Vznešený pane, dovol mi stát se na chvíli tvýma očima a ukázat ti svět tak, jak jsem jej spatřil na svých mnoha dlouhých cestách.

Dórská říše
Od neprostupné Divočiny na západě až po bouřlivé vody Oceánu na dalekém východě se rozkládá největší a nejmocnější říše známého světa. V žáru války ji ukul a krví tisíců zakalil Dórský král Filip Veliký, neporazitelný vojevůdce a dobyvatel.

Před hroty kopí Dórských falang nejdříve poklekla svobodná Achájská města, poté bohaté Icénské přístavy. Na Icénských lodích se pak Filipovy voje přeplavily do rozlehlé Artézské říše, odvěkého to nepřítele Dórů i Achájců. Od vítězství k vítězství směřovala krvavá stopa dobyvatelova a ani s pomocí lsti a zrady jej Artézové nedokázali zastavit a zabránit mu ve splnění posvátné přísahy, již složil při převzetí koruny svého otce: ve jménu boha Árona srazit na kolena mocného Artézského šáha a konečně tak ukončit desítky let válčení a utrpení.

Dórské království
Vypracované svaly na nahých tělech atletů pracují v dokonalém rytmu. Vbíhají do poslední zatáčky. Davy šílí. Kdo se stane jejich nejnovějším hrdinou?





Terén
Skalnaté pobřeží, lesnaté vnitrozemí, nízké kopce, krátké řeky.

Architektura
Mohutné, žlábkované sloupy z vnějšku budov, stanová střecha s nízkým sklonem, trojúhelníkové štíty.

Božstvo
Áron, bůh síly a války.

Role kněží a chrámů
Pořádání her, výuka mladých aristokratů, bojový výcvik, oběti a obřady.

Společnost
Zemi vládne král, města spravují triarchové. Daně vybírá aristokracie. Dědičné otroctví.

Rasy
Pouze lidé mohou být aristokraty, pouze muži mohou být triarchem. Lidé mají výraznou většinu i v nižších vrstvách.

Jazyk
Dórština

Hodnoty
Krása a síla těla i duše, sláva a veřejné uznání.

Neřesti:
Nepodložené pomluvy, veřejné zneuctění, tělesná či duševní slabost.

Dórové jsou národem atletů a válečníků. Říká se, že Dórští aristokraté se naučí vládnou mečem a kopím dříve, než udělají svůj první krok. Musím potvrdit, že to není moc daleko od pravdy. Kněží boha Árona zasvěcují svůj život studiu boje a dalších disciplín a své znalosti pak předávají ostatním. Trénik a studium probíhá v atlétiích, kde muži i ženy společně cvičí a studují nazí, aby skrze svá vypracovaná těla projevili úctu bohu Áronovi.

Dórští aristokraté ale nejsou jen skvělými atlety a vojáky. Kromě taktiky, strategie a umění velitelského studují také mnohé duševních disciplíny, protože znalostí, lstivosti a pohotové mysli si Dórové považují stejně jako fyzické síly nebo rychlosti.

Dórská města spravují triarchové: archon řídí každodenní agendu, stratég velí posádce a hierophant je zodpovědný za náboženské záležitosti, provoz atlétií a také za pořádání her oslavujících boha Árona, kde nazí atleti soutěží v běhu, zápasu, jezdectví a vozatajství a probíhají zde filosofické disputace, rétorické proslovy, hudební a divadelní představení a deklamace epických ság.

Tyto hry vedou mladé Dóry ke zdravé soutěživosti. Vítězové jsou oslavováni stejně jako hrdinové slavných bitev či úspěšní vojevůdci. Snem každé Dórské dívky či jinocha je vyniknout ve zvolené disciplíně a dosáhnout tak slávy a uznání.

Jedním z největších hříchů je pro ně naopak veřejné zneuctění, nepodložené pomluvy, nebo tělesná či duševní slabost. Pokud Dórský aristokrat nedokáže udržet své tělo v perfektní kondici, nebo když podlehne dlouhodobé nemoci či jiné neduze, ztrácí své výsady a postavení, dokud neprokáže, že je opět zdravý a v plné síle.

Dórové věří, že náhoda je přirozenou součástí světa, že každý má stejnou šanci a že je jen na něm, jak ji využije. Samozřejmě ale jen v mezích svého původu: Pouze lidé mohou být aristokraty, pouze muži se mohou stát triarchem a pokud je někdo otrokem, navždy jím zůstane.

Achájské městské státy
Tvrdé kamenné lavice amfiteátru jsou přeplněné k prasknutí. Dnes se totiž k disputaci sešli scholarchové pěti nejslavnějších akademií. Dokonalou akustikou se nese prudká smršť argumentů ve vyhrocené bitvě intelektu. Před očima občanů vzniká moudrost věků.





Terén
Poloostrov s členitým pobřežím, lesnatým vnitrozemím, nízkými kopci a krátkými řekami.

Architektura
Štíhlé, žlábkované sloupy se zdobenou hlavicí z vnějšku budov, stanová střecha s nízkým sklonem, trojúhelníkové štíty.

Božstvo
Sófós, bůh moudrosti.

Role kněží a chrámů
Shromažďování a uchovávání knih a znalostí, oběti a obřady.

Společnost
Demokratické městské státy. Dědičné otroctví.

Rasy
Rovnocenné postavení všech ras, ale většina jsou lidé.

Jazyk
Achájština

Hodnoty
Logika a kritické myšlení, znalosti, všestrannost.

Neřesti
Násilí, tyranie.

Achájci jsou národem učenců a filosofů. Vysoce si cení logiku a kritické myšlení, ideálem je pro ně sofistikované vystupování a rétorika podpořená argumenty. Milují také matematiku, historii a další obory poznání. Nejsou sice tak soutěživí jako Dórové, ale podobně jako oni si cení zdravého a silného těla a věnují nemálo času cvičení. S Dóry jsou si blízcí i v mnoha dalších oblastech. Mluví sice jinou řečí, ale natolik podobnou, že si bez potíží rozumí.

Chrámy boha Sófóse jsou plné knih a svitků a jeho kněží je ochotně ukáží každému, kdo o to požádá. Mladí občané se vzdělávají v akademiích, kde také probíhají veřejné filosofické disputace. V Sófópolisu, největším Achájském městě, sídlí slepý věštec, který v posvátném transu tlumočí božskou moudrost obyčejným lidem. Všichni mocní a bohatí Achájci a nezřídka i velmoži z jiných národů se s ním radí před každým opravdu důležitým rozhodnutím.

Achájská města nemají vládce. O všem důležitém rozhodují hlasováním všichni občané a o všední záležitosti se stará městská rada vybraná náhodným losem. Občanem se může stát kdokoliv a nejspíš právě proto je mezi Achájci mnohem více elfů, trpaslíků a kudůků, než je běžné v Dórském království.

Icénské obchodní přístavy
Přes burácející návaly vichru je jen slabě slyšet skřípění dřevěného trupu lodi. Plachty jsou napnuté k prasknutí, ale silné paže kapitána pevně drží kurs. Jeho odhodlané oči hledí k přístavu, kde zítra vyloží svůj náklad.





Terén
Lesnaté ostrovy, pobřeží vnitřního moře.

Architektura
Masivní stavby z glazovaných pálených cihel.

Božstvo
Išara, bohyně smluv, obchodu a řemesel.

Role kněží a chrámů
Uzavírání a uchovávání smluv, rozhodování sporů, výuka obchodu a řemesel, poskytování půjček, oběti a obřady.

Společnost
Města vedená senátem složeným z nejbohatších občanů. Otroctví při insolvenci, ale s možností se vyplatit ze mzdy.

Rasy
Rovnocenné postavení všech ras, lidé jsou v menšině.

Jazyk
Icénština

Hodnoty
Úspěch, bohatství, pohodlný život.

Neřesti
Porušení smlouvy, neplacení dluhů, chudoba.

Icéňané jsou národem námořníků, obchodníků a řemeslníků. V Icénských přístavech se neplatí žádné clo a nejsou ani pevně stanovené daně. Měšťané dobrovolně odvádí, co nejvíce si mohou dovolit, protože výše příspěvku určuje jejich společenské postavení a pozici ve správě města. Získávání majetku a z něj plynoucích výsad je pro ně smyslem života. Majetek může kromě otroků vlastnit každý, takže elfové, trpaslíci a kudůci v Icénii často mají stejný nebo dokonce i větší vliv než lidé.

Smlouvy uzavřené v chrámech bohyně Išary jsou pro Icéňany posvátné. Kněžky je následně přepisují na hliněné destičky, aby je neohrozil případný požár, a ukládají je do pozemních archívů. Rozhodují také případné spory, například neplnění smluvních závazků či neplacení dluhů. Tresty jsou výhradně finanční, to ale pro Icéňany často znamená ztrátu postavení. Pokud někdo své závazky uhradit nedokáže, je uvržen do otroctví, dokud dluh nesplatí. Icéňané totiž, na rozdíl od ostatních národů, svým otrokům platí mzdu, ze které se mohou vykoupit. Išařiny chrámy také zdarma vyučují základy obchodu a řemesel a poskytují půjčky, aby každý měl šanci ukázat, co v něm je.

Icéňané milují smlouvání, dobré jídlo a pohodlí. Bohatý, vlivný měšťan by měl být náležitě živený a podle toho vypadat, vychrtlost je pro ně znakem chudoby. To je také nejspíš jedním z důvodů, proč mají málo vlastních vojáků a často spoléhají na žoldáky z jiných národů.

Icénská města bývala původně samostatná království, monarchie už ale byla všude svržena a nahrazena senátem složeným z nejbohatších měšťanů po vzoru nově založených přístavů. Od královských rodů se stále odvozuje urozený původ, kromě několika společenských výsad už ale nic podstatného neznamená.

Artézie
Chodbami prázdného paláce se rozléhají kroky Dórských vojáků. Nádhernou mozaiku hyzdí krvavá skvrna. Šáh je mrtev a jeho lid klečí v troskách kdysi mocné říše.





Terén
Rozlehlá kotlina ohraničená vysokými horami s veletokem uprostřed.

Architektura
Lomené oblouky, vysoké, štíhlé věže, ornamentální koberce a mozaiky. Stupňovitá města vytesaná do úbočí hor. Zbytky prastarých, kolosálních staveb. Kvalitní silnice.

Božstvo
Ahura, bohyně pravdy a očistných plamenů.

Role kněží a chrámů
Původně výběr daní a rozhodování sporů, nyní jen provádění obřadů a plamenných obětí.

Společnost
Původně sedm urozených rodů se šáhem v čele říše a jím jmenovanými správci v čele satrapií, nyní správci z řad Dórské aristokracie a dosazení úředníci. Původně zákaz otroctví, nyní Dórský systém dědičného otroctví.

Rasy
Původně rovnocenné postavení všech ras s rovnoměrným zastoupením, nyní je vládnoucí vrstva čistě lidská.

Jazyk
Artézština

Hodnoty
Původně pravdomluvnost, dodržování slibů a závazků. Nyní vládnoucí vrstva uznává Dórské hodnoty.

Neřesti
Lež, porušení slibu.

Artézané jsou podrobeným národem se slavnou minulostí. Ještě dlouho po smrti posledního šáha se snažili vzdorovat Dórské nadvládě, všechna povstání byla ale krvavě potlačena. Přeživší Artézané, přestože nejsou zotročeni, se tak dozajista chovají. Chodí shrbeni s pohledem skloněným k zemi a v obavě před všudypřítomnými udavači raději mlčí a snaží se neupoutat pozornost.

Urození vládci sedmi mocných Artézkých rodů byli do jednoho popraveni a jejich potomci museli ze své země utéct, jinak by je potkal stejný konec. Kdysi pestrá společnost, kde bylo možné potkat bohaté a urozené elfy, kudůky i trpaslíky, se tím zcela změnila. Do vyprázdněných paláců se nastěhovali lidští správci a dosazení úředníci, kteří tak rázem získali nebývalý vliv a bohatství. Žádný se však neodváží vyjít bez ozbrojeného doprovodu a nemálo jich napětí nevydrželo a vrátili se zpět na západ, kde sice nemají tak vysoké postavení, ale mohou chodit spát bez obavy, jestli se ráno probudí.

Artézskou bohyní je Ahura, zosobnění pravdy. Jejím symbolem je posvátný plamen, jenž dokáže očistit hříšnou duši od lži. Artézané tedy nikdy nelžou a posvátné jsou pro ně i všechny sliby a závazky, protože jejich porušení by znamenalo, že lhali. Zato jsou však mistři v říkání polopravd a v uhýbání před odpovědí. Po porážce Dórskou říší se jejich pravdomluvnost obrátila proti nim – než aby lhali, neříkali nic. To utlačitele dohánělo k zuřivosti a nezřídka nařizovali hromadné popravy ve snaze Artézany zastrašit a donutit ke spolupráci.

Artézské chrámy jsou otevřené do čtyř stran, aby všichni viděli na posvátný plamen uprostřed. Původní systém, kde chrámy vybíraly příspěvky a předávali je vládci, Filip Veliký nahradil Dórským, kde daně vybírají aristokraté. Ahuřiny chrámy tím přišly o svůj tradiční zdroj příjmů a musí se teď spoléhat na milodary a výnosy z případného majetku. Kněží je teď díky tomu méně a mají menší vliv, zato víra prostých lidí je mnohem silnější a osobnější, protože pro ně představuje slavnou a bohatou minulost národa a plamen odporu proti utlačovatelům.

Severské klany
Severní vítr rozdmýchává dohasínající hranici. Z vesnice se ozývá zvonění kovářských kladiv. Na prolitou krev je jen jedna odpověď, smrt bratra z klanu bude pomstěna.





Terén
Fjordy, jezera, lesy, ledovce, prudké řeky.

Architektura
Dřevěné stavby, kamenné domy a tvrze.

Božstvo
Hókar, bůh oceli a klanové cti.

Role kněží a chrámů
Vyprávění ság a pověstí, předávání znalostí, obřady.

Společnost
Klany.

Rasy
Zhruba polovina klanů je lidská, zbylé jsou elfské a trpaslické. Kudůci zde žijí jen jako jednotlivci.

Jazyk
Severština

Hodnoty
Klanová čest, úcta ke starším a předkům. Krevní msta.

Neřesti
Zneuctění klanu, vražda.

Norgardové, známí častěji jako Seveřani, jsou národem lovců, chovatelů a klanových válečníků. Klanová příslušnost je pro ně posvátná. Existuje několik elfských a trpaslických klanů, ale žádný kudůcký. Několik jich v této drsné a nehostinné zemi žije, ale jsou povětšinou trpěni jako cizinci. Jen výjimečně se stává, že je některý přijat do jednoho z klanů na základě hrdinského a obětavého jednání, ačkoliv s ním není pokrevně spřízněn.

Patronem všech Norgardů je severský bůh Hókar, který jim daroval oheň a tajemství oceli výměnou za slib, že tvrdě potrestají jakékoliv nečestné jednání. Pokud je někdo z klanu zabit a viník se nepřizná a nenabídne adekvátní odškodné, ostatní jsou povinni smrt pomstít. Taková krevní msta nezřídka vede ke vleklým a krvavým klanovým válkám, a proto Norgardové téměř nikdy nežijí v míru.

Kemet
Shromážděné zástupy klekají čelem k zemi. Ze skalního chrámu vychází procesí kněží, na vysokém stolci nesou nejmocnější ženu světa. Nad obzorem vyšel zlatě žhnoucí kotouč. Bohyně shlíží na svůj lid.







Terén
Úrodná údolí obklopená pouští, na severu rozlehlá propojená delta tří Kemetských veletoků.

Architektura
Obelisky, chrámy a města vytesaná přímo do skály. Na severu chýše ze dřeva, jílu a rákosu.

Božstvo
Sluneční bohyně Sárí.

Role kněží a chrámů
Administrativa, skladování úrody, obřady.

Společnost
Zemi spravují kněží ve jménu sluneční bohyně Sárí vtělené do lidské vládkyně. Jen málo Kemeťanů je svobodných, většinou obchodníci a řemeslníci. Doživotní otroctví.

Rasy
Vládkyně je vždy lidská žena, ve všem ostatním je postavení ras rovnocenné.

Jazyk
Kemetština

Hodnoty
Věrná služba božské vládkyni, po smrti věčná blaženost v jejím náručí.

Neřesti
Neposlušnost, krádež majetku chrámů.

Kemeťané jsou národem pěstitelů, země kolem tří Kemetských veletoků je totiž díky pravidelným záplavám nesmírně úrodná a snadný přístup k moři přímo vybízí k obchodu. V Kemetu ovšem není dostatek dřeva na stavbu námořních lodí, takže po řekách náklad dopravují rákosové čluny a v přístavech jej přeloží na Icénské obchodní lodě, které jej rozváží po celém známém světě. Kemet není součástí Dórské říše, protože se v době tažení Filipa velikého vykoupil závazkem celou jeho armádu po dvacet let zásobovat.

Vládkyně Kemetu je vtělením sluneční bohyně Sárí. Když chtějí Kemeťané sdělit, kdy se něco událo, tak řeknou třeba: „Ve třetím roce třicáté páté inkarnace“. Jí patří veškerá půda a její kněží řídí celou zemi. Kemeťané věří, že až umřou, tak je za věrnou službu přijme do své vřelé náruče a dojdou tak věčné blaženosti. Jedinou možností, jak dosáhnout vysokého postavení mimo kněžskou hierarchii, je získat hodnost ve vojsku. Svobodní jsou jen obchodníci a řemeslníci, musí však dodržovat všechna nařízení chrámů a odvádí vysoké daně.

Chrámy bohyně Sárí bývají vytesané přímo do skály a slouží také jako sýpky, pokladnice a správní budovy. Kdykoliv to je možné, tak jsou do skály vytesaná i celá města, nebo alespoň jednotlivá obydlí. Na volné ploše staví Kemeťané jen velmi neradi – ta je totiž obvykle pokrytá buď pouští, kde není voda, nebo úrodnou půdou, kterou si rozhodně nechtějí zastavět. Na severu, v deltě tří Kemetských veletoků, nejsou města žádná. Půda je tam příliš měkká a rozbrázděná nesčetnými kanály. Lidé zde žijí v chýších ze dřeva a rákosu pokrytých všudypřítomným bahnem a vymazaných dovezeným asfaltem.

Tajemná Gahunda
Krajinou se rozléhá tajemná řeč bubnů. Při východu a západu slunce se celá džungle rozezní v jednotném rytmu a předává tak zprávu do světa duchů, kde sídlí Anansi, strážce tajného vědění a moudrosti předků.







Terén
Neprostupná džungle, směrem na jih vysoké hory, prudké řeky a vodopády.

Architektura
Chrámy a města z velkých bloků kamene, dřevěné chýše.

Božstvo
Anansi, vládce světa duchů, strážce tajného vědění a moudrosti předků.

Role šamanů
Předávání zpráv, léčení, komunikace se světem duchů, obřady.

Společnost
Kmenové uspořádání.

Rasy
Kmeny jsou složené z různých ras. Elfů je víc než lidí.

Jazyk
Jižanština

Hodnoty
Úcta k předkům a ke starším, tradice, odvaha.

Neřesti
Neúcta k předkům nebo ke starším.

Gahunďané jsou národem lovců a sběračů, džungle jim dává vše, co potřebují, zvířata chovají jen na mléko a suroviny a pěstují jen koření a byliny s tajemnou a léčivou mocí. Je mezi nimi nezvykle velký počet elfů a všechny rasy mají stejná práva a rovnou možnost stát se šamanem či kmenovým náčelníkem. Všichni mají ebenově černou pleť, elfy, trpaslíky a kudůky nevyjímaje.

Gahunďané věří, že jejich svět je pevně propojen se světem duchů, a že události v jednom ovlivní ten druhý. Úkolem šamanů je zajistit, aby tyto světy byly v harmonii, a předávat tradice a znalosti mladým generacím. Vykládají také vůli Anansiho, nejmocnějšího z duchů a strážce tajného vědění, a tajnou řečí bubnů mu přednášejí žádosti kmene provázené obětinami. Jsou to velmi dobří léčitelé a chrání svůj lid před řáděním zlých duchů, kterých je džungle plná.

Gahundských obřadů se účastní vždy celý kmen. Šamani všechny pomalují posvátnými symboly a za zvuku bubnů pak vedu tanec provázaný zpěvem, který se s jejich pomocí donese až k uším duchů.

Gahunďané málokdy válčí. Boj je pro ně obřadní, rituální záležitost, při které se soupeří v urážkách a zesměšnění protivníka a o výsledku rozhodují duchové. Existuje ale zvláštní obřad, kterým šamani mohou na protivníky vyhlásit lov – a s lovnou zvěří pak není žádné slitování.

Divočina
Osamělý bojovník s kamenným nožem vstupuje do temné jeskyně. Medvědí pach dráždí jeho ostrý čich, v žilách se mu bouří krev. Z lovce se dnes stala lovná zvěř. Kmen bude hodovat.



Na západě se za mořem rozkládá zapomenutá země pokrytá neprostupnou Divočinou. Není tam žádná civilizace, jen bojovné kmeny goblinů a orků. Na jejím východním pobřeží Icéňané založili několik přístavních měst a výrazně tak zkrátili obchodní cestu mezi Dórským královstvím a jižními zeměmi, museli je ale opevnit vysokými hradbami a opatřit stálou vojenskou posádkou připravenou odvrátit případný nenadálý útok. Tato původně svobodná města hned na počátku své vlády Filip Veliký připojil k Dórskému království výměnou za zvláštní výsady. Jejich hradby od té doby stráží Dórské falangy a zajišťují také pořádek a poslušnost Dórské říši.

Dumám na tím, jestli tam fantasy rasy nejsou tak trochu navíc.

Na druhou stranu výchozí myšlenka světa je, že staré civilizace orků, goblinů, elfů a trpaslíků před mnoha staletími zanikly a vznikly nové, lidské. Pozůstatky starších ras teď tvoří výraznou menšinu, ztratily své dávné znalosti a promíchaly se s lidskou populací.

V rámci toho mi přijde celkem uvěřitelné, že se lidská civilizace diverzifikovala, respektive že se nezávisle rozvinula na několika různých místech, a že výsledek by mohl vypadat třeba tak, jak jsem ho nastřelil.

Plonkoví jsou kudůci - o jejich minulosti nic neříkám. Předpokládám, že stejně jako lidé v dobách říší Řádu a Chaosu (tedy elfů a trpaslíků na straně Řádu a orků a goblinů na straně Chaosu) neměli vlastní civilizaci a z pohledu vyspělých ras to byli primitivní divoši. V současné době jsou sice civilizovaní, ale nemají vlastní stát. Otázka je, proč. Možná to zkoušeli, ale nedopadlo to dobře? Nebo takové ambice prostě nemají a vyvhovuje jim, když vládne někdo jiný a oni se starají jen sami o sebe?

Pak je tu ještě možnost kudůky zrušit úplně a nechat coby hratelné rasy jen lidi, elfy a trpaslíky. Mám je tam ostatně hlavně proto, že jsem původně vycházel z dračákových ras (protože se tak nějak všeobecně snažím navazovat na klasické koncepty). Zrušil jsem jen krolly, protože ve světě s konfliktem Řádu a Chaosu (byť dávným) by to byla jednoznačně rasa na straně Chaosu. Barbaři jsou přeskinovaní coby Seveřani a kudůci jsou sloučení s hobitama (jednak to obchází případné problémy s copyrightem a "kudůci" navíc zní jako lepší materiál na dobrodruhy). Bez kudůků (hobitů) by pak taky měli větší spotlight trpaslíci.

Nechci rušit...

ale pořád můžeš říct, že hobiti, kůduci a trpaslíci jsou jen různé varianty. Trpaslíci jako horská varianta, hobiti jako nížinná varianta a kůduci na pahorkatině mezi. Či mít podobné rozštěpení jako elfové (drowové, lesní, vysocí).

Nicméně, málá poznámka... příslušníci konkrétní rasy budou mít tendenci se slučovat do národů a to tím více, čím jsou jednotlivé rasy mezi sebou geneticky nekompatibilní. Vem si, jaký má smysl pobývat mezi národem X, když možnost získat kvalitní partnera či partnerku je velmi malá, většina z nich navíc bude příbuzná?

V momentě, kdy jsou rasy mezi sebou sexuálně kompatibilní, tak tam je pak důležitý kulturní efekt: nakolik jsou jednotlivé rysy, čistota a mezirasové vztahy ceněny. Pak můžeš dostat rozdílné situace, podobně jako u nás. V arabském světě se otroci jednoduše integrovali, ať už měli jakoukoliv barvu pleti, v jižní a střední americe se černoši, běloši a původní obyvatelé neskutečně promíchali. No a v severní americe byly černá a bílá kultura oddělená, černí byly dokonce množeni a exportováni (Amerika v tomhle byla naprosto krutá) a jakýkoliv vztah s nimi byl odsouzen z obou stran.

Colombo píše:
můžeš říct, že hobiti, kůduci a trpaslíci jsou jen různé varianty. Trpaslíci jako horská varianta, hobiti jako nížinná varianta a kůduci na pahorkatině mezi.

Nevím, jak tobě, ale mně to zní divně... Trpaslíky a hobity mám zafixované jako různé rasy.


Colombo píše:
nicméně, málá poznámka... příslušníci konkrétní rasy budou mít tendenci se slučovat do národů a to tím více, čím jsou jednotlivé rasy mezi sebou geneticky nekompatibilní. Vem si, jaký má smysl pobývat mezi národem X, když možnost získat kvalitní partnera či partnerku je velmi malá, většina z nich navíc bude příbuzná?

Genetická kompatibilita mezi rasami je v tomhle světě záměrně nulová. Nejsou žádní půlelfové, půlhobiti a tak podobně.

Čili jo, máš určitě pravdu, že budou nutně vznikat rasové komunity. Na druhou stranu moc nevidím důvod, proč by to musely být nutně národy. Ostatně myšlenka národů a národních států je imho docela moderní záležitost, ve starověku naopak bylo běžné mít mnohonárodnostní státy (například Perská říše, Řím) a nebo naopak malé městské státy, které rozhodně neslučovaly celý národ.

Tohle jsem trochu nakousnul jen u severských klanů, kde to ani jinak být nemůže - klany jsou postavené na příbuzenských vztazích, takže dost dobře nemůže vzniknout rasově smíšený klan, leda by se nějaké rodiny sloučily nepříbuzenským svazkem.

Jinde si to představuju spíš ve stylu národnostních menšin (židé, číňani, vietnamci). Tedy že ve městě bude něco jako "elfská čtvrť", "trpaslická čtvrť", jinde třeba může být kompletně kudůcké město.


Colombo píše:
No a v severní americe byly černá a bílá kultura oddělená, černí byly dokonce množeni a exportováni (Amerika v tomhle byla naprosto krutá) a jakýkoliv vztah s nimi byl odsouzen z obou stran.

Tomuhle se chci určitě vyhnout - mimo jiné proto, že to je už docela hodně tenkej led v současné kultuře extrémní politické korektnosti. Naopak se mi líbí (Shadowrunovej) přístup, že "metalidské" rasy mají varianty stejně jako lidi, tzn. v Gahundě žijí černí elfové (barvou pleti) a severští trpaslíci mívají světlou pleť a barvu vlasů. Tzn. v současné době "efové" nejsou národ ani kultura - je možné potkat elfa ze severských klanů, který bude vizuálně a kulturně diametrálně odlišný od elfa z džungle daleko za Kemetskou pouští.

Ze stejného důvodu taky rozhodně nechci, aby nějaká rasa byla někde kompletně zotročena (a to ani v případě ras chaosu - goblini by sice asi dávali smysl jako otroci, ale do toho se fakt nechci pouštět). Otroctví existuje, protože je to starověkem inspirovaný svět, ale stejně jako ve starověku otrokem může být kdokoliv.

Ještě nad tímhle se trochu zamyslím:

Colombo píše:
Vem si, jaký má smysl pobývat mezi národem X, když možnost získat kvalitní partnera či partnerku je velmi malá, většina z nich navíc bude příbuzná?

Proč u nás žijí třeba Vietnamci? Jako jasně, genetická kompatibilita tu je, ale pochybuju, že to byla jejich primární motivace.

Civilizace představuje mnohem víc, než jen možnost najít biologického partnera. Je to společenské uspořádání, které umožňuje růst a prosperitu. Umožňuje části populace specializaci mimo farmaření, umožňuje zámořský obchod (bez města imho námořní loď nepostavíš), získané bohatství pak chrání.

Vznik monorasového státu mi dává smysl v případě, že někde v dostatečně úrodné oblasti existuje velká populace této rasy. To ale nikde nenastalo - po pádu starých říší zbylo elfů a trpaslíků tak málo, že nikde neměli sílu na vytvoření nové civilizace. Později už by jich na to asi bylo dost, ale to už zas byla mapa z větší části rozparcelovaná.

Nejlepší příležitost byla asi v době kolonizace, tj. zakládání nových městských států (hlavně přístavů). Nějaká elfská nebo trpaslická Icénská města by tedy určitě mohla existovat - na druhou stranu pokud se to město pak zcela neuzavře okolnímu světu, což u kolonie moc nedává smysl, tak se populace určitě časem trochu promísí.

Píše:
Ostatně myšlenka národů a národních států je imho docela moderní záležitost
Rozhodně ne.

Píše:
ve starověku naopak bylo běžné mít mnohonárodnostní státy (například Perská říše, Řím)
Persie ano, Řím ne. Řím dělal co mohl, aby národy, které si podmanil, integroval. Co se týče Persie, ono je to taky složitější.




Shadowrun funguje multikulturně proto, že je to moderní multikulturní společnost. A i tam máš různé komunity, které multikulturní nejsou (Japonsko). Ono je to hodně proto, že lidi žijou mezi sebou a nemusí žít spolu. Komunita není už nutně postavená na geografické lokaci. To dříve nebylo.

Píše:

Proč u nás žijí třeba Vietnamci? Jako jasně, genetická kompatibilita tu je, ale pochybuju, že to byla jejich primární motivace.

Neříkám, že s tímhle nemáš pravdu. Ostatně, sám sem uvedl příklady, kdy jednak minorita se zachovala a ostatní, kdy se to všecko promíchalo.

Jinak ano, studie kterou ti můžu dohodit zkoumala endogamii v různých religiózních komunit a zjistila že malé komunity bývají endogamní, protože jinak by zanikly, že, a nejvíce exogamní byly katoličtí křesťané, nebo co to tam mají v USA vlastně... Jenže, jakmile nemáš žádnou kompatibilitu a tak žádný možný tok genů... začneš tam dostávat nepěkné vlivy. Ale to jen v réalném světě, který se řídí genetikou. Takže jo, můžeš mít nějakou uzavřenou enklávu, proč ne, židi to robili. Jenže si nejsem jistý jak by tyhle věci byly tak rozdrobené, jak si je sepsal a nakolik by ty malé enklávy měly vliv ve společnosti.

Colombo píše:
Shadowrun funguje multikulturně proto, že je to moderní multikulturní společnost. A i tam máš různé komunity, které multikulturní nejsou (Japonsko). Ono je to hodně proto, že lidi žijou mezi sebou a nemusí žít spolu. Komunita není už nutně postavená na geografické lokaci. To dříve nebylo.

To jo, no. Shadowrun je navíc v tomhle specifický tím, že rasová promíšenost v rámci různých kultur vznikla mávnutím kouzelného proutku - tedy goblinizací. A celkem brzy tam začaly vznikat rasově oddělené státy (Tiry, Orkské kmenové státy, Japonsko se o to taky snažilo).

Na druhou stranu menšiny mají vždycky problém v tom, že je jich málo. Někde na východě například klidně mohl vzniknout čistě elfský stát, ale následně ho dobyli Artézané a začlenili do své říše. A o nějaké to století později to pak znovu udělal Filip Veliký (a zrovna Dórská aristokracie je výhradně lidská).

Z hlediska světa mi tohle pnutí přijde jako zajímavý koncept (ostatně v kampani s tím počítám), ale nevidím problém v tom, že zrovna teď jsou všechny státy lidské.


Colombo píše:
Jenže, jakmile nemáš žádnou kompatibilitu a tak žádný možný tok genů... začneš tam dostávat nepěkné vlivy.

Na tohle by mohlo mít vliv, že staré rasy (elfové, trpaslíci) se dožívají delšího věku. Postupně se to snižuje, takže před tisícem let to mohlo být několik staletí a dnes už jen jedno nebo dvě, ale pořád to znamená, že v jejich komunitách se genetický materiál "opotřebovává" pomaleji.

York píše:
ve starověku naopak bylo běžné mít mnohonárodnostní státy

jasně, ale byly všechny zcela zásadně geneticky kompatibilní. takže byli půlněmci, půltaliáni, půlsasové ...
bez toho by to jistě nefungovalo

LokiB píše:
bez toho by to jistě nefungovalo

Nějaká kompatibilita tam je, protože prakticky všude žijí všechny rasy. Elf z Artézie sice není geneticky kompatibilní s člověkem z Icénie, ale s Icénským elfem ano.

jj, chápu. jen jsem upřesňoval tvoji paralelu s reálnou historií, která fungovala ze poměrně dost odlišných podmínek (v tomto hledu sociologicky zásadně odlišných), což to srovnání dost narušuje. to je vlastně i to, co psal Colombo i když odborněji :)

Ono to pro hru beztak není moc podstatný. Potřeboval jsem si hlavně ujasnit, jaké jsou v tom světě hlavní kultury a náboženství (což spolu dost úzce souvisí), a vytvořit podhoubí pro zajímavé události (Filip Veliký je mrtev, probíhá spor o následnictví a Dórská říše se začíná otřásat v základech).

A taky si vyzkoušet Howardovský koncept, kde každá kultura vyznává jednoho boha (který ji do značné míry vystihuje), ale věří v existenci bohů ostatních kultur. Takže to technicky vzato není pravý polyteismus, ale na pohled to polyteisticky vypadá a je to mnohem přehlednější, než když má každý národ panteon s desítkami bohů (byť si je tedy mezi sebou dost často přejímají). Řekl bych, že tohle funguje fakt pěkně.

Časem bych ještě chtěl rozpracovat, co se očekává od věřících jednotlivých bohů (jak a kdy se modlí, jaké slaví svátky), protože to pak hráči mohou použít při hře.

Taky bych rád dal dohromady průpovídky a kletby. Hráči (a ostatně i já) mají při hře tendenci říkat "Ježíšmarja" nebo "Kriste pane!" a dost to pak ruší.

• Univerzální kletba je: "U všech bohů!"

• "Sakra!" je taky v pohodě, etymologicky to je z latinského "sacra", což znamená "transactions related to the worship of the gods".

• "Zatraceně!" by asi taky šlo - předpokladem je existence konceptu zatracení a asi i pekla (pak jde i "Do pekel!" a podobně). Ten bude asi společný pro celou Dórskou říši (původem staroelfský), pouze Seveřani a Jižani to budou mít jinak (s Jižanským světem duchům se peklo neslučuje a ke klanům se to taky moc nehodí).

Napadá vás ještě někoho něco?

Napadají vás nějaká literární díla, kde by byl dobře popsanej život ve starověku*?

Zatím vím jen o Sinuhetovi (někdy se budu muset dokopat a dopřelouskat to).



* Nejvíc mě zajímá Fénície včetně Kartága, cokoliv ze starověkého Řecka, Persie, Skandinávie a Egypt. A nemyslím tím teď mytologii, ale skutečně všední, každodenní život, případně fungování armády, kněžstva a tak.

Když už znáš Waltariho, tak zkus "Tajemného Etruska."
Hodnotu, co mne teď tak napadá, by mohlo mít i "Sedm Kleopater" (Anna Šwinderková), i když to se zabývá hlavně Ptolemaiovským Egyptem a Seleukovci.

York: a zajímá tě tedy spíše beletrie s příběhem z dané doby, než literatura faktu?

Ta mapa se mi fakt líbí. "Škrtneme nudnou střední Evropu, cool Skandinávii dáme rovnou nad antický Středomoří, střední a západní Afrika sou nudný, takže pod to hodíme jen Egypt, Atlantik je o ničem, rozsekneme Asii a půlku jí dáme na Západ, na západě tim vzniknou nějaký ty pláně a tak a na východě prostor pro nějaké ty severně-středovýchodní a orientální záležitosti.

Za kompresi cool věcí máš určitě hvězdičku, za osekání nudnýho balastu další. Jen tam trochu postrádám nějakou obdobu Anglickejch ostrovů?

Jan: Díky za tipy.


Loki: Může to bejt i literatura faktu, ale ptám se teď vyloženě na příběhy ze života, ne na historii (k té mám zatím zdrojů fůru).


Sirien: Anglické ostrovy se samozřejmě ztratily v mlze. Cos čekal?

Sirien: Nudnou střední Evropu? Nudné Středomoří a střední a západní Afrika?

York:
Sedm Kleopater je historie, králové, královny... ne obyčejný život.

Pro armádu určitě XENOFÓN: Anabaze. Praha: Odeon, 1974. a převyprávění téhož ŠONKA, Jaroslav: Návrat deseti tisíc. Praha: Mladá fronta, 1975.
Zkus Andersonovy Strážce času, je tam i příběh z fénického Tyru.
Možná Příhody Řeka Melikla, má to i pokračování, nebo Černé koráby. Z dospělejších a poněkud pozdější /římské/ doby Feuchtwanger (Nepravý Nero, trilogie Židovská válka..)

Egypt: Egyptský člověk a jeho svět; Život a smrt ve stínu pyramid; Encyklopedie starověkého Egypta (dá se odsud pokračovat ve vyhledávání přes deskriptory); Srdečné pozdravy ze země na Nilu (překlady zachovalých dopisů; ve své době byly ukázky dopisů i v Meteoru, převedené do „lidské řeči“ – a fakt hustý); spisovatel Christian Jacq;
Antické Řecko: Řecký člověk a jeho svět; Římský člověk a jeho svět (i odsud se něco může hodit); Athénská demokracie; Antická obec (obtížně se dělají výpisky); Odysseové na moři historie; Zlatá Egeis; Od Olympu k Akropoli. Jak se žilo ve starém Řecku; Počátky řeckého myšlení; Řeč umění a archaické filosofie (umění, geometrie, chápání světa a řádná organizace společnosti; kromě toho tu je hromada obrázků); Život v době Periklově; Láska a sex ve starém Řecku (i tohle patřilo k životu); Řím v roce 300 n.l. Turistický průvodce po starověkém světě (myslím, že existuje totéž pro Řecko); Slovník antické kultury (nebo Encyklopedie antiky); Světem starých Řeků; Antické novely (antická řecká literatura); Příběhy lásky (antická řecká literatura); řecké komedie; Bojové techniky starověkého světa (popisy bitev a organizace armád, hezké obrázky); Alexandr Veliký a jeho elitní pěchota;

Persie: Sláva a pád starého Íránu; Írán (od nakladatelství Lidové noviny; odkazy na literaturu v češtině); Zákony Chaldeje a Asýrie. Pokračovatelé Chammurapiho (popis starověké mezopotámské společnosti, vzhledem k vlivu použitelné i pro achaimenovskou Persii); Nejstarší zákony světa. Chammurapi a jeho předchůdci (popis starověké mezopotámské společnosti, vzhledem k vlivu použitelné i pro achaimenovskou Persii); Encyklopedie starověkého předního východu (seznam literatury v češtině a encyklopedie); Pod babylónskou věží (život v Mezopotámii); Epos o Gilgamešovi (epická báseň s hromadou informací o životě vyšších vrstev); romány a historický velkofilm vycházející z biblické knihy Ester (židovka Ester odvrátí krále králů od vyvraždění izraelského národa); Stín Persepole (román); Stopa v poušti (román);

Fénicie a Kartágo: Salambo (román o sestře vojevůdce Hannibala z 19. století; Flaubert?); Féničané (hlavně z pohledu archeologie, ale i kultura obecně a tofety konkrétně); Ugaritské náboženské texty (prefénické „fénické“ město). Při nejhorším si vypůjč nějaký biblický atlas nebo něco takového, Féničané byli kulturně víceméně spříznění i se starými Izraelci.

Vikingové a Skandinávie: Najdi si v katalogu Národní knihovny autora jménem Tim Severin a výsledky použij k hledání dalších knih. Dále tu jsou germánské a zejména islandské legendy a ságy, použít by snad šly i knihy obecně o Germánech (Encyklopedie mytologie germánských a severských národů – popis svatyně v Uppsale) Za Vikingy by bylo možné považovat i Anglosasy, raně středověké Iry (ty, co bojovali u Clontarfu proti skandinávským nájezdníkům), Normany, Varjagy, slovanské piráty a tedy k nim se vztahující knihy (včetně překladů raně středověkých kronik a jiných spisů). Nezapomenout na cestopis Ibn Fadlána (použil Crichton v Pojídačích mrtvých, natočeno jako „Vikingové“), a Bojové techniky středověkého světa! Z fikce tu je R. E. Howard a jeho sbírka povídek „Tygři moře“, Poul Anderson (Zlomený meč, Vikingská trilogie a ještě něco).

Píše:
použít by snad šly i knihy obecně o Germánech (Encyklopedie mytologie germánských a severských národů – popis svatyně v Uppsale) Za Vikingy by bylo možné považovat i Anglosasy, raně středověké Iry (ty, co bojovali u Clontarfu proti skandinávským nájezdníkům), Normany, Varjagy, slovanské piráty a tedy k nim se vztahující knihy (včetně překladů raně středověkých kronik a jiných spisů). Nezapomenout na cestopis Ibn Fadlána (použil Crichton v Pojídačích mrtvých, natočeno jako „Vikingové“)

Ach jaj, kde zacat. Zatial co sa neviem vyjadrit k vyssie spomenutym civilizaciam, lebo za jedno ma nezaujimaju az tak, za druhe nie su moja specialita.

Mytologie vseobecne su komplikovana zalezitost. Lebo aj Germanska mytologia, ktoru mame dochovanu z Islandskych zdrojov, bola spisana krestanmi, ktori mali vzdelanie v latincine a teda poznali staroveke texty velmi dobre. Spravili teda rovnake chyby ako historici a antropologovia v 19. storocii - snazili sa vytvorit uceleny obraz Germanskej mytologie, vytvorit panteon bohov a vnutorne konzistentny kanon textov o bohoch a ich prihodach.

Problem je, ze okrem Rimskej a Greckej mytologie, ziadne ine mytologie v Europe nie su tak ucelene, hlavne pokial sa jedna o mytologie negramotnych skupin a kultur. Myty sluzia na to, aby ludom vysvetlili ako vznikol svet, preco su tu, co je ich poslanim v zivote, a este to, aby mali svoje kulturne zvyky a tradicie, ci uz svetske alebo nabozenske, vysvetlene tymito pribehmi. Tieto pribehy su zriedkakedy konzistentne od pribehu k pribehu.

Dalej, popis pohanskeho chramu v Uppsale pochadza od Adama z Brem. Archeologovia prekopali danu oblast velmi dokladne a okrem drevenych zakladov kostola nic nenasli. Navyse, Adam z Brem pisal niekedy medzi 1070-1077 a je velmi nepravdepodobne, ze by v tej dobe nejaky pohansky chram v Uppsale existoval. Zo Svedska mame z danej oblasti z doby medzi 1000-1050 obrovske mnozstvo runovych kamenov, dve tretiny z nich su krestanske, zvysna tretina nema ziadne explicitne naznaky ci sa jedna o pohansky alebo krestansky text.

Cize vieme, ze v danej oblasti bolo krestanstvo akceptovane desiatky rokov pred Adamovou knihou, plus sa nenasiel ziadny pohansky chram. Historici su teda toho nazoru, ze Adam si ten pohansky chram a nabozenske ritualy vymyslel. Preco? Pretoze Adamov arcibiskup z Hamburg-Brem mal spor s papezom ohladom toho, kto bude mat cirkevnu autoritu nad Skandinaviou - Dani chceli svojho vlastneho biskupa, ktory by bol podriadeny papezovi, co by obralo Hamburg-Bremy o podstatnu cast ich prijmu, pretoze to boli Hamburg-Bremy, odkial drviva vacsina krestanskych misii do Skandinavie isla. Adam teda napisal knihu plnu propagandy o tom, ako su Hamburg-Bremy uzasne v konvertovanii pohanov, ze Anglicki biskupi v Norsku nerobia nic dobre, ze pohania su vo Svedsku neskutocnou pohromou, atd atd.

Nema teda zmysel si citat nic o chrame v Uppsale, pretoze velmi pravdepodobne nikdy neexistoval.

Anglosasy nie su Vikingovia, aj ked k nim maju kulturne blizko, rozne skupiny Anglosasov tiez boli od seba odlisne. Bohuzial, prekonvertovali na krestanstvo prilis skoro na to, aby po ich pohanskej minulosti nieco vzacne zostalo. A zatial co vobec nevieme do akej mieri boli kulturne podobni Skandinavcom v 5.stor., v case ked sa uz Vikingovia dostavia na scenu, Anglosasy a Skandinavci su velmi rozdielni.

Iri ale absolutne nie su Vikingovia! Iri su za jedno uplne ina jazykova skupina, kulturne su vsak tiez velmi odlisni. Najvacsi kontakt s Keltami mali Skandinavci v dobe, ked este Keltska kultura bola pritomna v strednej a zapadnej Europe a ide skor o to, ze Kelti mali vplyv na Skandinavcov (ranne experimenty s urcitym typom lode, uzlovy typ umenia, vyroba bronzovych artefaktov...) nez naopak. Iri proste nie su Vikingovia ani zdaleka.

Normani su velmi slaby priklad - do dvoch generacii or Hrolfa sa Skandinavska elita skoro uplne asimilovala do Francuzskej spolocnosti. Varjagovia boli zase skupina specificky pohybujuca sa na vychode Europi az do malej Azie. Ibn Fadlan pisal o Varjagoch a aj ked to, co napisal su cenne informacie, nemozeme si mysliet, ze ich zvyky boli totozne s tymi, ktore mali Skandinavski usadlici na Islande alebo v Gronsku.

Neviem, preco ludia prepadaju pocitu, ze ked je nieco pravda o jednej casti kultury, vsetky ostatne casti to maju totozne tak isto. Ved len v Cechach alebo na Slovensku mame neskutocne vela variacii medzi regionmi. Kazdy je tak trochu iny a CR a SR su daleko mensie uzemia nez to, kam vsade Vikingovia dosli. Napriklad podla mien miest a obci a osad vieme, ze len v Skandinavii mali rozne priority co sa tyka nabozenstva - Norsko a Island sa zda, ze ich nabozenske praktiky viac davali do popredia Odina, zatial co Dani mali radsej Thora a Svedi sa zrejme sustredili viacej na dvojicu Freyr a Freyja.

Cize ako knihy na studium Anglosasov a Vikingov by som doporucil:
The Viking Diaspora - Judith Jesch
Women in the Viking Age - Judith Jesch
Anglo-Saxon England - Frank Stenton
An Introduction to Anglo-Saxon England - Peter Hunter Blair
Building Anglo-Saxon England - John Blair
The Norse Myths - Kevin Crossley-Holland
The Complete Old English Poems - Craig Williamson
The Anglo-Saxon Chronicle Illustrated and Annotated - Bob Carruthers
Beowulf - existuje aj preklad v Cestine alebo je aj v knihe od Craiga Williamsona uvedenej vyssie.
Anglo-Saxons at War 800-1066 - Paul Hill
The Age of the Vikings - Anders Winroth

Vacsina knih hore je skvelych v tom, ze sa sustreduju ako na politiku a politicke zriadenie spolocnosti, maju aj ohromne mnozstvo informacii ohladom kazdodenneho zivota. Cize je z coho cerpat.

Koukám, že jsem ten úplně poslední, kdo by se měl pokoušet o něco inspirovaného starověkem ;-)

Každopádně díky za spoustu tipů na studijní materiál.

Starovek je super, ale anticky Rim a Grecko proste dominuju hocijakej diskusii o antike. Perzia, Chetitska risa, Asyria, Babylonia - tie si tiez zasluzia byt spomenute a treba z nich cerpat inspiraciu :)

Bluesboy: York chtěl něco o kultuře, každodenním životě, vojenství, a tomu islandské ságy i Adam z Brém vyhovují. A že to "není pravda"? Nemusí to být pravda, stačí, když to bude odpovídat naší kulturní představě a bude to dostatečně sugestivní. Jinak prostě nevíme o Kartágu, Fénicii, Vikinzích (a děsné hromadě dalších etnik, státních útvarů a historických epoch) kromě politických dějin naprosto nic.

Ze stejného důvodů jsem zmínil i Anglosasy (výtečná domobrana fyrd a osobní strážci huskarlové; porážka Haralda Hardrady, rychlý pěší přesun proti Vilémovi Dobyvateli a následná extrémně dlouhá bitva), Normany (ve Středomoří bojovali jako pěchota a tvrdě to nandávali Byzantincům, Arabům i "proto-Italům"), pobaltské Slovany (nějaké ty popisy) a Varjagy (na Byzantince zanechali svými prvotními nájezdy takový dojem, že máme pár opravdu barvitých popisů - mimochodem je využil Ďuro Červenák ve své Bohatýrské trilogii).

Co se Irů týká, specifikoval jsem to právě tím Clontarfem, kde se podle nějakých irských historiků (teda, tvrdili to v dokumentu v televizi) mezi sebou rvali právě dvě skupiny Seveřanů, domácí usazení asimilovaní a nově přišlí.

York: Naopak, pokud to dokážeš při vyprávění udržet a vytvořit tu "autentickou" atmosféru, odvedeš mimořádně záslužnou práci.

Pokud byste si chtěli udělat komentovanou virtuální procházku po starověkém Egyptě a Řecku (a máte na to dostatečně výkonný stroj), máte možnost - Ubisoft teď zdarma rozdává edukační části svých jakž takž historicky zasazených her. Ještě jsem to nezkoušel a nevím, jak dobré jsou ty prohlídky samotné, ale projet se na velbloudovi pozdním Menoferem/Memfisem nebo si omrknout maják v Alexandrii z ptačí perspektivy (doslova) stojí za to samo o sobě.