Kozlovski

Původně vystupoval jako vicekomtur buňky Nehynoucího plamene v Přepadu a byl společně s postavami vyslán do Císařovy hrobky, aby vyzvedl jeho ostatky. Během mise však v hrobce zahynul, když se na něj zřítil kamenný blok, část starodávného ochranného mechanismu krypty proti vetřelcům. Nepřirozeně rychle a nepřirozeně mnoho krve vytékající z Kozlovského mrtvoly bylo tehdy připisováno na vrub zlověstné atmosféře hrobky.

Nedlouho na to byl však Kozlovski vzkříšen tajemnými bytostmi v kápích, které mu nakázaly, aby se vypravil stíhat skupinu do Strážnického opatství. Cestou zabil několik lidí, které přeměnil ve své nemrtvé přisluhovače. V chrámu Strážnického opatství se nejprve domáhal navrácení „toho, co mu patří“, načež došlo k lítému boji mezi Kozlovskim a jeho nemrtvými pomocníky na jedné straně a skupinou hrdinů na straně druhé. Ačkoliv byl Kozlovski nakonec poražen, jeho tělo se proměnilo v podivný mlžný opar a doslova a do písmene se vypařil pryč. 

Temné zmrtvýchvstání i skutečnost, že Kozlovski již před tím u sebe tajně nosil Orkusův symbol naznačují, že někdejší vicekomtur může být v nějakém spojení s Princem nemrtvých.

Kozlovski měl původně ve svém držení jednu z částí žezla (kroužek-náramek). Není známo, jak k ní přišel. Po jeho první smrti v Císařově hrobce si však tuto díl přivlastnily postavy, tehdy ještě netušíc, co jim vlastně padlo do rukou.

K dalšímu střetnutí došlo ve Vílí divočině, v hlubinách Kalnokořání. Nejprve se hříčkou osudu ocitl Kozlovski ve stejné cele jako Erik. Tam prozradil, že zamýšlí obnovit Nerath tím, že vzkřísí z mrtvých prvního císaře. To vše samozřejmě pod Orkusovou záštitou a k jeho obrazu. Poté co si Kozlovski a Erik vzájemně pomohli k útěku na svobodu, unesl Kozlovski Stellu, aby ji mohl obětovat při rituálu. V ledovém chrámu v hlubinách Údolí dlouhé noci jej hrdinové dostihli a překazili tak jeho rituál. Tomu, aby zabil Stellu, však zabránit nedokázali. Z následného souboje vyvázl zraněný Kozlovski jen za pomoci nečistých čar - a jak již se stává jeho zvykem - uprchl pryč.

Zároveň se však objevily určité domněnky a náznaky, že by Kozlovski snad mohl být oním sedmým Synem Bahamuta, posledním paladinem z Devíti synů. Za jeho pádem údajně stojí zoufalství a beznaděj, jíž měl propadnout, když zjistil, že dlouhá léta očekávaný císařův dědic je ve skutečnosti neschopný ťulpas a žvanil. Tehdy se prý měl spojit s Orkusem v naději, že mrtvý, ale vzkříšený první císař představuje tu nejlepší variantu, jak znovuobnovit i Nerath.

Jakkoliv vše výše uvedené a všechna dosavadní střetnutí staví Kozlovského do role nesmiřtelného protivníka hrdinů, proroctví formoriánské vědmy z Kalnokořání naznačuje, že klíčem k záchraně Nerathu má být jakýsi rytíř. Je oním rytířem právě Kozlovski a klíčem k záchraně Nerathu jeho přivedení zpět k Bahamutovi? Pokud ano, čeká hrdiny nelehký úkol: učinit ze svého největšího nepřítele největšího spojence.

Po zmařeném obětním rituálu se zdálo, jakoby Kozlovski na nějaký čas zmizel z povrchu zemského. Byla to pravda a to přímo doslova. Cesty Kozlovského a postav se totiž měly znovu střetnout v hlubinách Vílí divočiny, ve Fey Darku. Společně se svým gnómským komplicem se ukrýval ve stínech tajuplného formoriánského města. Prozatím není známo, co tam pohledával, zda jen lstivě předvídal kroky postav lépe než ony samotné, či jen byl shodou okolností na (ne)správném místě. Ať tak či onak, podařilo se mu znovu zajmout prchající Stellu těsně před tím, než ji mohli hrdinové dostihnout.