Zpožděná zpráva o konci všeho... nebo začátku ničeho.
(Dobře, stejně to bude znít podivně. Smiřte se s tím, že úderný nadpis nebude).
Pathfinder Day se tedy konal v určeném termínu, nakonec jsme dali do hromady skupinku a vyrazili hrát. Nebyla nás mocná síla, ale snad se hráči dobře bavili.
Co že se to událo? Inu družinka sestávající se z všelikých pochybných existencí, některých výše popsaných v seznamu připravených postav a některých jiných (jak jsme čekali na různé ohlášené opozdilce, došlo hráči odchovanými 3E k spontálnímu tvoření jiných postav) se vypravila prošetřit zkazky o něčem "horším než vlcích" co rdousí ovce kolem Sokolího úvozu, malého to dřevařského městečka. Cestou se nachomýtla i k jinému maléru, protože se mezi nebohými obyvateli usídlila smrtelně nebezpečná plíseň ze zkažené vody a léků se nedostávalo. Inu vzhůru do lesa za bylinkami a kořáním, či co to ta kořenářka vlastně chtěla. Cestou se několik zvláštností přihodilo. Družinka se po poněkud zdlouhavém boji s podezřele vitálním kotlem zmocnila chalupy na kuří nožce, na kýchsi zlotřilých haďácích prastarého mechu dobyla a k rozbořenému horskému klášteru dorazila. I tam se skrýval živel nečistý, ale ten byl za pomoci silných paží, boží přízně a oceli chladné poražen a poklad i s houbami železnými, posledním to dílem léku snad spásného, získán. A šťastné konce? Inu, lék sice zabral, ale družinka měla už plnou hlavu jiných problémů. Jak naložit s vlkodlakem, který byl svázán a před spravedlnost hnán a jak s trpaslíkem, kterého ošklivě pokousal (budeme ho léčit, nebo si založíme panoptikum?), co vlastně bude družinka dělat, až se o svůj příbytek přihlásí zrovna nezvěstná čarodějnice a... no snad někdy příště.