Jerson píše:
Sirien - tuna vody v jednom sudu je strašně moc. takový sud může někde ležet, ale nedá se převážet
Jistě. Třeba může ležet na hradbě hned vedle děla ;)
Nemusí to být jeden sud. Napsal sem to jen pro ujasnění toho o jak velkém množství vody se bavíme (jeden kubík) - i když to bude deset soudků. Nebo dvacet koženejch vaků.
Podstata je v tom že ve chvíli kdy máš k dispozici technologii, která je natolik efektivní, aby stála za to, tak někdo prostě přijde s řešením. Nemusí být elegantní, nemusí být ani extra efektivní - stačí když to řešení bude aspoň trochu dostačující.
Kromě toho Tvoje představa výstřelu, odpoutání, pumpování, návratu a výstřelu nebude fungovat. Sice jsi předložený problém vyřešil technicky, nicméně herně to nemá tu šťávu - nedává to hře tu požadovanou podobu.
To už bych spíš pracoval s nějakou variací vodní magie/alchymie, která sílí s blízkostí zdroje a slábne s jeho vzdáleností. Parní děla by pak bylo možné využívat tam, kde je masivní zdroj vody - oceán, jezero, hodně velká řeka... se vzdáleností od tohodle zdroje by tahle magie slábla a děla by se stávala neefektivní, neužitečná až naprosto nefunkční.
York píše:
Z pohledu logiky světa se většinou držím úvahy, že není moc velký důvod, aby se rozvíjel výzkum směrem do střelného prachu, když magie umožňuje podobné věci a navíc mnohem více kontrolovaně.
Kvantita.
Nezávislost na mágovi.
Jinak se SEBem sme kdysi vytvořili dost zajímavej koncept alchymie, k němuž bych se někdy rád vrátil... nebudu se tu rozepisovat s těma tunama podrobností, ale k tématu je to, že jsme chtěli mít v tom světě palné zbraně, ale chtěli jsme je mít sice relativně rozšířené, ale zároveň dost limitované na to aby nevymýtili různé rytíře a podobné. Svěřili jsme je tudíž nikoliv technikům nebo mágům, ale alchymistům.
Celý ten koncept je dost komplexní, vycházel z toho, že existují tři formy nadpřirozena, kde každá je vázána na určitou změnu v praktikantovi - adepti rozostřovali svou mysl, takže dokázali postihovat globální pod/nevědomí, mágové zostřovali svou duši, takže se stali (ne)přirozenými silobody pro jinak statické magické pole a alchymisté přeměnili své tělo v koncepční materii, což jim umožňovalo provádět přímé transmutace okolní hmoty.
Střelný prach byl alchymistický produkt, který byl dlouhodobě rafinovaný tak intenzivně, že alchymisté postupně přišli na to jak minimalizovat své zásahy při jeho tvorbě. Resp. přišli na to, jak jej efektivně rozředit tak, aby efektivita výsledné substance poklesla výrazně méně, než byl poměr smísení.
Skutečně efektivní (100% účinnost) a spolehlivý (podle schopností alchymisty, ale cca 9/10) střelný prach tak dokázali tvořit pouze alchymisté. Ten byl pak používán jako základ do směsí - nerozpracovávali jsme to už detailně, ale představa byla taková, že 1:10 vede k poklesu účinnosti na 80% a spolehlivosti na 7/10, 1:100 pak vede k poklesu na 50% a 5/10 a 1:500 pak k poklesu na 20% a 2/10. Cca, nechali jsme to pak stranou s tím že se to ještě dořeší. (nízký poměr účinnosti je stále použitelný - prostě toho jen musíte naládovat o hodně víc)
K tomu se pak vázaly další prvky - např. to že v rukou alchymisty se střelný prach choval efektivněji a spolehlivěji, i když byl rozředěný. Navíc mocní alchymisté, kteří se vydali ve svém studiu daným směrem, dokázali ovládnout prostý koncept, takže nakonec mohli vystřelit i bez prachu - stačilo jim že mají zbraň a kuli. Šeptalo se o tom že těm nejmocnějším stačí jenom zbraň nebo jenom kulka, protože dokáží ovládnout koncept výstřelu i projektilu/zbraně, takže mohou zastřelit neexistující kulkou nebo vystřelit kuli z neexistující zbraně, jakoby ta na okamžik opravdu existovala.
Výsledkem bylo, že jsme měli svět, kde armády byly vybaveny palnými zbraněmi, jenže tyto zbraně byly nespolehlivé - často selhávaly a protože počet alchymistů byl omezený (a těch co se nějak více věnovali výrobě střelného prachu ještě více), tak čím více takových zbraní někdo chtěl, tím horších výsledků s nimi dosahoval.
Nechávám to tu čistě pro inspiraci, protože naděje že by se k tomu projektu SEB někdy vrátil je efektivní 0 a já sám to bez něj nejsem schopný dodělat, minimálně ne tak epicky jak jsme to dělali společně - možná se někdy dostanu k tomu abych nějak ucelil poznámky a napostoval je sem jako sérii článků.