Sirienův blogček: Jak se stát game designerem, část 4 - ber kritiku

Rovnou na začátku své designerské dráhy absolutně a navěky zapomeň na to, že by existovalo cokoliv jako špatná kritika, ať už slovo "špatná" nahradíš čímkoliv ("nekonstruktivní", "nevyžádaná", "útočná", "nevhodná", "nepravdivá"... čímkoliv).

V minulém díle blogu byla řeč o tom, že máš tvořit co nejdřív - stranou mnoha ostatních přínosů protože tě to naučí příjimat a zpracovávat kritiku. Což je téma, které stojí za vlastní díl. Tenhle díl bude v superlativech - ale nebude v hyperbolách. Všechno co tu píšu myslím naprosto doslova, přesně tak jak to píšu (nebo ještě víc) a stojím si za tím. První odstavec není od věci přečíst znovu - a můžeme rovnou gradovat:

Sousloví "konstruktivní kritika" (a zejména jeho variace "nekonstruktivní kritika") je otravné fňukání - konstruktivnost kritiky je vždy - a celá - jen a pouze na straně příjemce. (To neznamená, že ti všechna kritika bude stejně užitečná - ale to je, i když se ti to teď třeba nezdá, úplně jiné téma). Podobného fňukání je okolo bohužel vidět hromada - kdekdo něco ("jen") fanouškovsky vytvoří a pak to zveřejní v místě, které není fan-nadšenecké, ale designově kritické a pak brečí, že nedostal svojí vytouženou participation trophy. Pokud chceš být designer, tak nemáš nárok chtít participation trophy - zato se musíš naučit, jak jakoukoliv kritiku vyždímat do poslední užitečné informace, kterou ti tato může dát. Protože, věř mi, dokud nezačneš pracovat pro Wizards of the Coast, tak zpětné vazby nebudeš mít nikdy dost. (Pokud budeš někdy pracovat pro Wizardy, dej vědět - že se Wizardí designeři učili na mejch blozích se v mym street credu rozhodně neztratí.)

Když dojde na příjimání kritiky, tvoje ego musí přestat existovat. Jakkoliv děsivě to možná zní, ve skutečnosti to je poměrně (dost) uklidňující a uvolňující psychické rozpoložení. Musíš získat úplný odstup od vlastní práce - chybovost tvojí tvorby není hodnocení tvojí osoby. Je to objektivní fakt. Hodnocení tvojí osoby je to, co s tím faktem uděláš - a jak zareaguješ na toho, kdo ti tu pravdu, úplně jedno jak, sdělil. A pamatuj, že kritika je vždy pravdivá - možná ne objektivně, ale určitě z pohledu kritizujícího.

I pokud ti někdo napíše jen "je to sračka", pořád ti dává užitečnou zpětnou vazbu. Víš, že je někdo, komu se to hodně, přímo provokativně nelíbí. Můžeš se zamyslet nad tím proč, dohledat problém a posoudit ho. Pokud o dotyčním víš cokoliv víc (např. co jiného se mu nelíbí - nebo naopak líbí), můžeš z toho vyvodit ještě víc. Co víc - máš někoho, kdo na tvojí tvorbu zareagoval! Můžeš se ho zeptat. Někdo, kdo napíše "je to sračka", bude nejspíš víc než ochotný vysvětlit proč to je sračka, když se ho zeptáš.

Kdokoliv, kdo ti dal jakkoliv nepříjemnou zpětnou vazbu, je někdo, kdo věnoval svůj čas tomu si tvojí práci přečíst. A pak další, aby ti k ní něco napsal. Ty jako designer jsi v pozici toto ocenit - a nic jiného, než ocenit. I pokud to nezvládneš vůči tomu konkrétnímu jedinci (což už samo je tvoje selhání), tak vaší výměnu dost možná sledují (nebo se o ní od něj dozvědí) jiní potenciální kritici. Hodně štěstí získat v budoucnu číkoliv další zpětnou vazbu, až se rozšíří, že kritiku odmítáš.

Usmívej se, kývej, poslouchej, ptej se, poslouchej a ptej se. A to všechno bez ironie. A probohy se snaž, ať tvoje otázky skutečně znějí jako upřímný zájem a ne jako snaha něco zamluvit, nebo snad "vysvtlit", proč se kritik plete, nebo nedejte bohové aby zněly v nejmenším pasivně agresivně. (Doufám že teď už nemusím zdůrazňovat, že to tak nemá jen znít.)

Pokud máš teď dojem, že se tě to netýká, protože určitě mluvím o profesionálních nebo publikujících designerech, tak se pleteš a přestaň hledat zadní vrátka. To, co odlišuje designera od fanouškovského tvůrce, je zájem tvořit pro ostatní. Nic víc, nic míň. To co píšu platí pro všechny designery - minimálně pro ty, co chtějí tvořit neco co, well, nebude shit.

Ve skutečnosti to není tak děsivé. Zaprvé, když se oprostíš od svého ega, tak číst, že tvoje práce je sračka, přestane bolet. Ale hlavně - většina zpětné vazby co dostaneš bude naopak možná až moc umírněná, moc v rukavičkách, v obavách nebo jakési slušnosti moc okecávaná, než aby šla k potřebnému jádru věci. Popravdě, to, co se ti najisto stane a co je mnohem horší, než číst, že je tvoje tvoba doslova sračka, je, že nedostaneš zpětnou vazbu žádnou. Bolí to, protože nemáš z čeho se zlepšit. Bolí to o to víc, protože tvoje práce nikoho nezaujala ani na to, aby jí zkritizoval. A naučit se tohle přejít v klidu a bez smutku, je, věř mi, řádově vyšší level, než konstruktivně přijmout vulgární hate. A to se stane. ALE - nepropadej hned dojmu, že tvoje práce není zajímavá. Možná zrovna nikdo neměl čas se tvojí práci věnovat. Možná bylo okolo něco poutavějšího. Možná tvoje práce jen zapadla nebo si jí někdo odložil bokem a pak se k ní zapomněl vrátit. Neboj se připomenout. Klidně víckrát. Neboj se někoho o kritiku přímo požádat, i když ho neznáš - pokud to neni přímo debil, tak nejhorší co odpoví je slušná omluva, že zrovna nemá čas. Neboj se zkusit zpětnou vazbu sehnat i někde jinde. Ale - zkus přitom nepřekročit hranici dotěrnosti nebo kolovrátkové otravnosti.

Co dělat se zpětnou vazbou, kterou dokážeš dostat a sesbírat, je už nepoměrně snazší. Potřebuješ z každé dostat maximum informace, což znamená nejen jí přečíst, ale i se nad ní zamyslet a zkusit najít sdělení a podněty, které nejsou zjevné. Neboj se to i s někým dalším prodiskutovat - odlišná perspektiva je vždycky dobrá. Pak to potřebuješ sepsat, utřídit, zvážit, co a jak (moc) je pro tebe relevantní a co ne a jak to všechno co nejlíp zužitkovat.

Příjimat všechnu kritiku otevřeně není ani trochu totéž, jako přisuzovat vší kritice stejnou váhu. Jako designer musíš mít nejen pokoru ke kritice, ale i tvůrčí vizi a asertivitu, se kterou s kritikou dál nakládáš. Ale to je už další skill - a popravdě, o hodně jednodušší.

Pamatuj, že to, že tvůj poslední nápad byl zrovna blbej nebo že se ti podařilo fakt zvorat jeho implementaci neznamená, že to nejde udělat znovu a líp - nebo něco jinýho a líp. Proto publikuješ - cílem je selhat rychle. Cílem je dostat zpětnou vazbu a zlepšit se. A pamatuj, že pokud neumíš přijmout kritiku, nezasloužíš si pochvalu. I - a zejména - pokud kritikům zrovna toužíš rozbít ten jejich vysmátej, škodolibej, kraviny meloucí xicht.

PS - je pravda, že ne všechno, co vypadá jako kritika, skutečně je kritika. Ano, existují i čistí hateři. Ano, existují osobní útoky, co si kritiku berou jen jako záminku. Nikdy se za tuhle skutečnost neschovávej. Umět takovou ne-kritiku překousnout je součást toho umět kritiku příjimat - protože je jedno, jak moc to je pravda nebo jak to ty vidíš, to, jak na takové zareaguješ, mnozí uvidí a vyloží si jako tvou reakci na normální kritiku.

PPS - Tón tohodle dílu byl ostřejší. Jak strašně rád bych už nikdy neviděl další fňukání dalšího ublíženýho wanna-be tvůrce, co nadává lidem za to, že se mu pokusili pomoct.


Jak se stát game designerem

• 1.: Hraj a čti
• 2.: Studuj
• 3.: Tvoř
• 4.: Ber kritiku
• 5.: Dovednosti, znalosti a spolupráce