Hráno v upraveném AD&D Ebon edition s prvky z D20 Modern.

1. hra

Intro

Pět mladých mužů stejného věku se probudilo prakticky v jeden okamžik. Každý z nich ležel nahý, ponořený v obrovské vaně s vojenským regeneračním gelem, připoután k hydraulickému posilovacímu stroji. Jen co si vyrvali z krku dýchací trubici, vytáhli hadice a hadičky z dalších otvorů, odpojili všechny elektrody, tak se zmateně rozhlédli.

Ve spoře osvětlené, vykachličkované místnosti velmi podobné pitevně, bylo minimum vybavení. V každé vaně byl vestavěný posilovací stroj a připojen lékařský monitor životních funkcí, který nyní varovně blikal.

Všemu dominoval velký monitor u přístrojů a na konzoli přichycený notebook. Původní program byl potlačen v jasu a přes něj běžel rozostřený záznam z nějaké webové kamery. Skřehotavý hlas se náramně bavil.

"Já vím, že mě slyšíte, lamy. Já totiž vím, že jsem tenhle program prolomil chvíli po vzniku a správně upravil. Chtěl jsem Vás naučit něco nového a hlavně jsem nechtěl, aby jste prošli finální implantací. Vy jste totiž, holánci, produktem projektu EDEN a ten je fakt hnusný. Myslím, že by jste si dobrovolně nepřáli, stát se jeho finální produktem."

Smyčka běžela ještě asi třikrát a pak zmizela. Ticho vyplňovalo občasné šplechtnutí skapávajícího gelu na podlahu. Všichni na sebe nevěřícně zírali, jediné co na nich bylo zajímavé byl velký dvourozměrný čárových kód, který měl každý vytetotvaný mezi lopatkami.

Tak se v tunelech Metra probralo pět mužů.

Luboš talentovaný na počítače vymámil ze systému řadu zajímavých informací. Celý systém je izolovaný a měl běžet ještě rok. Mají implantované vzpomínky cizích lidí a původně je počítačový systém učil dovednosit a vedl je ke klidnému života. Jenže hacker program změnil a nové školící programy byli veskrze militantní.

Franta se věnoval baletu na konzervatoři a nyní je nervózní, že by měl mlátit a zabíjet lidi. Je z něj specialista na boj beze zbraně a vůbec voják nejtvrdšího zrna.

Luboš byl aranžér květin a nyní je počítačovým specialistou.

Milan se živil jako průměrný zaměstnanec personální agentury Bright HR se sídlem na Pankráci. V době krize a krachu agentury, hleda jistotu a nastoupil do české armády též jako personalista. Jenže hacker z něj udělal vojáka, specialistu na mechaniku, stroje a ladění zbraní.

Miloš byl spokojeným kuchařem ve školní jídelně, ale nyní je vojákem specialistou na ženijní práce a chemii.

Jen Pepa byl lapiduchem celou dobu, i když dostal nyní něco z průzkumu.

Mladíci pobrali z vybavení vše, co by se dalo použít, moc toho nebylo. Pajcr, kladivo a šroubovák si rozdělili jako zbraně. Jen Luboš byl celkem spokojený z drobného nářadí a notebooku. Jako oblečení našli v bývalé šatně světle zelené lékařské převlečníky a gumové pantofle, ale i to bylo lepší než nic. Do několika starých PETek nabrali gel z van a vyrazili do spleti chodeb.
Mnoho hodin se zpola zavalenými chodbami a všudypřítomnými loužemi probíjeli na hlavní trasu metra. Po kolejích dorazili na stanici metra. Kdysi se jmenovala Vysočanská. Nyní celý perón zaplňovalo cikánské stanové městečko. Stanici naplňoval smrad lidských výměšků a nemytých těl. Skupinka budila ihned pozornost a byla předvedena před cikánského barona, který stanici šéfoval. Jednání osvětlovala maličkatá žárovka, kterou živilo dynamo poháněné vyzáblým psem ťapajícím v obruči. Po několika dárcích od mladíků bylo vyjednávání vcelku rozumné a skupince byl umožněn průchod na povrch. Cesta nebyla nijak snadná. Cikáni rozebrali celé eskalátory a tak šplhali jen po zbytcích konstrukce po stranách tunelu.

Na povrchu je uvítala zamračená obloha a pustá rozpadlá zástavba. Na první pohled bylo vidět, že cikáni vyrabovali vše, co se dalo nějak využít. Ani kousek obnažené armatury nezůstal. Pomalu sestupovali po bývalé hlavní silnici. V dálce vpravo viděli obrovskou kruhovou stavbu s částečně prolomenou střechou. Míjeli skupinky nuzných lidí, kteří stále přehrabávali trosky. Tyto setkání byli vždy nervózní a plné obezřetných a výhružných pohledů. Nikdo se nechtěl dělit ani o ruiny.

Na velké křižovatce zabočili vlevo a nyní postupovali ven z města. Kdysi tu byli koleje, ale nyní jsou vytrhané. Po další hodině se přiblížili k zachovalé budově, která byla ještě dodatečně opevněna. Členové místního gangu je rychle zmerčili a hned jim zablokoval cestu uvítací výbor. Ten samozřejmě požadoval vydání vybavení. Během chvíle se situace velmi vyostřila a z nádavek přešla do konfrontace. Franta se postavil doprostřed silnice a jasně dal najevo, s kladivem v ruce, odhodlání nic nevydat. Milan využil situace a hbitým chvatem zachytil jednoho z vyjednavačů a zaryl mu šroubovák do krku. Výhružka probodnutím krku kámoše na ostatní udělala dojem.
Z baráku dorazila větší skupinka i se svým kápem. Velký chlápek byl představen jako blonďák Hanz, blonďatost jeho vlasů patrně odrostla už před lety. Rychle si sjednal ticho a oznámil, že neumožní průchod jen tak někomu. Franta mu nabídl férový souboj a odložil kladivo. Hanz jej s úsměvem přijal. Rychle se vytvořil kruh čumilů. Milan dál držet svého týpka, ale ten už taky spíš čuměl, co se bude dít.
Oba borci se chvíli obcházeli a měřili. Pomalu se přibližovali k sobě. Franta se zabalil do krytu a chystal si rychlý úder pravačkou. Jenže Hanz z ničeho nic rychlým tahem vytáhl zpod odrbané kožené bundy macatý sekáček na maso a ďábelskou pumelicí jej zasekl překvapenému Frantovi do ramena a prsního svalu. Byla to fakt hluboká rána, krev se vyvalila. Šokovaný Franta okamžitě zvedl zdravou ruku a hlasitě se vzdával. Hanz zavelel všechny odvést do baráku a ani nečekal na realizaci a vyrazil první.
Vyjednávání bylo rychlé. Zraněný Franta nabídl službu, pokud ho ošetří. Ostatní byli také velmi vstřícní a tak Hanz položil objednávku: za 16bitový nezavirovaný čip se o ně postará jako o členy svýho gangu. Všichni okamžitě souhlasili a Frantu si vzal do parády Pepa spolu s místním lapiduchem z gangu.