Narodila se vysoko v horách, v hlavním městě trpasličího klanu Divoké sekery. Její rodina patřila k velmi zámožným a velmi ctěným rodinám ve městě – chovali, krotili a cvičili gryfy, mocné tvory, na kterých se tito trpaslíci naučili létat. Chov gryfů se v této rodině předával z generace na generaci už po mnoho staletí a od nových potomků se očekávalo, že v této tradici budou pokračovat.
Imli měla dva bratry. Oba byli typičtí klanoví trpaslíci, byli hrdí na svůj původ a přesně plnili očekávání rodiny. Imli byla trochu jiná. Nedá se říci, že by byla problémové dítě, naopak, byla velmi bystrá, chytrá a učenlivá. Ctila a milovala gryfy, stejně tak i svou rodinu, ale občas se vydávala vysoko do hor, poslouchala šumění větru ve skalách a přemýšlela o tom, jaké by to bylo ovládat živly, mít moc proměnit písek v oheň a podobně. Často se také dívala dolů do údolí a přemýšlela o tom, že dole musí lidé dělat ještě jiné, mnohem zajímavější věci než mlátit do železa, pachtit se po zlatě a lítat na gryfech…
Uběhlo několik let, po které malá Imli rostla a učila se trpasličím zvykům a tradicím. Jednoho dne se stalo, že do města v horách zavítal jakýsi zvláštní člověk a na nějaký čas se zde usadil, protože trpaslíci a lidé byli v tento čas dobrými spojenci. Po městě se začalo šuškat, že cizinec je posel samotné Havraní paní a disponuje zvláštními magickými schopnostmi. Imli ho vyhledala a spřátelila se s ním. Byl to člověk, který dokázal vyvolat andělského tvora a velmi dobře ovládal magii. Po krátkém přemlouvání ho Imli přesvědčila, aby ji začal učit.
Vyvolávač nakonec zůstal ve městě tři roky a za tu dobu naučil Imli spoustu věcí od uctívání Havraní paní po magické rituály. Stal se jejím mistrem. Daroval ji dřevěnou magickou hůl, která byla na koncích pokovovaná a rukojeť měla ozdobenou rytinami.
Rodina to snášela velmi těžce. Rodiče chtěli, aby Imli stejně jako její dva bratři pokračovala v rodinné tradici velkochovu gryfů a místo toho měli z dcerušky božího vyvolávače, mága Havraní paní. Nejprve to dceři vymlouvali, pak ji začali zavrhovat, ale Imli byla tvrdohlavá jako správný trpaslík a nenechala si nic vymluvit.
Když Imli dosáhla věku, kdy si podle staré trpasličí tradice měla vybrat ženicha, její rodiče ignorovali boží poslání, které si jejich dcera vybrala, a přes její tvrdé protesty ji zasnoubili s Kazdunem, obrovským vousatým trpaslíkem, který pocházel z významné kovářské rodiny ve městě. Kazdun měl sice velké kladivo, ale v hlavě nastláno a Imli ho už od první chvíle nenáviděla. S neskrývanou zuřivostí přečkala zásnuby, ale přísahala si, že ke svatbě nedojde. Navíc v její dráze svatého vyvolávače by ji veliký Kazdun trochu překážel.
V tu samou dobu do města zavítal jistý lidský cizinec, který si říkal Bane. Byl něco jako boží assasin, také uctívač Havraní paní. Imli se s ním seznámila a Bane ji skutečně očaroval. Vyprávěl ji o bájném městě Babylonu a Imli byla jeho vyprávěním doslova unešená. Říkal, že se zanedlouho do Babylonu vypraví.
Několik dní před svatbou se v domě, kde žila Imliina rodina, stalo něco hrozného. Někdo ukradl rodinný artefakt – vzácné Hromové kladivo, které se předávalo z generace na generaci. Byla to pro rodinu velká rána. Trpaslíkům tekly slzy po vousech a v očích se jim blýskala nenávist. Ve stejný den se stala ještě jedna věc – záhadně zmizel lidský vyvolávač, Imliin mistr. Trpaslíci si spojili obě záhadné zmizení dohromady a obvinili vyvolávače. Okamžitě padla rána na Imli hlavu, protože přece jenom se s ním přátelila nejvíc a byl to její učitel.
Imli se rozhodla, že svého mistra očistí a najde zloděje Hromového kladiva. Navíc cítila, že když urychleně neodejde z hor, bude to pro ni mít strašlivý dopad v podobě její rodiny a Kazduna, kterého si měla za pár dní brát.
Imli neváhala a vydala se za Banem, který se připravoval na cestu do Babylonu. Poprosila ho, jestli by ho na jeho cestě nemohla doprovázet a k jejímu údivu svolil. A tak se vydali na dlouhou pouť k bájnému městu. Bane na svém černém koni, Imli na jednom z rodinných gryfů. Po několika dnech zjistili, že jim je v patách Imliin snoubenec Kazdun letící na gryfovi, na nějakou chvíli ho setřásli a putovali dále do Babylonu…
Charakter
Imli je na poměry trpaslíků celkem chytrá, už jako malá byla velmi bystré a učenlivé dítě. Je nadšená do magie a do svého božského poslání. Uctívání Havraní paní bere velmi vážně a stejně jako většina jejích uctívačů, i Imli považuje smrt za běžnou součást života, je se smrtí naprosto smířená a rozhodně ji nebere jako úplný konec.
Imli je přátelská ke všem, kteří se k ní chovají dobře. Umí jednat s lidmi a s ostatními rasami a působí na ně vcelku dobrým dojmem (skill Diplomacy), stejně tak se do nich umí velmi dobře vcítit (skill Insight). Na druhou stranu je však velmi výbušná a dost náladová, pokud se k ní někdo nechová podle jejich představ, dokáže být velmi, ale velmi nepříjemná (skill Intimidate). Jako většina trpaslíků je neuvěřitelně tvrdohlavá a neústupná. Vždycky musí být po jejím a vždy musí mít poslední slovo.
S lidmi dokáže Imli jednat skvěle, ale co se týče mužů a vztahů s nimi, je trochu outsider a velmi se stydí. Nenávidí Kazduna a je trochu zamilovaná do Bana.
Imli není zrovna oddaná trpasličím tradicím, celý svůj život zasvětila Havraní paní a trpasličí zvyky a tradici bere jako takovou úsměvnou infantilní věc, kterou si v životě prošla, ale už se k ní nechce vracet. Ctí svůj původ, ale lépe se cítí mezi lidmi.
Je výborně vycvičená k boji, nebojí se a jde do všeho s vervou a s velkou životní energií. Je naprosto přesvědčená o tom, že ji chrání Havraní paní a proto nikdy nemůže prohrát. A nikdy také neprohraje, protože smrt nechápe jako prohru. Momentálně se snaží najít svého mistra a také zloděje, který ukradl Hromové kladivo.
Vzhled
Imli se postavou rozhodně neřadí k velkým trpaslíkům ani k širokým trpaslicím. Naopak – na poměry trpaslíků je velmi malá, asi o hlavu menší než běžný trpasličí standart (Imli má zhruba 1,6 metru). Není přímo štíhlá, není však ani tlustá, dalo by se říci taková dobře stavěná a dobře vyvinutá
Má pohlednou kulatou tvářičku, která je pod očima ozdobená černým tetováním. To ji činí zvláštní, ale svým způsobem velmi přitažlivou. Oči má zelené, jemnou opálenou pleť. Nejčastěji si na ní lidé všimnou dlouhých hustých hnědých vlasů, které jí sahají až pod zadek a jsou tu a tam spletené do copů a ozdobené korálky a pírky. Na hlavě nosí ozdobnou čelenku, aby ji dlouhé vlasy nepadaly do tváře.
Oblečení má čisté a upravené, nosí lehkou kroužkovou zbroj z drobných kroužků, koženou suknici a vysoké kožené boty. Je ozbrojená dřevěnou zdobnou magickou holí.
*Upadla do kómatu v jednom nešťastném souboji a už se neprobrala...Havraní paní si jí k sobě zavolala a přijala jí do své náruče.*
