S vodou jsem slyšel několikrát opakovat rčení, že když letíte víc jak 200 km/h, už se při dopadu chová jako beton. Na druhou stranu, pořád si myslím, že musí být rozdíl dopadnout na beton a vodu, která se pod vámi těsně pod nárazu rozestoupí a přijme vás do své náruče.. :)
Problém s vodou je v tom, že po takový ráně už lidi obvykle nebývají moc schopni plavat, takže sice dopadnete měkčeji, ale zase se můžete utopit.
Všechno to řešení povrchu dopadu mi připadá trochu zbytečné. Co jsem slyšel, tak stejně vždycky víc záleží na náhodě než na tom, kam spadnete! Větve stromů bývají obyčejně považovány za nejlepší.. ale taky vás můžou propíchnout, že jo.
Nějaký výsadkář spadl do vřesoviště z výšky několika km, protože se mu neotevřel padák. Vymknul si jenom kotník. Jinej prej spadl taky tak, ale na nějakou tvrdou zem. Byl celej polámanej, ale dostal se z toho.
Před pár lety proběhl v našich novinách černohumornej příběh o českym ožralovi, co vypadl při mávání známýmu z okna z 8. patra paneláku. Dopad na trávníček u domu a nebylo mu vůbec nic. Odvezli ho do nemocnice a druhej den propustili, nevěřícně kroutě hlavou, že se podruhý narodil. Šel večer do hospody a prej vůbec nepil, jen se chlubil, co zažil. Vylez přitom na stůl, spadl a zlomil si vaz...
Takže, já naprosto chápu, že základní pravidla neřeší kam spadnete. Při pádu je ve hře tolik proměnných, že brát v úvahu jen jednu z mnoha je vlastně naopak spíš na škodu a dává to víc nerealistický výsledky, než si jenom hodit a kouknout, co to s mou postavou na její úrovni momentálně udělalo.