Střípky

Vannax
5.6.2007 01:00
V jakém věku přestat hrát DnD?
1. Kolem 18-20 let. Koneckonců je to hra pro týnejdžry.

2. Kolem 25. Když se oženíte, seženete si slušnou práci a vůbec máte jiné věci na starost.

3. Kolem 30-35. Máte děti a měli byste přestat lovit beholdery a zombie. Jaký pohádky jim budete vyprávět, když s tím nepřestanete?

4. Kolem 45-50. Nemůžete si přece hrát, když si váš syn vodí domů přítelkyni.

5. Kolem 60. Musíte svým dětem pomáhat vychovávat vnoučata. To už si přece nemůžete hrát!

6. Kolem 70. To už skutečně nevidím důvod, proč by měl člověk přestat hrát, když se dostal tak daleko.

7. Nikdy. Budete házet kostkama, dokud váš mozek tak nezestárne, že si nebudete vzpomenout, proč sedíte u stolu s kostkama v ruce.
Autorská citace #41
14.1.2008 11:00 - Vaeranias
Vypráví se to staletí především dětem, jde tam o osoby a události bez rozšifrovatelného vztahu s historií, je zřejmý vliv nadpřirozena a jsou tam zřejmé sociální nemožnosti (princezna a chasník)? Je to pohádka. Rozdíl mezi pohádkou a pověstí netřeba rozebírat. Hranice není ostrá, ale to, o čem jsem mluvil skutečně byly pohádky :-). Ano, původní pohádka je v zásadě pověst vzniklá z tužeb, přání a obav málo gramotných nižších vrstev společnosti, pro které svět končil za druhou vesnicí a historie zas za dobou, kterou pamatoval děda. Je-libo delší analýzu? :-)
Autorská citace #42
14.1.2008 11:08 - Argonantus
Já se spíš chytnu té "vhodnosti" pohádky pro děti. Mírně nesouhlasím s tou ženou (a dělám to nerad) - děti jsou mnohem drsnější, než se všeobecně věří, a nějaká ta drsárna jim většinou vyhovuje. Naopak, dítě docela brzy pozná, že se na něm "šetří", a začne "změkčené" pohádky bez krve, kde je hlavní drama zaběhlá ovečka, srdečně nenávidět.
Dvouleté děti ještě nechápou skoro nic, takže jim lze s úspěchem vyprávět skoro cokoli (Pána prstenů je možná škoda...). Pak trochu chápat začnou, ale jelikož moc nerozumí smrti, tak se jí ještě nebojí (taky mne překvapovalo, jak málo se hodně malé děti bojí tmy). Pak jim začne fantazie pracovat víc, a teprve se naučí bát. A pak toho Pána prstenů teprve ocení, v té nejsvrchnější rovině jádra děje.
Autorská citace #43
14.1.2008 11:48 - Jerson
Opět pohádky ... tak já to řeknu jinak, když jsme viděl v ruských pohádkách ty hlavy nabodané na kůlech a holku, jak jde v noci a s jednou takovouhlavou si svítí před sebe, tak mi z toho moc dobře nebylo. Ani ve čtyřech nebo kolika letech, ani ve dvaceti, dkyž jsem je viděl naposled.
A pokud bylo účelem pohádek ukázat dětem, jak špatně končí ti, kteří neposlouchají rodiče, jsem si jistý, že tyhle drastické pohádky plnily svůj účel vcelku dobře.
Autorská citace #44
14.1.2008 12:01 - Vaeranias
Věc má dvě strany: dítě, které poslouchá a nemá pojem. A dospělý, který to čte a pojem má. Pohádka o holčičce, která byla chudá, sama, šla do města, okradli ji, každý se na ni vykašlal a cestou zpátky prostě zmrzla... Dost soda, skoro už jen chybělo, aby ji v tom lese potkal pedofil, aby to bylo kompletní, jak v tom značně černém kameňáku. A věřte, že to bylo vykresleno tak syrově a reálně, že jste ten mráz a beznaděj cítili. Tak si říkám, co to muselo být za dobu, kdy tohle bylo tak běžnou realitou, že to nikomu nepřišlo nebo že bylo potřeba takového extrému, aby si běžný low-level commoner připadal, že je vlastně v pohodě. Víme prd, v naší době. Fakt se mi to nechtělo ani číst. Jo, při hře používám někdy podobné historie, ale vždycky je tam aspoň pro někoho jiného kousek naděje. V téhle pohádce nebylo nic. Skutečně tvrdá a syrová realita, kam se hrabe Cimrman a jeho horror "O třinácti tchýních.". Dobrá četba pro přípravu syrové fantasy, ale četba dětem před spaním?
Ano, děti jsou o dost drsnější, než se soudí, ale věř, že nechceš vstávat k dítěti zpocenému (a počůranému) hrůzou z nějaké potvory nebo plačícímu, že bylo samo, mrzlo a tys nic neudělal. Pravda ale je, že bát se tmy a smrti je učíme právě my naším vyprávěním pohádek a tím, že jim dáváme najevo, že tohle a strach z těch věcí uznáváme jako důvod, proč by se měly v noci nakýblovat k nám do postele nebo proč bychom si lehli k nim :-).
Autorská citace #45
14.1.2008 12:10 - Argonantus
Aha. No, beznadějné věci si dopřávám vzácně i dnes; ono to totiž není příběhově moc vděčné. Vesnici přepadnou vlci, a všechny sežerou. Konec. To, co jsi popsal, nápadně připomíná Andersenovu Holčičku se sirkami, což je skutečně dost maniodepresivní záležitost (Andersenem mne drásala babička, takže jsem teď divnej).
Dávám přednost heroickým historkám; že z katastrofy, ať je sebehorší, nějaká cesta vede, byť třeba náhodná a dost bizarní.
Pro dospělé je pak vděčná ještě varianta, že cesta ven sice vede, ale hrdina ji nenajde a prohraje.
Autorská citace #46
14.1.2008 12:45 - Vaeranias
Ano, ta podobnost tam byla zřetelná. Vůbec pohádky u nás a u germánů nejsou tak daleko od sebe, důvod je zřejmý. Na kelty ale nemáme. Brian MacCullogh jednoho dne šel do lesa, ten patřil obrovi, který ho pozval k sobě, pohostil, Brian ho pak zezadu zabil, okradl a šel si domů užívat. Konec pohádky. Takže milé děti, poučení je toto: Až potkáte prachatého dobráka, tak se nechte pohostit, zabte ho, seberte mu všechno a budete prachatí sami :-). Vyloženě jak instruktáž pro základy DnD :-).
Občas ovšem měním při čtení klasické soudobé pohádky na "reálnější". Takový Rákosníček nebo Křemílek a Vochomůrka správně upravení a podaní... Pobaví se dítě i dospělý :-)
Autorská citace #47
14.1.2008 12:45 - Jerson
Děti vymýšlí co by děli jako dospělé a hrají si na ně, a dospělí zase vymýšlí pohádky pro děti. Jeden by řekl, že je to jak v DnD (: )
Autorská citace #48
14.1.2008 15:28 - sirien
ver píše:
Holt, staré pohádky nebyly z dnešního pohledu zrovna pro malé děti :-).
Omyl. Staré pohádky nebyly pro dnešní dospělé vypravěče ;)
píše:
Dost soda, skoro už jen chybělo, aby ji v tom lese potkal pedofil, aby to bylo kompletní, jak v tom značně černém kameňáku.
Se nevylučuje, třeba další kapitola obsahuje nekrofila...
Hm... napadl mě takový malý experiment s výchovou, ale asi je neproveditelný :(
Autorská citace #49
14.1.2008 16:44 - Vaeranias
Sirien: Kdo posuzuje vhodnost pro děti? Dospělý vypravěč :-). No a výchovný experiment klidně proveď, a pokud ho přežiješ, dej vědět. Ostatně by mě zajímalo, jakou hlášku hodí tvá drahá, až nad tvým tělem bude otírat zakrvavenou paličku na maso :-).
Autorská citace #50
29.3.2008 03:06 - Sorrow
Kazdej by mel hrat, dokud ma z toho opravdu porad pozitek.Na veku urcite nezalezi, apon dle mne...
Autorská citace #51
29.3.2008 13:46 - Vannax
píše:
5.6.2007 11:32 - Argonantus
Jinak zda je třeba přestat ve věku, kdy člověk umře, je otázka přímo kardinální.
Otázka je jak by hraní probíhalo po smrti - nevím jestli bych jako kostlivec byl schopnej udržet desetistěnku mezi záprstními kůstkami...

Ale ještě jinak - třeba by se to dalo i nějak zakomponovat do normálního hraní :) Vcházíte do místnosti, kde kolem stolu sedí čtyři kostlivci a jeden ghúl. Ten vypráví dutým, nepřítomným hlasem kostlivcům pochmurný příběh a hází kostkou. Sebere kostku, podívá se na výsledek a pokračuje ve vyprávění: "Do místnosti vchází skupina nepřátel, dva lidi, půlelf a gnóm, vypadají jako banda dobrodruhů a z jejich pohledů se dá vyčíst, že vůbec nejsou překvapení, že na vás v místnosti natrefili. Asi se jim to stává běžně. Patrně se na vás chystají zaútočit...." :)
Autorská citace #52
29.3.2008 16:59 - sirien
Vaeranias: Má drahá? Předpokládám že je teď řeč o té dívce co se mnou už rok hraje Pavučinu (a sem tam něco jiného) a oceňuje to jako jednu z nejlepších her co kdy hrála? :)
Problém je že dětem násilí ani tak nevadí a ve své podstatě IMO není škodlivé samo o sobě, je-li zasazeno do správného kontextu, tak může být i účelné ("moderní" české pohádky - haha - záporáka už tak směšného panáka avizujícího že být zlý je vlastně k smíchu vyhnali z království a smáli se mu. Děsnej trest a suprová ukázka špatného chování. Takovej Zlatej kolovrat... záporák skutečně zápornej, s mizernejma úmyslama, a stylově exemplární exekuce ukazující co se špatnejm lidem stane)
píše:
Otázka je jak by hraní probíhalo po smrti - nevím jestli bych jako kostlivec byl schopnej udržet desetistěnku mezi záprstními kůstkami...
New game merchasing by WotC: Herní rukavice pro déle zemřelé hráče - háže (skoro) sama (:
jinak ten příklad je funny :)
Autorská citace #53
13.4.2008 09:17 - unknown
lepší ani nezačínat :o)
Autorská citace #54
19.2.2010 21:53 - jkaculik
hrubost!..pokud jde o ty děti,jestli budu po mamce tak svým dětem budu velice ráda dělat ostudu :-P..........poslední bod.DnD je krásná hra já jedině budu ráda když to tak skončí,protože když si nebudu moct vzpomenout proč držím kostky v ruce,tak si aspon vzpomenu,jaké vylomeniny jsem prováděla na aragornu(rozcestí-moje postava je věčně opilá a k tomu ještě klerik)a všude možně prostřednictvím postav.Pokud jde o to 30-35kdo bude vykládat pohádky když s tím nepřestanem-----aspon budeme mít v zásobě a nebudeme dětem dva roku omýlat dokola nějakých 40.-uznejte ža na nějakých700večerů je to seksakramensky málo takže spíš bych v těch letech hrála jako dábel.Mno,každopádně skvěle vtipně provedené-četla jsem si to nejmín 3-krát...tenhle článek stojí za to ;-) PS.:omlouvám se za tu kritiku ale to jsem celá já,celkový dojem,pak kritika a nakonec lichotky :-)
Autorská citace #55
29.12.2014 22:04 - ShadoWWW
Trocha vúdú. ;)

S odchodem Alnaga mě opět napadla otázka, nakolik je hraní RPG spojeno s dětstvím či studentskými léty.

S RPG jsem začal hraním Dračího doupěte v roce 1992, a přestože RPGčka byla v té době naprosto neznámý pojem, o hráče nebyla nouze. Hraní na počítači bylo v plenkách a zaujmout kamarády nebyl problém. Většina mých známých, co hrála, ale skončila s hraním kolem maturity.

Na kolejích na Strahově jsem potkal další lidi, co aktuálně hráli, nebo hráli někdy dřív a toužili si zahrát. Takže o hraní opět nebyla nouze. Někteří se s RPGčky dokonce setkali až na vysoké. Téměř všichni ale skončili s hraním kolem promocí.

Když občas nadhodím mezi známými, co hráli jako děti, jestli by si zase nechtěli někdy zahrát, tak většinou dostanu odpověď, že ne, že Dračí doupě je pro děti. Že to zabírá spoustu času a není na to čas. Sice pár mých kamarádů z dětství občas projeví zájem si zahrát, ale jsou to spíš jen občasné one-shoty. Tak jednou za rok.

Co mi občas přijde zvláštní, že deskové a počítačové hry mívaly také nálepku "pro děti", ale dokázaly se jich zbavit. RPGčka ne. Čím to?

Abych řekl pravdu, tak také aktivně nehraji celých 22 let. Byly roky, co jsem hrál hodně (2x týdně), byly roky, kdy méně či vůbec. Někdy jsem se místo hraní bavil věcmi okolo. (Kreslení map, pročítání settingů, lepení vystřihovánek, sbírání figurek aj.)

Teď hraji většinou spíš přes Google Hangouts, a i když hraní naživo ve skupině je ještě lepší, je to lepší než nic. ;-) A zábava je to velká. Musím zaklepat, že příležitosti si zahrát zkrátka stále jsou. A za pár let mě čeká oddýemovat hru svým dětěm. Musím říct, že se na to moc těším. Kdybyste měli nějaké tipy, předem za ně děkuji. ;)

Mým vzorem je zkrátka Gary Gygax, který se věnoval RPGčkům celý život. ;) Nicméně otázka, zda hraní RPGček přece jen není podobnější hraní si s vláčky (v dětství si s nimi hráli všichni, v dospělosti jen podivíni) než hraní deskovek a počítačových her, stále existuje.
Autorská citace #56
29.12.2014 22:31 - Faskal
...když se mě teda Sirien ptal, jestli sem chodím.

Kdy přestat hrát DnD? Co nejdřív. :-)

Zato RPG obecně jsem hrál se dvěmi hlavními vrcholy - na konci základky až na střední (Dračák), a druhý posledních pár let až doteď: ke konci výšky a po ní (hrál jsem cokoli, co se zrovna hrálo kolem). Respektive, teď dělám doktorát a konečně mám čas a náladu hrát. K tomu se sešlo, že po těch letech jsem konečně objevil systém, který mi nehází klacky pod nohy při hraní ani při mástrování a mám jej rád (Apocalypse engine).

No, ale vzhledem k tomu, jak dlouhý ontogenetický cyklus mají doktorandi, tak pro mě teprv začíná být relevantní bod "2" z ankety.

Ale zase, většina mých hráčů jsou +/- staří jako já, spousta už má normální práci.
Autorská citace #57
29.12.2014 22:40 - wlkeR
Na Wizardsech kdysi jela celá série článků D&D with kids.

Já začal s DrD někdy na gymplu, potom přes 3.5E, 4E, N a 5E, vždycky jsem si někde nějak družinu našel. Moje nejexotičtější asi byla v Budějicích, kdy jsme na kroužku hráli pod cca 35-letým DM já (tehdy asi 25) a žáci cca 6. třídy. Plus DMův pětiletý syn co tatínkovi házel na moby 20ky. Teď hraju s dětma co učím (6. a 8. třída) a přerostlýma dětma (asi 22-25) co neučím, o Hangouts skupině nemluvě, tam věk radši neodhaduju páč to neumim.p A ještě od novýho roku začnu dojíždět ke skautum, uvidím co dostanu :D

D&D mi ani nepřijde jako zábava pro děti (ani v tý škole mi nefunguje autocenzura). Je to fajn zábava a trénink dovedností který se jináč docela špatně sháněj, třeba organizace, jistý druh sebeobětování atd atd. Někomu může přijít trapný, že se X lidí trmácí před půl kraje do zapadlý vesnice spoji co jezděj 2× denně jen proto, že tam bydlí člověk, kterej mu milostivě dovolí aby se ve svý hlavě pobavil s trochu divnou hraničářkou kterou navíc ostatní lidi co urazili podobnou cestu fakt nemaj rádi. A pak jim teda upeče (ehm, rozmrazí...) hranolky :D Ale tak mně zase přijde trapný sedět v hospě, na obří obrazovce sledovat 20 zpocenejch lidí běhajících za míčem a řvát na plný koule když ten míč náhodou zasáhne kus sítě.
Autorská citace #58
30.12.2014 00:21 - Vojtěch
Až mě to přestane bavit bych to asi viděl. V dnešním výběru systémů je skvělé, že už se dá najít i takový, který vyhovuje i co do náročnosti přípravy.
Autorská citace #59
30.12.2014 00:25 - Sparkle
Mně by se líbilo, kdybych měla spoluhráče na rpg, až budu důchodce :)
Autorská citace #60
30.12.2014 00:50 - Quentin
Taky předpokládám, že jen tak nepřestaneme. Maximálně budeme namísto týdně hrát měsíčně.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.089125156402588 secREMOTE_IP: 3.238.57.9