Pěkně se ptáš, pěkně si sám odpovídáš.. :)
Věk s přestáváním nemá co dělat, od toho jsou tu jiné okolnosti. Pravda je, že v jistém věku je větší šance, že se ty pro hru nepříznivé okolnosti objeví... poprvé se to láme, když se rozejde školní parta (nebo jiná zájmovka), kde se hrálo. Zdá se mi, že nejčastěji to může být přelom střední/vysoká/nástavby/práce.Jinak děti, tj. dnes věk kolem 30, hraní poněkud zobtížní, ale pokud je vůle, tak rozhodně neznemožní... jak jistě dosvědčí řada zde přítomných otců :)Na hru s vnoučatama se já osobně vyloženě těšim :))) takže jestli vydržim hrát do tý doby, tak pak už mě zastaví jen ta senilita, nebo ta zubatá potvora s kosou... a i tu budu myslim ukecávat "aby mě nechala ještě jednou, naposledy hodit!" :))

Rytíř : pockej snad nechces umrit s pytlikem kostek v ruce...:-)

Asi bude si zkoušet házet na fortitude Vs Death effectu
(nebo flákne Smrtku pytlíkem po lebce)

S DnD je hlavně lepší v první řadě vůbec nezačínat. Jednak to strašně leze do peněz, neskutečně to žere čas, člověk se pořád s někým hádá (pardon odborně a na úrovni diskutuje) o úrovni zábavnosti a tak. ;-D

Sám si neodpovídám. Je to taková anketní otázka, kterou jsem sprotě okopíroval z jednoho fóra, protože se mi hrozně líbila. Tam k tomu bylo ještě i hlasování a kupodivu 99% odpovědí bylo "Nikdy". :) Navíc mě tam zaujala odpověď jednoho chlápka, kterýmu je přes padesát, začal hrát v roce 1979 a tehdy v těch začátcích k nim jednou dokonce přijel Skip Williams, aby jim předvedl, jak že se to DnD hraje. Pak na nějakou dobu přestal a po letech se teď znovu vrací k hraní...
To je slušný ne?
Koneckonců jedním z nejstarších hráčů bude asi E.G.Gygax. Tomu může bejt touhle dobou takovejch dobrejch....no, tak kolem 55?

Vannax: Přidej... Gygax je ročník 1938.

Hm. Tak to už už je ve věku, kdy se už ani nevyplatí přestat hrát :)

Kdyby byla otázka postavena obecněji, tak s klidem prohlásím, že nejlepší je přestat hrát ve věku, kdy člověk umře. Pak se už může dohadovat se Stvořitelem o tom, jak nerealistická pravidla má ve svém světě a jakou postavu by chtěl hrát příště.

najlepsie je prestat ked to uz cloveka nebavi.

No, kdyby se to rozšířilo na RPG všeobecně, tak vám jednou dám vědět, až přestanu. Jinak zda je třeba přestat ve věku, kdy člověk umře, je otázka přímo kardinální.

my jsme dycka rikali, ze v domove duchodcu bude mit hrani vyhodu v tom, ze napnes ruku s kostkama v hrsti a bude se sama trast :D

A navíc to bude ideální pro roleplayery, protže čísla na kostkách už stejně nikdo nepřečte ;)

Jerson (Argo), jediný problém so Stvoriteľom a hádaním sa s ním je, že "Bůh nehraje v kostky"...

Vsak Life RPG je diceless ;-)

Ale či je diceless aj Afterlife?

Joeyeti, není pravda, vědci jasně ukázali, že bůh nejen že hraje v kostky, ale dokonce háže za zástěnou a mnoho z nás má některé hody už předházené dopředu.Jinak RPG přestanete hrát nejpozději ve chvíli, kdy tomu skutečně uvěříte. Přestanete to hrát a začnete v tom žít. (Bohužel je preferován DI a hráči dostávají jen velmi málo vypravěčských pravomocí, jejich postava v životě je jediný nástroj, který mají.)

jerson: hm, to mi pripomina otazku :-DJste si skutečně jisti, že svět okolo není jen další RPG hra?

Ano, ano, vazeni priatelia. Cize "His Big Model..."

Quentine, pracuju na tom, abych si byl skutečně jistý - jen nevím kterou možností (: )

A já zas pracuji na přesvědčivých důkazech, že Life RPG ve skutečnosti běží na systému d20 a že bůh porušil OGL :-)

ontopic: mozna jednou prestanu hrat (no jo, co vy vite, co se muze stat :)) ale nikdy se nedostanu na uroven dnesniho "dospeleho", abych tvrdil, ze hraci jsou banda geeku nebo asocialu. Dobri hraci a hlavne dobry vypravec bude u mne vzdy v ucte, i kdybych uz sam davno nehral.

7

Q: Zajímavý :) - přiznám se, že neznám jediného dospělého, který by nehrál RPG a zároveň by tvrdil, že hráči jsou geekové. Neví totiž, že to slovo vůbec existuje.. (i já sám váhám, cože vlastně znamená) :D
Ale netvrdí ani, že jsou hráči asociálové; maxmálně tak, že jsou švihnutý, s čímž obvykle nadšeně souhlasím ;)

Heslo Geek ve Wikině.

rytir: me vzdycky prisli napr fotbalisti svihnuty mnohem, mnohem vic :)

Fotbalisti? Anebo jejich fanoušci :))
Jinak k té otázce - myslim, že pokud se člověk dokáže prodrat body 2 a 3, už s tím neskončí :)

Kdy přestat hrát DnD?No... brzo. Čim dřív, tim líp můžete přejít na nějaký kvalitní RPG systém, nakonec, kdo by chtěl hrát do konce života demo :)

Omrzel tě život viď? :-)

Hrát budu dokud mě to bude bavit,asi jako všichni.Pokud je tu někdo kdo mi dokáže vysvětlit proč přestat hrát v nějákém konkrétním věku(a tomu nevěřím),bude u mě navždy v úctě.(No možná... :-))

Jo,jo. Takovejch co tvrdili, že dokud budu dělat DM, nikdy nepřestanou hrát už jsem viděl... DM dělám pořád a většina hráčů už to zabalila, většina pro bod č.2. Tak se tak prokousávám bodem č.3 a snažím se najít a udržet další hráče, které to bude aspoň chvilku bavit (tj.aspoň 5 let). Abych skončil mě popravdě neláká, to si radši počkám na next generation hráčů. :-)

Jsa jak vidim vlastne za bodem 3, mohu plne potvrdit uvedeny duvod, proc neprestat i pres potize a nedostatek casu. Vsichni tri prckove poslouchaji, ani nedutaji, kdyz me premluvi, abych vypravel nejakou adventuru misto pohadky pred spanim, nejstarsi ma uz od veku, co dosahl na prislusnou policku (hm, tedy kdyz zacal lezt :-), nesmirnou zalibu v DnD knihach libovolne edice a zejmena v Monster manualu a sahuaginech (Sea Devils) a stale se dozaduje moznosti hrat (ma slibeno, az se nauci cist, psat a trosku pocitat, kdo zkousel hrat s malymi detmi, ten asi vi proc :-).

Sirien je ještě mladej a nezkušenej ;-)
Ale uznávám, že přestat hrát DnD, aby člověk přešel na jiné RPG, které mu víc vyhovuje je ještě jakž takž omluvitelné B-)
My celkem úspěšně překonáváme bod 3 (někdo teprve 2). A je pravda, že máme odpadlíky, někteří se třeba vymlouvají na dojíždění z Prahy nebo odstěhování do Ameriky.

L.Z.J.: Neboj, když vydržíš někam do bodu pět, šest, tak se přidají noví kamarádi a spoluhráči - Parkinson, Alzheimer a jiní a to teprve bude švandy...

Myslis toho Anglana, co prekazi a Nemce, co mi vsechno schovava? Jeden hraje kouzelniky, bardy a tak a druhy tulaka, coz vysvetluje, proc starsi hraci musi hrat uz jen knezske nebo bitevni postavy, pripadne skutecne vsemocne magy. Zbyle role jsou totiz obsazeny temi dvema pany.Rada pro kmety-zacatecniky: Ridte se prikladem Otcu Zakladatelu a ochranujte si na stari jednu ze dvou postav - schopneho fechtlare typu Drizzta nebo nejakeho toho Elminstera. Ten prvni je jednoduchy, protoze muze vsechno bud proste zabit nebo tomu zmizet (to pro pripad, ze si nemuzete vzpomenout na pravidla pro slozitejsi boje). Ten druhy zase neresi takove prkotiny jako jestli ten ci onen efekt muze udelat a ten ci onen predmet vlastnit/vyrobit, takze si nepotrebujete opet nic pamatovat ani v necem listovat a tudiz vam ti dva cizinci nebudou tolik branit ve hre. Sejdeme se v LDN s epickymi postavami, Stribrna Hordo.

Já sám se už někdy cítím jako epická postava. :-))

vaeranias: No, nevim... přijde mi že když se dětem vypráví epické příběhy místo pohádk, tak to vyjde de facto pro ty děti víceméně nastejno, tak se neni naad čím pozastavovat, ne? (navíc epické příběhy jsou mnohem zajímavější :) )

Sirien: Je to tak. A epického příběhu se dají dělat bezva pohádky. Esli ono to není tím, že pohádka je taky epický příběh.

Argo: Řekněme specifická podmonožina. Epické příběhy jako takové mají ale mnohem víc cool záporáky, komplikovanější zápletky a netváří se tak debilně správňácky :) Ale o tom se už hádáme jinde, pokud vim...

Sirien: Tak to jsi asi nečetl původní pohádky Boženy Němcové. To co vycházelo v poválečném období už je měkký čajíček, to mi věř. Ve starých českých pohádkách byla smrt, zoufalství, brutus záporáci, vyčůraní hrdinové, kteří kradou a zabíjejí při každé příležitosti a špatné konce častější než bych řekl, myslel jsem, že to je doména hlavně keltských a severských pohádek. Žena jednu nadšeně přinesla, ovšem když ji otevřela a začala vybírat, tak se orosila a nakonec to vzdala. Ve srovnání s tím je zfilmovaný LotR skutečná pohádka zcela vhodná pro dvouleté děti (to jsem udělal, a měl jsem to na talíři jako příklad svého fatálního nedostatku soudnosti, přesně do doby, než zasáhla Božena Němcová z konce devatenáctého století). Holt, staré pohádky nebyly z dnešního pohledu zrovna pro malé děti :-). A doporucuji cikánské pohádky. To je taky maso.

Vaeranias: no, ale v tom případě už to vlastně nebyly pohádky, že :) Minimálně ne podle jisté dokonalé definice, kterou jsme vymysleli jinde a pak rozebírali...

Vypráví se to staletí především dětem, jde tam o osoby a události bez rozšifrovatelného vztahu s historií, je zřejmý vliv nadpřirozena a jsou tam zřejmé sociální nemožnosti (princezna a chasník)? Je to pohádka. Rozdíl mezi pohádkou a pověstí netřeba rozebírat. Hranice není ostrá, ale to, o čem jsem mluvil skutečně byly pohádky :-). Ano, původní pohádka je v zásadě pověst vzniklá z tužeb, přání a obav málo gramotných nižších vrstev společnosti, pro které svět končil za druhou vesnicí a historie zas za dobou, kterou pamatoval děda. Je-libo delší analýzu? :-)

Já se spíš chytnu té "vhodnosti" pohádky pro děti. Mírně nesouhlasím s tou ženou (a dělám to nerad) - děti jsou mnohem drsnější, než se všeobecně věří, a nějaká ta drsárna jim většinou vyhovuje. Naopak, dítě docela brzy pozná, že se na něm "šetří", a začne "změkčené" pohádky bez krve, kde je hlavní drama zaběhlá ovečka, srdečně nenávidět. Dvouleté děti ještě nechápou skoro nic, takže jim lze s úspěchem vyprávět skoro cokoli (Pána prstenů je možná škoda...). Pak trochu chápat začnou, ale jelikož moc nerozumí smrti, tak se jí ještě nebojí (taky mne překvapovalo, jak málo se hodně malé děti bojí tmy). Pak jim začne fantazie pracovat víc, a teprve se naučí bát. A pak toho Pána prstenů teprve ocení, v té nejsvrchnější rovině jádra děje.

Opět pohádky ... tak já to řeknu jinak, když jsme viděl v ruských pohádkách ty hlavy nabodané na kůlech a holku, jak jde v noci a s jednou takovouhlavou si svítí před sebe, tak mi z toho moc dobře nebylo. Ani ve čtyřech nebo kolika letech, ani ve dvaceti, dkyž jsem je viděl naposled.A pokud bylo účelem pohádek ukázat dětem, jak špatně končí ti, kteří neposlouchají rodiče, jsem si jistý, že tyhle drastické pohádky plnily svůj účel vcelku dobře.

Věc má dvě strany: dítě, které poslouchá a nemá pojem. A dospělý, který to čte a pojem má. Pohádka o holčičce, která byla chudá, sama, šla do města, okradli ji, každý se na ni vykašlal a cestou zpátky prostě zmrzla... Dost soda, skoro už jen chybělo, aby ji v tom lese potkal pedofil, aby to bylo kompletní, jak v tom značně černém kameňáku. A věřte, že to bylo vykresleno tak syrově a reálně, že jste ten mráz a beznaděj cítili. Tak si říkám, co to muselo být za dobu, kdy tohle bylo tak běžnou realitou, že to nikomu nepřišlo nebo že bylo potřeba takového extrému, aby si běžný low-level commoner připadal, že je vlastně v pohodě. Víme prd, v naší době. Fakt se mi to nechtělo ani číst. Jo, při hře používám někdy podobné historie, ale vždycky je tam aspoň pro někoho jiného kousek naděje. V téhle pohádce nebylo nic. Skutečně tvrdá a syrová realita, kam se hrabe Cimrman a jeho horror "O třinácti tchýních.". Dobrá četba pro přípravu syrové fantasy, ale četba dětem před spaním?Ano, děti jsou o dost drsnější, než se soudí, ale věř, že nechceš vstávat k dítěti zpocenému (a počůranému) hrůzou z nějaké potvory nebo plačícímu, že bylo samo, mrzlo a tys nic neudělal. Pravda ale je, že bát se tmy a smrti je učíme právě my naším vyprávěním pohádek a tím, že jim dáváme najevo, že tohle a strach z těch věcí uznáváme jako důvod, proč by se měly v noci nakýblovat k nám do postele nebo proč bychom si lehli k nim :-).

Aha. No, beznadějné věci si dopřávám vzácně i dnes; ono to totiž není příběhově moc vděčné. Vesnici přepadnou vlci, a všechny sežerou. Konec. To, co jsi popsal, nápadně připomíná Andersenovu Holčičku se sirkami, což je skutečně dost maniodepresivní záležitost (Andersenem mne drásala babička, takže jsem teď divnej). Dávám přednost heroickým historkám; že z katastrofy, ať je sebehorší, nějaká cesta vede, byť třeba náhodná a dost bizarní. Pro dospělé je pak vděčná ještě varianta, že cesta ven sice vede, ale hrdina ji nenajde a prohraje.

Ano, ta podobnost tam byla zřetelná. Vůbec pohádky u nás a u germánů nejsou tak daleko od sebe, důvod je zřejmý. Na kelty ale nemáme. Brian MacCullogh jednoho dne šel do lesa, ten patřil obrovi, který ho pozval k sobě, pohostil, Brian ho pak zezadu zabil, okradl a šel si domů užívat. Konec pohádky. Takže milé děti, poučení je toto: Až potkáte prachatého dobráka, tak se nechte pohostit, zabte ho, seberte mu všechno a budete prachatí sami :-). Vyloženě jak instruktáž pro základy DnD :-).Občas ovšem měním při čtení klasické soudobé pohádky na "reálnější". Takový Rákosníček nebo Křemílek a Vochomůrka správně upravení a podaní... Pobaví se dítě i dospělý :-)

Děti vymýšlí co by děli jako dospělé a hrají si na ně, a dospělí zase vymýšlí pohádky pro děti. Jeden by řekl, že je to jak v DnD (: )

Omyl. Staré pohádky nebyly pro dnešní dospělé vypravěče ;) Se nevylučuje, třeba další kapitola obsahuje nekrofila... Hm... napadl mě takový malý experiment s výchovou, ale asi je neproveditelný :(

Sirien: Kdo posuzuje vhodnost pro děti? Dospělý vypravěč :-). No a výchovný experiment klidně proveď, a pokud ho přežiješ, dej vědět. Ostatně by mě zajímalo, jakou hlášku hodí tvá drahá, až nad tvým tělem bude otírat zakrvavenou paličku na maso :-).

Kazdej by mel hrat, dokud ma z toho opravdu porad pozitek.Na veku urcite nezalezi, apon dle mne...

Otázka je jak by hraní probíhalo po smrti - nevím jestli bych jako kostlivec byl schopnej udržet desetistěnku mezi záprstními kůstkami...

Ale ještě jinak - třeba by se to dalo i nějak zakomponovat do normálního hraní :) Vcházíte do místnosti, kde kolem stolu sedí čtyři kostlivci a jeden ghúl. Ten vypráví dutým, nepřítomným hlasem kostlivcům pochmurný příběh a hází kostkou. Sebere kostku, podívá se na výsledek a pokračuje ve vyprávění: "Do místnosti vchází skupina nepřátel, dva lidi, půlelf a gnóm, vypadají jako banda dobrodruhů a z jejich pohledů se dá vyčíst, že vůbec nejsou překvapení, že na vás v místnosti natrefili. Asi se jim to stává běžně. Patrně se na vás chystají zaútočit...." :)

Vaeranias: Má drahá? Předpokládám že je teď řeč o té dívce co se mnou už rok hraje Pavučinu (a sem tam něco jiného) a oceňuje to jako jednu z nejlepších her co kdy hrála? :) Problém je že dětem násilí ani tak nevadí a ve své podstatě IMO není škodlivé samo o sobě, je-li zasazeno do správného kontextu, tak může být i účelné ("moderní" české pohádky - haha - záporáka už tak směšného panáka avizujícího že být zlý je vlastně k smíchu vyhnali z království a smáli se mu. Děsnej trest a suprová ukázka špatného chování. Takovej Zlatej kolovrat... záporák skutečně zápornej, s mizernejma úmyslama, a stylově exemplární exekuce ukazující co se špatnejm lidem stane) New game merchasing by WotC: Herní rukavice pro déle zemřelé hráče - háže (skoro) sama (:jinak ten příklad je funny :)

lepší ani nezačínat :o)

hrubost!..pokud jde o ty děti,jestli budu po mamce tak svým dětem budu velice ráda dělat ostudu :-P..........poslední bod.DnD je krásná hra já jedině budu ráda když to tak skončí,protože když si nebudu moct vzpomenout proč držím kostky v ruce,tak si aspon vzpomenu,jaké vylomeniny jsem prováděla na aragornu(rozcestí-moje postava je věčně opilá a k tomu ještě klerik)a všude možně prostřednictvím postav.Pokud jde o to 30-35kdo bude vykládat pohádky když s tím nepřestanem-----aspon budeme mít v zásobě a nebudeme dětem dva roku omýlat dokola nějakých 40.-uznejte ža na nějakých700večerů je to seksakramensky málo takže spíš bych v těch letech hrála jako dábel.Mno,každopádně skvěle vtipně provedené-četla jsem si to nejmín 3-krát...tenhle článek stojí za to ;-) PS.:omlouvám se za tu kritiku ale to jsem celá já,celkový dojem,pak kritika a nakonec lichotky :-)

Trocha vúdú. ;)

S odchodem Alnaga mě opět napadla otázka, nakolik je hraní RPG spojeno s dětstvím či studentskými léty.

S RPG jsem začal hraním Dračího doupěte v roce 1992, a přestože RPGčka byla v té době naprosto neznámý pojem, o hráče nebyla nouze. Hraní na počítači bylo v plenkách a zaujmout kamarády nebyl problém. Většina mých známých, co hrála, ale skončila s hraním kolem maturity.

Na kolejích na Strahově jsem potkal další lidi, co aktuálně hráli, nebo hráli někdy dřív a toužili si zahrát. Takže o hraní opět nebyla nouze. Někteří se s RPGčky dokonce setkali až na vysoké. Téměř všichni ale skončili s hraním kolem promocí.

Když občas nadhodím mezi známými, co hráli jako děti, jestli by si zase nechtěli někdy zahrát, tak většinou dostanu odpověď, že ne, že Dračí doupě je pro děti. Že to zabírá spoustu času a není na to čas. Sice pár mých kamarádů z dětství občas projeví zájem si zahrát, ale jsou to spíš jen občasné one-shoty. Tak jednou za rok.

Co mi občas přijde zvláštní, že deskové a počítačové hry mívaly také nálepku "pro děti", ale dokázaly se jich zbavit. RPGčka ne. Čím to?

Abych řekl pravdu, tak také aktivně nehraji celých 22 let. Byly roky, co jsem hrál hodně (2x týdně), byly roky, kdy méně či vůbec. Někdy jsem se místo hraní bavil věcmi okolo. (Kreslení map, pročítání settingů, lepení vystřihovánek, sbírání figurek aj.)

Teď hraji většinou spíš přes Google Hangouts, a i když hraní naživo ve skupině je ještě lepší, je to lepší než nic. ;-) A zábava je to velká. Musím zaklepat, že příležitosti si zahrát zkrátka stále jsou. A za pár let mě čeká oddýemovat hru svým dětěm. Musím říct, že se na to moc těším. Kdybyste měli nějaké tipy, předem za ně děkuji. ;)

Mým vzorem je zkrátka Gary Gygax, který se věnoval RPGčkům celý život. ;) Nicméně otázka, zda hraní RPGček přece jen není podobnější hraní si s vláčky (v dětství si s nimi hráli všichni, v dospělosti jen podivíni) než hraní deskovek a počítačových her, stále existuje.

...když se mě teda Sirien ptal, jestli sem chodím.

Kdy přestat hrát DnD? Co nejdřív. :-)

Zato RPG obecně jsem hrál se dvěmi hlavními vrcholy - na konci základky až na střední (Dračák), a druhý posledních pár let až doteď: ke konci výšky a po ní (hrál jsem cokoli, co se zrovna hrálo kolem). Respektive, teď dělám doktorát a konečně mám čas a náladu hrát. K tomu se sešlo, že po těch letech jsem konečně objevil systém, který mi nehází klacky pod nohy při hraní ani při mástrování a mám jej rád (Apocalypse engine).

No, ale vzhledem k tomu, jak dlouhý ontogenetický cyklus mají doktorandi, tak pro mě teprv začíná být relevantní bod "2" z ankety.

Ale zase, většina mých hráčů jsou +/- staří jako já, spousta už má normální práci.

Na Wizardsech kdysi jela celá série článků D&D with kids.

Já začal s DrD někdy na gymplu, potom přes 3.5E, 4E, N a 5E, vždycky jsem si někde nějak družinu našel. Moje nejexotičtější asi byla v Budějicích, kdy jsme na kroužku hráli pod cca 35-letým DM já (tehdy asi 25) a žáci cca 6. třídy. Plus DMův pětiletý syn co tatínkovi házel na moby 20ky. Teď hraju s dětma co učím (6. a 8. třída) a přerostlýma dětma (asi 22-25) co neučím, o Hangouts skupině nemluvě, tam věk radši neodhaduju páč to neumim.p A ještě od novýho roku začnu dojíždět ke skautum, uvidím co dostanu :D

D&D mi ani nepřijde jako zábava pro děti (ani v tý škole mi nefunguje autocenzura). Je to fajn zábava a trénink dovedností který se jináč docela špatně sháněj, třeba organizace, jistý druh sebeobětování atd atd. Někomu může přijít trapný, že se X lidí trmácí před půl kraje do zapadlý vesnice spoji co jezděj 2× denně jen proto, že tam bydlí člověk, kterej mu milostivě dovolí aby se ve svý hlavě pobavil s trochu divnou hraničářkou kterou navíc ostatní lidi co urazili podobnou cestu fakt nemaj rádi. A pak jim teda upeče (ehm, rozmrazí...) hranolky :D Ale tak mně zase přijde trapný sedět v hospě, na obří obrazovce sledovat 20 zpocenejch lidí běhajících za míčem a řvát na plný koule když ten míč náhodou zasáhne kus sítě.

Až mě to přestane bavit bych to asi viděl. V dnešním výběru systémů je skvělé, že už se dá najít i takový, který vyhovuje i co do náročnosti přípravy.

Mně by se líbilo, kdybych měla spoluhráče na rpg, až budu důchodce :)

Taky předpokládám, že jen tak nepřestaneme. Maximálně budeme namísto týdně hrát měsíčně.

Jako bonus dostanete reálně možnost dělat barbara Cohena a jeho divokou partu.

Píše:

Mně by se líbilo, kdybych měla spoluhráče na rpg, až budu důchodce :)

Můžeš hrát dokola furt to stejné dobrodružství a neomrzí to!

S přestávkou na vojnu a pár chvilek, kdy jsem si potřeboval na pár měsíců odpočinout, hraju od roku hmm...1991. Většina už dávno přestala hrát a občas si nostalgicky vzpomene. Tedy až na Babaje, který hraje od začátku společně se mnou :) nebo já s ním. A kdy skončím? Až mne to přestane bavit :), takže vůbec netuším :)

I přišel jsem k poslednímu soudu a vyslechnul si slova stvořitele: "Tak co, synu, už ses konečně naučil pravidla? Nebo tě tam mám poslat zpátky od začátku?"

1. Přikázání: Never split the party!

I přišel jsem k poslednímu soudu a vyslechnul si slova stvořitele: "Hoď si záchranný hod"

Replace with bluff check...

"V jakém věku přestaneš hrát D&D?"
"Tak to nevím, čím si mám hodit?"

Teď jsem mezi bodem 3 a 4, končit zatím nehodlám. Hráčů mám pořád víc a víc. Nyní už hráče odmítám s tím, že musí počkat, dokud někdo neodpadne. Nechci mít družinu 10-12+. Všem je pres 30. Že někdo posuzuje hraní RPG jako hru pro děti pro mě pouze znamená, že hrál jen takové dětské hry. Já teď hraji hry pro dospělé. Drsné, kruté, nemilosrdné a přece plné emocí. Moji hráčí říkají, že to je to nejhustší hra ever a nic se tomu nevyrovná. Těším se na hraní v důchodu. Věřím, že cvičením mozku při vymýšlení strašlivých zápletek zůstanu aspoň trochu použitelný.. :-)

Nebo budeš králem padouchů...

Hodlám vydržet tak dlouho, až začnu hrát se svými dětmi - a nebo ne, ale doufám že jo.

Ha, mail od vedoucí skautů - nebudu mít skauty ale světlušky a vlčata (1. až 4. třída). Myslím že systém k hraní s dětmi budu publikovat koncem příštího týdne :D

Argo, to nejsi divný případ. Pro mě je rpg také v balíčku sekundární zájmů.

Taky bych řekl, že lidí, pro které je RPG hlavní prioritou (byť v oblasti zájmů mimo rodinu a práci), bude hodně málo. Ostatně i já mám hlavní prioritu jinde.

Mám tolik zájmů :), že je rpg jen jedním z mnoha :)

Vrchol RPG byl pro mě před nějakými 20+ lety. Posledních pár let jsem už takový DM na penzi a DMuju jen cca 1 x měsíčně, ale vcelku pravidelně. Takové malé zdravotní procházky v parku v domově důchodců.

Na druhou stranu, když se před pár lety ptali snookerové legendy Steva Davise, když už konečně sekne s profesionálním hraním, když už nevyhrává turnaje, řekl jim něco ve smyslu (Vlasák promine nepřesnosti):"I do not see the benefit of it. First you go up the rankings and then you go down. It is absolutely natural. But I still enjoy the game."

Navíc synovi jsou 4 a vyjmenuje víc druhů fantasy příšer, než do kolika umí zbytek školky počítat, takže mě možná ještě nějaká DM šichta čeká :-)

V roce 2014 (začínali jsme přesně na začátku ledna) jsem vedl nejdelší kampaň za celou svou Vypravěčskou historii (pravidelné hraní téměř každý týden) - a hráče to údajně stále ještě baví a já, překvapivě, taky mám chuť a sílu pokračovat, takže konec zatím neplánujeme :-)