Starší
Ghar toho za svůj život zatím nezažil mnoho.
Ale to co ano, si nese ve svém srdci.
„Drahá, všimla sis jak náš Ghakadhaar vyrostl?“
„Jistěže všimla. Jsem přece jeho matka. Je skoro jako ty v jeho věku.“
„Ale jdi. Já nikdy neměl tak blyštivé šupiny aby se za mnou otáčela polovina dívek z města.“
„Chacha. Zas si se mnou hraješ. Že jo. Za tebou se otočila úplně všechna. A nebylo to tím, že jsi ze vznešeného rodu Meaor. Ani proto, že jsi se zrodil s dvanáctým úplňkem v roce.
Bylo to pro tvou krásu vnější i vnitřní. A Ghakadhaar není jiný. Jen to na rozdíl od tebe ještě neví.“
„Přijde na to. Za měsíc dosáhne patnáctého roku života a já jej odvedu do Platinové věže. Cítím z něho duchovní sílu. Sílu větší než by takový mladík jako on měl mít. Bude z něj dobrý kněz války.
A pak založí rodinu a pokračování rodu Meaor bude zachováno. A klan Meoar-Sternmak bude mít dobrého vůdce. Sternmakovci souhlasí se spojením našich rodů.“
„Víš, že jsem se ti nikdy nepletla do klanových záležitostí a ráda bych viděla Ghakadhaara jako tvého nástupce, ale co ta šupina.“
„Jaká šupina?“
„Ta platinová šupina na jeho zátylku?“
„Prosím? Nikdy jsem si ničeho takového nevšiml.“
“Tak se pojď podívat drahý, on už spí.“
Dveře do Gharovy cely se potichu otevřely. Dva mohutné stíny se pomalu a potichu přikradly k jeho loži. Čtyři zlaté oči se zaměřily na zátylek, který se neskrýval pod dekou spícího. Jejich pohled upoutala malá šupina, která slabě odrážela měsíční svit.
Vůdce klanu Meaor přistoupil k svému synovi. Sklonil se, aby lépe prozkoumal to co spatřil poprvé v životě.
O pár okamžiků později se dveře cely zavřely podruhé, když oba rodičovské stíny odešli.
Dhaghaar Ka Meaor se opřel o kamenné zábradlí. Pohlédl na hladinu řeky, která se vinula pod jeho rezidencí, jako by v ní měl najít odpověď.
Jemná ruka jeho choti jej objala kolem pasu, dračí tlama lehce políbila jeho týl hlavy. „Mám strach, drahý. Mám strach. Co s ním udělá císař. Co s ním udělá císařovna?“
Gharův otec se otočil ke své partnerce. Ve svitu pochodní a měsíční záře vypadal náhle staře. Jeho šupiny ztratily v okamžiku lesk. „Nevím. Možná by jej prokleli, možná vyzdvihli do nebe. Obě varianty však znamenají smrt. A to nemůžu dopustit.“
„Co chceš udělat? Vždyť za měsíc…“ hlas se jí zasekl v hrdle.
„Udělám vše pro jeho záchranu drahá. Jeho život má pro mne větší cenu než postavení klanu, moc rodu či můj vlastní život.“
Dhag přivinul mohutnýma rukama dračí šlechtičnu blíž k sobě.
„Je jediná cesta. Musíme jej zavrhnout. Musíme zavrhnout našeho syna a tím i náš rod. S mým odchodem k Bahmutovi zanikne i rod Meaor.“
„Vstaň Ghakadhaare! Obleč se do slavnostní tuniky a pojď za mnou!“ hlas otce se Gharovi rozezvučel hlavou jako zvolání do zbraně.
„Co se děje otče? Vždyť slunce ještě není nad Platinovou věží.Copak se něco děje?“ otázky se na Dhaga hnaly jako přílivová vlna.
„Dobře mne poslouchej synu. Ať uslyšíš v následujících chvílích cokoliv, věř mi, že bolest v mém srdci i srdci tvé matky je stokrát větší než tvá.“
Ghar se právě dooblékl a vyběhl za svým otcem, který již pomalu kráčel do hlavního sálu klanu.
„Otče hovoříš, jako by někdo z našich blízkých měl přijít o život.“
„Tak v tom se synu nemýlíš. A ještě jedna věc. Na nic nikomu neodpovídej. Vše přijmi jak to přijde.“ řekl po chvíli váhání s těžkostí v hlase starý dračí rytíř.
„Ghakadhaare Ka Meaore. Klanová rada se rozhodla.“ pronesl mrazivě slavnostním hlasem mluvčí klanu Meaor, Bahamutův kněz Potur Ka Mavor .
Pohled mladého drakorozeného zmateně přejel po tvářích všech přítomných. Byli tu všichni. Všichni kdo v klanu Meaor něco znamenali. Klanový sál zažil stejně velké shromáždění naposledy, když si Gharův otec bral princeznu Ka Mavor, Poturovu dceru.
„Dnešní noci proběhlo šetření, které odhalilo, že nemůžeš být potomkem Dhaghaara Ka Meaor. Důkaz je velmi prostý, i když jsme jej do dnešního dne ignorovali. Tvůj vlastní DECH.“ každé slovo, které kněz vypustil z úst bolelo jako sek popravčí sekyrou.
„Nikdo z rodů Meaor ani Mavor nikdy nevypustil z úst ‚ledové slovo‘. Jenom ty.“
Ghar netušil co se kolem něj právě děje.
„Nemáme právo pátrat po tvém pravém otci, ani trestat tvou matku. Natolik jsou klanové záležitosti přednější. Tebe však… tebe však musíme požádat, abys opustil tento klan, rod Meaor a toto město.
Do dne, kdy prokážeš, že jsi jedním z nás, je ti vstup do tohoto města zapovězen. Přízvisko Meaor je ti zapovězeno.“
Malý člun směřující do přístavu lidí odrazil od mola. Dhagova ztrápená tvář se otočila k nemladému Poturovi. Dhag chtěl něco říci, ale úzkost porazila sílu jeho vlastního ducha.
Kněz sledujíc odplouvající člun odtušil: „Vím starý příteli, proč jsi jej poslal pryč. Zůstane to mezi tebou, mnou a Bahamutem.
Jedna věc mne nenechává klidným. Jeho potenciál. Je v něm moc síly, která se chce nechat uvolnit. Bude to jeho zhouba nebo naděje?“
| < Strana 1 > | |
| Volba Osudu | |
