Poutníci Draka - články

Rasy Draconica - Elfové

Obsah článku:
Lesní elfové
Kultura

Lesní elfové jsou zvláštní druh. Ačkoliv žijí někdy i velmi blízko lidské civilizace, odmítli se přispůsobit uspěchanému životnímu stylu a dali přednost životu v souladu s přírodou. Žijí v hlubokých lesích i na jejich okrajích, někteří víceméně stále, jiné kmeny se přesouvají, tak, jako se přesouvají stáda zvěře, kterou loví.

Jak už předchozí odstavec napovídá, lesní elfové žijí v kmenovém uspořádání. Každý kmen má svoje totemové zvíře, které ztělesňuje vlastnosti, jež jsou u toho kterého kmene drženy ve velmi vysoké úctě a jsou jakousi jeho charakteristikou. Příklady zahrnují Sovu (vědění, tradice), Vlka (soudržnost, lov), Medvěda (síla, ochrana) atp. Vlastnosti přisuzované totemovému zvířeti jsou důležité při různých společenských událostech, jako je například rituál dospělosti (například v kmeni Vlka je mladíci uznáni za dospělé, když jsou schopni ve skupině sami ulovit zvíře větší nebo rychlejší, než je kdokoli z nich – např. pouze zbraněmi na blízko skolí medvěda).

Podle totemového zvířete se dá také odhadovat, jestli bude kmen kočovný, či zda tíhne k tomu zůstávat spíše na místě. Pokud jsou požadované vlastnosti a schopnosti zaměřeny spíše na lov, svobodu, objevování či něco podobného, kmen bude pravděpodobně kočovat. Naopak kmeny se zvířetem charakterizujícím spíše uchovávání, tradice nebo vědění bude s velkou pravděpodobností zůstávat na místě.

Způsob života také ovlivňuje podobu osad. Kočovné kmeny bydlí ve stanech z kůží, které se dají rychle postavit a rychle složit, když je čas vyrazit dál. Čas, který kmen stráví na jednom místě je určován mnoha faktory, největší výzam má ale dostupnost lovné zvěře a jiných zdrojů obživy v okolí. Přesný den odjezdu určuje náčelník poté, co se poradí se šamanem a s lovci. K přesunu používají kromě vlastních nohou také zvláštní druh jelena, elfy na zývaný halla, který se co do tažné síly vyrovná koni a je pro pohyb v lese lépe přispůsoben.

Nekočující kmeny se živí hlavně sběrem lesních plodů, bobulí, medu divokých včel apod., ale věnují se (v mnohem menší míře než kočující) i lovu. Nebývají ovšem závislí jen na tom, co najdou nebo uloví, ale drtivá většina usazených kmenů využívá lesní mýtiny a palouky k pěstování některých druhů zeleniny, obilnin a hub. Bydlívají v roubených domech, které kvůli umenšení spotřeby kmenů stromu staví jako zemljanky, jejichž stěny pak obloží spleteným proutím a vycpou mechem.

Náboženství

Náboženství lesních elfů je specifické tím, že to není náboženství v pravém slova smyslu. Lesní elfové totiž neuctívají žádného boha. Místo toho se snaží žít v míru a relativní symbióze s duchy světa.

Podle elfího učení má každá věc svého ducha. Existují duchové stromů (driády), duchové různých vod (najády) a v neposlední řadě i duchové živých tvorů. Většinou připadá jeden duch na jednoho „jedince“, přičemž jedinec může být jak jedno konkrétní zvíře, tak jeden konkrétní strom či kámen, ale třeba i řeka či jezero.

Ačkoliv se s duchy snaží vycházet v míru všichni elfové, většina jejich přítomnost nevnímá, prostě věří, že tam jsou. Občas se ale vyskytnou jedinci s neobyčejným nadáním, které jim umožňuje poodhrnout závoj stínů a spatřit duchy přímo. Ti elfové, u kterých se toto nadání vyskytne, se stávají kmenovými šamany.

Šaman je duchovním vůdcem svého kmene. On určuje, kudy se vydat dál, které stromy lze pokácet na stavbu a jakou přinést oběť na usmířenou atp. Také funguje jako léčitel, poradní hlas u náčelníka a občas jako ctěný zástupce kmene (to když se potkají dva kmeny, tka kromě náčelníků spolu hovoří vždy i šamani).

Povinností každého šamana je mimo jiné i včas vycvičit svého nástupce, aby v případě šamanovi smrti nebyl kmen vydán na milost a nemilost rozmarům duchů. Není žádné omezení v počtu žáků, ačkoliv většina šamanů dává přednost tomu mít méně než více žáků (a pokud možno jen jednoho. Dva žáci jsou velmi neobvyklí, tři je extrém, víc si do učení žádný šaman nevezme). Učedníka, který se po smrti současného stane kmenovým šamanem, si každý šaman vybírá sám, i když většina si předtím promluví s duchy a vybere podle jejich doporučení.

Počet učedníků je kromě nevole šamanů (která pramení z toho, že nemůže dohlížet na všechny a tím se silně zvyšuje pravděpodobnost učedníkova přešlapu a rozzlobení duchů) mít víc jak tři učedníky je limitujícím faktorem to, kolik elfů nadaných šamanskými schopnostmi se podaří najít. Talent je to dosti neobvyklý, bývá to tak jeden za generaci (i když se občas stává, že dvojčata mají talent obě). Schopnosti se začnou projevovat zhruba mezi 10. a 12. rokem a děti v tomto věku jsou velmi pečlivě sledovány, a to i v případě, že šaman už má dva nebo tři učedníky. Důvodem pro tento zájem je možnost posednutí.

Talent, který šamanovi dává možnost komunikovat a vyjednávat s duchy, totiž funguje oboustraně, a kromě normálních duchů (kteří jsou přinejlepším lhostejní) existují i „zlí“ - démoni. Démon je opět dosti široký pojem, který zahrnuje libovolného ducha, který aktivně škodí. Problémem je, že ačkoliv jsou „nenadaní“ elfové před démony docela v bezpečí, nadanější jedinci mohou fungovat jako nádoba pro démony (a netrénovaní jsou velmi lákavý cíl). Posednutí je naštěstí velmi zřídkavým jevem, a bdělost šamanů má na tom lví podíl.

< Lesní elfové >
Úvodní charakteristika
Článek se vztahuje k popisu mého herního světa jménem Draconicum pro GURPS 4. edice.
Napsal Khardix 07.12.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 20 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.072927951812744 secREMOTE_IP: 44.221.46.132