Allyks se probudila do divokého honu. Nevěděla, kdo je, kým je, nic neřešila. Když už téměř ulovila gnómského mága Delgara, ten ji v poslední chvíli odhodil mocnou vlnou primální magie a v Allyks se něco změnilo. S náhlým uvědoměním oba vypadli z honu a ostatní lovci se přehnali kolem nich. Ocitli se ve světě Středu.
Allyks cítí, že je zakletá v tomto těle a ve skutečnosti je někým jiným. K Delgarovi ji pojí nejen zvláštní přátelství lehce namíchané výčitkami svědomí, ale i naděje, že jako předtím jí mág přiblíží k zjištění, kým vlastně je.
