Existuje místo, kde slunce nikdy nevychází a měsíc nikdy nezapadá, kde stromy jsou navždy pokryty ledem. Na severu se k obloze tyčí mohutný ledovec. Na jihu se měsíční paprsky odráží od povrchu rozsáhlého jezera, jehož hlubiny jsou ukryty pod tlustou vrstvou ledu. Tohle je Údolí dlouhé noci – sen nejhlubší zimy. Když křižujete touto mrazivou krajinu, nacházíte neúrodné sady a zničené farmy, téměř ztracené pod navátým sněhem, představa odrážející strachy všech statkářů Světa. Cítíte chlad, který sahá hloub než ke krvi a kostem, který se dotýká vašich srdcí a nadějí. Nasloucháte větru a slyšíte hlas zpoza jeho kvílení – nekonečnou píseň ztráty a bolesti. A pokud vaši cestu povedou hvězdy špatného osudu, narazíte na citadelu, která září do temnot – věž, jejíž stěny vypadají jako zbudované z milionů zářících démantů. Nejsou to ale pozemské drahokamy. Tohle je Pevnost zmrzlých slzí a její zdi jsou vystavěny z čirých běd. A tato pevnost je domovem Prince mrazu, nejmocnějšího ze Zimních víl.
Jistě už jste slyšeli příběhy o Bledém princi a o tom, jak plánuje pokrýt svět ledem – jak je každá zima odrazem jeho snažení zhasit slunce a uvrhnout zemi do chladné noci. Možná jste slyšeli i o zvěřinci v Pevnosti zmrzlých slzí, kde jsou smrtelníci velkých schopností či krásy navždy lapeni v ledových vězeních. Nebo příběhy o zimoutknutých, jeho služebnících, kteří rozsévají bědy napříč Světem a přidávají nové slzy do zdí princovy pevnosti.
Když zaslechnete truchlivý nářek větru v nejtemnějších hlubinách zimy, střezte se. Může to být lovecký roh Prince mrazu, přicházejícího nárokovat si další trofej do své temné síně.
Vládci a vládkyně Vílí divočiny jsou duchové vášně a mysteriíí, které zosobňují divy přírody a emoce, které leží uvnitř srdcí smrtelníků. Někteří mudrci tvrdí, že arcivíly jsou produkty umění, básní a příběhů, které se manifestují v nadpřirozeném těle. Je-li tomu tak, pak je Princ Mrazu písní běd, příběhem lásky obrácené k hořkému zoufalství. Nenávidí smrtelníky a jeho zášť dala zrod plánům velkým i malým.
Mocné síly Vílí divočiny tančí časem, neobtěžkány jeho řetězy, a zanechávají své otisky v příbězích a historkách. O arcivílách je toho s jistotou známo jen málo. Některé zprávy říkají, že Měsíční panna byla kdysi eladrinkou, která dosáhla moci vášní k lovu. Jiní tvrdí, že je jen snem měsíce. Možná ani jeden z příběhů není pravdivý a možná jsou pravdivé oba. A podobně je to i s Princem mrazu. Je bláhové hledat ve Vílí divočině fakta, ale dají se nalézt příběhy. A pokud se ponoříte hluboko do tajemství Bledého prince, tohle je jeden z příběhů, které můžete nalézt.
V časech nyní zapomenutých nesvírala panství Vílí divočiny známé dnes jako Údolí dlouhé noci žádná zima. Byla to oblast radosti a světla. Coby domov nejstaršího syna Letní královny odráželo povahu Letního dvora, kde obyvatelé údolí trávili většinu svého času. Na tomto dvoře trávili děti léta své dlouhé dny písní a oslavami, koupáním se v třpytivé nádheře a společností přátel.
Třemi nejjasnějšími světly dvora byly Dcery rozkoše, potomci jiné eladrinské domény spojené s Letním dvorem. Nejrozkošnější z těch tří byla lady Sharaea, již dlouho zaslíbená Slunečnímu princi, nejstaršímu synovi Letní královny. Princ, jehož jméno bylo zapomenuto, miloval Sharaeu celým svým srdcem a po jistou dobu i ona jeho milovala oplátkou. Nicméně Sharaea začala pod vlivem nekonečných radovánek u dvora ztrácet iluze a začala trávit svůj čas ve světě smrtelníků ve snaze najít něco odlišného. Její letní milenec začal žárlit, ale jeho pokusy přitáhnout ji zpět vedly jen k většímu odloučení. Našla novou lásku v rukou Hayne Kasara, statečného a nesobeckého válečníka, a spolu bojovali na obranu nevinných a proti silám temnoty.
Sharaea putovala po boku svého milovaného. Jejich skutky a jejich velká láska inspirovaly písně, z nichž některé přežily až do dnešních dní. V Sharaeině nepřítomnost srdce vílího prince chladlo a po čase začal vyžadovat, aby se jeho snoubenka vrátila ke dvoru. Trval na tom, aby ctila svůj slib a vdala se za něj. Když Sharaea odmítla, princ přísahal, že ji zajme a ožení se s ní, i kdyby ji měl držet jako vězně na svém panství. Sharaea věděla, že nedokáže obstát proti jeho moci a obávala se o bezpečnost svého smrtelného milence.
A tak se stalo, že se ona a Hayne vydali do Letherny a dohodli se s Havraní královnou. Výměnou za přízeň bohyně smrti v jejich budoucnosti, budou jejich duše vytrženy z jejich těl a vslány vpřed časem. Jednoho dne se znovuzrodí. Sharaea doufala, že běh času utiší žárlivé srdce Slunečního prince.
Jméno Slunečního prince bylo vytrženo z příběhů a vyňato z jazyků smrtelníků. Jen málo je známo o jeho životě ve starším světě. Když zjistil, jak byl zrazen, jak pro něj byla Sharaea ztracena, jeho srdce se změnilo v led. Jeho zatrpklý žal byl tak mocný, že rozšířil chlad napříč zemí a přeměnil jeho sluncem zalité panství v Údolí dlouhé noci. Princ vinil hrdiny smrtelného světa z toho, že obrátili jeho milovanou proti němu, a v temnotě zimy jeho srdce rostla jeho žízeň po odplatě. Jeho chladné srdce k němu přitahovalo ty nejtemnější víly a šířilo nákazu na ostatní. On sám vyhledával podobné svého druhu a postupně se stal nejmocnějším z nich.
Sharaeiny sestry, Velayn a Loralae byly naplněny zoufalství ze ztráty svého sourozence a Sluneční princ je zajal namísto jejich sestry. Jeho nenávistná moc jen zesílila jejich utrpení a připoutala je k jeho mrazivému srdci. Schřadly a brzy již bylo po Dcerách rozkoše veta. Namísto nich nastoupily Sestry běd, mrazivé stíny kdysi rozkošných žen, které se prohánějí se zimními větry.
Jejich nový pán se k Letnímu dvoru obrátil zády. Ve svém snažení se stal Princem mrazu, též známým jako Bledý princ, největším z víl Zimního dvora. A ač ne všichni členové Zimního dvora sledují jeho zájmy a byť ve skutečnosti stojí řada jeho členů proti nim, jeho moc je pevná. Přísahal pak obrátit svůj hněv vůči smrtelnému světu až do dne, kdy nalezne Sharaeu a připoutá ji k sobě jednou a provždy.
Princ mrazu ví, že to byla Havraní královna, která pomohla Sharae uniknout a z toho důvodu by mohl bohyní opovrhovat. Zvláštní osud však vydobyl Bledému princi jistý respekt v očích Havraní královny. Princ je zvěstovatelem utrpení a rozsévačem smrti a tak jsou si s Havraní královnou v jistém smyslu podobní. A ona jej sleduje velmi pozorně, zkoumajíc, zda by z něj nebyl dobrý exarch či dokonce choť. Princ nachází jisté potěšení v uzurpování si určité části domén Havraní královny ve své zimní moci. Kdyby věděl o jejím obdivu, obměkčilo by to jeho srdce? A kdyby ano, změnil by se Princ mrazu zpět ve Slunečního prince?
Ruku Prince mrazu vede srdce zmrzlé ztracenou láskou. Ví, že Sharaeina duše je předurčena ke znovuzrození ve smrtelném světě a přísahal, že ji najde, až se navrátí. Bude mít svou zaslíbenou po svém boku, i kdyby měla být lapena v okovech z ledu. Proto má své pověřence rozeseté napříč světem, aby pátrali po jakémkoliv znamení, že se znovu zrodila Dcera rozkoše. V průběhu staletí unesl princezny, čarodějky a další ženy plné krásy a umu v naději, že našel svou milovanou. Ale byl vždy zklamán. Jeho oběti zůstávají na jeho dvoře, uchovány v ledu.
Jak je mocný ve své posedlosti je princ hnán touhou po odplatě. Nenávidí svět smrtelníků za to, že mu Sharaeu odlákal. A víc než to, nenávidí chrabré a odvážné jedince, kteří pomáhají slabším čistě ze soucitu. Jedna taková osoba mu ukradla Sharaeino srdce. Dobrodružství a hrdinské skutky odlákaly Sharaeu z Vílí divočiny. Podobní jí pomohli uniknout spravedlivému osudu a vyslat její duši do budoucnosti. Princ mrazu doufá, že nalezne znovuzrozeného Hayne Kasara a nechá ho trpět za ztrátu Sharae.
Zatímco princ čeká na cyklus znovuzrození, tiší své ledové srdce vysíláním sil proti smrtelným hrdinům, prokazuje svou nadřazenost tím, že je porazí ve hře důvtipu, dovedností a boje. V širším měřítku zbožňuje zasívat bědy mezi smrtelníky, zvláště když může rozbít pouto lásky. Jeho pevnost je vystavěna ze zmrzlých slzí a nic mu není bližší než přeměnit oheň vášně v chladný popel.
Ačkoliv tento sport přináší princi jisté malé uspokojení, čas od času má Princ mrazu vznešenější cíle. Když v jeho ledovém srdce zaplane hlad po odplatě jasně, hledí na svět smrtelníků a uvažuje, kolik radosti by mu přineslo rozšířit svůj ledový stín napříč sluncem zalitými údolími. Pokud by uchvátil Svět jako svoje panství nebyl by pak pro Sharae a jejího milého žádný prostor k úniku – a neexistoval by svět smrtelníků, který by mu mohl ukrást jeho milou.
Existuje několik způsobů jak zakomponovat Prince mrazu a jeho služebníky do dobrodružství, buď jako jednorázové protivníky nebo jak dlouhodobé nepřátele.
Zimoutknutí: Princ mrazu má nesčetně agentů a stoupenců ve světě smrtelníků a tito služebníci mají velmi odlišné schopnosti. Mohou být zapleteni v princových plánech popsaných níže nebo mohou šířit žal ve jménu svého temného pána, sbírajíce slzy pro jeho mrazivou citadelu. V závislosti na povaze Zimoutknutých toho mohou dosahovat silou – například popravením milovaných s tím, že zanechají někoho naživu, aby truchlil. Může to být i jemný sport, kde manipulují události tak, aby rozbili královskou svatbu nebo svazek mezi spojenci.
Ledové hry: Princ mrazu opovrhuje všemi smrtelníky, ale obzvláště nenávidí nesobecké šampiony, kteří zasvětili svůj život vznešeným skutkům. Rád si z takových hrdinů tropí blázny. Občas pracuje pomalu a jemně, útočí na jejich milé a příbuzné a zbavuje je všeho, co jim přináší radost. Doufá, že jim ukáže, že i ten nejvznešenější smrtelník se může stát chladným a krutým, pokud dost utrpí. Jindy může vyzvat šampiona přímo, objeví se v momentě, kdy jeho protivník zoufale potřebuje pomoc, kterou Princ může poskytnout. Nabídne svoje dobrodiní jako sázku v soutěži náhody nebo dovedností. Cenou prohry jsou obvykle pravidla služby nebo uvěznění v princově pevnosti pro poraženého nebo pro jím milované. Posledně jmenovaná varianta umožní smrtelníkovi skutečně prožít bolest ze selhání.
Vězni ledu: V průběhu tisíců let získal Princ mrazu nesčetně zajatců. Někteří jsou obětmi jeho krutých her. Jiné unesl, protože věřil, že jde o znovuzrozenou Sharae nebo Haynea. Všichni jsou navždy uvězněni v Pevnosti zmrzlých slzí. Kterýkoliv z těchto vězňů může hrát klíčovou roli ve hře. Možná zná některá z princových obětí strašlivé tajemství, které je klíčem k porážce současných nepřátel hráčských postav. Možná se hráčské postavy dozvěděly, že je jeden z jejich předků lapen v Údolí dlouhé noci. Ať už mají jakýkoliv důvod dostat se do Pevnosti zmrzlých slzí a osvobodit jednoho z Princových zajatců, jde o náročný úkol. Úspěch si jistě vyslouží Princův hněv.
Vzpomínka na odvahu a rozkoš: Legendy praví, že se duše Sharae a Kasara znovuzrodí ve smrtelném těle a že tito šampioni budou znovu šířit světlo napříč Světem. Buď jeden, nebo oba tito vznešení duchové se vtělili do hráčských postav buď s vědomím hráče, nebo jako tajemství odhalené až v momentě, kdy je začnou lovit Zimoutknutí. Když dojde k tomuto odhalení, existuje slušná šance, že hráčské postavy nemusí mít sílu obstát proti Princi mrazu. Nicméně nesmrtelný princ může pracovat pomalu a jemně. V případě Sharae ji chce obrátit proti světu smrtelníků, aby jej milovala a vrátila se k němu dobrovolně a k síle se uchýlí, jen pokud mu nezbude jiná možnost. V případě Hayne Kasara chce, aby trpěl protrahovaným žalem a zoufalstvím. Může dokonce tajně pomoci postavě nesoucí Kasarovu duši v počátku její kariéry, umožnit hrdinovi dosáhnout mnoho, tak aby měl víc co ztratit, až bude princ připraven udeřit. Pokud hráčské postavy nerozumí pravé povaze svých duší, musí cestovat do Vílí divočiny, aby si vyslechly tento příběh. Možná tam najdou spojence, kteří je ochrání před Princovým hněvem… za jistou cenu.
Vzestup Dlouhé noci: Největší hrozba, kterou Princ mrazu představuje, je jeho cíl pokrýt svět smrtelníků věčnou zimou. Musíte se rozhodnout, které síly Světa zadržují Princovu moc a ruku zimy. Je to Havraní královna, kdo jej drží zpět nebo jen čeká a sleduje, těšící se z moci, kterou by jí takový krok vložil do klína. Možná je tento úkol něčím, co je činěno na její přímý příkaz nebo jemné pobídnutí.
Nejsou-li v běhu božské manipulace, možná jsou v místech, kde jsou stěny mezi světy tenké, ukryty mystické pečeti – pečeti, které musí služebníci prince najít a zničit. Možná, že rovnováhu mezi létem a zimou udržuje nadpřirozený spolek nebo řád duchů přírody a princ musí zničit všechny členy této organizace. Jako dodatečný zvrat může být hráčská postava posledním smrtelným přeživším takového řádu a musí zvládnout svoje síly, aby obstála proti nadcházející zimě. Princ může namísto toho potřebovat artefakty rozeseté po sférách.
Nakonec se může velká zima začít šířit do domoviny hráčských postav – dokáží ji zastavit předtím, než pokryje svět? To je výprava, která se může táhnout celou jejich hráčskou kariéru, jak se hráčské postavy postupně dovídají o Bledém princi a jeho plánech a pracují na zjištění jeho slabin, aby mu nakonec čelily v bitvě. Ačkoliv princ usiluje tímto skutkem o odplatu Světu, možná doufá získat víc. Kuje pikle, aby ukradl doménu zimy Havraní královně, temnoty Zehirovi nebo msty Tiamat? Tento proces jistojistě umenší ostatní bohy. Může se v průběhu toho Princ mrazu stát víc božským?
Nejmocnější ze Zimních víl, Princ mrazu je majestátní i hrozivý. V jeho šlépějích kráčí zima a může povolat blizard nebo nechat jezero zmrznout slovem či pohledem. I přes jeho pohledné rysy a znělý hlas jev jeho chování krutost, kterou nedokáže skrýt. Jeho srdce je z ledu, a byť si krutost schovává pro své nepřátele, radost nemá v jeho duši místo. Je mistrný řečník a jeho důvtip je ostrý a ledový. Když se rozhodne zastrašovat, jeho slova mrazí ve vzduchu. Baví jej slovní souboje se smrtelníky a možná se rozhodne nezabít protivníka, který jej ohromí chytrým argumentem nebo důvtipným příběhem. Ačkoliv se neoddává krutosti pro ni samu, neprokazuje milosrdenství těm, kdo rozdmýchají jeho hněv.
I přes jeho temnou pověst a bezohlednou povahu je Pán dlouhé noci mužem, držícím slovo. Možná nabízí ve svých ujednáních nerovné podmínky nebo připraví hru klamným způsobem. Je to vychytralý protivník a souboj důvtipů je jednou z jeho mála radostí, které stále zahřejí jeho srdce. Zřídkakdy přísahá smrtelníkům, ale pokud něco slíbí, pak to Bledý princ i dodrží.
Předtím, než použil své síly, aby založil Zimní dvůr, býval Princ mrazu smrtelným eladrinem. Vzhledem zůstává nadále poměrně stejný, s ledově modrou pletí a dlouhými bílými vlasy, které připomínají sníh, jak mu padají na záda. Nosí zimu jako plášť, ochlazuje vzduch okolo sebe a zanechává za sebou mrazivé otisky. Pouhá jeho přítomnost přináší smrtící mráz, který vede k uvadání okolní květeny a zabíjí slabé. Bledé bílé oči vysílají mráz do krve kohokoliv, na koho pohlédne. Sebou nosí svůj meč – Hořký konec, čepel ukovanou ze zmrzlých slz.
Mrazivé srdce Pána dlouhé noci má málo místa pro sympatie a s jinými mocnými vílami se spojuje jen, není-li zbytí. Pouze málokdo z Vílí divočiny jej miluje, ale všichni respektují jeho moc. Stál po boku svého plémě proti fomorianům a dalším temným silám v těžkých časech, a i přes jeho chladné způsoby jej většina považuje za muže cti počestnosti.
Princ mrazu má nesčetně služebníků. Temné víly, bílí draci a dokonce i mraziví obři byli přilákání na jeho chladné panství. Nicméně jediní společníci, na kterých mu opravdu záleží, jsou Sestry běd, Truchlivý vítr a Strastiplná duše. Kdysi dávno byly známy jako Velayn a Loralae a spolu se svou sestrou Sharae byly radostí Letního dvora.
Sharaea neměla nikdy v úmyslu sestrám ublížit, ale když nakonec odeslala svou duši do neznáma, vybralo si to na zbylých Dcerách rozkoše strašlivou daň. Princ mrazu sestry přitáhl k sobě a jeho hořkost a zášť je přetvořily. V jejich žalu a pod nadvládou Prince mrazu zchřadly a staly se přízračnými duchy zimního větru. Jejich kvil zoufalství se odráží v ozvěně za věčného měsíčního svitu napříč Údolím dlouhé noci.
Dnes slouží jako exarchové Prince mrazu. Hnány svým utrpením jsou sestry napůl šílené. Pevně věří, že Princ mrazu jednou jejich sestru přivede k nim a že všechna bolest bude zahnána pryč, jakmile princ konečně získá svou choť. Pak i ony budou mít znovu těla a budou si užívat radostí obnoveného života.
Vedeny slovy Bledého prince, Sestry běd pohrdají většinou smrtelníků. Jsou krutější než jejich pán, jelikož šíření bolesti a utrpení tiší jejich vlastní muka. V bitvě útočí silou mrazivého větru a ochromující bolesti. Sestry jsou duchy zoufalství a dokáží vysát ze svých nepřátel všechnu naději. Občas pracují společně, občas každá vykonává pro svého pána jiné poslání a výjimečně jsou po boku Bledého prince.
Princ mrazu je nejmocnější vílou, která kráčí stezkou zimy. Dokáže podrobit jakéhokoliv ducha chladu své vůli. Nicméně Zimní víly se nespojují podobně, jako poddaní královny Tiandry. Bledý princ má svou osobní družinu a vojáky, ale nevyžaduje ba ani nemůže vyžadovat poslušnost všech zimních víl. Když se společně shromáždí na Hvězdném dvoře, Zimní víly se hromadí společně pod princovým praporcem a vládci mezi nimi nejspíše odpoví na princovo volání do války. Většinu času však Zimní víly věnují svým vlastním pletichám a úkladům.
Ať už z jakéhokoliv pohledu je Princ mrazu zlou bytostí. Jakoukoliv radost v životě shledává, vždy pochází z utrpení druhých. Opovrhuje smrtelníky a snová plány na to, kterak pohřbí říši smrtelníků pod ledem a sněhem. Nicméně je pánem Vílí divočiny, potomkem Letní královny a nenávidí fomoriany, gobliny a další ohavné tvory, kteří poskvrňují Vílí divočinu svou přítomností. Je dalek toho se spolčovat s těmito zlými bytosti a je chladným a smrtícím protivníkem jakémukoliv takovému tvoru, který by se odvážil narušit hranice jeho panství. Pokud takové síly temnoty ohrožují Vílí divočinu jako celek, pak je Princ mrazu spojencem proti nim.
Pán dlouhé noci nemá smrtelníky v lásce, ale má užití pro služebníky ve sluncem zalitých zemích. A není proti tomu použít ty, kteří e skloní před jeho mocí. Potřebuje oči, které by pátraly po návratu Sharaey. Potřebuje ruce, které by rozsévaly žal sloužící jako balzám na jeho zmrzlé srdce. A potřebuje vojáky a špióny pro den, kdy Dlouhá noc překročí hranice Světa.
Služebníci Bledého prince číhají v mnoha zemích. Mezi jeho nejvěrnější patří jeho černokněžníci, kteří mu odpřisáhli věrnost výměnou za mystickou moc. V divokých kulturách přitahuje pod svůj praporec druidy a strážce. Tito služebníci si volí temnotu a krutost zimy zosobněnou Princem mrazu raději, než vyvážený obraz chladných měsíců, který představuje Havraní královna. Proto ti, kteří stojí v opozici proti Princi mrazu, mohou čelit zvláštním služebníkům Pána dlouhé noci od spolku zimních mystiků po kmen barbarů oddaných ledu a smrti.
TI, kteří čerpají dary Bledého prince, mohou být pozměněni jeho dotekem. Krev v jejich žilách je chladná a zanechává jejich pleť bledou a studenou na omak.
Azařina matka zemřela při porodu své dcery. Otec dítěte následoval šepot větru a našel svou dceru živou ve sněhu. Zemřel o čtyři roky později spolu se zbytkem Azařina kmene, když jej ostrý blizard smetl z hor. Azara, jediná přeživší následovala hlasy kvílícího blizardu do tábora jiného kmene.
Jen Azara sama ví, kdy k ní Bledý princ přišel a jen ona ví, co přislíbila za jeho dary. Začala růst v moci mezi kmenem, který ji přijal za svou, a odpravila ty, kteří se jí postavili na odpor. A to nakonec včetně náčelníka kmene. Zbytek kmene se sklonil před mocí této ledové čarodějky a nyní jí slouží – někteří ze strachu a jiní z úcty.
Dnes Azara šíří žal ve jméně Prince mrazu. Rezonuje jí hněv vůči Kasarovi a jeho spojencům a tak Azara obrací svou moc proti civilizaci světa, ničí chrámy a podobné instituce. Nenávidí takzvané hrdiny. Její život byl naplněn tragédií a zoufalství a tak věří, že si zbytek světa nezaslouží nic lepšího.
Azařiny šaty a kůže jsou špinavé od bláta a krve, ale má silnou osobnost a divokou krásu, která proniká i skrz špínu a jatka. Její dlouhé vlasy, černé jako bezměsíčná noc se obvykle divoce vinou okolo jejích ramen. Její oči září vášní a hněvem. Nosí opasek z kostí z prstů svých obětí a jako nástroj své magie obvykle užívá zmrzlou ruku padlého protivníka. Její pleť je ledová na dotek, a když ji někdo sekne, krev nezačne vytékat okamžitě, protože je ledová a pomalá v jejích žilách.