Skornubel, 21. Uktar 1371 ÚL
Drahá sestřenice,
Dnešního dne opouštíme Skornubel, Město karavan, důležité obchodní centrum mezi vnitrozemím a Mečovým pobřežím. Cesta nebyla nijak zvláště nepříjemná, jen její zdlouhavost se zdála únavná. Vždyť z Baldurovy brány do Everesky je to více jak 500 mil a do Skornubelu přes 300. Přestože je po cestě řada zájezdních a dobře opevněných hostinců, prvního většího rozptýlení a pořádného odpočinku lze dosáhnout až v Elturelu, kam dorazíte po osmi dnech svižné jízdy po kupeckých cestách, stále na dohled řeky Chiontary. Sama stezka je poměrně frekventovaná a neustále pod kontrolou elturelských Pekelných jezdců a baldurských vojáků. Díky tomu si i nejpitomější goblin dobře rozmyslí napadnout nějakou karavanu. Vojáci stráží nejen cestu, ale ze svých hlásek a hradů stráží i splavnost Chiontary. Ze Skornubalu se plaví obrovské vory vytěženého dřeva do baldurských loděnic; jsou naložené zbožím kupeckých domů z obrovských trhů Skornubalu a Elturelu. Čas od času lze pozorovat veslice prodírající se proti proudu vody. Měli jsme sice možnost se po řece plavit, ale dali jsme s mojí milou společnicí přednost koním. Cesta je rychlejší a nehrozí lodní nemoc, kdy by jsme si začali lézt na nervy. Samozřejmě že po deseti dnech na cestě v naší uzavřené společnosti jsme uvítali na chvilku se v Elturelu zastavit.
Elturel soupeří se Skornubelem v obchodním významu. Městu vládne Jeho excelence Vrchní jezdec lord Dhelt. Lord Dhelt je Helmův paladin velící 2 000 skvěle vycvičených profesionálů, kteří se mohou směle rovnat jakýmkoliv elitním jednotkám. Pekelní jezdci patrolují nejen cesty a řeku, ale taktéž samotné město, ve kterém prý nejsou trpěny žádné zlodějské cechy. Elturel je pravděpodobně nejbezpečnější lidské město na celém kontinentu. Ubytovali jsme se v hostinci jménem Fontyrův jednorožec. Dobrý hostinec, který si díky rozpočtu můžeme dovolit. Šestnáct zlatých za noc není nic, co by si obyčejný N‘Tel’Quess mohl dovolit. Odpočinek nám určitě pomohl. Na skalním útesu na jižním břehu řeky je vystavěný Vysoký sál, odkud Jeho Excelence vládne městu.
Přístupová cesta je lemována šlechtickými domy a hlavně rozsáhlým parkem a zahradami, jehož nejdůležitější a nejkrásnější součástí je kaskádovitý vodopád Panin skok. Právě zde jsem si nejvíce odpočinul před cestou dále.
Dalších sto mil nám s Aleou uteklo jako nic a záhy jsme tak spatřili brány Skornubelu, vystavěného na soutoku široké řeky a Chiontary. Je zvaný Městem karavan a blížíte-li se k němu, vidíte ze všech stran do města se sjíždějící karavany a naopak. Strategické umístění na soutoku řek poskytuje Skurnubelu obrovskou výhodu, stejně jako křižovatka několika kupeckých stezek.
Skurnubel je také poslední výspou civilizace, až na území Everesky, ke které máme ještě okolo 200 mil cesty těžkým terénem. Očekávám, že cesta nám zabere stejně jako těch 350 mil sem. První, co ze Scornubelu zaznamenáte, je aroma rybího trhu a chvilku na to zabloudíte mezi sklady a halami obchodnických společností, pro které je Skornubel klíčovým překladištěm. Všechny cesty vedou ovšem k malému blátivému přístavu, který je spravován majitelem přívozu, obrem Arkarem, který hlídá říční dopravní tepnu s opravdu přísným výrazem. Jestliže všechny příjezdové cesty vedou do přístavu, z něho pak můžete řadou uliček vyrazit prozkoumávat samotné městečko. Co se týče bezpečnosti, Skornubel je pravým opakem svého rivala. V letních měsících, kdy je počet cestujících třeba až desetinásobný oproti obyvatelstvu, různí utečenci před zákonem se zde s radostí ztratí. Zlodějské gildy prosperují a nikomu se nedoporučuje chodit vedlejšími ulicemi za přítmí. Zatím však strategické umístění vyvažuje nevýhodu zločinnosti. Snad právě proto jsme se zde zdrželi jen jednu noc v hostinci a výčepu Zaprášená podkova, který složením klientely nebudí důvěru. Ani proslavené létající pozůstatky, oko a ruku Ebelára, jsme neviděli. Před námi leží cíl naší cesty – Evereska.
