York
10.7.2018 23:51
Starověký svět - poznámky a zápisy ze hry
Hráči si přáli vlákno na zápisy a poznámky ze hry, tož tady je.

Pokud vás tato diskuse nezajímá, kliknětě prosím, na RSS ikonku v pravém rohu záhlaví. Přestane se vám objevovat v nových příspěvcích.
Autorská citace #1
17.7.2018 17:32 - Grollw
VADORA
  • město opevněné hradbami
  • rada triarchů
  • senát - dědičně dórové
  • útoky orků párkrát za rok
  • chrámy: Išařin a dórský
  • akademie - filozofové
  • athletium - nahý sport ala Makedonie
  • námořní obchod
  • šlechtivká rezidence
Představitelé
  • Triarcha - stratég a armáda; zabranil vpadu orku
  • Archon - administrativa; neschopa #1
  • Hrofant - náboženství, hry, kněží; neschopa #2
  • Černá kompanie - vedou ji dva bratři z Gahundy, zatím nic víc nevíme
Místa
  • Taverna u 10 kompanií - schází se zde trpasličí žoldáci
  • Stoky - vchod do tajné místnosti se sarkofágem
Postavy
  • Doruvos - triarcha Vadory, povolal žoldáky na obranu
  • Haron - trpaslík z Plechových hlav, žoldák
  • Karel - zemědělec z farem u Vadory
  • Marin - žoldák ze Šarlatové kompanie, chtějí jej zabít, dočasně schovaný u farem
QUESTY
  • Elfka Tianas - vypátrat člověka s iniciálem L. (asi umí magii), předat mu zprávu o její smrti a osudu skupinky z Divočiny, vrátit zlaté náušnice. Uli pomoci svých "dětí" shání informace.
  • Žoldák Marin - ochránit? Zjistit, jak to bylo se Šarlatovou kompanií
  • Stoky - kde se vzala "živomrtvá" nemoc? A co je zač ten sarkofág?
TODO
  • Naučit se číst a psát
  • Pomoct opravit zemědělcům obydlí?
Autorská citace #2
22.7.2018 18:29 - Grollw
Alrikův deník

Uff… Těžká slova na začátku. Nechápu, jak jsem sám sebe přemluvil, že si začnu dělat zápisky ze světa, ale Vadora, to město, kam jsem doplul, je tak divné místo, že bez poznámek se brzy ztratím.

Takže… Radši od začátku, dokud si to trochu pamatuju. Vadora je velký obchodní přístav u hranice s Divočinou. Párkrát za rok se orkové a jiná havěť z Divočiny rozhodnou, že na Vadoru zaútočí. Naštěstí má Vadora vysoké hradby a do nedávna měla ještě své vojsko.

Je tu Isařin i dórský chrám, akademie, kde studují filozofové, athlétium s nahými sportovci (ale asi bez trpaslic…) a dost se tu těší námořnímu obchodu. Ve šlechtické rezidenci jsou asi triarchové, vládci. Jak vidno, dva ze tří stojí asi za zlámané topůrko.



Nějakou dobu to fungovalo, dokud se najednou armáda nerozhodla odjet na lodi někam přes moře. A ta loď pak začala hořet. Chvíli po tom, co ve městě, kde vládl dosud docela klid se začalo vraždit. Nějací kudůci zabili asi deset lidí. Za bílého dne! To se teda děly věci, zatímco jsem tu nebyl…

No, a tak jeden, ten chytřejší z triarchů, povolal placenou armádu odněkud. Samozřejmě trpaslíky! Takže dobře udělal. Chvíli na to se pak nějací orkové snažili vyplenit město, ale dostali se jen na farmy, kde to dost podupali. Chudák Karel, jeho živobytí bude muset stavět skoro od začátku. Ti další dva z triarchů – Archon a Hrofant nejspíš nebyli moc nadšení, když Triarcha Doruvos veřejně prohlásil, že se tu o pořádek postará. Přece jenom jako stratég měl na starosti armádu, a ne nějakou administrativu nebo hry v athlétiu.

No, a teď to bude zajímavé. Byl jsem zas sedět na oblíbeném místě s mou drahou partičkou skládající se ze Zejáda, člověka, asi kolem 30 let povoláním… obchodník, zubatou elfkou Jukiou, která asi viděla víc, než si umíte představit a Ulim, 18letým, ale celkem šikovným pískletem z ulice; když najednou Zejád prohlásil něco jako: „Hele, mám pro vás džob (asi myslel práci), je to celkem jednoduchý (a sakra). Stačí najít jednu elfku (a není to Jukia…), která vzala něco mýmu kámošovi. A když to vrátíme, dostaneme odměnu.“ Jednoduchý… Jasně… Zejáde!!!

Nevěděli jsme pořádně kde hledat, ale štěstí nebo neštěstí udeří i do člověka a ocitli jsme se v blbý situaci. Sledujeme naší elfku a pak si uvědomujeme, že ji sleduje ještě někdo. No to bych do toho kopl! Tak se tak chvíli sledujeme, když pak z okna chce toho druhého sledujícího sestřelit nějaký kudůk. No, nenapadlo mě nic hloupějšího než mu poslat myšlenkovou zprávu (Kouzlo! A doufám, že tyhle zápisky teď čtou moje děti, ať vidí, jak jsem byl za mlada kabrňák. K dnešku jen 232 let, čtyři sta ještě přede mnou). Tak mu posílám „Nestřílej, potřebujeme ho živého!“ A tomu vocasovi kuše vypadla z rukou!

Všechno se pak zpackalo. On seběhl dolů, Jukia držela kudůka a elfku na dostřel luku a já se postaral o našeho pronásledovatele. Jak vidno, byla to na pronásledovatele past a elfka s kudůkem jej chtěli oddělat za 10 zlatých. Slíbil nám víc. Dopadlo to tak, že jsem uzavřel s těma dvěma ústní dohodu. Dal jsem jim 5 zlatých (díky Zejáde) a rozešli jsme se každý svou cestou s tím, že nás nikdy neviděli.

Z elfího pronásledovatele, kterého chtěli zabít, se vyklubal člověk jménem Marin, žoldák ze Šarlatové kompanie. Jo, z té kompanie, která dělala špatné věci a pak ji potopili na vodě. Přežil. Snažil se dostat z města, ale moc mu to chudákovi nešlo.

Jelikož jsem už trochu politiku tohohle bídného místa pochopil, rozdělili jsme se. Já s Jukiou jsme se šli vyspat a najíst. Potkali jsme Harona, trpaslíka z nově najatých strážných ve městě pod názvem Plechové hlavy. Moc toho neřekl, ale vyjasnil nám, kdo jsou Šarlatová kompanie. A Zejád dostal úkol udržet Marina při životě – ve stokách.
Druhý den, když jsme se všichni sešli, žoldák vypadal dost divně. Nemluvil, oči vykulené a nechal sebou vláčet jako hadrová panenka. Ptám se Zejáda, co se stalo, ale ten pašerák… ehm… škrtat už to nebudu… řekl, že nic, že se prý porval se nějakým větším vořechem (myslel tím psa) a že viděli nějaké divné dítě. Odvedli jsme žoldáka na farmy, protože vláčet ho s sebou nemělo smysl. Uli tu nebyl, tak jsme mu poslali vzkaz po jenom z dětí. Jestli sem ty děti půjdou, roztrhnu je jako krtka!

Historka Zejáda mi však nedala a šli jsme se podívat, co se stalo. Jukia a já jsme objevili stopy zápasu a dětských křivých nožiček. Pak ještě nějaké jiné, normální. Zavedlo nás to do tunelu ve stokách, kde bylo ze stěny oddělané víko, které střežilo tajný úkryt. Evidentně se někdo dovnitř chtěl prokopat. Tam jsme objevili sarkofág! A dva divný lidi postižené nějakou zvláštní nemocí, prý vypadali stejně jako to dítě. A věřte mi nebo ne, nechtěli dobrovolně umřít! Teda… to nechce nikdo, ale tihle se hýbali i s dírou v hlavě! Jukia navrhla je spálit, a to jsme také udělali. Naštěstí se báli ohně nebo světla a k nám nešli.

Místo bylo na jednom konci zavalené, ale podle mapy, kterou měli ti dva „živomrtví“ se zdá, že to pokračuje. Celé to vypadalo divně. Sarkofág vyznačoval nějakou osobu s krví na špičatých zubech a některé texty na svitcích byly napsané divnou řečí. Už abychom se všichni naučili pořádně číst a psát… Jo, a víko bylo odklopené a sarkofág prázdný….
Autorská citace #3
22.7.2018 22:55 - RonnieR
Napsáno v ručně vázaném malém deníčku titěrnými znaky, které nikdo nedokáže rozluštit. Velmi tence opracovaná kůže malých hlodavců, nejde poznat jakých, tvoří většinu listů, dohromady je váže tenká šňůrka neznámého organického materiálu.

Myslím si, že toto město ukrývá mnohem víc tajemství ve svých prašných cestách, než kdokoliv z nás tušil (kromě Zejáda, ten působí znale, netuším však jaké děsy toho muže pronásledovaly).
V pralese je to jiné, víme, že naši předci zanechali stopy a že jejich duchové žijí ve všem živém kolem nás. Temné stíny obtáčí naše vlásky kolem svých kostěných prstů a našeptávají nám..
Jeden z hlasů byl slyšet i v taverně jednoho večera, jeden z takových hlásků nás zanechal netrpělivě přešlapovat ve stínech luny tam, kde se kříží lidské osudy.
Anansi našeptal mračnům a ta se odhrnula stejně tak zřetelně, jako látka při vstupu do šamanovy chatky - nechala propustit měsíční svit. Před očima se mi díky luně zatřpytil ostrý hrot šipky. Bohové přáli.
Malá postavička, snad jako dítě, marně ručkama pátrala deštěm ještě pár chvil, ale lovecká zbraň upadla matce přírodě přímo do klína. Sestra ze severu, následována svým Stínem, se otočila.
Stíny nemívají jméno, není snadné se s ním svěřit své rodině, natož cizím. Tento stín své jméno prodal za život.
Marin, bývalý hrdlořez - zlato mu rozvázalo jazyk, jak typické pro lidi.
Na duši a rukou se mu leskne barva života.
Kompanie stejné barvy mu nabídla živobytí, teď se mu však nabízí jen smrt či čas. Čas odpočítaný pěti třpytivými mincemi. Uvidíme jak dlouho ho udrží na živu.

Text tu končí, jediná tři slova, která by mohla být v elfštině čtena různými způsoby jsou:
dvojčata, černí?, bratři
Nejspíše psáno spěšně.

Nebylo to naposledy, co nás vedl hlásek k rudé. Ráno budí svým něžným dotykem, otevírá oči svými hřejivými paprsky slunce. Podle dohody se s námi Zejád sešel. Předci mu nedali spát, šedé kruhy pod očima prozradili víc, než si jeho duše připouštěla. Marin...
Anansi, čas ti nekoupí ani tisíce třpytivých věcí a darů, ani skolení ostrozubé šelmy neprodlouží tvé kráčení hlínou. Marinova duše tápe mimo jeho tělo.
Mé ruce,oči poznaly chlad prostupující skrze světlou kůži, skrze šarlatové kořínky
rostlinek prorůstající tělem člověka postrádající teplo, vědomí.
Výluh z listů kapok jen dokáže udržet teplo v těle a dovolit tak duši se vrátit..
'peníze' nejsou tak mocné jak si lidé myslí.. snad ví..?
Noční děsy, blesky a postavy bez jakékoliv vůle, zima a zápach. Barva karmínu nás zavedla k něčemu horšímu než je pro smrtelníky smrt. Starý bratr s rudými rty... Copak se mi snažíš říct? Tohle by se nemělo dít... tohle by se nemělo dít...
Autorská citace #4
7.8.2018 17:40 - Dishonourable Rat
(Podařilo se mi tento zápis omylem vymazat, tak tady zatím máte první část s důrazem na perspektivu Zejáda, zbytek dopíšu později)

Zejád měl v oblibě jednoduché a přímočaré práce, obzvláště ty dobře placené.

A džob, který mu dohodil jeho "společník" Hallar, mezi ně rozhodně patřil, alespoň tedy na první pohled - vymlátit z elfské dívky jménem Danara nějaký kus papíru by nemělo být zas až tak komplikované. Hallar byl ochoten nám zaplatit 10 zlatých, jejichž vidina potlačila jakékoli morální pochyby ohledně této práce, tedy ne že by v případě Zejáda tam nějaké byly. Co se týče Zejádových přátel Jukie a Alrika, které do toho vesměs Zejád zatáhl, tak těm k přijmutí této práce dosti pomohl fakt, že byl řekněme "hospodárný" s pravdou, ostatně byl to Artézan. Zkrátka a dobře "pozapomněl" zmínit, že Hallar je docela parchant a velký zvíře ve vadorských kriminálních kruzích, ostatně proto se Zejád s Hallarem vůbec dali dohromady.

Každopádně se družina rozhodla Danaru nejprve sledovat večer na cestě z taverny, přičemž zde narazila na první komplikaci - někdo další ji totiž také sledoval a navíc Danara měla vlastní garde. Její "tělesný strážce", pokud to tak můžeme nazývat vzhledem k tomu, že jí byl sotva tak po pas, byl kudůk, nebo jak by řekl Zejád "zakrslík", s kuší, která byla rozhodně větší než tělíčko tohoto malého bojovníka. Zejád nevěřil, že někdo tak malý dokáže vůbec s něčím tak obrovským pořádně operovat a jak se ukázalo, tak měl pravdu. Ten zakrslík, číhající na Danařiny pronásledovatele kuši neudržel a upustil ji. Zejád jenom stěží zadusil vlastní smích.

Zatímco družina pacifikovala druhého Danařina nápadníka, tak ona samotná vzala nohy na ramena. Po jeho usměrnění se družina zaměřila na jejich milého zakrslíka. Ten měl docela nahnáno a málem jsme dostali jeho výplatu, ovšem Alrik měl takový zvláštní nápad mu naopak zaplatit. Zejád nevěřil vlastním očím a uším, nejprve se domníval, že se jedná o nějaký vtip, poté, že Alrik má asi nějaký velký plán. Tak Zejád, aneb "ten naivní blbec" jak si bude o pět minut později vyčítat, mu těch pět zlatých skutečně dal a Alrik je vzápětí věnoval neschopnému kudůkovi, který okamžitě i s kuší utekl.

Po tomto incidentu, se družina zaměřila na výslech Danařina tajného ctitele a zjistila, že se jedná o Marina, přeživšího ze Šarlatové kompanie, která byla tragicky, i když také spektakulárně, v podstatě vyhlazena. Marin sám doufal, že by ho Danara mohla dostat z města a tak jí prostě jako pravý imbecil sledoval. Družina se poté rozhodla rozdělit s tím, že Zejád půjde na rande s Marinem, na které do smrti nezapomene, do stok, kde také stráví spolu noc, zatímco Jukia a Alrik do taverny.

Ve stokách Zejád a Marin dělali to, co všechny zamilované dvojice dělají - tedy hráli kostky a povídali si o vraždění. Zejádovi se podařilo z Marina dostat popis jednoho z Danařiných přátel, jakéhosi velkého, vousatého koktu z Agornovy taverny. Zejád usoudil, že Marin je dutý jako pařez, tedy Marin určitě počká až Zejád usne a buď ho rovnou zabije nebo zdrhne. Rozhodl se tedy, že Marina sváže svým milovaným lanem. Marin se jen tak nenechal, ale Zejád byl rychlejší a silnější a tedy se mu podařilo Marina "přemluvit".

Jejich společná noc byla poněkud neklidná. Nejprve na Zejáda zaútočil jakýsi pes, který nechtěl chcípnout, ale nakonec se mu ho podařilo zahnat. Poté, ale Zejád narazil na nějaké zvláštní dítě s docela slušným make-upem na levé straně obličeje, který přípomínal roztrhanou tvář. Už i na Zejáda tohle bylo příliš, tak osvobodil Marina, který mimochodem řval strachy jak tur a neudržel stolici, ven kde se nakonec setkal se zbytkem družiny...

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.071676969528198 secREMOTE_IP: 54.85.255.74