Udělej kampaň tak, aby nezávisela na jednotlivých postavách - musí tam být něco většího než postavy. Například jde o to něco vybudovat/něčemu bránit atp. Pak je jedno, kdo z party se účastní. Ale zároveň to nevylučuje osobní angažovanost ani gradaci. Příklad: Postavy mají chránit hranici proti pronikajícím zlounům (takže třeba postavit hrad, průběžně nepřítele napadat atp.), nebo postavy jsou coby agenti něčeho teleportováni napříč prostorem a časem, aby bojovali s agenty opozice. Nemusíš to vymýšlet sám - poraď se s hráči, třeba budou mít fůru dobrých nápadů. Každopádně dohodnout se na takovém konceptu musíte předem.

Btw mám pocit, že tohle je fakticky odpovědí i na tu Tvou otázku na ukončování her.

My tohle právě řešíme, že one shoty už jsou "meh" a chce to dlouhodobější kampaň a rozvoj postav, ale nevím co s tím, když máme pokaždé random složení.
Ale to co jsi napsal zní dobře, děkuji.

Zkus styl hry typu West marches.

Dej hráčům nějakou "základnu", ze které budou vyrážet na "mise".
Každá mise bude pro jedno sezení, ale výsledek může ovlivnit, jaké mise budou k dispozici příště, nebo jaké spojence či protivníky získají. (v podstatě zobecnění toho, co psal Lethrendis)
A pokud se ti bude chtít to připravovat, můžeš nechat hráče si z těch misí vybírat.

Celkem v pohodě, hraju tak od roku 2007.

Základem je styl Multikampaně (jak to dělám jsem sepsal v 1. díle a 2. díle.

Tedy znamená to, že jedno sezení je jedna uzavřená "mise" - jeden díl seriálu, který je spojen s ostatními díly, ale je možné ho vidět samostatně. Žádné cliffhangery.

Dál je dost zásadní předávání informací. Pokud se vždy alespoň jeden dostatečně komunikativní hráč účastní i následujícího sezení, tak zjištěné informace může předat on. Pokud by další sezení měli hrát úplně jiní hráči, pak je třeba, aby předchozí skupina pro ně sepsala nějakou zprávu, nebo se mi v poslední době osvědčila nástěnka v klubu "na základně".

S tím souvisí i koncept hry - můžeš mít nějakou větší zápletku, přiměřeně komplikovanou, nejlépe skládající se z různých částí, a nechat hráče, aby si vybrali, kterou oblastí se chtějí zabývat. V našem případě je hlavní zápletkou pátrání po Lovecraftově mýtu v reálném světě, kde bylo napřed identifikováno město Reading jako potenciální reálný obraz Arkhamu, a následně se do něj vydávají různé výpravy průzkumníků, kteří prozkoumávají jednotlivé fenomény, světské i okultní, podle svých zájmů. Zjištěné informace si vyměňují pomocí vzkazů na nástěnce v klubu, který tyto výzkumníky spojuje, a občas pomocí dopisů.
Má to výhodu, že můžeš využít koncept "v hospodě se sejde skupina neznámých lidí, kteří společně vyrazí na výpravu" a přitom to nepůsobí až tak neuvěřitelně.

Jedno sezení pak znamená jednu výpravu, která začíná odjezdem z klubu a končí návratem do klubu, nebo alespoň zasláním zprávy do klubu, kterou obsluha připíchne na nástěnku. Moje hlavní skupina to sice pozměnila, protože už pět sezení hraje jednu "misi" a nevrací se, ale také se napřed dohodli, že budou hrát jakž takž pravidelně a v konstantním složení. Nicméně i tak v mezičase hraju s úplně jinými hráči, někdy jen oneshoty, někteří hrají i vícekrát, i když ne hned za sebou. A díky zprávám (lze to nahradit třeba domluvou na nějakém fóru) jsou všichni v obraze, co se na daném místě děje a co zjistili ostaní. I když to v nejednom případě znamená, že dvě různé skupiny získávají ty samé informace od stejných lidí. Výhoda je, že si takto navzájem můžou potvrzovat a vyvracet svá zjištění, a hlavně poskytnout různé pohledy a nápady na tu samou věc, takže celkové povědomí o předmětu zápletky roste. A zápletka se průběžně vyvíjí, takže daný kousek světa působí živě, aniž by ho Vypravěč musel simulovat v mezičase sám.

V poslední hře dokonce aktivní skupina (oneshot, dva hráči z pěti hráli už podruhé či potřetí) na dálku komunikovala se dvěma hráči z mé hlavní skupiny, formou "přítele na telefaxu", realizováno pomocí psaní do Messengeru na mobilu.

A celkově mám v tom světě velkou kampaň, která má v současné době odehráno celkem 89 sezení asi se 100 hráči.

Prostě potřebuješ hrát one shoty které fungují samy o sobě, ale dohromady se skládají do nějakého většího příběhu. Typický vzor jsou devadesátkové seriály (StarGate, Babylon 5, ST DS9...) a to v zasazení ve kterém dává smysl, že se postavy střídají.




Archeologické vykopávky města dávné mocné civilizace. Pokaždé jiný dungeon nově odkryté lokace (nebo výprava do okolí nebo problémy v archeologické osadě...) postupně zjišťuješ víc a víc o tom městě i jeho dávných obyvatelích. Chybějící postavy jsou v jiné části vykopávek nebo na dovolené v blízkém městě.

Hra v nějakém divném městě. Co sezení to nový zločin, dílčí intrika, mocenská mezihra... Můžeš mít kroniku o zločinu, politice atd. Chybějící postavy... Si řeší něco svého a zrovna nemají čas.

Kouzelník co objevil dávný seznam sad symbolů pro teleportační kruhy a najme skupinu aby prozkoumávala cílové destinace. Každá hra může být úplně jiná - nová prostředí, podzemí, města, chrámy, zapomenutá místa v horách... Všechna přitom spojuje historie toho kdo a proč ty kruhy sestavil - a co se s ním stalo. Chybějící postavy prostě na další trip passnou, protože se jim nechce/nemají čas...

Postavy jsou v první linii průzkumníků nového kontinentu. Co sezení to nějaká průzkumná výprava nebo řešení problémů života za hranicí civilizace. Hra o rozvoji nového osídlení a formování jeho budoucí podoby a zvyků, od zákonů po způsoby pití čaje. Chybějící postavy jsou dočasně v divočině (někoho provází, vyzvedávají zásoby, zrovna je jejich řada na to držet stráž...)

Postavy získají za zásluhy/trest sídlo v nově dobytém kraji který věčnost ovládalo Zlo. Všude okolo jsou jeho pozůstatky a hrozba návratu, postavy i když jsou na straně dobra jsou vnímané jako dobyvatelé a narovinu, obyvatelé a jejich zvyky taky nejsou zrovna nějak moc v pořádku. Chybějící postavy jsou zrovna potřeba jinde - hlídka, návštěva, byrokracie, souzení, daně, výcvik armády...

případně můžeš ještě vymyslet aktivitu které chybějící postavy dělají v downtimu - něco jako management základny v XCOM, kde chybějící postavy chybí protože se zrovna starají o základnu a když budou vědět že něpříjdou tak se jich zeptáš na čem tam pracují (výzkum, budování, průzkům okolí...) a na dalším hraní je necháš párkrát hodit a podle výsledku odemkneš benefity pro celou družinu

Taky můžeš zkusit nabrat pár dalších hráčů. S trochou štěstí budou moct přijít na většinu sezení a zajistěj ti tím kontinuitu, kterou potřebuješ na hraní klasický kampaně.

Rád bych jen podotknul, aby se nezapomnělo na to, že jakákoliv dlouhodobější kampaň se může snadno zvrtnout, pokud jí postavíš na konkrétních postavách.

Pokud příběh bude postaven na nějaké konkrétní reakci postav a jedna nebo dvě postavy Ti náhodou na další hru nepřijdou, nebo v poslední hře zemřou, tak budeš mít po zápletce.

Svým způsobem tedy budeš stále připravovat něco jako oneshoty, až na to, že výsledek těchto konců se může / měl by promítnout do pozdějších her.

Nedoporučuji postavy vyslat někam do divočiny, kde budou pouze oni a v dalším okruhu nikdo další, protože se potom blbě nahrazují / zastupují. Je tedy lepší mít poblíž nějakou dobrou základnu / civilizaci / opevnění apod, díky čemu se můžou snadno nahrazovat a doplňovat.

Jakoukoliv NPC, která přežije v rámci jednoho sezení, můžeš využít příště. Pro hráče bude mít určitě přínos, pokud ten svět bude živý a budou moci s NPC interagovat napříč několika sezeními, ať už v dobrém nebo zlém.

Doporučil bych se zaměřit na různé lokace a připravovat je nezávisle a doplňovat informacemi podle toho, jak dopadnou herní sezení, s tím, že se stejně připravíš na jedno či dvě sezení dopředu nebo jednu lokaci dopředu a další vývoj se vymyslí až podle průběhu. Svým způsobem se Tvoje příprava tedy lišit nebude.