Po úspěchu prvního d20 srazu v Kamenici, který byl sice komorní, ale rozhodně nikoliv o to méně zábavný padlo rozhodnutí v této nově založené tradici pokračovat. Volba tentokrát padla na Hostýnské vrchy, dílem kvůli tomu, že se nikdo s ničím lepším nevytasil, dílem proto, že jsme nechtěli dát některým jedincům záminku, aby se vymluvili jako posledně.
Čtvrtek
Čtvrtek začíná zajímavě. Už od předchozího dne se snažím dovolat Aramorovi, který má jet spolu se mnou a sirienem v jednom voze. Když se konečně ozve (SMSkou), tak zjistím, že na sraz úplně zapomněl (co naplat, že jsem mu to připomínal jen pár dní předtím), že tlumočí a že neví kdy skončí. V mezičase jede Sirien pro auto v houstnoucí pražské dopravě, protože se všichni rozhodli, že si prodlouží víkend na venkově.
V krátkém telefonickém spojení Aramor slibuje, že se ozve, až skončí a že přijede vlakem. To se bohužel nikdy nestalo, asi bych si měl začít zvykat. Jedeme tedy jen dva. Dálnice se plíží jako hlemýžď, ale alespoň je čas se vykecávat, když později Sirien dostane možnost zrychlit, tak mne tolik konverzačních témat nenapadá. Intenzivně přemýšlím o tom, proč jsem nenapsal poslední vůli…
Když dojedeme na místo, je už tma a Merlin sděluje, že ostatní nejsou v táboře, ale o kousek dál v hospodě koukají na hokej. Zapochybuji, zda jsme vůbec mezi správnými lidmi, ale jediný pohled do sálu odhalí, že ano. Jídlo vydatné, ceny, za jaké byste si v Praze koupili tak maximálně hot dog.
Pozdně večerní zábava sestává hraní Magiců a Bangu.
Pátek
Skupina tří vyzyvatelů střetnutí 30. úrovně (Almi, Lotrando a Gabík) se od rána kasá, jak se mnou budou za slabou hodinku hotoví. Jde o praktickou argumentaci z diskuse o tom, že systém na vysokých úrovních nefunguje dobře, protože nestvůry je moc těžké zasáhnout a postavy naopak příliš snadné, pokud se nepoužijí „povinné“ featy z Player’s Handbook II. Lanaří do skupiny Babaje, který pak tráví půl dne tvorbou postavy.
Na návštěvu přijíždí také Clone Trooper, který pobývá nedaleko u babičky (ano, synchronizovali jsme to, ale v tom je ten trik ;-) Dopoledne je ve znamení Bangu z něhož prosluly některé zaručené hlášky – „Jseš vice?, dalších Magiců a jiných veselých záležitostí. Sirien sonduje, kdy se budou hrát Esoterroristi. Přesvědčen o tom, že 30. úroveň bude rychlá říkám, že večer jen co zabiju Lotranda a spol.
Když zjistím, že někdo přivezl Diplomacii, přemlouvám všechny možné (diplomaticky) k jejímu hraní. Almi si vymýšlí nějaké tajnosti a já přemýšlím, co jsem mu udělal, že mi chce zkazit hru, na kterou se těším celé roky, že si ji zase zahraju. Naštěstí se zdá, že se na něj všichni vybodli. Partie skončí dřív, než začne dílem proto, že ne všichni pobrali pravidla a dílem proto, že koalice jsou až příliš pevné a lidé málo zrádní… hrůza.
Část lidí se domlouvá na hraní Star Wars, zbytek porůznu zevluje. Večer nastává slibovaný masakr jménem 30. Level encounter. Inspirován tím nejhorším, co D&D zrodilo, nastupuje demikostěj Acererak z Hrobky děsu. Spoléhám na jeho schopnost vysávat duše, kde stačí dvakrát nehodit záchranný hod a sbohem a šáteček, což by zbytek mohlo patřičně vyděsit. Žádný plán ale nepřežije první kontakt s nepřítelem… tuhý boj s Acererakem a jeho pomahači se dostává do více méně patové fáze. Ohnivá lebka, která měla postavy svést ze stopy je zahnána na útěk, Acererak je čapnut kouzlem, které mu znemožňuje jednat (byť zároveň jej více méně chrání) a kombinace jeho regenerace a způsobovaného zranění znamená, že by mohl být tímto způsobem pižlán až do rána. Přiznávám hráčům výhru. Pak, protože je mi nějak divně, si jdu raději lehnout.
Sobota
Ráno se mají hrát Esoteroristé, které jsem slíbil Sirienovi. Čekám na něj asi do půl jedné, ale pak se zapojím do hraní Lotrandova D&D. Beru si postavu tieflingského generála s jedním okem, jizvou na tváři a kopýtky (abych vzdal hold Sethi). Bojujeme s draky (na 1. úrovni) nebo přinejmenším s něčím, co jako draci vypadá.
Merlin, který hraje trpaslíka, má bujarou náladu a vypadá to, že i několik dalších kolem stolu, tak to hrajeme méně na vážno a Lotrando je z nás chvíli na umření, když mu kazíme jeho skill encountery neustálou tendencí se s něčím rvát. Zároveň zjišťuji, že Lotrando hraje SE úplně jinak než já, což mne poněkud zaskočí. Hraje s námi i Merlinova slečna, kterou všichni oslovují „Karle“ a myslím, že ji to docela baví. U vedlejšího stolu se hraje Star Wars.
Večer je opět ve znamení různých karetních a deskových her – opět Bangu a Citadely, které se prý odborně přezdívá „Hajzlové a Zmrdi“. Asi díky začátečnickému štěstí se mi podaří ji dokonce vyhrát a trochu rozesmutnit Andtoma, kterého pořád někdo zabíjí nebo jinak šikanuje. Sirien vede World of Darkness. Až do rána. Když se v šest ráno probudím, ještě hraje.
Neděle
Abych nevezl všechny ty hry na sraz zbytečně pouštím se v neděli ráno (když Světotemnotoví hráči šli právě spát) do hraní první hry z Pantheonu s Lotrandem, Gabíkem a Andtomem. Je to správné psycho, hráči rychle pochopí, že hra je hodně o prasení a pak už to jede samo.
Poněkud pochmurný stín vrhne na sraz to, že se Almimu podařilo namočit si DnD tiles v džusu a tak je před odjezdem suší na slunci. Někteří z nás se fotí na hromadnou fotku (kterou jsme jako na potvoru zapomněli udělat dřív…). Pak už následuje loučení a odjezd do Prahy přes Brno, kde vyhazujeme Lokkena a Pipuxe. Protože píšu tyhle řádky víte, že jsme bezpečně dojeli i s mírně rozespalým a povzbuzovaly nadopovaným sirienem.
Takže díky za akci a těším se na viděnou zase příště… tentokrát… ale víte co, nechte se překvapit.