Hráč si není jistý, zda jsou argumenty tak pádné, aby přebily tvrdohlavost jeho postavy a požádá tedy PJ, zda by si proti němu mohl za CP hodit na charisma (přesvědčování)...

Tyo, přiznám se, že s tímhle jsem se ještě nikdy nesetkal a samotného mě to ani nijak nenapadlo - aby hráč řekl svému Pjovi o to, aby si hodil za CP proti němu...
ve zkušených rukách to však může být zajímavá herní situace...

Já to zažil spíš opačně že si někdo sám od sebe hodil na charismu nebo na insight (či obdobu v různých systémech) když si nebyl jistý zda by postava sežrala nějakou pkěn zahranou lež nebo zda by se bála apod.

Zažil jsem obojí, jak to že si sám hráč hodil, aby zjistil reakci své postavy, tak že si chtěl na výsledek přesvědčování své postavy hodit (ale to bylo asi jen jednou).

Ono DnD má v tomhle tu "vlastnost", že efektivně umožňuje oba přístupy - jak symetrický (tj. NPC si hází proti PC stejně, jako by si PC házela proti NPC) tak asymetrický (tj. na všechno hází pokud možno hráč, tj. PC proti NPC si hází na skill a NPC proti PC donutí PC hodit si na save).

Osobně bych tíhnul spíš k používání symetrické logiky, ale to je tím že nemám problém vnímat sociální konflikt adekvátně fyzickému a v DnD má konflikt prostě tradičně symetrický přístup. Je ale pravda že bych v DnD v praxi asi brzo skončil u toho že bych symetrii používal jen u významnějších protivníků a NPC a za různé random týpky bych nechal spíš hráče házet savy.

Ale ono co konkrétně kdo upřednostní popř. jakou logikou se bude rozhodovat o tom kdy se použije co je asi otázka té které skupiny, v DnD by mělo obojí fungovat bez problému.


(Jen upřesním projistotu že článek se zabývá skutečně mechanickým a nějak závazným házením, byť třeba dobrovolně vyžádaným. Tzn. nezabývá se situací kdy si hráč sám pro sebe hodí na nějakou vlastní hodnotu jen aby sám viděl nebo si něco ujasnil. Sám pro sebe si může každej házet co chce a jak chce a držet se toho dle libosti, v článku řeším situaci kdy hod slouží jako nějaké "neutrální systémové vyrovnání" mezi dvěma a více hráči u stolu.)


Tarfill: Tak hod je hod... ono když tu hru vnímáš trochu celistvějc a hráči jsou zvyklí že se nesnaží jen neustále protěžovat svojí postavu ale účastní se utváření hry aspoň z části i mimo svou postavu, tak je spíš otázka jestli chceš něco hodem řešit než to kdo si má házet proti komu.

sirien píše:
je spíš otázka jestli chceš něco hodem řešit než to kdo si má házet proti komu.
No právě. Pokud by o něco šlo, představím si, že GM si rovnou sám hodí za CP a hráč mu to ani nemusí říkat. A pokud o nic nejde, hráč se tudíž může rozhodnout úplně sám bez toho, aniž by si proti němu GM v rámci CP házel. Pokud o nic nejde, hráč se sám v rámci svého charakteru rozhodne, jak jeho postava bude reagovat, ne?

Tak může nastat víc různých situací.

Může se stát že jako hráč víš, že Tě NPC nějak bullshituje, ale vlastně si nejsi jistý, zda by to poznala i Tvoje postava. Nebo k tomu může dojít i u PC vs PC - ve hrách co sem hrál nebylo výjimečný že si jeden hráč řekl během nějaké výměny druhému hráči, ať si za svojí postavu proti jeho postavě hodí (zejm. když např. postava lhala o něčem čemu byl druhý hráč herně přítomen, protože se to odehrávalo veřejně, i když to bylo mimo pohled ostatních postav).

Popř. když si zvyklý v social conflictech házet (jak je popsáno v článku), tak to je relativně easy u jednoduchých situací (jeden nebo dva hody a je hotovo) nebo u velmi složitých (kdy to je fakt na úrovni bojové scény a hod následuje pro potvrzení po takřka každém taktu scény), ale v situacích co jsou složitostí kdesi mezi těmito dvěma pozicemi zjistíš že hra často běží volně a hody které ji "sesměrovávají" nastávají v různých náhodně se objevujích klíčových momentech - a občas je hodně o pocitu poznat co ten nebo onen klíčový moment je a někdy to hráči přijde víc než GMovi, tak si to callne sám, protože chce aby se ta hra zase trochu dramaticky pohnula nějakým směrem atp.