Shadowrun: Kroniky F'inëalar - 01 - Kufřík

kapitola první - ve které začaly všechny problémy
nakonec jsem podlehla nátlaku a dokopala se k jakémusi postupnému zkulturnění svých zápisů z našeho shadowrunu do takové míry, kdy jsem ochotná je zveřejnit.
sama jsem z toho po pravdě trochu nešťastná, protože si uvědomuju pochybnou kvalitu prvních kapitol, ale můžu vám slíbit, že se jak obsah tak zpracování bude postupně zlepšovat.
nesnažím se tu prezentovat naše výkony jako nějaké profesionální zásahy. jsem si vědoma toho, že i naše pojetí světa bylo - především ze začátku, kdy šlo hlavně o výbuchy a loot - ne zcela podle příruček. ale i tak si myslím, že se nám z toho vyvrbil pěkný příběh.
pokud vydržíte, můžete se těšit tak na 25 povídek, které postupně učešu a vypustím =)
pro zjednodušení orientace jsem dodala obsazení a k jednotlivým scénám přidala vyprávěče. přiznám se, že jsem se občas sama musela zamyslet, kdo to sakra...
Napsal Sethi
Tento příběh vám vyprávějí:
Sethillian: deckerka, špičaté ucho s nosíkem trochu nahoru
Umijaky: riggerka, břitvačka, emocionální vyspělost automatu na kávu
Fahi: zlodějka, pyromanka, krajně pubertální výrostek
Aja: uhm... kamenný blok s vlastním názorem, možná?
Ghar'Ghan: profesionální maniak
Zedrech: zamýšlená magická podpora, ve skutečnosti magická potvora
Rozliční hosté se špičatými slechy.

***

sethillian
Lední medvěd chňapl po rybě a roztrhl ji v půli. Nechtěla bych být na jejím místě...
Někdo mě chytil za rameno. Prudce jsem se otočila, připravená vystřelit útočníkovi játra – nebo ho kopnout do výbavy a utéct. Vzápětí mi došlo, že by se mi nic z toho nepovedlo. Jednak jsem neměla pořádnou zbraň (k některému oblečení se pistole prostě nehodí a já nepotřebuji přitahovat zbytečnou pozornost) a pak, domnělý agresor žádnou výbavu... neměl.
Byla to Umijaky, jedna z toho mála, které bych byla ochotná nazvat ‚skuteční přátelé.‘ Dívala se na mě dost zmateně.
„Co tu děláš?“ zasyčela. „A neříkej mi, že ses přišla podívat na medvídky. Na to ti neskočím.“
„Ále, jsem tu kvůli práci... Potřebuju peníze, zadarmo dneska nic nedostanu...“
„No ty možná jo,“ riggerka narážela na můj občasně volnější přístup k mezilidským (spíš mezielfským) vztahům.
„Maximálně tak přes hubu,“ odvětila jsem. „A ty tu provádíš co?“
„Přišla jsem se kouknout na medvídky.“
„Taky ti volal?“
Umi jen kývla.
„Myslím, že jsme nebyly samotný. Viděla jsem tu Fahi. No a pak Aja...“
„Ten nejde přehlédnout. Taky jsem na něj narazila.“ Podívala jsem se do davu – pohledem se se mnou setkala (teda aspoň myslím, stejně dobře se mohla dívat na medvídky) malá holka v černé kápi.
Naše pyrotechnička – a pyromanka – lehce pokynula hlavou k vysokému muži s karafiátem v klopě. Přikývla jsem a zamířila jeho směrem.
Umi zvolila jinou cestu – chtěla zabrat lepší pozici. Téměř tektonické pohyby v mase lidí naznačovaly, že troll Aja dělá to samé.
Brzy jsem dosáhla středu trojúhelníku, který ti tři vytvořili. Jaká náhoda, že v něm stál zmíněný chlap s kytkou.
S nehybnou tváří mě pozoroval – nemohla jsem přijít na to, proč mě z něj jímá hrůza. Nebyl tam sám.
Společnost mu dělali dva elfové. Jeden z nich asi mág – některé z těch přívěsků, co měl na krku, kouzelně rozhodně vypadaly.
„No konečně,“ řekl suše čaroděj. „Že ti to trvalo…“
Zpražila jsem ho pohledem.
„Dovol, my se známe?“
Pan Karafiát – později se představil jako Terrax – nás přerušil (a zrovna to začínalo být zajímavé).
„Myslím, že se přemístíme jinam. Račte mě následovat… Předpokládám,“ obrátil se na mě (přeběhl mi mráz po zádech), „Že tví přátelé půjdou za tebou, takže na ně nemusíme čekat.“
Pokrčila jsem rameny. Když půjdou, půjdou (a sakra doufám, že to udělají, protože já s touhle společností sama nebudu!).
Šli.

*

umijaky
Čtveřice zmizela v nějaké vinárně, no co nám zbylo, než jít za nimi… Přece tam tu elfku nenecháme.
Zapluli jsme dovnitř – Aja se dveřmi sotva protáhl – a připojili se k nim.
Sethi se usmála (znám ji celkem dlouho na to, abych poznala vynucený úsměv – ten spolek se jí moc nezamlouval).
„Ahoj Umi, kde se flákáte? Tohle je Terrax.“ Máchla rukou k chlápkovi s kytkou. „Terraxi, tohle jsou Umijaky, Fahi a Aja. No a tohle,“ kývla ke dvěma vznešeným, „Jsou Zedrech a Ghar`Ghan. Zedrech je mág, budou dělat s námi…“
I skrz černé brýle jsem cítila zoufalý pohled ‚Proboha, ať už nemusím dál mluvit…‘
Posadila jsem se pohodlněji.
„Tak, šéfe,“ obrátila jsem se na Terraxe, „Jakej je to džob?“

*

aja
To je snadný. Sebrat chlapa, sebrat kufřík, sebrat data z matrixu. Jenom co se mi nelíbilo, že to musí bejt potichu. Není nad to vodpálit si pár budov.
Jsme se sešli na Badhyans` Square v půl sedmý večer. Byla skoro tma. V lednu bejvá brzo tma. Umi měla to fajn auto a deckerka se vezla s Fahi. Nikdy jsem ji neviděl řídit. Asi to neumí.
Já přijel na svý velký motorce. Nemůžu mít malou motorku. Malá motorka by mě neuvezla.
Ty dva nový přijeli taky na motorkách – ten mág je celkem fajn, včera jsme si chvíli povídali. Taky má rád peníze a výbuchy. Ale pro žárovky nemá takovej cit. Žárovky jsou fajn. Mám rád žárovky.
Chvíli jsme probírali plán. Sethi řekla, že vypne kamery. Vleze do matrixu a vypne je. Chtěla se připojit z postranní uličky. Měl tam bejt bankomat. Prej tu byla už ráno a hledala, vodkaď se připojí. No a našla ten bankomat.
Když byl plán probranej – Umi a ten Ghar měli počkat dole a krejt Sethi – šli jsme ho provést. Bude sranda.
Škoda, že nesmí nic vybouchnout.

*

fahi
Sethi vklouzla v Ghar`Ghanově doprovodu k bankomatu po straně budovy – za chvíli světýlka na kamerách zablikala a zhasla.
Naběhli jsme dovnitř – v recepci byli akorát dva strážní a ty jsme oddělali, než si uvědomili, že tam vůbec jsme. Umi zabrala místo jednoho z nich – aby měla výhled ven – a já se s panstvem vydala výtahem nahoru. Div, že nás to uneslo, já sice vážím dvacet kilo i s postelí, ale Aja vydá za slona…
Vystoupili jsme ze zdviže a ocitli se v chodbě – na jejím konci byl panel s nějakým ovládáním. Ještě tak vědět od čeho…
Aja se vydal k němu a mně to docvaklo.
„Ajo, stůj!“
Troll ztuhnul s jednou nohou ve vzduchu.
Obešla jsem ho a vytáhla detekční sprej – rychlý test prostoru odhalil síť laserových paprsků.
Zase jsem kus ustoupila. Tohle bude těžké... ale nic, co bych nezvládla.
Napřed se protáhnu tudy, budu muset prolézt pod tamtím paprskem, támhle to bude o milimetrech, ale když to vezmu skulinou mezi touhle zdí a tímhle paprskem, půjde to, jo a na tamtom místě to budu muset proskočit, protože jinak bych se dotkla tohohle paprsku a pak už se jen proplést mezi támhletím a tím vedle a jsem v polovině...
„Už můžeš dát nohu na zem, Ajo.“
„Ten panel ovládá ty paprsky?“ zeptal se Zedrech.
„Asi jo…“ odpověděla jsem nepřítomně.
Ozvalo se mumlání.
Rychle jsem se na mága obrátila.
„Počkej, co to –?!“

*

umijaky
Pozorovala jsem okolí – všechno se zdálo v pohodě. Ghan nic nehlásil, zprávy od Fahi taky žádné, banka naproti prázdná…
Sakra, ta banka!
Až teď mi došlo, že jsme celou dobu snímaní – kamery na protější budově se pozvolna otáčely a tak zabíraly i tenhle objekt.
V dálce se ozvaly houkačky.
U bohů, ať nejedou sem…
Naivní přání.

*

zedrech
Ovládací panel se rozletěl na kousky – skvělý beranidlo, já jsem tak dobrej!
Mělo to jen jednu stinnou stránku.
Spustil se poplach.
No ale ty paprsky se vypnuly, ne?
„Ty idiote!“ zaječela na mě ta malá. „To měla bejt tichá akce!“
Rozběhla se chodbou dál, troll dusal za ní – no tak jsem je následoval.
Dveře naproti se rozletěly – no páni, takových ozbrojenců…

*

ghar'ghan
Celkem zábavný sledovat tu elfku, jak se brouzdá matrixem – v jednu chvíli to s ní pěkně škublo, ale pak byla zas v pohodě. Zajímalo by mě, co tohle obnáší…
Z úvah mě vytrhlo skučení poplachu, hvízdání policejních houkaček a Umijaky.
„Pořád je připojená?“ zeptala se ve spěchu.
„No jo…“
„Co se dá dělat, budeme ji muset bránit…“

*

fahi
Na židli tam seděl Giuseppe Migliara – bylo snadné ho poznat, takhle červené vlasy moc lidí nemá... no... ne zas tolik – a vypadal pěkně zřízeně.
‚Ta akce jde stejně do hajzlu…‘ pomyslela jsem si. ‚K čertu s ním.‘
Hodila jsem dovnitř granát.

*

umijaky
Je asi jediný tvor, který dokáže sedět a nevnímat kulky, které mu sviští kolem hlavy – připojený decker. Párkrát jsem to viděla, ale stejně to nejsem schopná pochopit.
Poldů nebylo moc – měli jsme s Ghanem dobrou pozici, zlikvidovali jsme je rychle. (Jistou účast na tom měla i skutečnost, že elf podminoval ulici, takže většina fízlů vyletěla do povětří, ještě než vůbec vystoupili z aut.)
Sedla jsem k Sethi – při přestřelce jí o rameno škrtla kulka, krvácela, ale naštěstí jenom povrchově.
„Sakra dělej…“
Ne že by mě poslouchala.

*

zedrech
Co nezničil výbuch, dodělal jsem já a Aja – Migliara byl mrtvý, no stane se.
V místnosti byla jediná svislá postava – když jsme skončili, vyšel s kufříkem v ruce z vedlejších dveří a beze slova na nás koukal. A vycenil zuby.
Je zajímavé, jak dokáže pozornost upoutat taková maličkost, jako jsou tesáky.
Upír pustil zavazadlo z ruky a proskočil oknem. Na střechu vedlejší budovy.
„To snad ne…“ zaskuhrala Fahi, či jak si říká.
Aja kufřík sebral – třetina úkolu splněná… vlastně jenom čtvrtina, počítam-li, že to mělo být potichu. Jestli deckerka vytáhne z matrixu ty data, máme padesátiprocentní úspěšnost.
Aspoň něco.

*

ghar'ghan & sethillian
Umijaky odešla hlídkovat a mě nechala s elfkou samotného – začínal jsem být nervózní, je normální, aby byla v matrixu tak dlouho? Co tam sakra dělá?
Odpoutala jsem se od dat – bylo mi z nich špatně. Dokumentace pokusů na lidech, mutace a genetika… Tohle Ruinu neprojde – to si nemůže dovolit ani upíří klan.
Prolétla sem několika uzly, najednou jsem o něco škobrtla.
O led.
Poplach se musel spustit, když jsem nahrávala ty data – ale jak je možné, že jsem si toho nevšimla?!
Bez většího rozmýšlení jsem na velkého černého psa zaútočila. To bylo ale překvapení, když jsem mu nic neudělala.
Zakousl se do mě ocelovými zuby a stisknul – přesně tak, jak to umí akorát černé IC s fyzickým útokem.
‚Ale kurva!‘

Elfka se najednou celá propnula a z nosu jí vyrazila krev. Párkrát stiskla tlačítko ‚exit,‘ ale zůstávala dál na síti.
Nemohla jsem se odpojit, nešlo to. Ta bolest! Pes vyrazil do dalšího útoku.
Sáhl jsem po kabelu a vytrhl ho z bankomatu. Sethi se naposledy napjala a pak se bezvládně složila na zem.
Tma… Co se to… Někdo mě odpojil zvenku? Nebo jsem mrtvá… Ale ne, to asi –
Změna rytmu dechu mě dovedla k názoru, že už je v docela obyčejném bezvědomí. Skoro zabitá, to sice jo, ale aspoň v tomhle světě.
Začala dávit krev.

*

umijaky
„Umijaky! Umi!“ Ghan vypadal celkem rozčíleně.
„No?“
„Já nevím, co s ní mám dělat, ona je – ona byla – a teď – musíme s ní do nemocnice!“
„Dojdu pro auto, přiveď ji sem.“
Když jsem se tam vrátila se svým vozítkem, stál u silnice a držel Sethi v náruči.
„Ale ne...“ Vystoupila jsem a podívala se na ni. „Zakrvácí mi potahy...“
Posadila jsem ji na sedadlo spolujezdce – když jsem ji připínala, na chvíli se probrala.
„Víš... Já hrozně nesnáším psy...“ Zřejmě halucinace.
„Jasně, dobrý... Buď v klidu a nevrť se.“
Ghan to tiše pozoroval.
„Poslyš,“ otočila jsem se na něj, „Jedeme do Germainovy nemocnice, doražte tam za námi.“
„Ok. Hele, ať to přežije...“
„To ti na ní tak záleží?“
„Tolik zase ne, ale pochybuju, že by jsme se jinak dostali k těm datům...“

*

aja
Jsme šli dolů – čekal tam ten Ghar, ale Umi tam nečekala. Ani elfka tam nebyla.
„Jely do nemocnice, Sethi se to nějak nevydařilo,“ pověděl nám Ghar.
„Ale ty data doufám má?“ zeptal se ho Zedrech.
„Já nevím, moc toho nenamluvila... Máme přijet za nimi do Saint Germainovy nemocnice.“
„Proč jsou deckeři takový měkoty?“ posteskla si Fahi. „Nic nevydržej...“

*

umijaky
Zůstala jsem u Sethi. Teď už byla v pohodě – přestala se dusit vlastní krví, dokonce už i dostávala barvu příslušející živému tvorovi.
Probudila se chvíli před tím, než přišli ostatní.
„Co se... žiju?“ zeptala se potichu.
„Už to tak vypadá.“
„Deck?“
Podala jsem jí zmíněný předmět. Pevně ho k sobě přitiskla a oddechla si.
„Máš to?“ zjišťovala jsem.
„Mám. Nevěřila bys... to je hrůza, co s těma lidma dělali. Jsou to neskutečný dokumenty...“
„Spi. Neřeš to.“
„Jak jste dopadli vy?“ Nezdálo se, že by hodlala respektovat moji radu.
„Ani nevím. Ale potichu to nebylo určitě...“
V tu chvíli vešla Fahi se zbytkem.
„No, mrtvá koukam nejseš...“ začala celkem zvesela. „Migliara to nepřežil, co se dá dělat, ale máme ten kufřík.“
Aja se do něj kus od nás nenápadně díval – Zedrech se k němu připojil. Pak ho pomalu zavřeli. Neměla jsem čas věnovat tomu pozornost – Fahi mi vykládala, jak akce proběhla.
„A data?“ ptal se Ghan.
Sethillian jenom kývla – zdála se dost zmožená.
Místnost nám najednou přišla nějaká prázdná. Zjistili jsme, že Aja a Zedrech zmizeli.
„Oni s sebou vzali ten kufr!“ řekl Ghan vztekle.
Něco začalo zvonit.
Teda něco.
Můj telefon.
Zvedla jsem to.
„No?“
„To byla tichá a nenápadná akce?“ řekl známý – a ne zrovna vítaný hlas.
„Máme data.“
„To sice ano, ale pan Giuseppe Migliara je mrtev – nemýlím-li se, váš úkol byl přivést ho živého. Rozumíš tomu slovu? Živý? To je opak, přesný opak slova mrtvý. A navíc o vašem zásahu ví půlka města.“
Neodpovídala jsem.
„Domluvíme se takhle,“ pokračoval Terrax. „Odevzdáte nám data a kufřík a my vás necháme žít.“
„Říkalo se dvacet tisíc na hlavu.“
„Vy jste ale úkol nesplnili.“
„Tak s tím můžeš jít do prdele.“
„Ano?“ Terrax nemluvil ani trochu vesele. „Potom se prosím rozlučte s tou svou elfí kamarádkou. Pokud jí chcete ještě něco říct, máte poslední šanci.“
Zavěsil.
Podívala jsem se na Sethi – celou dobu mě pozorovala a asi dost vyčetla z mého výrazu. Netvářila se nadšeně.
Pohledem se obrátila k infúznímu zařízení – pochopila jsem ji hned. Vytrhla sem jí z ruky kanylu, ještě než do ní namísto nitrožilní výživy mohla začít pumpovat nějaký hnus.
„Co to –“ začal Ghan.
„Problémy, hochu, problémy,“ zpravila ho o situaci Fahi.
Čapla jsem vozík s deckerkou a vyvezla ji na chodbu – stál tam doktor.
Doktoři mají normálně tak špičaté zuby?

*

fahi
Umijaky vyjely od pěsti břity, usekla mu hlavu, ještě než stačil cokoli udělat – rozpadl se na prach.
Vozíček místo ní převzal Ghar`Ghan a vyrazil dál. Tím se mi ale ztratili ze zorného pole, rozhodla jsem se totiž neopouštět místnost.
Pod jednu postel jsem rychle naházela nálože – jakmile do místnosti vběhlo pět upírů, stiskla jsem detonátor.
Zlikvidovalo je to spolehlivě.
Smůla, že mě výbuch vyhodil z okna.

*

ghar'ghan
Ozvala se strašná rána – kus chodby za náma se zhroutil.
Ty upíři se snad množí dělením, měl jsem pocit, že jich je čím dál tím víc.
V tu chvíli mě napadla jediná rozumná věc – vší silou jsem poslal deckerku proti upírům v chodbě (byla v bezvědomí, nemohlo jí to vadit!).
Tři to odmrštilo stranou a dalo mi tak možnost střílet, ale další z nich vozíček zastavil.
Velice spokojeně se usmál.
Pak mu úsměv zmrzl na rtech.
Pak se ty rty rozsypaly na prach.
Na zemi zazvonila kudla – ten náhlej kolaps asi způsobila tím, že se mu zarazila do zátylku.
A kde se tu najednou vzalo tolik elfů?

*

eredriah
Nebylo těžké dostat se dovnitř. Upírů tu sice byla spousta, ale zažili jsme horší akce.
Příkazy Cephyr dávat nemusel – pracovali jsme podle osvědčeného schématu.
Za chvíli byla chodba celá šedivá od popela. Jednomu z nemrtvých se v agónii druhého umírání podařilo shodit vozík s nějakým tělem – Ymier ho zvedl, ukázalo se, že je to elfka.
„To je ona?“ zeptala se Gionfei. Sebrala ze země svůj nůž a očistila ho o kus látky.
Připojil se k nám Cephyr. Chytl deckerku za bradu a chvíli si ji prohlížel.
„Je mu podobná...“ řekl po chvíli. „Ale kdybych to nevěděl, neřekl bych, že je to Derekova sestra.“
„Čí?“Ani nevím, kdo se zeptal.
„To je minulost. Derek Tingwath. Jeden čas spolupracoval s Tairngire...“ Podíval se na nás. „Co tu stojíte, dělejte něco. Psychická podpora zraněným, nebo tak. Pokud možno vysvětlete té... Umijaky, co se stalo.“
„Já si myslím, že to viděla,“ podotknul Ymier.
„Jo, ale myslíš, že ví, proč se to stalo?“
Všichni se někam odebrali, nechali mě tam stát u vozíku s polomrtvou elfkou.
Povzdechl jsem si a vytvořil léčitelské kouzlo.

*

umijaky
„Kdo?“ Pořád jsem nechápala, co se mi to ti elfové snaží natlouct do hlavy.
„Tir Tairngire. Jsme z Tiru.“ Gionfei – tak se představila – začínala ztrácet trpělivost. „Ten stát na jih od Sališ-Sihíjské rady, pamatuješ?“
„Ale proč?“
„Poslyš, byla bys raději, kdyby vás ti upíři zabili?“
„Aspoň bych věděla, proč to dělají.“
„Hele, Faroth nejsou naši kamarádi. Nám by se prostě nehodilo, kdyby –“
„Faroth?“ Už na mě začínalo být trochu moc jmen.
„To je ten upíří klan, co si vás najal.“
„Jo. Aha. Dobře. Hm, tak fajn. Kde je Fahi?“
„Kdo?“

*

sethillian
Probudil mě dotek. Příjemně teplé ruce. Byla mi hrozná zima. A bolela mě hlava. Ale hlavně že mám svůj deck...
„Hmmh?“ Otevřela jsem oči.
„No, vida, takže živá bys byla...“ Ať se na mě koukalo cokoli, bylo to sakra hezké. A já ani nejsem pořádně namalovaná...
„Nejsem si tím tak úplně jistá.“
„Myslím, že to vím lépe než ty. Říkám, že jsi živá, tak tomu tak je. Nemá cenu se se mnou hádat.“
Posadila jsem se a rozhlédla kolem. Vypadalo to tam dost divně.
„Co se tu stalo?“
„To by bylo vážně na delší povídání... Když tak ti to můžu někdy vyprávět. Ty jsi Sethillian?“
„Hm...“
Natáhl ke mně ruku, nenapadlo mě nic lepšího, než ji prostě stisknout.
„Eredriah Ethir,“ představil se.

*

umijaky
Vevnitř se objevil elf tmavé pleti – nesl něco malého v černém plášti.
„Heleďte, co na mě vypadlo z okna!“ řekl vesele. „Erede, pojď ji dát dohromady, je nějaká potlučená...“
Tak tady je Fahi... A já už myslela, že ji zabili.

*

cephyr
Skutečnost, že dva z jejich týmu utekli s tím kufříkem mě zrovna nenadchla. Z toho budou problémy.
No aspoň, že odstranili Migliaru, máme o starost míň.
Ale taky to nemuselo vědět půl Seattlu.
Z úvah mě vytrhl až Eredriah.
„Cephyre?“
„Hm?“
„Sethi má plný deck těch snímků. Jestli jí to necháme, může se to dostat do nesprávných rukou.“
„Najdeme jí kupce. Myslím, že ve Lhach už se o to postarají...“
„Řeknu jí to... Hm...“
„Co?“
„Ty ji znáš nějak lépe?“
„Dřív sem ji vídal s Raukem. Ale ne moc často.“
„S kým zase?“
„Raukatar Faethorn, neslyšel jsi o něm?“
„Něco mi to říká. Co byl zač?“
„Celkem slušný mág... Ale udělal jednu zásadní chybu.“
„Jakou?“
„Nechal se zabít.“

***
z f'inealar herní kuchyňky. GM - Arfindal; hráli - Sirien, Rogan, Angua, Zbyněk, Honza a Sethi. 2001
Napsal Sethi 22.02.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 12 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.18876886367798 secREMOTE_IP: 34.237.245.80