Paladin by podle mého udělal cokoliv,jen ne vraždu.Kdo chce hledá způsoby,kdo nechce hledá důvody. Co na to třeba naše půlorčí komunita,ta by se prcka klidně ujala. Jaký by byl rozdíl zabít lidské a orčí mimino. Nehledě na to,že každá věštba se může interpretovat několika způsoby.Můj paladin by ho zachránil a snažil by se sním naložit co nejlépe,vychovat ho pokud by bylo třeba a snažit se aby neuklouznul ke špatné straně.Eventuelně by se postil a v modlitbách by čekal znamení od svého boha.

různí paladinové, různé přístupy, podle mého paladin není dobrý, protože je fanatik a nepochybuje.
Když pochybuje, není to čistý paladin...

na tohle téma..nebo obdobné jsme meli s Quasitem kdysi dávno debatu. To se rozjížděl projekt Čtyři a pony na czechdnd. No a behem questu, týkajícího se nemrtvých na hřbitově muj paladin zjistil, že za to muže jeden mladej chlapík, kterej se nemohl smířit se strátou milenky a chtel ji rituálem oživit...čistá nekromancie....no a muj paladin ho bez skrupulí předal soudu (byla kolem toho hádka ve skupině, kdy se ho někteří snažili omlouvat a enchápali paladinuv čin). No a quasit to tehdy nemohl pochopit. Přesto jjsem mu to nakonec vysvetlil, protože z výjimky se tvoří pravidla..a můj paladin byl hodně restriktivní.
časem ho opilovali, takže loupežníky hned nevěšel, ale pokud někoho nezabili, jen jim usekl palec na pravé ruce, aby už nemohli vzít do ruky meč....

Colombo píše:
různí paladinové, různé přístupy, podle mého paladin není dobrý, protože je fanatik a nepochybuje.
Když pochybuje, není to čistý paladin...
.. a nějaké další požadavky na čistotu paladina? modré oči, blond vlasy? ... :)
Paladin může být v pohodě kliďas s dobrým srdcem. Paladin = (vždy) fanatik jeden z nejdivnějších klišé a omylů ve fantasy.

Já bych toho orka odnesl do orčí vesnice. Prcek není pro válečníka žádná výzva, zásadně bych si chtěl dokazovat svoji chrabrost na opravdových nepřátelích. Takže ať si ho vychovají a vycvičí, zabiju ho později.

Filozoficky, paladin jako zastánce dobra myslím uctívá život a nad orky pociťuje spíš lítost než nenávist. Pokud tvor ještě nestihl napáchat zlo tak nevím jestli je potřeba zabíjet. Myslím si že to je ale spíš otázka charakteru než paladinovství.

Ano, ale ten mladík si mohl sám vyvodit důsledky.Nemluvně těžko.

Jonka:
to je můj pohled, samozřejmě můžeš zkrouhnout definici paladina na válečný kněz zakutý ve zbroji(nebo jen věřící válečník, ale proč toto pojmenovávat paladin?).
Paladin u mě vždycky znamenal čistou, nezkalenou, neotřesitelnou víru. Jakmile pochybuje, ztrácí sílu. A paladin, který nemá sílu šířit tak prudérně a bezohledně svou víru, paladin, který pochybuje o svých rozhodnutích a váhá, jestli to má udělat, brzo zemře.

Lotrando: a platí to i pro Drowy?

Colombo: ok, beru tvůj pohled na věc.
...nicméně si s ním dovolím polemizovat z mého pohledu. Víra je tady od toho aby o ní člověk pochyboval a aby procházela zkouškama. Fanatik, který nepochybuje je podle mě na dobré cestě ztratit víru nebo aspoň sejít z cesty.

Jinak u mě je slovo čistota víceméně (a nevím proč) spíše spojeno s pacifismem. Tvoje vize bezohledného uplatňování víry mi jaksi nejde pod ten pojem. No nevím, vymezovat paladina na prototyp pana neomylného a neotřesitelného inkvizitora našich životů mi přijde jako zbytečné zužování možností co máš...

hano: jasne..je to příklad...

mno, myslim, ze takove dva zakladni paladiny "dobra" muzeme najit v literature a filmu.
Sturm Ostromec (Dragonlance) - to bych rekl, ze fanatik neni. Jen se drzi "pravidel".
Ted jsem zas propadl Andromede, a kdyz to tak vezmu, tak capt.Dylan Hunt je taky paladin "dobra".
Myslim, ze jonka napsal totez co ja.
Akorat si nepletme paladinstvi se slepym hrdinstvim. Nejsem zastance toho, aby paladin vlitl do predem prohrane bitvy (napriklad, aby se postavil sam drakovi, kdyz nemusi). Komu by pomohl svou smrti.. nikomu a nicemu.

I ja kdyz hraji paladina, tak se snazim delat dobre skutky... ale zda jsou dobre zjistim az pote, co je provedu. A pak se z "chyb" mohu jedine poucit.

Myslím,že je nutno chápat paladina i jako morální princip.Paladin,po boji s orky v jejich vesnici, nalezne orčí nemluvně a řekne si "Z tebe vyroste zmetek" a podřízne ho.Pak dorazí někam do menšího městečka,kde je třeba svár mezi některými rody no a tam se rozhovoří o tom,jak se se zlem musí naložit už v počátku.To se donese k oboum rodům a voila vraždění neviňátek je na světě. Když vezmu princip víry,tak ten je krásně rozebrán v debatě o kněžích tady na kostce.Jak by se k takové věci stavěl jeho bůh,protože bez boha není paladin paladinem.Příklad-v boji utrží paladin hnusné zranění a bude se snažit použít léčivou moc a v tom dostane flashback s obrazem toho nemluvněte a v hlavě uslyší šepot "Pamatuješ,ono taky potřebovalo pomoc" Myslím že ani takové kapacity jako Helm a Tyr z D&D by tohle nezkousli,pač nemluvně netíží žádný hřích.To že může v budoucnu tížit je věc úplně jiná,protože i paladin může "přejít" na druhou stranu.

Podle mě to nestojí na víře, ale na povaze člověka. Zabít nemluvně dokáží jen 2 typy lidí (bytostí):
a.) ty co jsou opravdu zlé - tedy nejsou zatíženy svědomím a i po vraždě se budou moc v klidu vyspat.
b.) fanatici a zaslepenci - i tento čin prostě omluví svou vírou v něco (boha, řád, zákon, rozkaz velitele, příslušnost k davu ...)

Dokonce si myslím, že i lovec, kterému by rodinu zabili orci, na výpravě plné pomsty, by se sakra zamyslel, než by svou pomstu vykonal i na nemluvněti. Naopak nůž na krku nemluvněte by mohlo být to, co by jeho touhu po pomstě zastavilo. Prostě zabít dítě, byť dítě nepřítele, chce žaludek. Nejde tudíž o to, jestli on je nebo není paladin, ale jestli si to dokáže vnitřně odůvodnit. Pokud ano, potom chudák orčí dítě.

Pokud by paladin takové nemluvně zabil, bude to pro mě pořád paladin. I zákonný paladin. Ale rozhodně ne dobrý paladin. Mezi zákonným dobrem a zákonným zlem je velmi tenká hranice, přes kterou se člověk může snadno dostat slepým plněním příkazů nebo článků víry.
Pochopil bych zabíjení orků ve Středozemi, jenže v ní z podstaty věci nemůžou žádná orčí nemluvňata existovat, a paladinové tam také nejsou.

(A ano, měl bych potíže velké zabít malou opici, stejně jako malého tygra, i když bych věděl, že jeho předci útočí na lidi.)

Hano: nesouhlasím s tím, že paladin může být jen s bohem. Kdysi jsem pro ADnD překládal příručku paladina a tam to bylo dobře popsáno. Paladin jen musí mít "patrona". Jestli je to bůh, panovník,mistr nebo vlastní kodex, je už na něm.

nadruhou stranu...když už jsem opět u čtyři a pony...:) tak můj paladin (tyrův) se společně s ostatními přesunul v čase do doby před zrozením Tyra (pokud si dobře pamatuju)...ono bylo docela makačka hrát paladina, který má svého boha, ale ten jeste není zrozený, takže kromě neutuchající víry neměl paladin žádný flashback, benefity, odezvy..nic :). A přesvědčoval lidi, věřte v Tyra..on teda ještě neexistuje, ale jednou bude, vím to, jsem jeho paladin :P

Léto: to je hodně návodná otázka, nicméně, nic se nerodí lidožravé

Gabik: nejsi nemluvně (to je k těm drowům)

U nás je problém zabít i očividného nepřítele, pokud se omylem dostane do zajetí. Podřezávání bezbranných vyžaduje také otrlé jedince.

Gabik: ale ty pořád mluvíš v rodině hmm..lidské...s představou ovlivněnou morálkkou dnešní doby. Těžko se asi vžít do myslenek fiktivní osoby před takovým rozhodnutím, když nikdo z nás nikdy nemusel mít takové rozhodnutí a chtě něchtě postupuje podle morálního kodexu, který má vštípený a který se nadále učí.

Merlin: nemáš pravdu.
Já sem přesně popsal za jakých okolností to ten paladin udělá. Buď mu to dovolí jeho vlastní svědomí aniž by si ho musel něčím odůvodnit a pak prostě není dobrý paladin. A nebo ho zabije a svou vinu si sám u sebe očistí: dav - dělali to tak i ostatní, rozkaz velitele - měli jsme to tu srovnat, fanatismus - orci jsou vždy zlí a zem musí být očištěna. A pak to udělá i dobrý paladin - prostě proto, že pak dokáže sám se sebou žít.
Pokud by ho zabil jen proto, že on je dobrý a z toho nemluvněte "by se asi stal" zlý tvor, protože orci jsou přece zlí, tak mu stoho časem hrábne. Jednoduše proto, že ho bude strašit jeho svědomí, že "možná nemusel".

Nejde o to vykonat čin, jde o to žít s následky svého činu. A platí to obecně pro jakýkoliv čin.

Gabik: Kdysi jsem na jedné přednášce použil nádhernou paralelu. Máš před sebou osmiletou holčičku, posedlou démonem. Zabiješ jí?
Ona za nic nemůže, je nevinná. Ale ten démon zabíjí lidi. A teď stojí proti Tobě a Ty máš v ruce devítku...

Píše:
Léto: to je hodně návodná otázka, nicméně, nic se nerodí lidožravé
žraloci, aligátoři, krokodýli, někteří medvědi, myslím že takové piraně a některé druhy mravenců by k tomu taky měli co dodat, anakondy (jdou po dětech), krysy a nejspíš by mi nedalo až tolik práce pokračovat.

Píše:
Pokud by ho zabil jen proto, že on je dobrý a z toho nemluvněte "by se asi stal" zlý tvor, protože orci jsou přece zlí, tak mu stoho časem hrábne. Jednoduše proto, že ho bude strašit jeho svědomí, že "možná nemusel".
Pořád ignoruješ světy kde je dobro/zlo dané v jejich vlastní podstatě a rasy jsou predestinované.

Mimochodem to bylo krásně vidět v Pavučině - mágové (+- =lidé) tam byli určitým způsobem predestinovaní k učitému náhledu na svět a určitému způsobu chování, vyplývajícímu z jejich magické moci.
Když jsme začínali, tak jsem si říkal jestli to hráčům průběžně nějak vnucovat nebo je nahlodávat, pak sem se na to vybod s tim, že to je jedno, aspoň tam bude kontrast mezi nimi a světem, což se ostatně i hodí.

A ono hop - v půlce hry jsem si najednou začal všímat, jak si sami hráči vytváří morální dilemata a jak se charaktery postav postupně posouvají směrem k magokratickému arogantnímu přístupu.
Nejlépe to bylo vidět na Dianě (Sathel) která od začátku byla demokraticky a rovnostářsky smýšlející postava, Sathel jí z toho dokonce udělala i aspekt... a pak najednou hop, v jednu chvíli kdy se dostala k jednomu hezkému artefaktu naprosto nekompromisně vyžehlila několik problémů prostě tím že narušila soukromí několika jedinců a skupin a jednoho tvora rozmetala na hadry.

Moc prostě korumpuje. Přirozenost tvorů se jen tak nezapře. Zvlášť nelidských ras, které mohou mít zcela dlišné předpoklady (vrozeně vyšší agresivitu, jiné vrozené vnímání sociálních rolí...)