane další indicie.

Sniper: hmm, musím říc, že tohle mi ne vždy fungovalo. Ne vždycky se GMovi podaří situace popsat či zahrát tak, aby měli hráči dobrá vodítka. Znám GMa, které neumí dobře "zahrát" ... ale jinak je to pro mě výbornej GM (jen by potřeboval, aby to co připraví a vymyslí, někdo jinej odehrál) ... a tam pak ten autentickej zážitek toho, "kdo tam na místě je", hráčům chybí.
A zas nemá cenu, aby hráči každých 5 minut říkali: není nám něco podezřelé? zjišťuju, jestli mi to nepřijde divné.
Jestli to umíš dobře zahrát, pak asi není problém nechat to uvěření na hráčích

Ono to neni jen o tom, ze hraci veri, neveri... ja mnohdy si rikam to je bota.. ale co moje postava... ta nema muj senze motiv.. ona ma svoji miru naivity,, nebo je treba i mnohem lepsi... takze overeni neni o tom jestli ja tomu verim, ale jestli postava tomu veri a podle toho hraji dal.. samozrejmne to nemusi byt prene podle hodu, ale nechaam se tim inspirovat... takze kdyz mi padne podle parametru postavy ze neprokoukla lest a naopak mi padlo hodne blbe... hravam to v duchu ze chci verit...

Proste snazim se nehrat porad s kazdou postavou sebe, ale postavu kterou jsem stvoril..

Zdarr, prodejte někdo starší modul do světa Asterionu Dálavy. Na ceně se určitě domluvíme.

Pochvatal@seznam.cz

Díky Ondřej

ShadoWWW: jedna zvědavostní - proč byl Ravenloft přeložen jako Jestřábí?

Krkaviště už bylo zabraný :D

Havraní
Havraniště
Hřad
Havrahřad (podle vzoru havraspár ;) )
Havranov
Havranovo
...

Jestřába nebrat.

To nevím. To pochází ještě z dob překladů druhé edice (90. léta).

ShadoWWW: zajímavé, je to takový překlad bez souvislostí, protože zrovna jestřáb moc neopovídá hororové symbolice. škoda. Nejhorší je když se překlad rozšíří, jako když v BG2 přeložili Sorcerera jako zaklínače. Byl to velice efektivní zmatkozdroj.

ShadoWWW: ... Já věděl, proč většinou preferuji věci v originále.

Vojtěch: jj, v tomhle směru prostě překlady nemůžu :( úplně mi to pak kazí dojem z toho materiálu ... jako, je to třeba jen můj problém, ale část toho kouzla mi takovýmhle překladem zmizí ....