Hunter
26.6.2018 18:15
Fallout ve Fate - Zapisy
Pouze na zapisy, diskuze a komentare do hlavni diskuze, prosim :-)
Autorská citace #1
26.6.2018 18:18 - Hunter
Dusot nohou na urodne pude, krik a hukot ohne. Pach krve a strelneho prachu. Plasmova puska se zhavi v ruce a oci vybiraji cile. Neni na to ale cas. Druhy boj mi pripomene ten prvni...
Autorská citace #2
27.6.2018 11:42 - Bleška
"Z města jsou jen trosky, ghoulové žerou mozky..."

Převzato od: Tony
Upraveno: Bleška
Autorská citace #3
30.6.2018 17:56 - tony
Plížení nočním šerem se raiderům nevyplatilo.Jakmile se tmou rozeznělo jejich :"Urááá za báťušku kchána a víc vodky." v odpověd se rozezněl flašinet místního člena AshJugen (žoldácká skupinka sudetáků) a nocí se rozletělo olovo:Raideři vyli zoufalstvím,Doktorka vyla věnce.Flašinet vyl adekvátně tomu jak se mu točilo klikou.Náš technik vyl žalem nad strátou dalekohledu.Ten kulomet na to jak je to primitivní technologie k našemu překvapení fungoval jak měl.
Autorská citace #4
2.7.2018 11:00 - Hunter
Zapis technika treti tridy, praporcika Svatopluka Gatese.

Den prvni na vyprave za Zeppelinem.
Utek v noci vysel dobre. Straze hlidaly presne podle mnou pozmeneneho prepisu. Senzory byly vypnuty prave na dobu, kterou jsem potreboval. A nikdo tak nevi, ze nekdo zmizel, natoz kam.
Netusil jsem presne, kam pujdu, krome toho, ze musim do mistni civilizace, ziskat dalsi informace, potvrdit ty co mam a pak vyrazit na ten vychod. Musim totiz sehnat nasim vzducholod. Je to nejuzasnejsi dopravni prostredek, ktery by nam umoznil rozsirit pole pusobnosti, prekonat radiaci nasakla pole a vubec se dostat k vecem, co zachranime.

Ted jsem venku a je to osbovozujici pocit. Vzduch chutna nove vsemi temi primesemi. Jen se v te prirode nevyznam. Zakladni vycvik jsem sice absolvoval, ale jako technik treti tridy jsem zkratka moc cenny. Pch, hodnost praporcika, ale pritom pravomoci ditete. Vzdyt je mi uz 18! Jsem tri roky plnolety!
Co neumis, vyres technikou... Proto jsem si vzal pathfindera. Dobra technologie, ale bez aktualnich map nepouzitelna. Jeste ze mame pruzkumniky, kteri ji svedomite aktualizuji. Ale na vychod, kam potrebuji neni nic. Takze k nejblizsimu mestu na sever. Meli by tam byt lide, obchodnici a ti urcite budou vedet o vychode a vzducholodich vic.

Den sesty
Prichazim do mesta Revnice. Jestli to tedy je mesto. Nesviti, zadny mrakodrap, ale lidi je tu dost. Alespon je to tak citit. Zrejme nepouzivaji filtracni systemy, cisticky odpadu, natoz odpadove hospodarstvi. Ach, takovych moznosti na zlepseni. Napady mi spravuji naladu a pokracuju dal. Pak se zastavim a lepe si prohlizim mistni. Vypadaji trosku jako barbari. Nekteri jsou obleceni tak divne, az si rikam, ze budu muset byt extremne napadny ve sve zbroji a se zbrani, ktera dalece presahuje jejich technologicke moznosti.

Tak mistni jsou rozumni, o vzducholodich nic nevi a chteji platit mistni menou. Vymenim par drobnosti a opravim par veci a jsem ji zahrnut. Plastovymi vicky Kofoly. Proc u Verze 4? Copak tim tady plati? Koukam se na sve koruny, ktere jsem si vzal z domova a uvedomuju si, ze to nebude tak lehke a prime, jak jsem doufal.

Den osmy
Ve vesnici Duta Skala je dobre. Je tu spousta dobrych veci a take prilezitosti. Pry bych se jim hodil a projevuji mi respekt. Na to nejsem zvykly, ale libi se mi to. Zustavam dva dny a pracuji vymenou za stravu na cestu a par nahradnich dilu, ktere evidentne nepotrebuji. Taky mi dost vypraveli o okoli. Pry Novocesi. A jakysi prezidet. Zastreleny Jednotou. To jako obchodniky. No za temi jdu! Tak me poslali do jineho mesta, kde je pry najdu. Parada! Tesim se a verim, ze to pujde dobre.

Den devaty
Netusil jsem, ze je to tu tak vybrakovane. Vsechny ruiny vypadaji, ze z nich nekdo odvezl cokoliv uzitecneho. Nachazim sice sem tam par drobnosti, dratek, sadu poklicek, dzban, ale nic hodnotneho. Zrejme je oblast nejak organizovana, ze to tu tolik prohledali. To by znamenalo civilizaci. A civilizace znamena techniku a budoucnost! Ach, kdyby ti doma vedeli! Urcite bychom mohli dobre spolupracovat!

Den desaty
Tak zmena, jsou tu lide, kteri se nechovaji civilizovane. Ukradli mi pathfinder! Zahnal jsem je vystrely z pusky. Ale chybi mi nekolik veci a zasoby. Bloody hell! To mam v noci hlidat? Potrebuju senzor pack, nebo tak neco, co by me vzbudilo!

Den jedenacty
Smenuji cast sve vybavy za veci na senzor pack. Bude hlidat za me! Funguje perfektne, baterii mam dost a kazdy den je sluncem dobijim. Cesta ubiha monotone, ale nohy se zacinaji ozyvat. Je znat, ze jsem chodil hlavne po betonove podlaze, ci kovovych rostech. Venkovni teren je mnohem pestrejsi! Malem jsem si totiz i jednou vymkl kotnik, ale pevna obuv jej zachranila. Presto jsem pak jeste chvili chodil opatrne a o holi.
Poznamka: Dokoupit zasyp na puchyre.

Den dvanacty
Poridil jsem si flobertku. Na lov! Prijde mi znacne slaba, ale trefit se s ni pri trose snahy da. Zacinam byt hodne dobry v opravovani a vylepsovani veci. Je to totiz vsude stejne. Zbastlena rozvodova soustava, neizolovane spoje, spousta zbytecnych ztrat. Lide plati celkem dost, jako treba tou flobertkou. Bavi me to, ale presto myslim stale na svuj hlavni cil.

Den ctrnacty
Konecne jsem dorazil. Jednota ma v Benesove dobrou zasobovaci stanici a me se dari vymenit par dalsich veci za munici do plasmy a jidlo navic. Taky jsem si vzal tu opravarskou soupravu, co prodavali. Zjistil jsem, ze ma high tech sofistikovana zkratka je az moc sofistikovana. A nic nenahradi obycejne kleste, sroubovak a kladivo.

Taky jsem si precetl, ze pry nabiraji nove lidi. Na vypravu na Moravu. To je tim smerem na Vault s raketou na Europu! Tam bych se treba mohl podivat a ziskat tam vhodne raketove motory pro nasi novou vzducholod! Ano!

Tak zmena, tihle nenabiraji. Musim cestovat pry dal. Ale muzu jit s jejich karavanou a dokonce mi zaplati, neb pujdu jako ochranka. Cha! Ja a ochranka, co by na to rekli doma rytiri, kdyby me videli...

Den osmnacty
Tak ochranka jsem asi dobra. Zastrelil jsem dva zdivocele psy, nebo co to bylo. Na ostatni udelalo dojem, jak se roztekli. Pak mi ale vynadali, ze jidlem se neplytva. Pry mam strilet tou flobertkou. Ale me to moc nejde. Jsem s ni dost pomaly, protoze jak ma malou efektivitu, je potreba se presne trefit. Nakonec ji radsi po prijezdu vymenim za stimpack. Mam dojem, ze ten se mi bude hodit vic. Lovem se totiz zrejme moc neuzivim. Hm, ale mohl bych si vyrobit laserovou loveckou pusku! Tenky paprsek, cisty prurez a zvire je mrtve! A pritom se neodpari, neshori, ani neroztece na nuklearni louzi!

Den devatenacty
Najmuli me! Pry me berou! Jak videli moji plasmovou pusku, tak me vzali! Parada!
Tedy, mam takovy dojem, ze se jim primarne libila ta zbran, takze ted travim vecer tim, ze na ni instaluju biologicky zamek. Zitra jim to predvedu, aby vedeli, ze by jim byla k nicemu.
Mame opravdu jet na Moravu! Doprovodit toho jejich obchodniho sefa, aby tam dohodl jakousi dohodu. Aby se nevalcilo! Budu na diplomaticke misi! Za mir! Super!
Autorská citace #5
3.7.2018 09:44 - Hunter
Zapis technika treti tridy, praporcika Svatopluka Gatese.

Den dvacaty druhy
No, tak diplomaticka mise to mozna je, ale vypada to spis jak vojenska skupina. Mame tu Vaclava, takoveho dobrosrdecneho chlapika. Je pomerne inteligentni, i kdyz se to snazi maskovat. Myslim, ze je super mutant a bude to muj kamarad.
Pak je tu Zora, doktorka, ktera pry zije pres 200 let! Sarkasticky smysl pro humor a jisty nadhled. Je na ni ale videt, ze si s sebou nese spoustu jizev. Ma jich mnohem vic na dusi, nez tech fyzickych. Rika, ze je ghul. Me pripada jako clovek, ktery si potrebuje o vecech poradne promluvit...

Den dvacaty sedmy
V tunelech je tma. Baterky sviti a kraji temnotu. Ta se pak presouva jinam a desi pohyblivymi stiny. Prijeli jsme vlakem, ktery vypadal, ze ma steny idealne delane na ventilaci. Pry to udelali strelbou z kulometu. Prijde mi to jako plytvani, vsak se diry daji delat i vrtackou, no ne?
Nasli jsme stopy jakychsi podzemnich netopyrolidi. Pry maji jedovate drapy a zivi se masem. Fuj! Snazim se byt na pozoru a premyslim o sonaru, respektive mikrofonu, co by jejich echolokaci zaznamenal s predstihem. Vidime spoustu rozstrilenych a znicenych automatickych obrannych vezicek. Prohlizim je a beru si dily, ktere pujdou znovu pouzit.

Boj! Jakesi netopyri zeny na nas utoci! Maji kozenou zbroj, na rukou netopyri spary a znacne nepratelsky pristup. Vrhaji se na nas a nechteji si ani povidat. Musime se branit. Nastesti se vetsina vrhne na Vaclava. Jeho skoro ctyri metry velka impozantni postava nas minimalizuje coby cile. Drzi se statecne a zvlada je odrazet. Strilim a dve z nich zranim. Obchodnik je kdesi vepredu a odstreli jejich velitelku. Vaclav pak se Zorou dobiji zbyvajici. Zadna nestihla utect, ci se vzdat. Je mi to lito. Kazdy lidsky zivot je dulezity.

Na vecer pak dorazime k brane. Je to farma, ktera se jmenuje "Dzejzidy". Prosim o vstup a pousti nas dovnitr. Koukam, co udelat sikovneho, abych se zamestnal od toho krveproliti v tunelu. Vaclav jde chlastat s mistnim starostou a vykrikuje cosi o "Druzbe". Ten stary ropovod? Co ten s tim ma spolecneho???

Den dvacaty osmy
V noci se strhl boj. Jeste ze me Julie vzbudila. Mam ubykace hned vedle dilny a tak jsem zvykly spat i za bouchani pneumatickych kladiv, ci za zvuku kotoucove brusky. Kdyz jsem konecne vybehl ven, videl jsem, jak Vaclav domlati jakesi utocniky jeste predtim, nez to zvladnou pres palisadu. Pak se ale vyda za prchajicimi a probehne ji. Je v ni ted velka dira. Z ochozu strilel Markus. To je dalsi ochranka. Najmuli ho spolu se mnou. Ale je divny. A nechce si o tom promluvit...

Bezim na druhou stranu, kde se jeste bojuje. Schovavam se do vyklenku za roh, kde predtim stala vysoka lednice, kterou jsem rozebral na nahradni dily. Opravoval jsem mistni rozvodovou soustavu. Maji ted lepsi vykon, fungujici pracku, kuchynske roboty a hlavne nekolik chladaku pro to jidlo, co pestuji. Vydrzi tak dele cerstve a maji vetsi zisky.
Ze sveho vyhodneho mista vidim dohromady pet raideru, jak utoci na mistni v jejich bunkrech. Tedy lehce zpevnenych chatrcich, protoze tohle se za bunkr opravdu povazovat neda. Dalsi dva jsou nahore na palisade, balancuji a odstreluji farmare svymi puskami. Vrahove! Zamerim se na prvniho a ciste ho odstrelim plasmou. Bohuzel si pozde vsimam, ze ma kvalitni vylepseny dalekohled na pusce! To je pokrocila a zachovana technologie a ja ji neopatrnosti znicil!
Druheho proto sejmu opatrne. Namirim mu vystrel na rozkrok tak, aby se tavici efekt plasmoveho vyboje zastavil nekde v oblasti ramen.
Vyslo mi to a je mi spatne. Je desne videt, jak se tavi lidska bytost a jeho usta formuji vykrik bolesti, nezli se mozek vypne na odpareni vetsiny nervu. Krome rukou, pusky s cennym dalekohledem z nej zbyla jen hlava s tou desnou grimasou. Jeho vytresteny pohled se mi vpiji do meho a tresta me za to, co jsem mu udelal. Je to priserne.

Stenu vedle me pokropi palba. To Markus opet roztocil gatling, co jsem farmarum s jeho pomoci vyrobil. Strili na tech pet, co jdou stredem zahradky a dal strili na mistni. Radsi branit bezbranne pred najezdniky a tak prepnu na plnou automatiku. Zbran vychrli salvu strel, ktere se zakousnou do raideru a donuti ostatni se rozprchnout. Dva to navic odnesou zivotem, kdyz se roztecou do zeleneho gelu, kterym vyzivi mrkvovou zahradku.

Doufal jsem, ze je to zpomali, vydesi, zastavi. Ale ne. Zastrelim proto dalsiho, zatimco gatling roztrha jineho. Posledni se snazi skryt a hodi s sebou za jednoho z mrtvych. Kryt je to totalne k nicemu, couha mu dobra polovina tela, neb lezi na zahonku. Osvitim ho baterkou a vyzvu, aby se vzdal, ze mu zajistim zivot. Gatling jeste porad strili a on se radsi vzdava v poklusu. Pribehne ke me a ja ho uklidnim. Kdyz nebude delat nic hloupeho, nejen, ze bude zit, ale bude moct i odejit. Souhlasi.

Zora osetruje ranene, Vaclav zajme dalsi dva najezdniky a pak se dozaduje vstupu skrz branu. Malem jsem ho zapomel pustit, protoze Zora potrebovala rychle pomocnou ruku. Trham ji spolu s Ivanem prosteradla na obvazy a nechavam ji rychloohrivac na horkou vodu. Pomahame jak se da. Mistni neresi, ze Ivan, stale oblecen jako najezdnik, jim zachranuje zivoty. Jsou vdecni tak jako tak. A Zora je skvela. Naprosto excelentni a zkusenymi, uspornymi pohyby zachranuje v podstate kazdeho, kdo se ji dostal do ruky. Markus oznacuje ranene a tridi ty prioritni. Asi se v tom taky vyzna, protoze je s nim Zora spokojena. Pracujeme dlouho do noci. Pak jdu ven se podivat po Julii.

Julie... Moc mile a hezke devce. Libi se mi jeji vlasy, jeji oci a ta jeji postava... Ma prijemny hlas, akorat nerozumi moc technice. Ale skvele jsme si popovidali. Mam dojem, ze se ji libim, ostatne se mnou byla v dome cely vecer sama a dokonce i usinala vedle me!
Je to moc prijemne. Terezie takova nebyla zpatky doma. Kdyz jsem se ji dvoril, rikala, ze dava prednost rytirum pred techniky. Ale jedni druhe preci potrebuji, ne? A ona je technik, tak by mela se mnou... Kdyz jsme jedini naseho veku... Ehh... Terezie nidky me city neopetovala a nechtela si o tom ani popovidat.
Vsechno jsem to rekl Julii a ta me chapave poslouchala. Taky nema moc prilezitosti potkat nekoho sveho veku. Pry za ni hlavne chodi starsi muzi. Ale za mnou sla pry sama rada. I kdyz ji to otec naridil. Mam podle ni moc hezky usmev a pripadam ji nevinny.
Nastesti ji nachazim v poradku, zustala doma a nic se ji nestalo. Vtiskne mi horky polibek a ja tam skoprnele stojim. Nevim, co mam delat a zmitaji mnou protichudne pocity. Starsi vzdycky rikali, ze se musime ovladat a chovat se slusne. Jako gentlemani. Tak jsem na ni koukal a vymackl ze sebe jen hloupe "diky". Usmala se, rychle me polibila na tvar a rekla, ze naopak dekuje ona.

A pak jsem zase bezel dal. Hlidam s Ivanem perimetr, protoze mi doslo, ze nikdo jiny to nedela. Vasek hlidal sve dva zajatce, Zora pacienty a Markus... Ani netusim, co delal ten. Nema me rad, to citim. Asi si mysli, ze jsem k nicemu. A pritom jsem mu nic neudelal. Potkam se za svitani s ostatnimi. Hlavu mam v jednom ohni a neni mi nejlepe. Mam obhlednout tela, abych zjistil neco zajimaveho. Tak je obhlizim. A je to spatne.
Kousky. Kousky, ktere maji byt uvnitr jsou vsude venku. A tela jsou roztrhana, pohazena, vyrazy bolesti, hnevu ci prekvapeni vytistena navzdy v jejich tvarich. Tedy u tech, co tvare jeste maji. Je mi spatne a hlava se mi toci. Ale pracuju. Jak jsem byl vycvicen. Obhledavam, sbiram vzorky, zapisuju poznamky, analyzuji.

Pak to ostatnim rikam. Posbirali jsme take veci najezdniku. Jsou evidentne seriove vyrobene. Tohle vypada spis na vojenskou jednotku. Nekym vycvicenou a vybavenou. A zautocila s cilem pozabijet vetsinu farmaru. Dal probirame moznosti, kdyz se presuneme k druhe strane farmy. Tam, kde jsem pozabijel tolik lidi. Vaclav se Zorou a Markusem probiraji moznosti a ja koukam na ta tela. Na ty zelene kaluze, ve kterych stale jeste castecne jde rozeznat tkane.
A pak ta hlava. Hlava cloveka, ktereho jsem umyslne zabil, abych zachoval technologii. Dalekohled. Kvuli nemu se rozteklo jeho telo? Kvuli nemu ta nezmerna bolest? Jeho oci na me dal vycitave hledi. Je mi mdlo. Neco rikam ostatnim a pak se zlomim v pase a zvracim. Nevim proc, jen to nejde zastavit a musi to ven. Vsechno. Tece mi to i nosem, nemuzu dychat, tak se rozkaslu. Markus neco prohlasi a herdou do zad me posle do mych zvratku. Rozplacnu se a zacnu kolem sebe kopat, kdyz me v tom drzi a krici, at se vzpamatuju. Zora nas pak od sebe otrhne a jde me dat doporadku. Pomuze mi se umyt a rika, ze to nic neni. Ze videla horsi veci. A pak mi je popisuje. Nepomaha to, spis je to horsi. Vizualizuju si vsechno co rika a pokazde ma ten dotycny jeho oci. Jeho vyraz bolesti a ve tvari vecnou vycitku. "Tys me zabil" rikaji jeho rty, nez vse prehlusi agonie bolesti, kdyz se me telo zacne odparovat plasmou. Postupuje strasne pomalu a uzira bolesti kazdou bunku meho tela cele sekundy...

Vaclav se mnou zatrese a uklidnuje me svym hlubokym mrucenim. Pak mi da napit. Je toho hodne a mam to pry vypit rychle. Stakan. To asi jako na zdravi. Reknu taky stakan a obratim to do sebe. Ale je toho moc. Kuckam, ale statecne vse vypiju. Pali me v hrdle, v nose, v krku. Slzi mi oci a mrkam, abych na nej zaostril. Vaclav je moc hodny, dava na me pozor. Rikam mu, ze vim, ze je moc chytry, ale nechce to davat najevo. A ze ho mam rad.
Vyrazim ven, abych se omluvil tomu zabitemu. Potkavam Markuse. Slova mi huci v hlave a neco mu rikam. Pak zase padam.
Pak se vznasim. Vaclavova obrovska ruka. Pod silnym vlivem alkoholu na prazdny zaludek me nekam nese. K Julii. Je takova moc hezka. Hrejiva, usmevava, vitajici. Rika ji, ze ja rikam, ze je moc hezka.
Prikyvuju a prihlouple se usmivam. Pak me nacpe k ni do postale a odejde. Je na me hodna. Moc hodna. A pak... Pak neco dela a jeji oci pak nahradi oci toho druheho. Je jen Julie a jeji hrejivost a objeti a vlhke vzruseni a vasen. A pak se cely svet rozpusti do jeji vune a me je zase dobre...
Autorská citace #6
6.7.2018 18:47 - tony
Už zase na výletě do Brna,ani po 200 letech mi to místo nepřišlo zajímavý a to nemluvím o netopýrech nebo lidech.
Když tak nad tím přemýšlím tak se to tu od posledně moc nezměnilo.
První výlet mířil do enklávy Novočechů abychom se seznámili s momentální situací,hned na to jsme se vydali na výlet po sklípkách.Exkurze po místech kde se Novočeši na místních vyřádili nám dala tušit že tohle vyjednávání nebude lehký.Tak jsme alespoň olůtili pár věžiček o smetí co z nich zbylo.Došlo i na souboj s místní verzí barbarskejch amazonek,kdoví jak si říkají.Měli chut zmlátit Václava ale upřímě do něj bušili jak hluchej do vrat a jemu to naštěstí neublížilo.Velitelka dostala jednu do palice od šéfíka takže byl dál tichý až mrtvolný klid.....vlastně doslova.Koukli jsme se na to co mají u sebe a nic moc Novočeši jim už nejspíš všechno ukradli.Typický češi na moravě,všechno vojet,sebrat a vychlastat.
Václav se s místníma ožral jako prase.
Takže díky bohům že má játra třikrát větší a odolnější.Mozku to už asi neublíží.
Nováčci se činěj zatím co já obcházím a doléčuju místní tak oni předělali obyčejné JZD na Slušovice.....a s rotačákem na kličku OMS(och můj soudruhu).
V noci přišla na ten flašinet řada jakoby to ten mladík tušil.A flašinetář zahrál raiderům pohřební píseň.Naneštěstí raideři Skrápěli místní olovem dost dlouho na to abych mohla začít s ošetřováním nanovo.Sice jsem to s jejich pomocí do rána zvládla ,ale pach krve ,otevřených těl a tichej pláč místních mi zase přivodil jednu z těch mejch nálad.Noční můry mě budou zase pár dní doprovázet jako věrnej pes.
Autorská citace #7
14.7.2018 22:36 - Bleška
Tak jsem tentokrát vzal fleka u skupinky tvořené obchodníkem, ghoulskou postarší dámou (pokud se tedy dá cca 270 let považovat za postarší) a supermutanta. Ona dáma se jmenuje Zora, což ve mě evokuje spoustu nezábavných vzpomínek na dívčinu stejného jména, s níž jsem byl nucen též trávit nějaký ten čas, supermutant je jménem Václav. Táhnou kamsi na východ a potřebují ochranku, o čemž při pohledu na Václava trochu pochybuji, ale je to jejich věc. Dokud platí, nezajímají mě jejich pohnutky. Co by mě ale zajímalo, jak mohli najmout coby ochranu toho mlíčňáka, kterému akorát tak pusa jede pantem. Od poslechu i pohledu spíš takový ten myslitel, jen se někde zavřít a hrát si se všelijakými udělátky. Zbraň má ale fajnovou, o tom tedy žádná. Kde k ní přišel, to by mě zajímalo, ale nějak nemám chuť se ho ptát. Kdykoliv otevře pusu, padají z nich taková hovna, že se musím ptát sám sebe, odkud ten kluk spad. Naivka Standík. Jestli pojede tímhle stylem, tak venku dlouho nepřežije. Jako jiní...

Při přesunu na Moravu, kde se má dohodnout nějaký mír, se věnuji pozorování okolí a svých spolucestujích. Staník touží po vzducholodi. Konec, tečka, dál nad tím nehodlám přemýšlet. Václava prostě asi baví cestování a mlácení všech existencí, které neměli dost rozumu, aby se mu vyhnuli. Ghoulka na první pohled a poslech působí jako jedová baba, ale řekl bych, že je to jen taková vnější kamufláž anebo při svém věku již rezignovala na nějaké slovní kličky a plácne, co jí slina přinese na jazyk. Možná je to známka demence. Budu se jí na to muset pozeptat, až si vzpomenu. Jo, a protože máme jednat o míru, jsme diplomatická mise. Ale asi je to jenom “diplomatická” mise, protože diplomata mezi námi nevidím.

Cestou se nesetkáváme s ničím moc zajímavým a cesta ubíhá víceméně poklidně. Víceméně, protože na nás zaútočili nějací zmutovaný lidi v netopýry. Nebo netopýři zmutovaný v lidi? Ech, je to jedno, postupně je všechny zlikvidujeme. Pak ještě přišel jeden útok, pro změnu netepýřích žen, ale ten dopadl stejně jako ten první. Jinak se nic neděje, krom toho, že Staník rozebírá kdejakou polorozbitou techniku, na kterou narazíme. Samozřejmě nic nenechá bez toho svého komentáře. Podezírám ho, že kdyby mohl, tak tu zůstane a zkusí to spravit. Aspoň na něco je dobrej, ale proč je sakra tady? Má být zalezlý v laboratoři… Václav se většinou cesty šune vpřed s lehce nepřítomným výrazem. Musím přemýšlet, zda je či není inteligentní. Zora je Zora.

Farma Dzejzidy či tak něco. Plná asi 40 lidí, kteří se snaží přepinďouřit nehostinné okolí a nájezdníky, kteří je čas od času napadnou. Zatím se drží, ale probůh! Ta obrana! Dřevěná palisáda, která sice působí bytelně, ale bez nějakých pastí okolo, bez pořádných obranných bodů a organizovaných hlídek, je k smíchu. Staník na to má samozřejmě svůj názor, který se kupodivu shoduje s mým, a zatímco Václav se jal opít místní společnost, jdeme s mladým vyrobit a rozmístit pár ježků před bránu, která vypadá, že už ji několikrát něco prorazilo. Mladej se ještě pustí do výroby gatlingu, který pak umístíme na vhodnou střechu. Zatímco vyrábí, jdu na průzkum okolí. Za prvé už bych ho asi musel praštit, ale mám obavu, že by ho to mohlo poškodit ještě víc, než už je. No vážně. Doufám, že snad nikde nemají hnízdo, protože to bych… Zastavím se v půli kroku. Bych co? Kurva, tohle nemám zapotřebí. Ne znovu. Ale už jsem tu práci vzal a pokud mám mít kdy naději na život s --- stopy! Přikrčím se a zbraň mi vklouzne do rukou. Naslouchám, ale nevypadá to, že by tu někdo byl. A pokud ano, už mě musel dávnou vidět. Prozkoumám místo a někdo tu před pár hodinama ležel a pozoroval usedlost dole. Chvíli stopy sleduji, a po čase se na ně napojí další. Přibližně asi 6 osob tudy před několika hodinama pozorovalo farmáře dole. Víc vědět nepotřebuji. Buď ještě dnes nebo v nejbližších nocí dojde k útoku. Času moc není a stav farmy žalostný. Uvidíme, co ještě zmůžeme.

Gatling je připravený a sestrojený velice dobře. Když jsem ho naprázdno zkusil, byl  jsem překvapený, jak hladce běžel. Točil jsem klikou a v duchu viděl překvapené tváře útočníků, jak z nich kulky nadělají cedník. Blaženě se usmívám.

Václav chlastá, ghoulka spí, mladej se taky uráčil jít na kutě. Užívám se klidu, ale sám jsem spát nešel. Jak bych mohl? Chodím po ochozu, mžourám do tmy a doufám, že jich nebude moc. Tihle farmáři jsou dobří akorát tak v boji s místní půdou, ale zbraně drží hůř, než já motyku. A to jsem ji v ruce měl snad jednou. Ale když jde do úzkých, není čas přemýšlet nad tím, čím rozbíjíte hlavy. Hlavně že to lítá.

Po pár hodinách tmy se dočkám. Kousek přede mnou na ostnatém drátu na ochozu přistane deka. Vítr nevane nijak silný, aby ji sem přivál, takže to nejspíš bude útok. Hodím na ni jedno molotovo vysoce hořící překvapení a běžím ke kulásku.

K útoku dojde z několika stran. Točím klikou, tmou zní pravidelné puf-puf-puf-puf. Díky hořící dece vidím na ochozu siluety a trefit se není problém, takže neplýtvám náboji. Farma už je na nohou a takový zmatek už jsem dlouho neviděl. Jak kdyby byli pod útokem poprvý. Křik zmatených a zraněných farmářů se mísí s křikem zmatených a zraněných nájezdníků. Puf-puf-puf-puf. Pár jich překonalo zeď, ale kulky už jim provětrávají těla. Prásk! Jeden se náhle vznesl do vzduchu a praštil s o palisádu. Ošklivě to zakřupalo, jak nejspíš povolilo několik žeber, možná páteř. Dalšímu se hlava vznesla do vzduchu, když se mutant ohnal tou svou sekyrou. Radost pohledět.

Dál vesele otáčím klikou. Nájezdníci, notně zaskočení, jsou po chvilce mrtví. Až na jednoho, který čiperně s panickým řevem přeskočil zeď zpět na druhou stranu. Dělám si poznámku, že ho později musím najít, dovede mě do toho jejich hnízda. Nebo taky ne. Mutant právě proskočil zdí a jal se ho pronásledovat. Za zdí se ozvalo několik dalších vyděšených výkřiků. Zastavím kliku kulásu. Za zeď, i když je v ní suprová díra, střílet nebudu a Václav nevypadá, že by potřeboval pomoc. Zato farmáři dole ji potřebovat budou. Na druhé straně zahlédnu dva maníky na ochozu, kteří ostřelují farmíky dole. Musím se přesunout, a to rychle. Beru kulásek, houknu na podavače, ať maže za mnou a seskočím ze střechy. Příště by to chtělo nějaké chodníčky mezi nimi, aby se dalo přesouvat snáz, ale to pro příště. Teď mažu, co mi síly stačí k vedlejší budově, abych měl výhled. Výskok zvládnu tak, až jsem překvapil sám sebe. Neztrácím čas a během chvíle už je gatlink připravný na místě. O podavači se nedá říct to samé, ale poradím si. Mezitím jeden ze střelců na ochozu zmizí. Pozoruji dvě části těla, čistě od sebe oddělení paprskem, který ho zasáhl. Asi Staník, hádám. Pochybuji, že některý z farmářů měl takovou zbrań a nebo si poradil s biologickým zámkem, kterým se nám posledně chlubil. Asi aby mu ji náhodou někdo neukrad.

Opět se rozezní pravidelná kadence gatlingu. Farmáři jsou zatlačováni teď už jedním ostřelovačem na ochozu a skupinkou nájezdníků dole. Skřípu zuby. Takoví amatéři. Jak je možný, že tady ta farma ještě stojí? Tu bych dobyl sám se zavázanýma očima. Zaměřím se na maníka na ochozu a hele, má fakt zajímavé udělátko na zbrani. Takový pěkný dalekohled, to se hned tak nevidí. Snad bude po bitvě celý, říkám si, zatímco provrtané tělo padá z ochozu dolů.

Dál už netřeba podrobně psát. Nájezdníci dostali na prdel. Všude se válí jejich děravá, rozpůlená, v některých případech dokonce rozteklá těla.

Zajistím gatling, později ho musím vyčistit a poštelovat, aby byl připravený k dalšímu boji. Poplácám po rameni vytřeštěného farmáře, který se též zvládl nějak vyšplhat na střechu a nakonec mi pomoct. Lehce seskočím ze svého střeleckého postu a jdu se podívat, jestli jsou všechny mrtvoly opravdu mrtvoly. A hlavně najít ten dalekohled.

Radost z nálezu zanedlouho vystřídal nevěřícný vztek. Staník. To mladý natvrdlý jelito. To si jako vážně myslí, že tu nechám pobíhat jednoho z nepřátel? Že se mu vzdal? Super. Chválím. Teď ať ho kouká svázat, někam zavřít a postavit k němu hlídku. Že je Ivan hodný? Začínám vidět rudě. Ruka mi bezděčně sklouzne k pistoli a chvíli přehodnocuji plán. Nejdřív zastřelím Staníka, za ohrožování životů všech okolo a kolaboraci s nepřítelem, potom vyslechnu Ivana a následně ho odpravím. Všichni budeme šťastní a život půjde dál.

“Markusi, takhle to nejde. Neovládáš se, musíš odejít…” Hlas, tak bolestně vzdálený, pronikne rudým oparem. Ingrid, zašeptám pro sebe. Odcházím. Než provedu něco, kvůli čemu se nebudu moct vrátit.

Snažím se pustit z hlavy toho debila, kvůli kterému nejspíš jednou přijdeme všichni k úhoně a hledám venku stopy po nájezdnících. Je ale tma, na stopy ještě není moc vidět, a vybavuji si, že spousta farmářů bude zraněná.. Trottel. Dumme. Idiot. Blbec. Imbecil. Nadávky drtím mezi zuby, česky, německy, jak mi to do huby vpadne. Klouby mě trnou, jak bych mu nejraději jednu vrazil. A pak druhou, třetí… Nakonec se ovládnu. Disciplína a smysl pro povinnost mi nedají jen tak běsnit okolo. Vracím se tedy zpět, abych pomohl Zoře s ošetřením zraněných. Staníka s Ivanem si silou vůle nevšímám. Soustředím se na roztřídění farmářů podle toho, jak závažná jsou jejich zranění. Ti co mají malou naději na přežití, ponechávám stranou, stejně tak ty, kteří na svá zranění v dohledné době neumřou. Posílám k ní ty, kteří to potřebují. Něco zvládnu zalepit a zalátat sám.

Už se rozednívá, když skončíme s ošetřováním farmářů. Z nás nikdo k žádné zásadní úhoně nepřišel, takže asi máme padla. Utírám si ruce a vycházím ven na čerstvý vzduch. Noc nakonec dopadla dobře. Útok jsem odrazili, většina útočníků je mrtvá, většina farmářů živá. Teď ještě zjistit, kde mají hnízdo. Procházím zamyšleně kolem brány, když skoro zakopnu o dvě těla válející se na zemi. Těla patřící nájezdníkům. Zběžně je prohlédnu a ke svému překvapení zjistím, že rozhodně nejsou mrtví, jenom v bezvědomí. Opět na ně nikdo nedává pozor, jsou nezajištění, jenom se tu tak válej. Staníkovi opět začíná zvonit hrana, když se přišourá Václav. Zamumlá něco o tom, že je tam nechal, protože od nich nebezpečí nehrozí.
Odcházím. Obhlídnout perimetr a vystopovat tábor nájezdníků. Nebo tak něco.

Nic jsem nenašel. Jsem tak nasranej, že bych teď ten jejich tábor nenašel, i kdybych stál uprostřed něj. Scheiße! A zoufalej. Jak mám chránit tuhle skupinu, když si sama hází klacky do nohy. Obcházím, ztracen ve svých myšlenkách, okolo farmy, aniž bych vnímal okolí. Neodpustitelné. Začnu se soustředit, když narazím na stopy nějakého zvířátka. Křeče v žaludku mi připomenou, že jsem dlouho nejedl a vydal příliš mnoho energie. Pustím se za ním.

Vůně pečeně zjevně přilákala Staníka. Je sám. Ivan není nikde v dohledu. Nevím, zda mě to těší, či mám být nervózní, ale raději se soustředím na úlovek přede mnou. Mladej za chvilku stane přede mnou a nervózně přešlápne. Moc si nepamatuju, o čem jsem vlastně mluvili, ale tak jsem se soustředil na to nevyletět, že se není čemu divit. Jediné co vím je, že hladově šilhal po pečeni, která se mi podle vůně velmi povedla. Nabízet mu nebudu. Ne, že bych se nerozdělil, ale pokud si nebude schopen říct, nebo si vzít, nepřežije. Neřekl si. Za to Vašek, který se k nám přišoural, se nijak nedržel zpět. Ještě, že jsem si už vzal. Ale to je prostě zákon tohohle světa - silnější a rychlejší přežijí.

Začneme spolu rozebírat, odkud se ti nájezdníci vzali. Vítám, že můžu své myšlenky nasměrovat podstatným a důležitým směrem. Odkud se vzali? Podle výbavy to nebyla žádná skupinka kde je každá pes jiná ves. Vybavení měli sladěné, ve velmi dobrém stavu, o těch dvou dalekohledech ani nemluvě. Škoda, že se dochoval jenom jeden, pohladím spokojeně svou vylepšenou pistoli. Vracíme se zpět, prohlédnout to, co zbylo z nájezdníků. Určitě se jedná o vojenskou jednotku a nejlepší bude vyslechnout přeživšího. Za chvíli už sedíme s Ivanem, který velmi ochotně vyklopí vše, co chce. Pohrdání. Nic víc pro něj nemám. Takhle prozradit všechno, co vím, o svých spolubojovnících, o svých kamarádech. Pfff. Ubohá existence, která už nemá ani špetku cti. Zastřelit ho nebude problém. Mrknu na mlíčňáka. Dívá se na něj s takovou směsicí hrdosti, nadšení, přetéká kamarádstvím… Dvojka k pohledání. Ten kluk si jednou pořádně rozbije tu svou ukecanou kušnu. Nebo mu ji někdo rozbije…

Ale zpět k Ivanovi. Podle všeho je jeho jednotka pouze předvoj, průzkumníci, kteří mapují cestu k Dunaji, odkud se má hlavní armáda v čele s jejich chánem dostat někam do matičky Moskvy. Průzkumníků už moc nezbývá, něco kolem 35, spoustu jsme jich dnes v noci pozabíjeli. Hlavní síla už mi dělá větší starosti. Nebo vlastně nedělá. Proč taky? Tahle oblast je mi ukradená. Jsme tu kvůli nějaké diplomatické misi, ne proto, abych zachraňoval kraj před jakýmsi chánem, co si usmyslel, že tudy projde. Zajímá mě to asi jako loňský sníh. Ale asi je to jenom můj případ. Ostatní už vymýšlejí, jak s tím chánem naložit. Proč? Na co sakra? Nechápu to. Zora se nejistě rozhlédne po ostatních a pak mi řekne, že je tu nedaleko vault Europa, která v sobě má nějakou raketu. Sváťovi se zase rozsvítí oči a okomentuje to způsobem svým vlastním. An nevnímám, co plácá. Ale už chápu, proč je důležité chána zastavit. Stáhnu se do sebe. Teď jsme tu čtyři, co něco zvládnou udělat, ale s farmáři rozhodně počítat nemůžeme. Možná bych mohl rozhodit sítě, chán se sem dřív jak za 3-4 měsíce nedostane. Mohl bych být schopen sem dostat lidi. No jo, ale kdo to zaplatí?

Než se dostanu dál, Sváťa zbledne, zezelená, vyběhne s chajdy a už jenom slyším zvuky dávení se. Jasně, rozsypal se z toho, co tu viděl. Povzdechnu si a jdu se na něj podívat. Nechápu proč, může mi být ukradený s těmi jeho všichni jsou kamarádi názory, ale nohy mě za ním prostě nesou. Zvrací, ztěžka se opírá o stěnu. Pak se zakucká a nedaří se mu moc nadechnout. Plácnu ho po zádech. Ne moc, vlastně jsem ho tak polechtal, ale skácel se do těch svých zvratek jak podťatý. Nevím, zda se mám smát, nebo mu pomoct, nakonec na něj zvládnu jen nechápavě zírat. Zatracený biologický zámek. Ta zbraň je z něj to nejcennější.

Václav ho zvedá. Jsem toho názoru, že by se měl zvednout sám. Vyškrábat se z těch sraček, postavit se na vlastní nohy a pokračovat dál. Jinak si zvykne, že mu někdo neustále stojí za prdelí a tahá ho z průseru. Ale mlčím. Vašek ho odvede zpět do budovy a když vejdu za nimi vidím, že mu nabídl nějaké to svoje pití. Netrvá dlouho, asi tak čtyři loky, a Sváťa je na mol. Cosi blábolí, o tom, jak má Václava rád. Ten do něj leje další chlast. Nevydržím se na to koukat. Mladej je příliš chytrej, než aby tenhle jeho žalostný pohled stál za pobavení. Táhnu ho ven a snažím se najít nějakou studenou vodu, ve které bych mu opláchl obličej. Studna, kterou zahlédnu nedaleko, poslouží velmi dobře jako zdroj. Přehodím si mlaďochovu ruku přes rameno a táhnu ho k ní. Blábolí. Něco o tom, že se mi určitě něco stalo a že on ví, jak se cítím. Neví, co to přesně bylo, ale ví, že to hnije uvnitř mě, že proto jsem takový, jaký jsem. Snažím se ho neposlouchat. To jeho opilecké mumlání, blábolení. Nabídne mi, že si o tom spolu můžeme promluvit. Protočím očima v sloup. Ale s každým krokem se mi jeho slova dostávají čím dál víc pod kůži. Až už to nesnesu. Do tý studni se rozhodnu ho hodit. Celýho, jak mi visí na rameni. Nebude to těžké. Nahlédnu do ní. Celkem hluboká, plná vody, jestlipak umí plavat?

Nadhodím si ho, aby jeho let studnou byl co nejhladší. V odrazu vody zahlédnu sám sebe.

“Děsíš mě Markusi. Teď, v tuhle chvíli, děsíš mě,”.

Vzpomínka na mě zastihne naprosto nestřeženého. Od studni odskočím. Krucinál, Ingrid. Gut, ať je po tvém. Mlaďocha hodím na zem vedle studni a vytáhnu vědro i s vodou. Ať je po tvém, ale ne moc. Čapnu ho a ponořím mu tu jeho ukecanou hubu do vědra. Netrvá dlouho a začne bublat a máchat rukama kolem sebe. Po chvíli ho vytáhnu. Prská, plive vodu, chrchlá. Hned se cítím líp. S velkou chutí mu hlavu znovu ponořím. Mrská se, ale nemá šanci mě ze sebe shodit. Máchá rukama, bublinky na hladině přibývají. Cítím, jak se jeho tělo napíná v křeči, když mu začne docházet kyslík. Fajn, za chvíli ho budu muset vytáhnout. Nechci ho přeci utopit, že? Ale mladý mi zase hatí plány. Najednou sebou cukne s větší silou, než s jakou jsem počítal a kýbl se najednou kutálí kolem dokola. To už k nám dochází Vašek a Zora. Staník se po mně ožene. Ve vzteku a v jeho opilosti mi nedělá problém se jeho úderu vyhnout. Pak se mě pokusí kopnout. Už se chystám, že ho pošlu dolů do bláta, když se mezi nás vloží Zora. S nechutí ustoupím, zrovna jsem chtěl dát mlaďochovi lekci. Za Ivana, za ty jeho kecy, za to, jaký je naivka, za to, že se nechá brzy zabít. Václav už ho ale odnáší pryč.

“Jsi čurák, Markusi. Takový čurák.”

Vrátím se k Ivanovi. Chci si s ním ještě pohovořit a pak vyřešit jednou provždy.

Zatváří se nervózně, když si sedám naproti němu. Uhýbá pohledem, cokoliv okolo je zajímavější než já. V ruce držím svou pistoli, jasně viditelnou. Tak, aby ji měl před očima.
Chci vědět, proč tak jednoduše zradil. Všechno vyklopil. Prý, že jakmile by se vrátil, zabili by ho. Že spolupráce s námi je jeho jediná šance na přežití. Slova v tomto duchu z něj padají dál a mě je z něj čím dál víc zle. Čím dál víc jsem znechucen. Sváťa je strašně měkkej. Nechápe, jak to v tomhle světě chodí. Ivan domluví a zadívá se mi do očí. Chladně jeho pohled oplácím. Tuší, co ho čeká. Nikde nikdo, jen my dva. Zastřelím ho. Sváťa bude nešťastný, ale to mi fakt trhá žíly. Možná budu muset tuhle skupinu opustit, ale co. Vlastně je nepotřebuji. Půjdu prostě dál a svět bude o jednu sketu chudší. Pozvednu pistoli a pohled na Ivana se mi zúží na úzký prostor přes mířidla.

“Vím, že se ti něco stalo Markusi.”
“Děsíš mě.”
“A nechceš o tom mluvit. Proč?”
“Musíš odejít.”
“Ty jsi takový čurák, Markusi.”


Svět o sketu chudší bude, ale ne dnes. Ne Ivan. Jenom doufám, že toho později nebudu litovat.
Autorská citace #8
16.7.2018 17:54 - Hunter
Zapis technika treti tridy, praporcika Svatopluka Gatese.

Den dvacaty devaty.
Probouzim se prekvapive odpocaty. Citim, jak mi telem proudi energie a mam extremne pozitivni naladu. Predpokladam, ze za to muze prestaly stres a...!!!
Julie je vazne moc mila. Udelala mi vajicka. Tedy, pry jsou to vajicka, ale vubec nechutnaji stejne jako ta na ktera jsem zvykly! Pry to bude tim, ze nejsou z prasku! Vsechno tady chutna lepe. Opravdove! Zivot je krasny...

Sbirame si veci a vyrazime k Ivanovym lidem. Plan je obhlednout situaci a pak je presvedcit, aby poslouchali Vaclava. Protoze je to byvaly rusky vysadkar. Tedy on rika, ze stale je. Takze ma pravo jim velet. A hodla tedy prevzit veleni. To zni jako mnohem mene krvavy pristup, nez chtel Markus. Jsem proto odhodlan Vaclavovi co nejvice pomoci. Tento svet ztratil prilis mnoho lidi, nez abychom se mohli jeste vrazdit navzajem.

Markus se neumi plizit, naprosto ne. Asi si mysli, ze to dela dobre, ale cinka mu postroj, boucha pazbou do kamenu, kolem kterych se chce prosmyknout. A navic si vybral ponekud ocividnou cestu pres sterkove pole, kde je vsak kazdy jeho krok nasledovan mensi lavinou kaminku. Asi je zvykly spis hlidat uvnitr tabora, nezli na perimetru. Priplizim se k nemu, abych mu poradil. Prekvapim ho tak, ze se po me ozene. Pak mi prilozi pistoli na prilbu, ale ja se jen pratelsky usmivam a cekam, nez mu dojde, ze jsem to ja. Coz trvalo o dost dele, nez by melo. Mam z nej zase spatny pocit...
Pak se mu snazim poradit, ale nenecha si. Je na to moc hrdy, priznat chybu a nechat si pomoci. No budiz, dohodneme se, ze radsi napred vyrazim sam s Vaclavem, budeme mene napadni.

Nakonec dorazime s Vaclavem na dohled od tabora Rusu. Maji nekolik stanu a zrejme si pripravuji i zazemi ve skale hned vedle. Vykutali si do ni tunely. Jak? Copak maji nejakou super silu? Razici stity? Vzdyt konvencnimi metodami by jim to muselo trvat roky! A podle Ivana tu jsou teprve tri mesice!

Chceme jit dal, protoze Vaclav hodla dojit rovnou doprostred tabora a oznamit jim zmenu veleni. Misto toho nas Markus ale serve. Tolik k nenapadnosti. Asi to byl Stabsgefreiter, nebo tak neco, protoze mu vycvikovy ton opravdu jde. Postavime se vsichni do pozoru, coz je zabavne, neb jsem to skoro mesic uz nedelal. Prekvapi me, ze jen ja jediny mu nesalutuju. Jsme preci v poli a to se nedela, ne? A stejne mam urcite vyssi hodnost nez on. Ale v jine jednotce, o ktere jim nic nerikam, takze posloucham, co chce. On a ja vyrazime na svahy zajistit pozorovatelny a nasledne zajistit perimetr.

Vyrazim na svuj svah. Je strmy, ale dari se mi na nem pohybovat tise. Vybral jsem si cestu jeste zezdola, kdyz jsem si jej radne prohledl. A vytipoval mista, kde by bylo vhodne zridit palposty. A taky ze je nachazim. Prazdne, ale pripravene. Jsem z toho zmateny. Kde jsou? Proc je nechavaji prazdne???
Nakonec na temeni kopce je skryta pozorovatelna a jako jedina obsazena. Jsem prekvapeny, ze si povidaji tak nahlas a nedavaji pozor. To by u nas nenastalo. I Rytiri si sem tam delali svoje, ale jakmile jste na hlidce, davate sakra pozor.
Slysime s Ivanem jen dva hlasy a tak mu rikam, ze je zaskocime a rekneme jim, ze Vaclav prebira veleni. Ivan mi preklada, jak jim rict at nedelaji hlouposti. Pak seskocim a spis diky stesti, nezli planu odriznu dva bdele, ale karty hrajici vojaky od jejich zbrani. Ma plasmova puska, stejne jako Ivanova brokovnice je presvedci, aby poslouchali a neblbli.
Souhlasi, ze pujdou se mnou za svym novym velitelem. Vzbudime i tretiho a pak je odvedu k Vaclavovi. Tovarysc Komandyr, nebo tak nejak mu pri salutovani rikaji. Ma radost, ze ma vic muzu a vrati jim jejich zbrane.

Pak prichazi Markus. Je od krve a pres krk ma prehozene dve kvalitni kanady. S nohami predchoziho majitele utrzenymi v holenich stale uvnitr. Jak to u hasaku udelal? Navic ma pres rameno nekolik zbrani a me je jasne, ze prestoze jsme chteli Rusy zachranit, on je povrazdil. Je mi z nej spatne. Chci mu k tomu neco rict, ale argumenty mi poskladat dobre nejdou a on jen odsekne, ze to bylo rychlejsi! Je to psychopat!

Prebirame pote vladu nad taborem. Vyzvedneme i posledni hlidku, ktera opet misto hlidani se venovala chlastani a zahalce a pak jdeme prozkoumat tunely. Razili je plasmovymi stity! To je predvalecna technologie! Pul tuny funkcniho zazraku a dokonce dvakrat! Jak je sem dostali??? Pry supermutanti, kteri pak sli dal do udoli Dunaje. Ale tady tece teprve Dyje, ne? Nebo Morava? Kde vlastne jsme? Stare mapy jsou dost nejasne a navic zadnou k teto oblasti nemam. Pral bych si mit zase Pathfindera...

Markus pri dalsi obhlidce nasel, co zabilo toho s botami. Temi botami, ktere jsem na zadost Markuse vycistil. Neni to poprve, co takovou vec delam, ale na nem bylo videt prekvapeni. Copak on nikdy nemusel cistit vystroj po padlych spolubojovnicich? Zacinam si rikat, ze to mel v zivote asi snadne a veci proste rovnou dostaval. Nemusel se o ne zaslouzit.
No, zpatky k tomu, co zabilo toho dotycneho. Ten nebohy nebyl Rus, ale nekdo jiny. Asi dalsi najezdnik, ci lovec. Markus na sve patrole videl dalsiho neznameho lovce, asi hledajiciho toho prvniho, jak zemrel na zasah jakesi sonicke zbrane. Od jakesi neviditelne potvory. Maskovaci technologie? Aktivni? Nejspis na principu ohybu svetelnych paprsku vzhledem k tetelici se siluete. Uzasne! Funkcni po takove dobe! Nadsene se hlasim k tymu, co to pujde najit, tohle se bude skvele hodit na zamaskovani me nove Vzducholode!

Vyrazime na lov neviditelneho zabijaka. Vaclav prisel s napadem, ze si vezme pytel mouky a pujde vpredu, aby slouzil jako terc a moukou cil oznacil. Eh. Veri si, to mu musim nechat. Tak mu rikam, at si rovnou ten pytel da na zada, aby kdyz uz na nej ta bestie bude utocit, mel ochranu navic a zaroven tou moukou ji snad poprasil. Zatim totiz vzdy utocila do zad. My ostatni se plizime asi patnact metru za nim a ja doufam, ze si nas to nevsimne, protoze my mouku nemame. Ani nejsme supermutanti...

Utok! Sonicky tresk pripominajici spise poryv vetru a mouka je ve vzduchu. Nezretelne stvoreni nabere presnejsi obrysu a chysta se na Vaclava vrhnout pote, co zabilo Vaclavem vyrusenou obri krysu. Necekam a plne automatickou palbou siluetu lovce pokryji plasmovymi zaslehy. Mouka vzplane, stejne jako tkan a bestie ryci bolesti. Je vazne velka. Vetsi, nez Vaclav. Bojim se o nej a neprestavam strilet.
Do kakofonie zaduni vybuch. Mouka ve vzduchu vzplanula a odklonila bestii z jejiho utoku. Nez se stihne prichystat na dalsi, Vaclav uz ji stoji celem a Markus do ni strili jednu ranu za druhou spolu se mnou. Specene maso uz nepredstavuje zadnou ochranu a nestvura pada k zemi. Vaclav ji pak dobiji na zemi mocnou ranou sveho super sledgehammeru.

Prohlizime si ji v tabore. Je to netopyri bestie, kterou nekdo modifikoval. Hodne. Ma kyberneticke nohy, zesileny sonar az do podoby kratkodosahove sonicke zbrane, paraty a take implantaty napojene na mozek. Se Zorou peclive vse vyndavame a tridime. Delam poznamky, testuju a analyzuju. Je to rozhodne predvalecna, skoro bych se nestydel rict az i pokrocilejsi technologie. Kdo to udelal? Jak a hlavne proc?

Markus pak stopuje odkud to prislo. Od reky skrz radiacni zonu. Asi hodinu cesty od tabora nachazime schovany lodni kontejner. Je vyztuzeny a obsahuje spoustu dalsi techniky. Navic poradnou vysilaci soustavu. Jasal bych nad nalezem takoveho mnozstvi uzasnych veci pro Vzducholod, kdybych jen vedel, jak to dostat domu.
Bestie v kontejneru zrejme mela domov a pravidelne vysilala. Dosah byl asi 250km a je jasne, ze logistika je pres reku. Zasoby energie jsou asi na cely rok. S laskou hledim na nove, neopotrebovane fuzni clanky. Mame tedka ctyri, i kdyz ten jeden je uz skoro vybity.
Starsi doma by koukali! To je nalez! Lepsi nez mame my! Ale je to taky hrozba. Musime tomu prijit na kloub, ale veskere napady, ktere mam ostatni zamitaji. Tak se jen ujistim, ze nebudeme nic vysilat, az to odsud odneseme.
Pred odchodem do tabora si jeste prohlidneme videa o jejich vycviku netvora. Mluvi na nej latinsky a on posloucha. Zrejme se z jihu po rece siri nova hrozba. Chudaci v JZD. Od severu Batuska Khan s Rusy, z jihu nejaci Legionari s latinou. To to pro mistni dobre nevypada. Budu muset zachranit Julii a najit ji lepsi misto a budoucnost. Ale kde? Se mnou nemuze, to by nebyla uz vubec v bezpeci. Tak snad to Brno? Nejlepsi nadeje mistnich?

Tak tam nase kroky povedou priste, protoze uz je vazne na case...
Autorská citace #9
21.7.2018 16:56 - Bleška
Že je Sváťa naivka, na to už jsem přišel. Ostatně v průběhu hledání tábora těch, co nás napadli, těch kozáků, se to už projevilo a vlastně kdykoliv otevře pusu. Pokud tedy zrovna nenavrhuje nějaké vylepšení, případně plánovat mu taky celkem jde. Začínám mít trochu, pocit, že když ho tak sleduju, jak zachází se zbraní, jak se orientuje v terénu, jeho výstroj je vždy ukázkově vyčištěná apod., že nejspíš musel projít nějakým základním výcvikem. Nebo si dal někdo hodně velkou práci ho to naučit. Nemám jistotu, ale vzhledem k tomu, že se v tomhle prostředí pohybuji od mala, troufám si tvrdit, že někde vojákoval. Nebo byl součástí velmi dobře organizované žoldácké skupiny. V ostrým boji určitě někdy nebyl, posledně se úplně rozsypal. Když na něj dohlídnu, mohl by přežít tohle mlíčňácký období. Pokud nebude dělat kraviny, jako že se mi připlíží na misi za záda, poklepe mi na rameno a s úsměvem doufat, že ho nezastřelím.

Debil. Ok, neumím se plížit. Sere mě, že mi to říká zrovna on, ale není to nic, co bych sakra nevěděl. Ale chtěl jsem jít vpředu, protože nepřítele obvykle vidím dřív, než stihne zaútočit. Kdo jiný by měl být vpředu? Ghoulka? Václav, kterýho vidí slepej z kilometru? Nebo to mladý pako?

Odpověď zní, to mladý pako. Zatímco mu mířím pistolí na hlavu, adrenalin v závratných hodnotách, sotva ovládnu instinkt zmáčknout spoušť a pak zjišťovat, kdo nebo co to byl. Usmívá se a stojí klidně. Po chvilce je už úsměv trochu křečovitý. Gutte, to jsem chtěl. Musí si uvědomit, jak zatracenou chybu udělal. Vrátím zbraň zpět do pouzdra a nechám ho jít vpředu s Václavem a zařadím se za ghoulku. Ti tři kozáci, které táhneme s sebou a kteří z pro mě nepochopitelného důvodu stále neutekli, se ode mě drží dál. Ivan se teda drží Svatupluka jak dítě máminy sukně a mně je z toho na zvracení. Chlap, voják a chodí za ním jak pejsek.

Václav je… Václav. Už jsem potkal spoustu super mutantů, ale tenhle se vymyká svou naprostou neagrasivitou, pokud není v boji. Pomalý, nekomplikovaný, dokud se nemusí rozehnat tím obrovským kladivem. Navíc trpí přehnaným sebevědomím. A přehnanou neinteligencí. Um himmels willen! To je materiál. Oba, jak mutant tak mladej. A ghoulka to jen sleduje a nechá je klidně dělat takové blbosti. Jeden jde rovnou do tábora, druhej teda aspoň na obhlídku okolí. Ale kurva, k čemu když se mutant objeví kozákům pod nosem. Oba je zavolám zpět. Václav krčí rameny a nechápe, proč nemůže jít rovnou do tábora, mladej se taky diví. Seřvu je na dvě doby. Všichni vzápětí stojí v pozoru, ghoulka a mutant salutují, mladej ne. Ti dva mě nepřekvapí, u Sváti si jenom potvrdím, že má rozhodně vojenský výcvik. Dokonce v poli nesalutuje. Na druhou stranu. Na to, že technicky vzato žádnou hodnost nemám, je to úspěch.

Václava jsem nechal pozorovat s ghoulkou tábor, sám jsem se vydal doleva kolem tábora, Sváťu jsem poslala zprava. Nelibě sleduju, jak se za ním jako smrad zase táhne Ivan. Mno, teď se ukáže, zda je na něj spoleh, protože má jedinečnou šanci mladýho poučit o tomhle krutým světě.

Sám zanedlouho narazím na spící hlídku. Spící!! Nicht zu fassen! Mám tak mnohem jednodušší práci. Místo mají krásné, odevšad by mě bylo vidět. Krásné vyvýšené místo. Skoro zespod není vidět. Chmf. Amatéři. A ožralí k tomu. Smůla hoši, tohle jste projeli. Když jim podříznu krky, jenom trochu zachroptí. Škoda, že krev zaprasí většinu jejich oblečení, možná by se hodilo těm farmářům v Džejzídý. Ale aspoň jim pak vezmu jejich výbavu.
Spokojeně pokračuju dál. Trochu jsem se zamazal, ale to je normální. Obhlížím kopečky, terén je tedy trochu zvlněný s nízkými křovisky, strom aby člověk pohledal.

Po chvíli narazím na mrtvolu. Spíš na to, co z ní zbylo. Zarazím se a pozorně sleduji své okolí. Pokud mohu soudit z kousků rozházených okolo a poněkud ožužlaných končetin, hádám, že dotyčný nezemřel na bodnutí nožem. Nerad bych do toho vlítnul. Nikde se ale nic nepohne. Dokonce na něm nic moc ještě nehoduje, což je špatné znamení, protože pak může být predátor někde na blízku.
Nikde se ale nic nepohne, takže se jdu podívat z blízka. Rozhodně je rozsápaný. Něčím velkým a těžkým. Najdu škrábanec na kameni, stopy jsou dost zřetelné a hluboké, možná jeden z těch netopýrů, ale ti přeci nevylejzaj za dne. Což ale neznamená, že to není nějaká další zmutovaná verze. Co mě maličko znervózní je fakt, že stopy nejsou starší půl hodiny. Z chlapíka není nic moc poznat, ale rozhodně nepatřil ke kozákům. Nemá tu jejich fajnovou uniformu. Seberu zbraň a všimnu si, že má též fajnové boty. Že jsou v nich nohy mě moc netrápí. Ty se vyndaj, boty vyčistí a někomu budou ještě dobře sloužit.

Stočím se k táboru, dávám si pozor, co se kolem mě hýbe, ale chci se podívat, co se děje uvnitř. A děje se tam to samé, co v tom hlídkové stanovišti - tudíž nic. Sice jsou schovaní celkem šikovně, chráněni křovisky a skálou, ale to neznamená, že jsem v bezpeči a v klidu. Ale já si rozhodně nestěžuju.
Všimnu si obrovských vytesaných vstupů do skály. Můžu se jen dohadovat, jestli je to pro ty mutanty, kteří tudy mají procházet, což by ale znamenalo, že na tomto místě počítají s delším pobytem, nebo kýho čerta chystaj. Tábor chvíli pozoruji, ale nic se neděje, takže se rozhodnu vrátit zpět. Vezmu to přes roztrhanou mrtvolu, kde si vyzvednu boty a další věci, co jsem tam nechal.

Po návratu ke skupince zjišťuji, že se naše řady rozrostly. Rusy už nemáme tři, ale celkem šest chlapů, protože Sváťa našel též nepozornou hlídku, ale narozdíl ode mě pochopil formulaci “postarej se o hlídku” jinak, než já. Musím se zhluboka nadechnout. Díky němu počty nepřátel v našich řadách už přesahují naše a Sváťa asi stále nepochopil, jak nebezpečné to je. Václav se samozřejmě tváří spokojeně a je to za něj v pořádku. U ghoulky bych předpokládal trochu rozumější přístup, ale už jsem si dávno ověřil, že rozum a věk nechodí ruku v ruce.

Ohledně nově příchozích se Sváťa brání, že přeci je chceme živé, aby měl Václav komu hrát velitele. Já jsem teda počítal až s těma v táboře, o hlídkách nebyla řeč. Ostatně, co se stalo s mojí hlídkou, je asi na pohled jasné a Sváťa je mnou zdá se čím dál víc znechucený. Dokonce prohodí něco o tom, že lidí už je na světě málo, že bychom je neměli zabíjet bla bla bla. Přestanu ho poslouchat a zahledím se na novou trojici, která mě poněkud zděšeně sleduje. Nejspíš za to můžou ty boty, ze kterých ještě trčí původní majitel a oblečení zamazané od krve. Václav k nim má nějakou řeč v ruštině, na což horlivě odpovídají “Da, tovaryšč komandýr” či tak nějak. Přitom neustále znepokojeně šilhají po mě. Rozhodnu se zahrát trochu divadýlka a vytáhnu nůž, kterým jsem zabil tu druhou hlídku, a začnu si s ním čistit nehty. Střetnu se pohledem s tou trojicí a nepěkně se usměju. Všichni polknou a podívají se jinam. Gut, dosáhl jsem toho, čeho jsem chtěl. Udělejte blbost, a ten nůž si prohlídnete zblízka. Velmi zblízka.

Sváťa už pak déle nevydrží pohled na moje nové boty a zeptá se mě, jesli mi nevadí, že v těch botech je ještě původní majitel. Tváří se, jako by přemáhal nevolnost, jako by předpokládal, že jsem to byl já. Musím se smát. Jako, zabít mi nedělá problém, to vůbec, ale Jack Rozparovač tedy nejsem. Uklidním ho, že majitele už jsem roztrhaného našel. Tedy uklidním. Uklidní ho, že nejsem až takový šílenec, ale co sakra udělalo z toho chlapíka fašírku, je těžko říct, rozhodně se na to ale později podívám. Myslel jsem, že tím je debata na téma boty s holeněma ukončena, ale Sváťa si nedal pokoj a prohlásil, jestli mi ty holeně nevadí, že by to chtělo ty boty vyčistit. Kurva, nějakej nýmand, kterýmu ani nerostou pořádně vousy, mi nebude říkat, jak se mám starat o výbavu. Odseknu mu, že jestli chce, tak ať je může klidně vyčistit. Smutně si povzdechne a natáhne ke mně ruku, ať mu je tedy dám. dobře si ho prohlédnu, protože musí žertovat. Ale vypadá to, že to myslí vážně, tak mu dost překvapeně boty podám. Odejde s nimi kousek stranou, vytáhne kartáč, hadr a nějaké čistidlo a pustí se do práce. Vrtím hlavou, nechápu, ale dobře, pokud to tak chce… Po chvilce mi je vrátí zpět. Po původním majiteli ani stopy, musím uznat, že je vyčistil velmi dobře.

Tohle je asi první tábor, který jsem obsadil bez jediného výstřelu. Václav tam nakráčel, s tou svou nově zformovanou jednotkou, prohlásil se za velitele, protože toho původního někdo zabil. Vida, i moje mrtvola byla k něčemu dobrá. Pak se pustí do průzkumu tábora, jsou tu nějaké razící vozidla, z čehož Sváťa vypadá, že si snad cvrkne do kalhot. Svítí mu oči, skáče kolem toho jak dítě kolem bonbonu. Mě spíš zajímá, co je tam venku za hranicemi tábora, takže se jdu podívat zpět na místo, kde jsem nechal mrtvoly. Pokud je tam větší predátor, mohl by zachytit čerstvý pach krve a já mám příležitost ho vidět.

Na mých mrtvolách zatím hoduje jenom několik molerats, ale nic většího v okolí. Krčím se v křoví pár desítek metrů od hlídkového stanoviště a čekám. Nečekám moc dlouho, když si všimnu opatrného, kradmého pohybu. Zbystřím. Tohle tedy nevypadá jako predátor, na kterého čekám. Vlastně je to obyčejný člověk, který se plíží k hlídce. Dobře si ho prohlédnu a překvapeně si uvědomím, že se nejedná o kozáka, kterého bych tady spíš čekal. Jeho oblečení a celkově výbava tomu neodpovídá. Něco v loveckém stylu, laděné do místní krajiny.

Pozornost mi vzápětí upoutá další pohyb. Spíš něco na okraji zorného pole, podivný pohyb lístku… Zadívám se tím směrem, ale vidím křoví, listí, kameny. A přesto je v těch místech něco špatně. Listí se podivně vlní, pár kamenů chvílemi nabývá podivných zlomených úhlů. Nevím, na co přesně se dívám, ale je to velké. Hodně velké, na výšku asi jako Václav. A umí se to sakra dobře plížit. Ten maník o té obludě nemá ani potuchu. Tiše sedím a vyčkávám, co bude dál. Teď, když vím, na co se dívat, není problém predátora sledovat. Připlížil se do zad lovci a vzápětí vzduch protkl zvuk podobný prásknutí bičem a z lovce zůstala kaše, která se rozprskla široko daleko. Tiše překvapením zasyknu a ztuhnu. Snad si toho zvuku nevšimla. Dalších několik minut je velmi dlouhých, protože netuším, jak dobrý čich má, zda se neobrátí vítr a tak dále a tak dále. Obávám je učiněna přítrž, až když se vydá úplně opačným směrem.

Ještě chvíli jsem čekám a pak jsem se jdu podívat, co zbylo z lovce. Moc toho opravdu není a jo, sonika je prostě svině.

Vrátím se zpět a zavolám si všechny. Informuji je o mém objevu a ihned rozmístíme hlídky. Ještě všechny varuju, že kdo usne nebo bude ožralý, skončí jako hlídka, kterou jsem v tomto stavu našel. Všichni se postaví do pozoru, Václav něco dodá, ozve se sborové Da! Tovarišč komandýr! a rozprchnou se na své posty. Někteří mi věnují pár kradmých pohledů, jako by se mě snažili odhadnout.

Tábor je upozorněn na nebezpečí číhající v lesích. Sváťa mi nechce věřit, že by sonika udělala takovýhle bordel, že takhle nefunguje. Obvykle ne, ale ta obluda mohla zmutovat, takže se umí skvěle maskovat a navíc má lépe zaměřovanou soniku. Chvíli nad tím přemýšlí a uzná, že bych mohl mít pravdu. Václav se rozhodne, že ji zabije. Sám. Prej jako prd. No jako prd by mohl akorát tak skončit, ale nechám ho, ať si jde. Sváťa se s očima na vrch hlavy nadšeně hlásí, že jde s nimi a doktorka, když to vidí, prohlídne lékárničku a asi si v duchu udělá malou inventuru. Vypadá, že má asi všechno, co bude potřebovat, protože spokojeně výbavu schová do baťůžku. Myslím, že na tom nezáleží. Z těch dvou nezbyde nic, na co by lékárničku potřebovala. Jdou ale všichni a  nakonec jdu na lovnou výpravu též. Zdá se mi to unáhlené, o té obludě nic nevíme, ale ostatní to zjevně netrápí. Jako obvykle. Odmítám ale zůstat jediný vzadu.

Václav přijde s nápadem mít pytel mouky, aby, až se obluda objeví, ji kolem ní rozsypal a tak ji zviditelnil. Moc zajímavý nápad. Sváťa mu ještě poradí, ať si ji hodí na záda, obluda přeci útočí do zad. Supermutant spokojeně zamručí a za chvíli jsme připraveni na cestu.

Václav jde poslední, já před ním, mladej a první kráčí doktorka. Na útok kupodivu nemusíme čekat dlouho. Opět se ozve mně už dobře známý svist a do vzduchu se vznese bílý oblak. Mutant vypadá nezraněně, obluda překvapeně. Zlostně zařve, ale to už do ní pálím ránu za ranou. Vnímám, jak mě minul laserový paprsek, který se zakousne do jejího těla, mouka navíc vzplane a s tím i její kůže. Krásnější výhled jsem si nemohl přát. Teď už neječí zlostně, ale bolestí. Trvá to pár vteřin a obluda jde k zemi. Václav se naposledy rozmáchne mohutným kladivem a je po všem.

Pohled na ni je velmi zajímavý. Kybernetické nohy mě upoutají jako první, jsou celkem zjevné. Sváťa pak dál vzrušeně komentuje, co všechno ještě za udělátka na ní našel. Doktorka se k němu přidá. Aplikuje spíš profesionální přístup, ale je jasné, že oba dostali novou hračku na hraní.

Odtáhnou si ji do tábora a dál už je nechám si hrát. Teď, když je mrtvá a mám jistotu, že mě nesežere, se chcí podívat, kde tu má hnízdo. Někde přespávat musela. Informuji je, že za hodinu se vrátím.

Po hodině jsem hnízdo nenašel, ale jsem si jistý tím, kam šla. Sváťa se Zorou nechají obludu obludou, protože našli tolik kybernetických udělátek, které ji vylepšovali, že jsou zvědaví, odkud vycházela.
Po několika kilometrech se dostaneme k řece, nejspíš Dyje, a u ní stojí lodní kontejner. Zůstávám ve střehu, zatímco ti dva se nadšeně vrhnou dovnitř. Nezajištěné, neprozkoumané okolí, absolutně nedávají pozor, to znamená smrt. Zora to tedy dotáhla na 270 let, takže si asi umí poradit, ale ten mlaďoch takhle skončí brzy bradou vzhůru. Důvěřivý. Tak strašně důvěřivý. Tolik mi připomíná Carla…

Zaplaším vzpomínky a jdu se podívat k nim do kontejneru. Taky jsem zvědavý a nakonec neodolám. Podle nich se tu vždy nalogovala a na vzdálený přístup dostávala rozkazy, zároveň odesílala informace, které nasbírala. Kam, to těžko říct. Její přijímač a vysílač měl dosah cca 250 km. Každopádně se oba rozhodnou ji podrobně rozpitvat a zkusí nasimulovat její poruchu a následnou smrt tak, aby nikdo nepřišel na to, že jsme ji zabili. Někdo bude muset přijet a podívat se, co se s ní stalo.

Z jejích záznamů ještě vytáhnou zajímavá videa, nejspíš z jejího výcviku. Je tu chlápek v nějakém armoru, doktorka tvrdí, že taková používali legionáři za časů starého říma, nějakých 2000 let zpět. Za jejích mladých let se o tom ještě učili na školách. Každopádně je to hodně starý design v moderním provedení. A mluví na ni latinsky. Což taky zná ze školy. Prima, příště se s tou obludou může domluvit.
Autorská citace #10
28.7.2018 11:21 - Hunter
Zapis technika treti tridy, praporcika Svatopluka Gatese.

Den tricaty treti.
Po zastavce v JZD, kde jsem si nechal napsat doporucujici dopis, jsme dorazili do Brna. V JZD jsme zanechali rusy. Maji mesic pracovat na obecnim, aby odpracovali zpusobene skody a posleze maji makat dal, aby zaplatili jidlo, co spotrebuji. Maji farmarit, delat ochranku, zkratka prispet jak jen to pujde. Tak jim to naridil Vaclav. Velet jim bude Ivan, ktereho jsem radne instruoval. Verim, ze to zvladne.

Brno neni mesto, spis podzemni komnaty. Propojene sklipky a pod nimi nove vytesane mesto. Je slyset cerpadla, jak odvadi vodu a do chodeb prinasi filtrovany vzduch. Lide jsou zvlastni, bledi, od trvaleho pobytu pod zemi. A mluvi jakymsi hantecem. Taky radi piji vino, neb se tu kolem nej vsechno toci. Zivi jsou z hledani veci, ktere zbyly po meste na povrchu a z produkce vina. Netusim presne, jak to delaji, ale potrebuji k tomu velke sudy a to je pry jejich poklad. Samotne sudy? Tezko. Ale kdyz mi to nechteji rict, budiz.

Obchodnik jde vyjednavat. My se zaciname trosku porozhlizet po meste a hledat si zabavu. Smenuju veci za jine veci a pak si postavim v jedne z dilen i rucni pocitac. Po vzoru americkych schemat, ktere jsem videl. Dokonce si dam tu praci a steteckem na nej peclive napisu Pip Boy 2000. Postava se mi uplne nepodarila, ale vzhledem k originalu je to celkem jedno. Funguje ale dobre. Nahral jsem si do nej od mistnich take nekolik her.

Nakonec nam obchodnik sdeli, ze muzeme prispet, kdyz se vydame na nejakou misi a udelame pro brnaky jeste neco. Nechame ho tedy byt s lidmi z Jednoty a vyrazime opet na jih. Hledame ty lovce, pruzkumniky, ci co to je, kteri byli zrejme ze stejne skupiny jako ti, ktere zabil cyberbat. Zjistim si, kde driv byli videni a pak pracuji na pip boy. Vytvorim si analyzu, nekolik modelu chovani a nejlepe sedi vojensky pruzkum po sektorech. Marcus mezitim sezene nejakeho znameho (netusil jsem, ze ma pratele, cekal bych, ze se svym chovanim vsechny spis postrilel). Prodava nejake cokolady! Mnam! A taky byl na jihu. Zmackneme ho a nakonec to vykeca. Pry dve skupiny na jihu, co spolu valci.

Ti Rimane, co jsme videli i na videu s cyberbatem. A pak svycari. Ti maji ty cokolady a syry a proto je ma i on. Vyobchodoval je. Tak zrejme ti, co se tu potloukaji budou ti svycari. Zjistime co se da a pak vyrazime. Mame zasoby, on tohohle typka dalsi mapu oblasti i te na jihu a docela jasnou predstavu kde bychom na ne mohli narazit.

Den tricaty sedmy
Uzemi je klasicky nehostine, sem tam ker, zadne stromy a spis chuda vegetace. Prameny, ktere naleznu se zdaji byt logickym mistem pro cele okoli na ziskavani cerstve vody nepozorovane. Nalicime past na dobrem pristupovem miste. Past je kvalitni, lana s oky, ktera osobu znehybni. Zora vybrala vhodny teren, Markus bude pak zneskodnovat pripadny pokus o utek. Vse zamaskuju, ale s mistni chudou vegetaci je to tezke a vysledek neni nejlepsi.

A pak tam vleze. Past ho zachyti a na chvili udrzi na miste, nez stihne vyndat nuz a prerezat lana. Markus na to ale neceka a presne mirenou ranou, kterou predtim probiral se Zorou, aby byla zivot neohrozujici, prostreli lytko neboheho pruzkumnika. Ten se svali jak podtaty. Vaclav pak na nej naskoci a spouta ho svym sevrenim. Mame zajatce!

Vyslech probiha docela snadno. Sice musime pouzivat Markuse jako prekladatele, ale da se. Opravdu je to svycar. A jsou tady, protoze Morava zajima ty Rimany. Tak se chteji podivat proc. To by me taky zajimalo, vzdyt tu nic moc neni! Vic nam ale rict nechce. Tak pouziju co jsem u nej nasel - injekcni soupravu s davkami. Je jasne, ze je pro nej dulezita, protoze tak trestil oci, kdyz jsem mu ji bral a prohlizel si ji.
Markus je ale dobytek a misto, aby se slusne ptal dal a tohle pouzil jen v nutnosti, rovnou si zacne soupravou pohazovat a hrozit jejim znicenim. Svycar je vydeseny a klopi, co se da. Je soucasti asi 120 chlapu, co prohledavaji Moravu. Dalsich 120 je v Cechach! A protoze bojuji s Rimany a maji podle vseho velmi velke a silne zazemi v jakychsi podzemnich krytek doma ve Svycarsku, tak je jich i hodne! A umi bojovat a vubec! No co s tim? Mam pocit, ze si budeme brzy muset vybrat, s kym z nich chceme spolupracovat a s kym ne.
A pak to Markus podela. Chladnokrevne toho chlapka odstreli. Proc proboha? Pry ze nam rekl vse, co mohl. Ale vzdyt Brnaci chteli mistniho ziveho! Krucinal! Vrah je to! Maniak! Prsty se mi sviraji na zbrani a touzim ho odpraskout. Videt, jak se mu ten usklebek rozteka na sracku. Ale pak si rikam, ze to bych byl jak on. Stejny. Nelisil bych se. Zabijel bych jen tak, impulzivne. A to ne, tak hluboko neklesnu!
Autorská citace #11
28.7.2018 13:08 - tony
Můj milí deníčku

Marcus je Schajzepako,všichni jsou schajzepako ale lepší než žít v kanálech s feralama.Mladej se chce s každým kamarádit,ten starej chce všechny zastřelit,ten velkej chce každýho opít a ten zghoulovanej z nás chce mít konečně pokoj.Vážně jsme parta hic.
Takže to vypadá že o Moravu mají zájem italové i švícaři,nechápu proč tolik sklepmistra moraváci přece nemůžou vyprodukovat,snad jedině že by začali ředit kvalitní víno.
Zajímavé zatím co italové si hrajou s kyberovládaním jedinců,švícaři na to šli přes inzulín,ale i když se budu zase opakovat ovládat národ pomocí drog je neuvěřitelná hloupost,škoda že to v Novokarlovsku nikoho nezajímá.
Lajf nevr čenž,život se nemění jak říkal jeden známej a Marcus je vážně debil takže když zastřelil zajatce flákla jsem mu uspávací injekci a nechala Václava aby ho odnesl pryč.
Autorská citace #12
2.8.2018 14:02 - Bleška
Takže tu bandu kozáckých ožralů jsme nakonec nechali v JZD. Prej tu budou pomáhat a odpracovávat si jídlo, místo na spaní a vůbec. Vzhledem k tomu, že se sem od severu či kýho čerta žene khan, jemuž dělali předsunutou hlídku nebo tak něco, mi to nepřijde jako dobrý nápad, ale nechám si ho pro sebe. S naivním nadšením Sváti se nedá rozumně bojovat a konec konců mi to může být úplně šumafuk.
Snažím se pár farmářů naučit, jak lépe organizovat hlídky, vylepšit obranu a tak, ale koukaj na mě jak stádo dutejch hlav, takže si nejsem jistej, zda jsem něco zmohl. Asi by vážně měli zůstat u rýče a doufat, že je kozáci nepodrazej nebo nebudou nalitý ve chvíli, kdo fakt nebude potřeba.
K mé obrovské úlevě tu Sváťa nechává Ivana. Aspoň jsem se vyhnul vysvětlování, že se Ivanovi stala na cestě nějaká nehoda. Mám obavu, že bych to jen tak neokecal. Ten kluk má nějakej šestej smysl na vyčmuchání skrytých úmyslů nebo tak něco.
Každopádně vyrážíme směr Brno, byť nejraději bych se vrhnul po stopách té příšery, ale obchodní zájmy nepočkají a přeci jen jsem se upsal k téhle karavaně.
Brno je díra. Pořád mě dokáže uvést v úžas, v čem všem jsou lidi ochotni dlouhodobě žít. Nejsem žádnej cimprlín, ale takhle bych rozhodně žít nemoh. Jo to kdyby se podívali k nám, to by viděli jak vypadá Vault. Funkční, čistý, žádní ztroskotanci přemýšlející, kde sebrat další hlt chlastu nebo něčeho veselejšího. Řád. Ten tu chybí. Všude chaos, změť potácejících se bytostí v různém stadiu rozkladu. Ble. Zhluboka se nadechnu a hned toho zalituju. Smrad. Uvědomuji si, že to rozčarování pramení z očekávání, která se ukázala jako naprosto zcestná, takže udělám to, co vždycky. Přepnu na profesionála bez nějakých očekávání a prostě jenom budu sledovat, co se děje kolem mě.
Obchodník za chvíli zmizí v některé z kancelářích a nás zaúkoluje, ať se tu trochu porozhlídnem a zkusíme zjistit, kdo by potřeboval od nás pomoc. Že prej by mu to vylepšilo pozici. Nejsem z toho odvázaný, ani trochu. Čekal jsem, že ho sem doprovodím, počkám a zjistím, kam se vydá příště a teď se tu mám angažovat. Sheize. Čas na cigaretu. Snažím se to omezit, ale teď fakt potřebuju šluka a zapřemýšlet, jak splnit obchodníkův požadavek.
Václav si to zjevně vyložil tak, že ideální bude se s místními ožrat. Fajn, o jednu starost míň. Sváťa s otevřenou pusou kouká okolo a tu ukáže na něco, co mu přijde fascinující, pak na ono. Snáším to jen s velkým sebezapřením. Ale nechci být zlej. Moc. Přeci jen jsme tým a musíme spolu aspoň nějak vyjít. Nakonec se někam zdejchne. Taky dobře. Zamáčknu cigaretu a jdu se podívat, jestli tu náhodou nenajdu někoho známýho. Svět přeci bývá malej, že?
Světe div se, opravdu jsem tu narazil na známýho, dal si s ním sraz s tím, že ještě někoho přivedu. Sváťu jsem po chvíli hledání našel zabranýho do nějaký nový hračky na ruce. Jestli se nepletu, tak někde splašil Pip-Boye. Šikovná věcička, když s tím umíte. Ale nic pro mě. Raděj se spolýhám sám na sebe než na tyhle technický hračičky. Nebo na někoho, když už jsem u toho.
Erich vypadá dobře. Až moc dobře. Pořád taková krysa, takže jeho vyprávění o tom, jak zbohatl na dovozu čokolády, sice baštím, ale jen z části. Chci mapy té oblasti. Chci vědět, co skrývá. I mladej čuje nesrovnalosti, není tak blbej, proto jsem ho tu chtěl. Jenže Erich není jediná krysa. Podaří se mi ho zmáčknout a vyklopí i to, co nechtěl, aby kdy někdo věděl.
Ve zkratce, na jihu někde kolem Vaultu jménem Vídeň spolu momentálně válčí dvě skupiny. Jakýsi Rímané, kteří dle popisu sedí na toho maníka, co drezuroval příšeru a místní, kteří si říkají Švýcaři. Všechno mi to něco říká, až na ty Římany, ale to jsem měl nejspíš dávat větší pozor, když jsme se to učili. Nicméně, cestoval tam, dostal se do zajetí římanů, ale za pomoci ostatních se mu podařilo utéct. Musím se pousmát nad tím obratem za pomoci ostatních. Jinými slovy ostatní nechal ve štychu a využil toho k útěku. Načež ho zajali Švýcaři v horách. Ale s těma už se dohodl a začal vyvážet čokoládu výměnou za dovoz místních lahůdek. Nechci vědět, co to je. Další velmi zajímavá informace je, že Švýcaři pořádají průzkum tady v okolí, takže je dost možný, že to jsou ti neznámí, co jsme na ně naráželi. Rozhodneme se, že by bylo fajn si s nimi promluvit. Třeba najdeme nějakého v takovém stavu, aby byl řeči schopný. V jednom kuse, zn. Ideál. Ještě s sebou beru jednoho místňáka, co se vyzná v místním terénu a můžeme vyrazit.
Po lese nechodíme dlouho, když narazím na relativně čerstvé stopy muže. Rozhodneme se přichystat past, do které se chytí a já ho následně střelím tak, aby to bylo pouze demobilizující a na životě neohrožující. Sváťa na mě kouká dost pochybovačně a zvlášť zdůrazňuje, že ho rozhodně potřebujeme živého. Kretin. Možná má blbý přízvuk, ale rozumím dobře. A taky kurva vím, co mám dělat.
Vše vyjde podle plánu. Ne sice úplně, byl dobrej a naposlední chvíli si mě všimnul, ale past už sklapla a mně nic nebránilo v perfektním výstřelu. Dokonce tak perfektním, že jsem překvapil sám sebe. Tahle rána sedla jak prdel na hrnec.
Průzkumník jen hekl a pak už ho Václav zpacifikoval. Našel jsem nám víceméně dobré místo, kde jsme se s ním mohli schovat. Brňáka zaúkoluju hlídat půlku perimetru, já si beru druhou stranu. Někdo musí dávat pozor. Prohlídnu si okolí, vytipuju si místa, kudy by se mohl nepřítel ubírat, kdyby se k nám chtěl přiblížit, vtiskávám si do paměti podobu každého keře, stromu i listí. Jeden nikdy neví.
Rozhovor za mými zády ale vázne a když zaslechnu němčinu, cvakne mi to. No jasně, Švýcaři. Ti taky mluví německy, jako já. Nerad opouštím hlídku, a jenom doufám, že to snad ten brňák zvládne uhlídat sám.
Stanu nad Švýcarem a chvilku si ho prohlížím. Všimnu si, že těká pohledem mezi mnou a něčím, co drží doktorka v ruce. Zatím tomu nevěnuju pozornost, ale možná se to bude hodit.
Začnu klasicky odkud je, co tu chce, kdo ho poslal, ale odpovědí je mi jenom typický vojenský bla bla bla. Takže nechceš mluvit, jo? No dobrá, podívejme se, co má doktorka a tobě na tom záleží. To by nebyl ukecaný Sváťa, aby mi hned nevyžbletnul, že je to inzulin, kterým se léčí cukrovka. Neznám ani jedno ani druhé, jasné je, že ten maník to nutně potřebuje. Jo prej by na tu nemoc mohl i umřít, jo? Tak tomu říkám eso do ruky.
Inzulin je tekutina v injekční stříkačce, proto má chlapík ty vpichy na rukou. Spíš bych si myslel, že fetuje, jako spousta jinejch, ale k jeho smůle je nemocnej. Nehezky a významně se na něj usměju a stříkačku zvednu tak, aby na ni velmi dobře viděl. Reakci vidím hned, jasně znervózní a znejistí. Trochu tomu přidám šťávu, aby věděl, že to myslím vážně. Stlačím píst a ven se vyřine slabý proud tekutiny. Švýcar se zajíkne. Sváťa sykne, ale naštěstí nedělá nic víc. Doktorka a Václav to sledujíc s naprostým klidem. A maník začne velmi ochotně mluvit. A to já rád.
Spustí o tom, že ve Vídni mají hlavní velitelství a že se kydlí s Římany, kteří se mermomocí snaží dostat sem nahoru. Sem, kde vlastně podle švýcarů nic není. Tak se rozhodli, že zjistí, co tu vlastně je. Narazili tu akorát na tu obludu jinak na nic zajímavýho. Celkem dva týmy po asi 140 mužích, spíš už asi míň, jedni v Čechách, druzí tady na Moravě.
Pak už přísahá, že víc opravdu neví. Vychcanej jak díra do sněhu. Ještě se rozhodnu ho prubnout, protože to je normální říct nějaký intel a pak přísahat, že to bylo všechno. Ještě jednou tedy stlačím píst a ten blbec, místo aby mě začal ještě překotněji ujišťovat, že opravdu nic neví, mi začal nadávat a ječet. Sheize! Kretin! Přiláká nežádoucí pozornost. Učiním tomu rychlou přítrž kulkou přímo mezi jeho oči. Tělo s sebou škubne a z čela mu začne vytékat krev. A je ticho.
Kolem mě proletí Sváťa, kterýmu instinktivně uhnu. Rychle nabyde rovnováhu a na pokraji hysterie na mě začne ječet i on. No to je prima, jednoho umlčím, aby nepřitahoval pozornost a druhý začne. Boha, kdyby neječel, mohl žít. Pár kapek by ho nezabilo. Asi to nebylo to, co chtěl mladej slyšet. V tu chvíli se něco na chvilku změnilo. Přísahal bych, že na vteřinu Sváťa uvažoval, že mě střelí. Mě to napadlo taky, ale naštěstí ztichl.
Pak už jenom vidím další pohyb z nečekané strany, něco mě ďoblo do ruky a doktorka mi přeje dobrou noc. Proč noc? Vždyť je … je-š—tě... svě…
Autorská citace #13
31.8.2018 10:24 - Hunter
Zapis technika treti tridy, praporcika Svatopluka Gatese.

Den tricaty treti, doplneni
Marcus je totalni kreten, vrah a psychopat. Seberu mu zbrane, kdyz padne k zemi po injekci doktorky. Porad mam chut ho odstrelit, ale chci aby se nejdriv probral a vedel za co. Za spravedlnost!
Prechazim nervozne kolem. Brzo se probudi, rika doktorka, ale me se nedari usporadat myslenky. Nevim co dal, vim co chci ted. Popravit ho. A pak se probouzi. Skelny pohled vystrida ten chladny. Pta se, co se stalo.
"Zmrvil jsi to, Marcusi", jed mi odkapava ze rtu, ale zurivost uz vyprchala.
"Nemel zacit jecet, prozradil by nas" brani se.
"Zato tvuj debilni vystrel slyset nebyl? Ten nebyl jednoznacny? Ten nerekl vic, nez jen vykrik hruzy a zlosti?" Pesti se mi sviraji a celisti mam zatnute. Zurivost zase prichazi. Zamirim mu na hlavu.
"Kde mam bouchacky? Proc jsem scheize svazany?" Instinktivne citi velke ohrozeni a chce se branit.
"Ty mam ja a ty je nedostanes nez rozhodneme co s tebou" Popravit bychom te meli, rikam si. Doktorka ale tak rozhodne nevypada a asi mu chce dat dalsi sanci.
Nakonec se uklidnim a snazim se na to jit po dobrem. Vysvetlit mu sve pocity a situaci, ale nezvladnu to. Porad vidim jeho chladny, nezucastneny vyraz, kdyz zajatce popravil. Jako by to byla jen moucha, co musi odehnat. Drobna nedulezita prekazka, ne lidsky zivot. Nakonec to necham na doktorce a jen ho pozoruju. Zadne zaruky po nem nechci, nema to smysl. Takze mu jenom oznamim ledovym hlasem "udelej to znovu a zabiju te". Pak mu vratim zbrane a dal ho ostrazite pozoruju. Zbrane jsou chvalne bez naboju, nechavam si vyhodu.
Po par mitach vyrazime pryc. Musime se dostat z toho udoli a splnit misi. Mit zajatce. Markus, ten pitomec nam to vlastne jen ztizil. Tolik prace a k nicemu...

Chceme se vratit oklikou, ale z udoli nevede zadna rozumna cesta. A kdyz uz se dostaneme skoro k okraji, zahledneme na spicce kopce pred nami pohyb. Maskovany klobouk prozradi dalsiho Svycara, co nas pozoruje. A ted co? Rovnou se vrhnu do krytu a cekam na palbu. Ta neprichazi a zacnu se proto presouvat na kridlo. Plazit se do kopce neni snadne, ani rychle. Potim se, funim a nakonec, na vrcholku, narazim na pozici dalsiho svycara. Vi o me a zbrani mi naznaci, abych dal nelezl. Schovam se castecne za nejblizsi kamen a sleduju jeho, i deni dole. Markus jde podle vseho vyjednavat. No potes.
Svycar prekvapive taky bude mluvit, misto strileni. Muj to sleduje pres hledi pusky a druhym okem pomrkava na me. Nabidnu mu cerstvou zeleninu, co mam v batohu. Da mi za to cokoladu. Oba se usmivame. Nerozumime si, ale i tak jsme nasli spolecnou rec. Dva vojaci, co proti sobe vlastne nic nemaji. Pak na me Markus mavne, at sejdu k nemu. Gestem vyzvu sveho "kolegu", at jde taky.
Tamni svycar umi mluvit anglicky, takze se do toho zapojim. Mluvime o spolecnem nepriteli, Italech. Nakonec mu reknu vse, co o nich vime. Myslim, ze proto me sen Markus pozval. Jsem dost prekvapeny, ze s nimi mluvi. Asi se neco z meho presvedcovani a vysvetlovani drive nakonec ujalo. Na zaver vyjednavani dohodneme, ze se Svycari sami zastavi v Brne. Na rozloucenou se omluvim a predam jim kopii zaznamu o Netopyri Bestii, Batstii. Neni to vubec srovnatelne, ale snad to vynahradi alespon castecne, ze vas druh byl zabit. Nebylo nic, jak bych tomu mohl zabranit a byval bych rad.

S tim se rozejdeme, my dorucime zpravu do Brna a premyslime, co dal. Zachytil jsem po ceste totiz zvlastni signal. Bylo to radiovym signalem koordinovana pozemni navigace. Zdroj nekde na orbite, ale ma to zrejme pozemni vysilac, ktery jsem dokazal zamerit. Ale to musi pockat, protoze Brnaci pro nas maji dalsi misi.
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.32436895370483 secREMOTE_IP: 54.234.228.78