Leese Dailen
18.5.2017 12:09
Last Course
Diskuze k nové kampani ve vrcholné době Impéria, ještě před zrodem Rebel Alliance...
29.7.2017 21:25 - Elvid
Tak jsem to nestihl dokončit, ale jen rozepsat, dělal jsem pak holt jiné věci, ale koukám, že něco přidal i Pavel. :-)
No, snad v příštím týdnu dopíšu, ale zatím alespoň takto. ;-)
29.7.2017 21:26 - Elvid
Probouzím se na plastové pryčně zapuštěné do boku cely. Celá cela má asi tři na tři metry a stěny jsou z prefabrikovaného betonu. Směrem ven je malé zamřížované okno a směrem do chodby je celá stěna z ocelových mříží, kde uprostřed trůní zamknuté dveře. Když se podívám po cele, tak ještě objevuji v rohu drobný záchod. Spíš díru někam do neznáma.
Pomalu přecházím k mříži. Jsem ještě trochu oblbnutý z těch omračovacích dávek, ale začíná to polevovat. Za vchodem je vidět asi dvou metrová chodby a přímo naproti se sbírá ze země Teo. Je v obdobné cele a i stavu. Zbroj mu sundali a pod ní měl jen kombinézu, kterou má teď na sobě.
Cela nalevo je prázdná. Nebo tam alespoň nikoho nevidím a napravo je vidět Houston. Sedí na posteli a dává se dohromady. Je na něm znát, že má dost. Asi není na tyto pocity a stavy moc zvyklý. Přeci jenom jsem měl drsnou průpravu a i když jsem na tom byl takto špatně, tak jsem musel být připraven rychle jednat, protože se mi mohlo jednat o život, nebo minimálně o porci jídla, o kterou bych jinak přišel. Ne, že bych tady tedy toho jídla viděl také nějak mnoho.
Ale nikde nevidím Miquu. Předpokládám, že je také napravo ode mne, jen je mezi námi betonová stěna. „Jak jste na tom?“ otáži se tedy. Říkají, že to jde, ale Miqua se neprobouzí. To mi potvrzuje tu domněnku, že je napravo. I podle jejich pohledů.
Přistoupím k oknu a podívám se ven. Je tam cítit čerstvý vzduch. Žádné odpadky a znečištěné ovzduší. Ani recyklovaný vzduch na lodních stanicích. V dálce slyším nějaké ptactvo a asi i místní hmyz. Vypadá to, že jsme tedy na planetě, sic mi samotný pohled toho moc neřekne. Naproti vidím jen velkou betonovou zeď a mezi ní a oknem je asi jeden metr prostoru, takže mi to dost omezuje výhled.
Teo vypadá, že se z toho dostává relativně svižně. Neměl školu života, ale výcvik na něm zanechal také své stopy. „Teo, co vidíš u sebe? Tady je vidět jen zeď a úzká ulička.“
Teo se podívá ven a pak popisuje. „Vidím jenom nízký travnatý kopec, co se zvedá kousek za budovou a na něm je nějaký vysílač. Občas stromek, ale žádné další budovy, či strážné. Jsme na planetě.“
Tak tím se to celkem potvrzuje. Jsme na nějaké samotě. Ať už se jedná o více či méně obyvatelnou planetu, ale gravitace se tu zdá být celkem standardní. A slunce vypadá také jen jedno. Zkusím sledovat přibližně oběh, zda se bude shodovat a mezitím jdu prozkoumávat celu.
Je to titěrná práce a moc si od ní neslibuji, ale je lepší se seznámit s prostředím, kde by se dalo něco najít, co by šlo použít, než jen tak lelkovat. A třeba mne přitom napadne i něco dalšího, co by šlo udělat. Postupně procházím celu, ale nic nenacházím. Vše vypadá v dobrém stavu a nijak s tím nehnu. A to jsem zkoušel postupně i ty mřížové tyče, ale také bez úspěchu.
Uplyne asi hodina, kdy Houston vypadá už ok, ale Miquu stále neslyším, že by si stěžovala, nebo pofňukávala. To není dobré. Už se měla probrat.

Za chvilku přijde imperiální voják. V armoru se zbraní po ruce, která vypadá nastavená na omráčení. Když už si dali práci nás sem dostat živé, tak nás tu asi neodprásknou jen tak. Přišel nás asi zkontrolovat a zjišťuje, že už jsme vzhůru. Houston mluví něco o předpisech a nadřízeným, ale moc tomu nevěnuji pozornost. Pak voják odejde.
O chvíli později přichází čtyři vojáci a nějaký důstojník bez armoru. Není to člověk, ale Rodian. Prohlíží si nás a odhaduje, jakoby bychom byly jen kus masa na nějakém regálu. Nevím, proč sebou tahá tolik lidí. Asi se nás bojí, nebo chce udělat jen patřičný dojem.
„Tak vidím, že už jste vzhůru. Co tedy s vámi?“ Houston se s ním chvíli dohaduje a pak od něho odchází. „Takže herce už známe, ale kdo jste vy? A co mi můžete nabídnout?“ S tím se obrací na mne a Tea.
Říkám si, že zatím vědí, že umím říct proč a mají stejně moje doklady, takže dokud se nedozvím víc, nebudu jim nic prozrazovat. Ještě by to mohli použít proti mně. Nebo nějak jinak analyzovat mé odpovědi.
Za to Teo se rozpovídá, ale asi jinak, než čekali. „Já neplatím nic, ale můžete si mne najmout.“
„Proč bych to dělal?“
„Jsem poměrně dobrý lovec a mé služby nejsou levné. Lidi si najímají mne, ne abych já platil jim.“
„Jo, jasně. Pustíme Tě, dáme Ti zbraň a Ty nás pak zastřelíš. Padlí na hlavu nejsem.“
„A co Ty?“ Otočí se na mne, ale stále jen stojím a zarytě mlčím.
Do toho se ozve Houston. „Podívejte se na ní. Stále se neprobouzí. Není jí dobře.“
Přejde tedy k její cele a podívá se dovnitř. Asi odhaduje, že to není jen hra a tak zavolá na dva vojáky. „Odveťte ji na prohlídku.“
To znamená, že budou muset otevřít mříž. Zbystřím a sleduji jejich pohyby. Než zmizí za stěnou cely, tak jsem viděl, jak šahal pravou rukou na opasek do jedné z těch kapes na boku, zvuk odklopení pouzdra a chvíli na to zarachotily klíči a mříž se otevřela. Oba dva ji popadli a odtáhli chodbou pryč.
„A na vás se přijdu podívat později. Zatím přemýšlejte, co mi můžete nabídnout.“ Že Tě nezabiju, bleskne mi hlavou, ale mlčím. Nebo alespoň až jako posledního.
Pak zbytek i s ním odchází.

Když jsou pryč, tak povídám. „Koukal jsem, odkud bral ty klíče. Z nějaké kapsy na pravo u opasku. Teo, tušíš, kde by to mohlo konkrétně být?“
„Jo, v nějaké kapse na boku.“
„A jak se otevírají? Sice chodily středem, ale kdyby se naskytla příležitost, mohli bychom mu zkusit ty klíče sebrat.“
Zbystří i Houston. Tohle ho už začalo zajímat. Je to alespoň nějaká možnost.
„Ale chodí celkem uprostřed, hodilo by se mi něco na větší dosah. Abych si ho přitáhl a mohl mu ty klíče zkusit sebrat, nebo ho rovnou trochu přidusit a pak si je vzít. Minimálně by to i maskovalo ten úmysl, že mi šlo o klíče.“ Kouknu na opasek, kde zeje jen prázdno. „Opasek mi sebrali, šmejdi.“
„A co kalhoty, nadhodí Teo.“
„To by se asi dalo, jen by se hodilo, aby to nebyly moje, protože je potřeba, aby to vypadalo celkem nenápadně a ne, že na ně něco připravujeme.“
Teo se otočí ke stěně. „Houstone.“
„Jo, mohu Ti je zapůjčit, ale také by se mi něco hodilo na toho druhého.“
A tak si Teo sundavá kombinézu, kde mu pod ní zůstávají jen spoďáry. A podává ji Houstonovi. „Mohl bych je zkusit vystrašit, aby uskočili a bili blíž. Minimálně to bude dělat rozruch.“
Když Houston dostane kombinézu, tak mi ji hodí a sám si připraví pro sebe kalhoty.
Vyptávám se ještě Tea, jak přesně se otevírá ta kapsa a zkouším si to nacvičit. Tento specifický pohyb rukou, abych pak nezaváhal, když nebude dost času.
No, asi je načase se připravit. Pomalu přeskládávám kombinézu a zasunu si ji dozadu tak, aby nebyla nápadná a přitom se dala snadno a rychle použít.

Asi po čtyřech hodinách se vrací. Jdou jen dva se stále bezvládnou Miqou. Kouknu na Tea. Je připraven. Za sebe schválně nechávám optickou mezeru od mříží a tvářím se nenápadně a hlavně neškodně, aby se nebáli spíše přiblížit k mým mřížím. Zdá se, že jak ta skrytá kombinéza tak ten postoj zabral, protože jdou spíše mojí stranou chodby, ale pořád dost daleko. No, on asi působí nevšedně i Teo, jak je skoro nahý, takže od něho něco očekávají.
Vzápětí se na ně podívá a udělá „Baf!“. Skoro tomu nevěnují pozornost. To je mělo vystrašit? To moc dobré nebylo.
Když ji dají dovnitř a zaklapnou mříž, tak to Teo zkusí ještě jednou. Teď už udělá i krok k mřížím a znovu „Baf!“. Přijde mi, že je to spíš pobavilo, než obráceně, že by je to mělo vystrašit. Postupně odchází.

Tak takhle by to nešlo, ale třeba se to příště zlepší.
O něco později se probouzí Miqua, je otřesená ale jinak vypadá v pořádku. Zasvětíme ji do plánu a tak se rozhodne přilákat pozornost vojáků zpátky a začne řvát, že chce právníka, že si tohle nemohou dovolit a podobné věci.
Je slyšet nějaké bouchnutí dveří. Možná bychom mohli zkusit něco jiného a obrátím se na Houstona. „Třeba jsou zvyklí na křik vězňů, ale zkus tam zavolat, že je jí zase špatně, nebo něco v tomto smyslu. Třeba budou pak vnímavější.“
Tak to zkouší, ale stále nic.
Chvíli postávám dál, když mne napadne ještě myšlenka a tak ji prezentuji rovnou nahlas, protože nejsem jediný, kdo ji může vyzkoušet.
„Teoreticky bychom mohli zkusit prohnout ty mříže. Mělo by stačit polít vodou kousek lana, hadru či látky a tím je svázat. Až ta voda bude zasychat, tak bude tu mříž stahovat.“
„Vidíš tu snad vodu?“ Ozve se Teo.
„Ještě to můžeme sami počůrat.“
„Ani nemysli na to, že mi počůráš kombinézu, se kterou svážeš ty tyče.“
„No dobře, tak zatím to nemusíme dělat, ale je to také možnost, kterou musíme vézt v potaz a třeba to vyjde, sic jsem to nikdy prakticky nezkoušel.“
Už se schyluje k noci a stále nikdo nejde. Jsem sice připraven, ale i tak si dopřejeme lehký spánek. Zvuk mříží a rozsvícení umělého světla by nás mělo probudit dostatečně dopředu, abychom to mohli zkusit znovu.

Ráno se probudíme a Teo je trochu prochladlý, tak mu hážu tu kombinézu zpátky. Vypadá to, že denní a noční cykl přibližně odpovídá standardu.
Ráno nás opět přijdou navštívit. Teď jde jen velitel a jeden voják bez helmy. Pod ní je Keldor. Také to není člověk. Velitel pokračuje a voják se zastaví ještě před našimi celami. Sakra, to je moc daleko, i kdyby se to Teovi povedlo. Chvilku váhám, zda to má vůbec smysl zkoušet, když to Teo zkusí. Rychle se rozhoduji, že i tak to lze zkusit, protože by mu ten voják mohl přiběhnout na pomoc a pak se mu dají sebrat klíčky. Bohužel to má nulový účinek. Teo na něj zase jen udělá „Bububu!“ s přikročením ke mřížím. Takhle ho nikdy nevystraší.
No nic, opět stejná písnička, co mu dáme za propuštění. Miqua se s ním zkouší bavit na téma, ať ji poskytne právníka. Že tohle nemůžou. Že jsou na to zákony, apod. Jakoby zákony někdy něco zmohly, ale neberu ji iluze.
Houstonovi se alespoň podaří z něho dostat, že jsou bývalá celní zpráva, která byla donucena skončit s nástupem Impéria. To alespoň vysvětluje, odkud měli to vybavení a postupy. Ne, že bych tyhle kontroly někdy zažil, ale podle reakcí ostatních to vypadalo, že probíhalo vesměs v rámci regulí a platných předpisů.
Nakonec skončí opět u Tea. „Za dva tisíce Tě můžeme pustit.“
„No tak vidíš, to si mne můžeš na měsíc najmout. Budu velkorysí a odečtu Ti ty dva tisíce a už mi za ten měsíc, kdy pro Tebe budu pracovat zaplatíš jen tisíc.“ S tím se na něho usměje.
Rodian je trochu v šoku. „Ty to asi nechápeš. Ty zaplatíš nám, aby ses odsud dostal, nebo budeš mít problém najít vůbec nějakého zaměstnavatele.“
„Jak jsem říkal. Já nikomu neplatím. Jiní si najímají mne, abych pro ně pracoval.“
Ještě chvíli se dohadují a pak odchází.

Miqua pronáší k Houstonovi. „Vidíš. To je to Tvoje Impérium.“ Ale výměna názorů je vesměs krátká zakončená Houstonovou větou. „Neboj, už mne hledají a pak nás vysvobodí.“
On si snad vážně myslí, že pro něj přiletí nějaké imperiální komando, které ho bude zachraňovat. Bude se muset probrat, že co si nezařídí sám, to nemá. A v tomto případě je to cesta na svobodu.
A teď zpátky k Teovi. „Teo, takhle by to nešlo. Takhle vás to snad neučili. Tímto způsobem nemůžeš nikoho vystrašit. Chce to trochu víc hněvu, grimasy a gest. Nejde ani tak o slova, ale o celkový postoj.Stejně to probíhá na instinktivní úrovni a ne vědomě.“
„Jo, vím, podle příruček. Ale nikdy jsem to pořádně nezkoušel.“
„Pokusím se Ti to předvést, jak by to mělo asi vypadat, tak pozorně sleduj.“
Rysy v obličeji mi stvrdnou a postupně přechází v zuřivou grimasu. Do toho se mi začínají napínat svaly po těle a na rukách, které se sevřou v pěst. Zároveň dělám několik rychlých, krátkých kroků směrem k mříži. Jako bych se rozbíhal a ignoroval tu mříž.
Teo okamžitě odskakuje na druhou stranu své cely ignorujíc fakt, že jsou mezi námi dvoje mříže a chodba, a i fakt, že na to byl vlastně upozorněn. Jediné, co v tu chvíli vnímá je mé vzezření a to křičí na každý jeho nerv v těle uteč.
Těsně u mříže se zastavím a uvolním. „Tak takhle nějak by to mělo vypadat.“
Teo vypadá, že se pomalu uklidňuje a začíná opět myslet rozumem a ne instinktivně. „Dobře, zkusím to.“
Musím uznat, že na to, jak vypadal ještě před okamžikem, se jeho hlas skoro nechvěje.
Pokouší se to napodobit, už je to lepší, ale je vidět, že je stále zaražen z předchozí události. Po chvíli se mu podaří snad nejlepší kousek. Na mne to nemá zatím žádný vliv, ale i tak. „To už vypadalo dobře a mohlo by to na ně zabrat. Jen tak dál Teo.“
Ale jako bych to tímto pokazil a Teo se vrací k předchozím pokusům.
„Houstone, zkus mu poradit, jak přivolat opět tu zuřivost, co ukázal před chvílí. Případně nějakou jinou, vnitřní, ať se někam posuneme.“
A Houston to zkouší, ale všechny momenty, které Teovi předkládá vyvolávají jiné emoce a nedaří se najít tu správnou, kterou by mohl použít. Po chvíli to necháváme, že je tak připraven, jak jen může být.

Večer se nikdo neukáže, ale slyším nějaký hluk. Někde venku napravo. Na někoho pokřikují a jakoby tam někdo bojoval. Ale nic bližšího se již nedozvíme a tak jdeme spát.

... To be continue ...

Další den pokračuje podobně. Jen je vidět na Teovi, že se občas motá z nedostatku vody. Od Miquy se ozývá občas také sten. Těžko říct, jak dlouho to vydrží. Pomalu přecházím po cele, abych se nějak zaměstnal a přitom si uvědomím, že chodím na okraji postele. Po hraně tam a zpět. No nic, když už jsem s tím začal, tak v tom pokračuji dál. Alespoň zjistím, až se mi také bude motat hlava. I když to bude trochu krkolomnější pád.
Celý den se nám nikdo nevěnuje a ostatní propadají čím dál většímu vyčerpání. Drobné známky jsou u mne také znát, ale na rozdíl od nich jsem byl zvyklý nějakou dobu nedostat najíst a ani napít. Zvlášť, když bylo zrovna sucho a nedal se ani polykat déšť. Naštěstí tyto časy jsou už dávno za mnou a můj osud není ovlivňován rozmary jiných. I když, v této chvíli by to tak mohlo vypadat. S tím se musí něco udělat.
Zkouším povzbudit Tea, ale nevypadá, že by na to měl náladu. Večer konečně dorazí a Teo je tak vyčerpaný, že ten pokus o zastrašení ani nestojí za řeč.
Rodian se chytne s Houstonem a nakonec to nevydrží a přizve dva strážné, aby ho odvedli pro pobavení. Nechce jít dobrovolně a tak ho posílají po pár ranách do bezvědomí. Neumějí to ani udělat ručně. Musí po něm střílet skrze mříže. Amatéři.
Poté odemykají jeho celu. Sleduji, odkud berou klíče, ať si to zpřesním. Pak ho odnáší pryč.
Rodian se podívá ještě po nás. Sice z nás nic nedostane, ale náš zubožený stav mu připomene, že mrtví mu budeme ještě méně k užitku, tak předtím, než odejde řekne. „Dejte jim vodu.“
Chvíli na to se vrací jeden strážný a přes mříže nám hází plastové lahve s vodou. Teo a ani Miqua neváhají a hltavě pijí. Pak se včas zarazí a dopíjí s rozvahou.
Já ji také načnu, ale jen svlažím rty a dám si pár loků na zahnání nejakutnější potřeby. Zbytek se chystám použít jinak. Je potřeba zkoušet víc možností. Ale musím počkat, až donesou zpátky Houstona. Pak budu mít celou noc.
Po osvěžení mi Teo povídá, abych to příště zkusil já. To vystrašení. Váhavě souhlasím. Nechce se mi rozbíjet to krytí, že jsem neškodný, ale Teo nevypadá, že by se mu to dařilo, tak třeba něco zvládne v ručním souboji, nebo je dobrý kapsář. No uvidíme.
Každopádně venku slyším opět povyk. Spoustu urážek a halekání. Že by tam byl Houston? No, moc dlouho to netrvá a je slyšet bučení a zklamání. Chvíli na to je ticho a přivádí Houstona opět v bezvědomí. Celý zaprášený, jakoby se válel po zemi, v prachu a písku.
Když odchází, tak se rozhodnu ještě chvíli počkat, ale nikdo se nevrací, takže sundavám kalhoty a poliju je vodou. Vzápětí je obtočím okolo tyčí a pořádně zkroutím a utáhnu. Jak nejvíc to jde. Potom si sundavám i triko a proces opakuji u sousedních tyčí.
Tak hotovo. Snad mezi nimi vznikne dostatečný prostor. Postupně ulehám a snažím se vyspat.
Byla to náročná noc a já jsem čím dál víc žíznivý a trochu prochladlý. Jdu prozkoumat mříže, než se stráž vrátí. Sice nechodí ráno, alespoň v poslední době, ale riskovat to nebudu. Mříže se posunuli, ale pořád není mezi nimi dostatečný prostor na protáhnutí. Ale vypadá to, že by to mohlo zabrat.
Zkusím sundat oblečení a mám s tím problém. Vycákám na to posledních pár kapek vody a pomaloučku se mi to podaří povolit, aniž bych to zničil. Trochu pomačkané, ale co se dá dělat. Obleču si ho. Mříže se mezitím vrátili na původní místa. No co se dá dělat. Další pokus později. Chci se zahřát a tak rázuji opět po cele a přistihnu se, že zase po hraně postele. Sic se motám o poznání víc, tak stále nepadám. To je dobré znamení. Tak špatně na tom tedy asi nejsem.
Večer se situace zhoršuje, když k nám dorazí strážný. Teo ho zkusí vystrašit, ale nepovede se mu to. Rozdává nám vodu, takže se nechystám něco zkoušet, než ji dorozdá. Kdyby to nevyšlo, ať nám alespoň zbude ta. Při cestě zpátky to zkusím. Vrhnu se z postele, ale špatně došlápnu a spíš se na mříž zhroutím, než abych někoho zastrašil. Snažím se to zahrát na to, jak jsem vyčerpaný a žíznivý. Nedělá mi to moc velké problémy. To bude asi tím, že je to pravda.
Natahuji k němu ruce a snažím se došáhnout na další vodu, přitom mi trochu povyjedou smyslové receptory z tváří. Jenom o kousek, ale je vidět, že Teo i Houston. Takže to neprošlo, že by to zůstalo nezpozorováno. No uvidíme, zda se budou vyptávat. Rychle se stahuji a zakrývám je. Strážný mezitím odchází. Asi jsem na tom hůř, než jsem myslel a dnešní pokus při odříkávání vody vynechávám a pořádně si dopřeju. Hned se mi vrací barva a síla. Teo si mne trochu dobírá za ten pokus na vystrašení, ale pořád to vypadalo lépe, než ty jeho, když byl při síle a neměl problémy s koordinací, jako jsem měl teď já.
Houston si připravuje prázdné zmačkané lahve do boty, aby ho mohl pořádně praštit, ale já je dávám Teovi, aby je zkusil na něho hodit. Třeba to vyjde. Každopádně nemusíme dlouho čekat a stráž přichází už ráno. Postupně se podívá a když se nic neděje, tak hází láhev.
Díváme se na sebe s Teem, který drží za zády ty zmačkané lahve, ale ani jeden se k ničemu evidentně nemáme. No, já s tím rozhodně nezačnu, než vodu budou mít všichni.
Když se vrací, tak jsem připravený vyrazit, pokud dojde do poloviny cesty mezi celami a Teo nic neudělá, když se náhle rozeběhne a s křikem hodí po strážném prázdnou láhev. Ta se neškodně odrazí od jeho zbroje, ale než si to uvědomí, tak zafungují instinkty vytvořit si větší prostor a připravit se na krytí. Víc nepotřebuji a hbitě přiskakuji k mříži, zbývající kus ho dosáhnu a pevně ho chytím jednou rukou pod krkem, kterou opřu o druhou, co mu tlačí na hlavu. Je slyšet, jak začne sípat a jak mu stlačuji krční tepny. Pokouší se mi sápat po ruce, která ho drží, ale je to marné. Napínám na ní veškeré svaly, takže bezezbytku vyplňuji prostor mezi jeho hlavou a tělem. Jeho hlavou se málem začnou roztahovat mříže, jak ji násilně svírám a neponechávám tento jediný pokus náhodě. Nemá, jak mne zachytit a za pár desítek vteřin se poroučí bezvládně k zemi. Ještě trochu ho přidusím, ať mám jistotu, kdyby to jen hrál a pak ho pouštím a sahám mu pro klíče. Vzápětí mu sundavám zbraň a hážu ji Teovi. „Hlídej.“
Obratně ji zachytí, přetočí, automaticky zkontroluje zásobník a namíří směrem do chodby s krytím na strážného. S puškami to evidentně umí. Rozhodně líp, než někoho vystrašit, ale třeba to bylo tím, že je beze zbroje.
Rychle odemykám mříž a beru to systematicky. Dveře na konci chodby jsou zamčené, to je dobře, máme čas. Odemknu Teovi. „Rychle se obleč.Asi jsi se na zbroj již těšil, ne?“ Neváhá ani na okamžik a souká se do ní.
Následně odemykám Miquu. Vypadá v pořádku. Nakonec Houstona. Teo se mezitím dopřevlékne. Bohužel nic dalšího nenajde, ale i tak jsme připraveni. Chybí sice helma, ale co se dá dělat. Budeme to muset vzít holt silou. Teo se připraví u dveří, já za ním, pak Houston a nakonec Miqua. Rychle rozráží dveře a přebíhá k protějším, které zablokuje vlastním tělem. Do toho se přetáčí a střílí omračující výstřel někam do místnosti. V tu chvíli tam vlítnu taky. Na pravo je pult, který hbitě oběhnu a chytnu strážného pod krkem. Nestačí ani hlesnout a pomalu se poroučí k zemi. Do toho si všimnu, že přišel i Houston, ale vidí, že je vše vyřešené.
Jsou tu i obě helmy. Houston se dere k druhé zbroji a převléká se.
S Teem jdeme prohlédnout protější dveře. Je to sklad, ale naše věci tu nejsou. Je tu spousta balení vody, jídla a nějaké základní léky a obvazy na ošetření případných zranění. Miqua se dívá po datapadu na stole a já si rozbaluji jeden balíček s jídlem, ať se alespoň posilním, kdyby nás tam opět zavřeli. Miqua i Teo jednají podobně, Houston se po chvíli přidá.
Každopádně mi to připomíná jednu věc. Beru klíče, balíček jídla, vodu a nějaké další maličkosti a vracím se zpět. Chvíli hledám, kam bych je schoval a pak některé použiji na zapření v záchodové díře v mé cele a ostatní naskládám na to. Pokud nás zavřou, alespoň bude nějaká železná rezerva k dispozici. Ne, že bych nevěřil tomu, že utečeme, ale je lepší mít i náhradní plán. Pak se vracím pro druhého strážného a zamykám ho do samostatné cely. Toho prvního také dotáhnu do cely a zamknu ji. Kdyby se probrali předčasně, tak ať to nemají tak jednoduché.

Všichni jsme připraveni. Dokonce máme komlink. Shodneme se, aby Houston s Teem šli na průzkum a my s Miqou mezitím počkáme. Je to poměrně logické, když už jsme je nechali navléknout do těch zbrojí. Houston se chystal vzít jediný komlink sebou, ale řekl jsem mu, ať ho nechá tady a přenastaví. Když najdou druhý, alespoň nám budou moci dát zprávu. Souhlasí a chvíli ho šteluje, aby nefungoval jen jako vysílačka, jak byl aktuálně nastaven.
S tím se chystají vyrazit. Ještě se dohodnu s Teem, ať mi dá signál, že je čistý vzduch, abych si udělal obrázek o nejbližším okolí okolo dveří.
Otevře dveře a bez zaražení vyjde ven. Chci nakouknout, když mne zatlačí zpět Houstonova ruka. Projde ven a pak mávne. A jo vlastně, signál. Sic od Tea to nevypadalo, že by tam něco bylo, tak jsem asi měl spíš počkat. Každopádně teď rychle nakouknu. Je vidět kus protější dvoupatrové budovy s otevřenými dveřmi. Napravo ten kopec a nalevo roh budovy, za kterém je v vidět jakési kolbiště a za ním vydlážděná velká plocha. Víc nalevo nevidím, protože výhledu mi brání otevřené dveře, které Houston začne zavírat.
Dobře, tak se připravíme, kdyby přišli nezvaní hosti. Miqua si odšroubovala nohu od židle a postavila se za skříňku ve strážní budce, já se schoval za otevřenými dveřmi do skladu.

Čekáme, ale stále se nic neděje. Až se náhle začnou otevírat dveře a někdo vchází. Je ve zbroji. Sakra, jsou to oni, nebo ne? Chvíli váhám, ale všímá si Miquy a vypadá naprosto v pohodě, tak se také uklidním. Pak vstoupí i druhý a zavřou dveře. Přitáhli nějaké nářadí.
Chci si domluvit signál na příště, ale každý můj pokus odbude Teo, nebo Houston, že je to standardní pohyb, který by ti vojáci mohli udělat. Nakonec se shodneme tedy na jakémsi ťuknutí do hlavy.
Potřebujeme informace, tak bereme jakési povzbudivé látky na probrání jednoho strážného. Teo mezitím hlídá. Uvnitř cely, když se začne probouzet, se Houston otáže, kdo ho vyslechne. Ani na chvilku neváhám a rovnou přikračuji ke strážnému. Mám stále ještě vztek za tu bezmoc, když jsem byl zavřený v cele a sic nám pak nosil vodu, nehodlám, aby mu to prošlo jen tak.
Chytnu ho jednou rukou a přimáčknu ke zdi. Bez té zbroji není zase tak těžký. Z tváře mi sálá vztek a sic zkouší zpočátku vyhýbavé odpovědi, tak po pár políčkách a pohledu do mých očí začne zpívat. Ano, není to zrovna jemný způsob, ale bývá celkem efektivní.
Dozvídáme se o nedalekém šrotišti nepoužitých lodí a věcí, kde nikdo nehlídá. Na základně je jich asi dvacet. Ověřuji si jména i proti datapadu, co jsme našli. Zatím to nevypadá, že by lhal. Velitel odletěl na fregatě a vrátí se asi za týden. Kde jsou naše věci nevědí a co je s Boní, Houstonova otázka, ne moje, také neví. Dovídáme se i o rozložení místností v protější budově, kde by se měl nacházet zbytek a o vysílači na kopci, který používají ke komunikaci s lodí.
Ještě si upřesníme pár detailů a pak ho znovu uspím.

Chceme si prohlédnout okolí, tak se Teo nabídne, ale Houston ho zarazí, že ve skrývání není moc dobrý. Asi si vzpomněl na Codru-jí planetu, takže se jde sám podívat ven a Miqua mezitím řeže mříž v poslední cele, abychom mohli projít vzniklým otvorem v okně.
Po chvíli se vrátí, že v dálce viděl loď. Postupně se domlouváme, že zkusíme sejmout jednoho chlapíka, co hlídá protější budovu. Houston si není jistý, zda se zvládnu připlížit a tak si stoupne do boční cely a zda si mne všimne. Ach ti malověrní. Ale bude jednodušší ukázka, než se tu hádat. Pomalu se připlížím za něj. „Tak co, kdy už začneš, nemáme na to celou věčnost!“ Načež mu plácnu rukou na rameno. „Aha, ty už jsi tady. No to by teda šlo, nevšiml jsem si Tě.“
Houston ho tedy zaměstná, já se připlížím zezadu a zkusím ho sejmout. Teo nás bude zpoza rohu krýt. Pak vnikneme dovnitř, já půjdu nahoru po spících a Teo s Houstonem se ozbrojí ve zbrojnici a s omračujícími granáty vniknou do hlavní místnosti. Pokud se něco pokazí, tak mizíme hned k lodi a zkusíme se dostat pryč s tím, že nám Teo ještě chvíli poskytne krycí palbu, než také vyrazí.
Pak Tea napadne, že bychom mohli namluvit ještě zprávu na ten vysílač. Jako že opravdu imperiálové přiletěli pro Houstona a oni jsou pod pozemním útokem. Začnou tedy na tom s Miqou pracovat, aby připravili vše potřebné. Teo jim tam sekunduje s dalšími hlasy a já nemám pořádně, co dělat, takže si z nářadí beru nějaké drátky, které si schovám pod oblečení a jeden, co si schovám do svého úkrytu v cele. Lepší být připraven, než litovat.
V tom se podívám na strážného naproti. Je pravda, že nějakou dobu to ještě vydržím, ale už mi jednou samovolně vyjeli a nechci riskovat, že nebudu mít možnost si obstarat živiny někde jinde a mohl bych tak ohrozit je. Zvlášť, pokud nás šoupnou zpátky, tak by to bylo hodně na hraně. Přicházím tedy k němu, vytáhnu své receptory a probodnu mu žíly na krku a sytím se. Je to omamný pocit. Již dlouho jsem neměl živiny z humanoida, ale i v takové situaci se dovedu ovládnout a včas zarazit, abych ho nezbavil všech látek. Bude sice nějakou dobu dezorientován a nebude moc dobře, ale přežije a za měsíc bude opět v pohodě.
Radši mu obvazuji krk obvazem, ať zakryji tyto stopy a pak ho umisťuji pod postel, aby nebyl tak na očích. Zamykám celu a vracím se zpět. Moc nepokročili. Po chvíli Houston navrhne, ať vyslechneme i toho Keldora. Tak vyrážíme zpět s Teem. V jeho cele zopakujeme výslech. Stále mi nedělá problém vypadat zuřivě a zvlášť teď, když jsem chvíli po napití. Ověříme si v podstatě stejné informace, ale jistota neuškodila.
Pak ho dávám pod postel. Teo se podivuje, co dělám. „Pokud je na první pohled nenajdou nikde ve vězení, budou si myslet, že nám pomohli v útěku a to nám může poskytnout další čas.“ Pak se společně vracíme zpět a jsme připraveni vyrazit.
30.7.2017 06:58 - Hunter
Mam v tom svem hromadu chyb a dve, tri veci je treba i slohove upravit. Ale z mobilu se mi nechce :-)
Pripominam tuhle stredu vecer u Tonika a pak hrani v sobotu nejspis zase u Tonika :-)
30.7.2017 07:10 - tony
jestli to vyjde což zjistím v úterý tak bude sobota volná takže u Lukáše
1.8.2017 11:44 - Bleška
Ve středu s tím počítám, se sobotou taky :).
2.8.2017 12:35 - Hunter
Nejsem si jisty, jestli jsme se shodli dneska na presnem case. Pocitam, ze to bude po seste a navrhovali jsme puvodne na sedmou, jestli se nepletu... OK i za vas?
2.8.2017 12:59 - Leese Dailen
Ja dorazim kolem te 19h k Tonikovi do prace. Tonik tam bude nasazen od 18h. Vic se nedohadovalo. Vzhledem k tomu, ze je to ve skole, tak by se asi zadne velke popijeni dit nemelo, takze klasicky krupky/nealko party :-)
2.8.2017 15:18 - Hunter
Tak na tu sedmou - v pul desate odjizdim smer hlavni nadrazi a pote Kutna Hora :-)
2.8.2017 16:00 - Bleška
Tak já tam budu už dřív, Toník tam bude :).

Škola neškola, myslím, že s jednou až dvěma plechovkama piva neshořím ;).
2.8.2017 16:52 - tony
neboj neschoříš *schovává sirky za záda*
2.8.2017 23:10 - Hunter
Dik vsem za dnesni povidani. Za me to bylo fajn. Jsem zvedavy, co jste pak probirali dal, takze bude-li mit nekdo chut to shrnkut... :-)
V sobotu pujdu na Pho Bo do restaurace na rohu krizovatky u zastavky Albertov cestou od Vytone. Kdybyste mel nekdo chut se pridat, pocitam, ze tam dorazim cca v 12:20.
3.8.2017 09:25 - Leese Dailen
Take diky vsem, podle vseho to byl velmi dobry napad a i diky predavani slova se myslim podarilo uvolnit vicero zadrhelu a "odpad" zacal znovu odtekat :-)
V zasade jsme se po tvem odchodu tocili stale okolo stejnych temat a pomerne kratce pote jsme odchazeli take.
Zaverem jen zaznelo, ze se v blizke dobe zacnou dit udalosti, ktere vas vice vtahnou do deje .-)
3.8.2017 10:32 - Bleška
Leese Dailen píše:
Zaverem jen zaznelo, ze se v blizke dobe zacnou dit udalosti, ktere vas vice vtahnou do deje .-)
Run for your life!!
3.8.2017 13:28 - Bleška
Já se přiznám, že mi v hlavě pořád leží ta snaha vypsat kapacitu nosičů. Naše postavy snad vědí, co se na co vejde, takže za mě by bylo naprosto v pořádku říct, že když budeme chtít něco stahovat, tak si snad na to přinesem adekvátní nosič, případně dva. Pořád nevidím důvod to nějak specifikovat. K čemu to bude? Nosiče jsou tak malé, že si je nacpu do náprsní kapsy a fakt mě netíží...
3.8.2017 15:13 - Leese Dailen
Na clanek mi to prijde malo, tak primo do diskuze, aspon to pujde doplnit/upravit...

Mandalore

Jedná se o pátou planetu v systému Mandalore. Soustava se nachází v Outer Rim nedaleko obchodní trasy Hydian Way. Má dva měsíce, první Concordia, která je obyvatelná obsahuje stejně jako Mandalor vzácnou rudu Beskar nebo-li také Mandalorianskou ocel, která odolává lightsaberům.
Na Mandaloru jsou dvě důležitá města – Keldabe, původní hlavní město na divoce zarostlém severu, kde je také sídlo MandalMotors a Sundari – nynější hlavní město uprostřed pouště kryté kopulí.

Kolem roku 32BBY přebírá vládu nad Mandalorem vévodkyně Satine Kryze a vládne až do roku 20BBY, kdy umírá při útoku Death Watch. Následně přebírá vládu premiér Almec, ale záhy jí ztácí po útoku Dulabů. Ti okupují Mandalor do konce Klonových válek 19BBY, kdy nad dulabským kmenem přebírá vládu Dex. Ten je následně jmenován Mandalorem Ochráncem (the Protector) a sjednocuje frakce na Mandaloru (Death Watch, New Mandalorians, Adra) pod záštitu Ochránců mandaloru (Mandalorian Protectors). Po vzniku Impéria ale sám odstupuje a předává vládu Fenn Shysovi, novému lordu Mandaloru, kterého většina mandalorianů bere za zástupce Mandalora. Imperium dosazuje nového Moffa Gara Saxona o kterém se říká, že se zaprodal Impériu za pozici srovnatelnou s Mandalorem, kterou nedokázal získat. Impérium v Sundari zakládá svou vojenskou akademii, která s nevelkou úspěšností třídí mandalorianské adepty vhodné ke službě Impériu.
3.8.2017 15:41 - Bleška
Bleška píše:
Má dva měsíce, první Concordia,
Když uvádíš dva měsíce, tak by to asi chtělo vypsat oba dva nebo změnit popis. Např. Ten významější z dvou... A je to Concordia Dawn myslím :).

Leese Dailen píše:
vzácnou rudu Beskar nebo také Mandalorianskou ocel,
na mě to vyznívá jako dvě různé rudy, ne jedna a ta samá, což je (aspoň, co vím), takže spíš: vzácnou rudu Beskar, nebo-li Mandalorianská ocel, která...

Jinak se mi to líbí :)
3.8.2017 15:45 - Leese Dailen
Concord Dawn je jina planeta pobliz, druhy mesic jsem nikde nenasel jmenovany, novy canon jej vubec nezminuje. Me se trochu hodil k pripadnemu pouziti jako to, kde jsme byli v tom prvnim testu.

Beskar je skutecne to same, opravim.
3.8.2017 16:18 - Bleška
Za Concordiu pardon :). Jinak je to tedy otázka stylistiky - když začneš první, má následovat druhý, třetí, atd... Můžeš napsat "Kolem planety obíhají dvě měsíce, z nichž ten obyvatelný se jmenuje Concordia". A jsi z obliga :)
3.8.2017 17:04 - Hunter
Lol, Andy, the style nazi :-D
3.8.2017 21:16 - Bleška
Pořádek musí být :D. Ale vtipný je, že tam mám sama chyby... Ale jak jsem se rozohnila... :D.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.075264930725098 secREMOTE_IP: 54.89.70.161