Musím se přiznat, že na pravidelné, dlouhodobé vedení několika skupin najednou bych neměl kapacity.

Ale tím, že jsme dvě skupiny (respektive teď už tři) v jedné čajovně, co procházíme stejné dobrodružství (a dokonce ve stejnou dobu), tak často na konci sezení si vyprávíme zážitky a je zábavné diskutovat, kdo jak co zažil.

Dost by to asi zjednodušilo, pokud by hráči byli členy jedné organizece, třeba cechu,
a byli vysíláni na mise. Kolik by se jich sešlo, tolik by se jich sešlo, člověk by si připravil několik možných misí (podle počtu hráčů) a na příští sezení by jen vymyslel něco za tu odehranou. Takhle by se možná dalo hrát i 2x týdně.

Některé ty momenty znám z kampaní, které přímo navazují na jiné. Třeba i se silně obměněnou družinou. Když se pak třeba na silvestra sejdou hráči ze staré i nové party, tak stačí zmínit pár událostí a rychle se rozproudí diskuze. Když noví hráči znají o staré družině jen legendy a staří hráči zase chtějí zjistit jak to bylo dál - třeba i s jejich oblíbenými NPC apod. Někdy dokonce zjistí, že jejich stará postava se stala důležitým NPC pro novou partu. Anebo že legendární meč, který nová groupa shání, je zbraň kdysi dávno (opravdu dávno) hráčské postavy - a podle původního dračáku jak se patří OP :)

Takže provazovat a recyklovat je fajn, ani nemusí jít o multikampaň (taky bych ji nezvládal a to mám dračák hodně vysoko v žebříčku priorit).

Procházet stejně dobrodružství v různých skupinách je jiný zážitek než multikampaň.
Zrovna tak různě složení skupin pro mise je možné, ale dvě odlišné skupiny hrající ve stejném světě dávají řadu nových možností.

Zajímavé zkušenosti, také si nejsem jistý, že bych utáhl víc skupin najednou.

Paradoxy s procházením toho samého dungeonu by se daly snadno vyřešit pomocí použití nějakých větších dungeonů jako Undermouintain nebo Barrowmaze, ve kterých by se klidně dala odehrát celá multikampaň, mají více vstupů a každá skupina se tam může vydat za něčím úplně jiným... a po cestě narážet na následky toho, že už tam byla jiná.

To chápu. Chtěl jsem jen říct, že je to částečně podobné a hlavně to nevyžaduje tolik úsilí ze strany PJ. Záleží taky na konkrétním dobrodružství, ale většina vydaných DnD dobrodružství je natolik otevřená, že ho můžeš projít po odlišných dějových linkách nebo máš spoustu vedlejších questů, na které tvá skupina vůbec nenarazí nebo je není schopna nebo ochotna splnit. A pak je zábavné se o nich dozvědět víc detailů od někoho, kdo jimi prošel.

Navíc když dělají dva totéž, není to totéž. Třeba hned na začátku Starter Setu je jedno konkrétní střetnutí a pak jedna konkrétní jeskyně. Hrál jsem to s třema skupinama a viděl to na youtube hrát další čtyři skupiny a pokaždé se to odehrávalo dost odlišně, protože prostě složní družiny bylo pokaždé odlišné, stejně jako reakce hráčů a i kostky padaly jinak.

Ono to tvůrčí úsilí při výskytu druhé skupiny na daném místě nějaký čas po první skupině je ve skutečnosti menší, protože GM nemusí vytvářet prakticky nic - jen si poznamená / zapamatuje události, stopy a následky činností první skupiny, takže druhá přijde technicky k nové lokaci ve stejných kulisách s podobnými NPC, které ale GM nemusel vytvářet znovu.
To že si dvě skupiny vymění zkušenosti z procházení stejného dungeonu je jedna věc - to že jeden hráč řekne "a pak nám GM dal tajnou zprávu do trezoru, od kterého jsme ale neměli klíče" a hráč z jiné skupiny řekne "eh, tu zprávu jsem do trezoru dal já, přišlo mi to jako nejbezpečnější místo" je zcela jiná zkušenost.

Nemluvě o případu, kdy jedna skupina odvysílá zprávu z Měsíce pro druhou skupinu na Zemi, jeden z hráčů řekne "tak to natočíme", a o týden později to video odvysílám druhé skupině, a jeden hráč (řekněme Ebon) se rozhodně změnit plány a místo snahy o zastavení reaktoru se postará o jeho spuštění.

Nemluvě o tom, když hlavní skupina varuje svého neznámého spolupracovníka před zrádcem a zabijákem, o kterém se dozvěděla, ale neví, že obojí jsou dvě krycí identity tohoto spolupracovníka. A ten v důsledku dostane dvě rozkazy od dvou stran, pro které pracuje, v jednom stojí "zabij zrádce" a ve druhém "ukryj se, jde po tobě zabiják".

Tedy stovky skupin mohly procházet stejné podzemí a každá jinak, a můžou si o tom popovídat, ale když si vyměňují a doplňují informace ze stejného světa a stejného úkolu, na kterém se všichni podíleli, i když občas na opačných stranách, je to mnohem víc awesome.

V tomhle musim souhlasit s Jersonem. Jen to vědomí že někde na druhé straně je jiná parta reálnejch hráčů s nimiž se navzájem ovlivníme prostě stojí za to.

Ostatně, přesně na tomhle principu sem nadesignoval linii Legend klubu dobrodruhů na Gameconu a zatím se zdá, že to vcelku funguje :)

" Hráči byli všichni fajn, vzájemně jsme si sedli a mně to dodalo spoustu energie, zvlášť když jsem si vyzkoušel, že se dá začínat hrát v domluvenou hodinu místo o hodinu až dvě později, a že se hráči mohou celou dobu věnovat hře a nikoliv mobilu, notebooku a podobně :-)"
A já si celou dobu myslel, že jsem to jen já kdo má pocit že někoho obtěžuje, když mu vymýšlí dobrodružství :)

Marwus Lupus píše:
A já si celou dobu myslel, že jsem to jen já kdo má pocit že někoho obtěžuje, když mu vymýšlí dobrodružství :)

Není to ani tak o obtěžování (i když to tak samozřejmě na Vypravěče může působit) jako spíš o tom, nakolik hra toho hráče vtáhne oproti tomu, jakou má potřebu dělat zrovna něco online.

Když hráči dělají tyhle věci, tak je to ve skutečnosti selhání celé skupiny (nejen Vypravěče). A jsou to navíc spojené nádoby, takže čím víc nějakej hráč dělá při hře něco jinýho, tím míň se jí věnuje a tím míň ho taky dokáže zaujmout, i když se třeba děje něco napínavého a pro jeho postavu důležitého. A tím míň to pak baví všechny ostatní.

Funguje to ale i obráceně: když do skupiny přišli tři noví hráči, kteří hrajou naplno, tak ten slackující hráč přestal tolik slackovat, protože hra líp drží jeho pozornost.

Taky hodně pomůže, dát dotyčnému hodně důležitou roli, třeba vůdce skupiny (pokud to zvládne zahrát). Ostatní se pak na něj budou mnohem častěji obracet a tím udrží jeho pozornost ve hře.

York píše:
Není to ani tak o obtěžování (i když to tak samozřejmě na Vypravěče může působit) jako spíš o tom, nakolik hra toho hráče vtáhne oproti tomu, jakou má potřebu dělat zrovna něco online.
S tím musím souhlasit, je pravda že je velmi důležité jak hráče vtáhneš do hry, ale to už je na jinou debatu.

Co se týče předmětu diskuze - Mám také v plánu zapojit další skupinu do hraní v mém světě. Velmi mi pomáhá kalendář, který si vedu. Ke každému datu v něm jsou zápisky z konání jak skupiny, tak NPC, i všech tvorů co mají spojitost s příběhem. Musím tedy říct že než se to ve wordu celé načte, chvilku to trvá, ale je to super. Hlavně mi to pomáhá určit kde kdo v jaký čas zrovna je a v okamžiku kdy se hráči začnou hádat o tom že minulou hru neudělali to co udělali, tak vytáhnu jen zápis ze hry a je po problému. Průběžně si dělám na tabuli poznámky o jejich počinech a to na konci sezení zapíšu.

Docela zajímavý AMA na téma multikampaň
link

Taky bych chtěl mít tolik času na hraní :)

Jj řikal jsem si to samý ... jednou týdně s občasnejma víkendama navíc najednou vypadá zoufale málo :D

Ugy: A jednou měsíčně s občasnými výpadky ještě zoufaleji méně :(
Ale jinak se do toho tedy chlapec dost obul, to se musí nechat.

Jak se na Redditu moc nevyznám, tak jsem asi přehlédl, jak se vlastně projevovala ta multikampaňovitost. Může mě někdo navést, kde to popisuje?

On toho tam o tom tolik nepsal. Ale byl tam link, kde to více rozebírá
haring-info
resp. k tomu celému tady

dole odkazy na jednotlivé části

Jerson: v podstatě hraje s mnoha hráčema rozdělenejma do mnoha skupin v jednom jedinym světě a ty skupiny na sebe můžou volně navazovat (jedna něco objeví, ale nemá na to čas, druhá to de prozkoumat, udělá u toho bordel a zařve při tom, tak tam nastoupí třetí...)

Poslal mi soukromě nějaké online zápisy ze hry z 31 různejch session - přiznám se že nemám úplně manu je pročítat, ale vypadá to vcelku výživně.

Takže v podstatě něco jako styl Omegy, pokud to dobře chápu. Jen zhutněné do tří měsíců.

no, co sem pochopil tak on to jede jakože víc sandboxově než Ty a ani se nesnaží držet v chodu nějaké zvláštní dění na pozadí, spíš tak jako neustále improvizuje pocestě (strukturovaně improvizuje, ne že by si vůbec nic nepřipravoval)