Minulá hra byla dost náročná na mluvené slovo a přesné vyznění... Takže se předem omlouvám za zcela jistě nepřesný přepis :-)
Stavové kontrolky hlásí vše v zeleném. Jediná oranžová pomrkává u třetí levé manévrovací trysky, která se stará o náklon. Víceméně tedy všechno v pořádku. Ukazatale paliva jsou na 88%, ostatní zásoby vzduchu a provozních tekutin na maxu. Zkušebně nahazuju jeden motor po druhém, abych je zahřál a připravil na případný maximální výkon.
Poté vyhlédnu z lodi ven. Miqua je stále ještě v bedně, hlídka trooperů už odešla a já bych se tu už dlouho neměl zdržovat. Čekám ale na signál. Do okna odvráceného od kontrolní veže zasvítí drobný laserový paprsek. Zabliká smluvený kód. Jsou připraveni. Bliknu jim zpátky a zavolám na věž. Vyměním si pár formalit s kontrolorem a zároveň požádám, jestli bych mohl promluvit k mužům ve službě. Dovolí mi to a přepne mě na jejich interní komlink. Žvatlám něco o vrcholné spokojenosti, o odvaze vykonávat svůj díl práce a jak služba znamená lepší budoucnost pro nás pro všechny. Poslouchají a dívají se na můj obraz na svých obrazovkách. Nikdo si tak nevšimne dvou stínů, které přeběhnou přistávací plochu a vyběhnou po rampě mé lodi nahoru. Otevření dveří, zavření a můžeme letět. Rozsvítím poziční světla, do kamery zasalutuji a končím hovor. Kontrolor mě nadšeným hlasem navádí na odletový koridor. Startujeme a necháváme bujnou vegetaci planety Codru-ji za sebou.
Po opuštění atmosféry předávám řízení B0N1e a jdu se podívat na pasažéry. Nejdříve Miqua. Nabídnu ji sprchu a občerstvení a chvíli si s ní povídám. Chce se mi podívat na loď a nějak se odvděčit. Říkám, že to počká, nejdřív tu koupel. Bonie řeknu, aby tam dala autopilota a na tu půl hodinu, než budeme v bezpečné vzdálenosti ji pověřuji úpravou mého pyžama pro Miquinu drobnou postavu.
Teprve pak scházím k plošině do podpalubí. Stále je bezpečně zamčená. V kuchyňce vezmu od droidího barmana P0D3-J připravené welcome drinky a spustím rampu. Dole na mě čekají dvě tváře bounty hunterů. Usměju se na ně, podám jim pití a říkám, pojďte se mnou. Ten nepříjemný, Leris, chce vidět Miquu. Říkám, že to nejde, že se sprchuje, ale že jí vyřídím, že by jí rád viděl, až vyleze. Zatím je vedu k jejich pokojům. Jsou to ty dva v podpalubí kousek od strojovny. Ukážu jim je s tím, že je požádám, aby se mi po lodi nepotulovali a že je ráno zvu na snídani nahoru. Teo vypadá, že chápe, ale Lerisovi se to nelíbí. Připomenu mu, že pokud Miqua bude chtít, může si s ním jít promluvit, ale že jí musí nechat prostor se rozhodnout. Jinak se může stát, že ho už nikdy nebude chtít vidět. Z jeho obličeje se moc vyčíst nedá, ale zdá se, nechce riskovat ztrátu možnosti být s ní. Popřeju jim oběma dobrou noc a vracím se nahoru. Za sebou zase rampu zamknu a nastavím alarm. Akorát, abych viděl Miquu, jak v mém pyžamu vchází do salónku. Vypadá tak křehce a mladě. Dole jsem si neuvědomil, jak moc mladá vlastně je.
Povídáme si dál. Ukazuje mi fotku své maminky. Je v krásných večerních šatech a působí také mladě. V kolika Miquu měla se nedozvím. Překvapeně ani Miqua neví, jak se jmenuje. Její táta jí nic neřekl. Chvíli se bavíme dál a probíráme možnosti. Nabízím jí, že bychom se mohli zastavit u jednoho moffa. Je nechutně zkorumpovaný a navíc se vyžívá v zabíjení lidí pro zábavu. Říká tomu "Lovení škodné"! Z poslední návštěvy u něj jsem měl polízanici. Toho Neimodiana uštval a zatřelil on, ale když to ten reportér natočil a pustil na Holonet, přiřkli tu vraždu mě. COMPNOR to sice zahladil, dokonce to vypadalo, že je to potěšilo, ale i tak mi to dali sežrat. Že je sice prima, že se bavím, ale měl bych už vědět, jakými aktivitami nemám kompromitovat moffy. To kvůli němu jsem si pořídil do obleku ta nahrávací zařízení. Přiště budu moci dokázat, že za to nemůžu...
No, tak k němu bychom se mohli podívat. V jeho archivech jsou natočené desítky takových lovů. Dokonce má i trofeje ve své speciální místnosti v jeho paláci! Trofeje lidí! Myslících tvorů! Otřesu se. Ten reportér, co si na mě smlsnul sice už nepracuje, zřejmě ho vyhodili, ale určitě najdu vhodný způsob, jak to pustit ven. A jen, jak to velkomoffové, nebo možná nějaký senátor uvidí, tak ho odstraní a nahradí někým rozumným. Ano, to je dobrý plán. Možná, že když to správně podám, uvidí to i samotný Imperátor! A ten zjednat nápravu dokáže, protože tohle není nějaká prohnilá republika, kde by kvůli takzvané demokracii lidé mohli hromadit moc a nemuseli být odpovědní lidem. Nene, Imperátor jasně nastolil řád a vymítil takovéhle jednání a určitě ho nebude trpět. Jen co se o něm dozví... No a při přístupu do databáze moffa se budeme moct porozhlédnout i po tom, proč Miquu hledají a také po té její mamince. Plácneme si, dáme rychlou pozdní večeři a jdeme spát. Nemohl jsem si nevšimnou, jak vybrané má Miqua stolování. Jak nějaká princezna...
Je ráno. Moc jsem toho nenaspal, dost jsem se v posteli převaloval a přemýšlel. A taky jsem byl nervózní. Sice jsem B0N1 nechal zapnutou, aby monitorovala situaci a upozornila mě, kdyby se snažil Leris něco podniknout, ale to riziko a ta nedůvěra mě držela vzhůru. Heh, sám sobě bych lhát neměl. Taky se mi hlavou honil celý můj život a co to vlastně dělám. Vždyť pomáhám uprchlé zajatkyni! Zrádce! Jsem zrádce Impéria, všeho, v co věřím! Osprchuju se, obleču a mrknu na hodinky. Je hodina do snídaně. Jdu si zaběhat na pás a zacvičit. Moc mi to ale nejde, ať už tím, že jsem unavený, nebo znechucený tím, co dělám. Po půl hodině slezu z pásu a vyrazím dolů. Promluvit si s Teem.
Naštěstí je už vzhůru. Nevím, jestli jsem za ním přišel kvůli němu, nebo kvůli sobě. Ptám se ho znovu na to, co ho vedlo k tomu rozhodnutí přestat být bounty hunterem. Je to tím, že naháněl lidi. Je stopař, ale podle všeho ho zneužívali v nečem, co strašně připomíná lov na škodnou. A ten moff? Sakra, ten stejný parchant?! V hlavě mi to sepne. Tohle není náhoda, tohle je potvrzení. To co dělám je správné. Pro lepší Imperium musí pracovat každý a tohle je způsob, jak ho lepší udělat. Odstranit toho moffa a předat ho spravedlnosti. Tohle přeci není nějaká anarchie, kde si může každý dělat co chce! Jestli tu zprávu pustím na Holonet, tak to bude ostuda a... Mohl bych jí poslat jen na velkomoffy. Nebo ostatním moffům! Však oni se už o to interně postarají a nebude z toho skandál! A přitom systém bude fungovat! Mám radost. Vnitřně si oddechnu a je to, jako kdyby ze mě spadla tíha.Teovi říkám, že mě jeho síla ke změně inspirovala a ptám se ho, jestli by mi mohl pomoci toho moffa kompromitovat. Souhlasí. S lehkým srdcem jdu na snídani. Miqua už je vzhůru a popíjí kakao. Ptá se mě na sny. Dneska jsem žádný neměl. Pak se mě ptá na spirituální sny. Takový jsem kdysi měl, ale mělo to co dělat s tím kořením, co donesla Adél. To jí ale radši neříkám a jen poslouchám. Přý se týká toho Lerise. Jo, to chápu, je tak divný, že bych z něj noční můry měl i já. Něco mi na něm strašně nesedí. Nedokážu na to ukázat prstem, ale je to jak kdyby se na mě díval hladový Jaggalor. No tak Miquě se o něm zdálo něco důležitého a chce ho vidět. Skoro mi spadne čelist. Cože? Ona se s ním chce kamarádit? No a pak mě informuje, že opravila tu manévrovací trysku, co táhla blbě. Vše v zeleném. Taky prohodí, že netuší, kdo mi dělá údržbu, ale je to mizérie. Po očku kouknu na Bonie, která připravuje spolu s Podej snídani. Nevypadá, že by jí to vadilo a dál tím svým medovým hlasem švitoří s nemluvným Podej.
Je čas snídaně a připojují se i dva zbylí hosté. Na stole máme spousu dobrot. Bonie se rozhodla vytáhnout slušnou část lepších věcí. Vždycky říká, že dobré jídlo dělá dobré přátele. S láskou sleduji, jak rozdává porce, dolévá oblíbené nápoje a dokonce si najde chvilku, aby mě pohladila po zádech, když jde kolem. Usmívám se a vracím se k debatě. Leris právě povídá, že má o Miquu zvláštní zájem. Ta mu briskně odvětí, že jí říkal, že je přeci na něj moc mladá! Ušklíbnu se, tolik k tomu, že by mu to dělala snažší. Leris se kroutí, ale je překvapivě sdílný. Povídá o tom, že když se Miqui dotkne, přináší mu to klid. Jinak prý klidný není, cítí jakýsi tlak, který upravuje, jak jedná. Nesměřuje ho, jenom místo klidných řešení volí ta horší. Tak to nechápu. Asi je na ní nějak fixovaný, nebo co. A pak se jí dokonce omluví! Třikrát! Skoro mi vypadne banthí šunka z pusy a snažím se nezakuckat. Cože? Co se sakra stalo? Najednou se chová jako člověk s duší? No fíha! Pozměňuju si na něj názor. Stále netuším, co od něj mám čekat, co sakra chce s Miquou, ale ten pocit toho strachu, té nejasné obavy se vytratil. Snídani končíme plánem, že se zastavíme na Quermiu, obchodní křižovatce, kde chceme získat další informace a ideálně legálně najmout ostatní, abychom mohli cestovat společně. Když vstávám, abych šel do kokpitu naplánovat novou trasu, usmívám se. Že by opravdu dobrá snídaně dělala přátele?