Komtur

Nejvyšší představený buňky Nehynoucího plamene v Přepadu a iniciátor vyzvednutí a převezení císařových ostatků na jiné, bezpečnější místo. Nikdo však netuší, jaké skutečné cíle tím sleduje. Má velký zájem na získání celého žezla a tvrdí, že bude-li zničeno, navždy pohasne naděje na obnovení Nerathu. Po událostech ve Strážnickém opatství se oddělil od skupiny a vypravil se zpět do Přepadu.

Tieflingka Marie záhadně naznačovala, že komtur má jakýsi utajený vztah k Vílí divočině, která ovšem není tím, čím se na první pohled jeví být.

V minulosti vlastnil komtur jednu z částí žezla. Svěřil ji ovšem do opatrování Stelle, služebnici Nehynoucího plamene, které měla tato část žezla napomoci v jejím poslání. O jaký úkol se však již konkrétně jednalo, to odmítl komtur  blíže rozvádět.

Jak se ukázalo, s Komturovým návratem do Přepadu to nebylo tak žhavé, neboť potají vyhledal hrdiny při jejich výpravě do Kalnokořání. Zrazoval je, aby již téměř sestavené žezlo vydali do rukou toho, jenž vystupoval jako císařův dědic. Namísto toho naznačoval, že existují i další, schopnější císařovi potomci.

Při střetnutí hrdinů s Kozlovskim v zamrzlém Údolí dlouhé noci, když již bylo žezlo sestaveno, vyjevil komtur svou pravou tvář. Marie nelhala. Ve své pravé fomoriánské podobě se komtur vynořil odkudsi ze stínů a pokusil se ukrást čerstvě spojený artefakt a zhatit tak Stellino vzkříšení. Erik však fomorinovi-komturovi uťal natahující se paži a Iladed jej svými kouzly přivedl na samou hranici mezi životem a smrtí. 

Postavy se však rozhodly těžce zraněného "komtura" ušetřit a on je oplátkou doprovázel při pátrání po Marii. Cestou prozradil, proč mu jako fomoriánovi tolik záleží na obnovení Nerathu. Údajně jej k tomu vede obava,  aby se nestabilita ze světa smrtelníků nerozšířila i do již tak roztříštěné Vílí divočiny. Proto se, ač fomorián, angažuje v záležitostech smrtelníků. Něktěří mu možná uvěřili, jiní nikoliv. V daný moment to však nebylo podstatné. Se svojí znalostí Vílí divočiny představoval užitečného průvodce při pátrání po Marii.

Zakrátko se komturovi jakousi tajemnou mocí navrátila i useknutá paže, byť prsty mu (přinejmenším prozatím) nedorostly. Že je komtur velmi výjimečnou bytostí i mezi fomoriány dávala tušit i skutečnost, že se vůbec nevykazoval jakékoliv náznaky šílenství - ba docela naopak. Léta klamat a přesvědčivě vystupovat v lidské kůži vyžaduje značný důmysl, trpělivost a především rozvahu, což nejsou právě typické fomoriánské prvky.

Není tak vlastně divu, že komtur a neobvyklý fomorián na sebe po návratu do Kalnokořání upoutal pozornost Pána otrokářů. Když jej postavy navštívily, aby od něj získaly pomoc, Pán otrokářů bez velkých cavyků prohlásil komtura za svůj nový majetek. Hrdinové však nebyli ochotni ponechat komtura jeho osudu, tím více, že s Pánem otrokářů měli staré i čerstvé spory a v boji jej tak zachránili před zajetím.

Přesto se však jejich cesty měly zanedlouho rozejít. Při pronésledování Marie v hlubinách Feydarku se komtur opět nevyzpytatelně vstříc tieflingce, aby byl u ní dříve než postavy. Ke své smůle mu však ještě stál v cestě Girel. Komtur se s ním srazil, zavrávoral a zřítil se z úzké cesty. Na okamžik se zdálo, že se ještě stihne zachytit okraje prudkého srázu. Chyběl mu však maličký kousek - dříve uťaté prsty. A když ani Girel nezareagoval, aby fomoriána zachytil, skutálel se komtur do temnoty Feydarku a zmizel i z těch posledních zbytků světla, které tam pronikaly...