Mno, třeba hodně profi mi přijde tahle pasáž:
sirien píše:
Pyramidy jediné ze všech přetrvávaly jako upomínka starých časů, pouze ony, orichalcový meč, který chtěl Enrymor několikrát předělat, aby vyhovoval současné módě, ale vzpomínky na Její krev na zlatavé čepeli mu v tom pokaždé zabránily, a krev Vznešené měly moc Enrymorovi připomínat, že minulost není pouhou vzpomínkou nebo snem, který se nikdy nestal. Proto se Enrymor na dlouhou dobu usídlil v Egyptě, fascinován tím, jak jeho kněží dokáží z posledních zbytků vyprchávající Síly vytvářet kouzla stejně mocná, jako kdysi, ale ani Egypt nebyl věčný, přišli Řekové a po nich Řím, Doba temna a Středověk. Ve světě, ze kterého se i ty poslední kapky zbývajících kouzel ztrácely jako voda v poušti, byl Enrymor jediným, kdo v sobě její moc rozvíjel a kterého nikdy neopustila, vždy měl moc se pouhou myšlenkou učinit neviditelným nebo pouhým pohledem vytvořit smrtící kouzlo.
Ale za chybu považuji, že jsou to jen tři příliš dlouhé věty. Osobně bych určitě rozdělil:
"...pouze ony. Orichalcový meč..."
"...pokaždé zabránily. A krev Vznešené..."
"...jako kdysi. Ale ani Egypt nebyl věčný. Přišli Řekové..."
"...nikdy neopustila. Vždy měl moc..."
Tou uvěřitelností Enrymora jsem myslel, že navzdory popisování pocitů a pohnutek pořád působí tak trochu jako vzdálený a bájný hrdina. Ale to nic.