Takto popsáno to zní hezky, ale na mě je to už trochu moc divadelní. Představa, že bych si jako hráč měl najednou střihnout uplně cizí postavu, která je důležitá pro kámošovo postavu.. mno, nevím. Může to být zajímavé, ale taky by to mohl být pěkný trapas :)))
Je pravda, že jak jsem si dřív myslel, že ne každý má rád světla reflektorů a vyhýbá se hraní naživo a "předvádění se", tak v tomhle už jsem opatrnější - spíš se lidi bojí neúspěchu, toho, že se ztrapní, než že by vyloženě nesnášeli hraní v 1. osobě. Ale skupinka, co se dobře a déle zná tohle vstřebá a pomůže překonat.
Přesto všechno mě nějaké flashbacky hrané naživo do minulosti nelákají, možná proto, že se mi moc nelíbí ani v knížce ani ve filmu.. Přijde mi to divné a tak trochu laciné, ve většině případů. :)