Kultura

sirien
11.7.2016 22:46
Realistický boj (chladné zbraně)
Motáme se kolem tohodle tématu v X diskusích, tak asi bude dobrý to trochu centralizovat ať se to dá i dohledávat.
5.4.2017 17:34 - Šaman
Brno je daleko a v sobotu jsem na larpové bitvě u Prahy.
Ale doraž na Zlenice - Dům ctností tam má pod patronátem arénu, je to v období letního slunovratu, všichni tam běhaj ve fantasy kostýmech, ať už hrají, nebo jen zevlí… pohodová akce :)
7.4.2017 15:42 - sirien
kdesi +- odtud

Jerson píše:
No já nevím, ale typický posednutý člověk / nemrtvý se sérií útoků vůbec nemusí nechat někam zatlačit, protože se nebojí že dostane zranění a tak prostě couvat nebude.

Další hezký RPG mýtus :)

Ale je to trochu složitější. Pravda je, že samozřejmě nemrtví atp. pokud bude ignorovat zranění (nebo nějaké typy zranění, nebo si z nich prostě nebude až tak moc dělat, nebo bude ochotný ignorovat bolest atd. atd. atd.) je mnohem hrozivějším protivníkem, který může dost nehezky zaskočit a může toho využít ve svůj prospěch. Tj. skutečně se můžou stát věci jako že dotyčného probodnu nebo mu proseknu krk a on jakože třeba odmítne pořádně umřít. Jenže... to není ve skutečnosti tak totálně fatální situace, jak si kdekdo myslí.

Věc se totiž má tak, že dokud máš humanoidní podobu, tak máš i humanoidní fyziologii. A pokud v daném světě neplatí nějaká absurdní pravidla fyziky (což jako nic proti... u takového Exaltího Creation bych třeba měl v tomhle směru pochyby, což ale není nic proti Exaltímu Creation), tak se na něj vztahují i zákonitosti dynamiky pohybu humanoida - tj. věci jako momentum, těžiště, stabilita atd.

A tady vstoupí do hry několik bodů reality souboje, který si mnoho lidí neuvědomuje.

Prozačátek - boj nekončí tím, že dotyčného probodnu a následně mu prorvu zbraň až po jílec k tělu. Ani tím, že mu proseknu krk a otočím se pryč jakože pohoda. Zbraň nikdy nezabodnu hloubějc než tak 20cm do těla, protože proč - stejně jí potřebuju hned vytáhnout a udržet si dynamiku. Po bodu následuje vytažení zbraně (dobře, občas otočení v ráně a vytažení atd.) a při seku na krk neuvažuju, že tím skončím, protože v daný moment ještě třeba tak vteřinu vůbec netuším, jestli sem vlastně zasáh jak sem chtěl nebo ne.

Zadruhé i když rána není pro dotyčného smrtelná nebo ani zraňující, pořád nese kinetickou energii a má své následky na dynamiku. Což se dál kombinuje s tím problémem fyziologie. Pokud zombii dám ránu jak kráva do kolene, tak i kdyby byla netečná k nemagickým zbraním, tak prostě tam je kolení kloub a ten kloub prolomim a zombie poklesne. To, že následně vstane a opře se do stále zdravého kolene je nemilé, ale v danou chvíli jí prostě aspoň na chvíli srazim.

Zároveň ta zombie (nebo cokoliv) je pořád ve svých útocích limitovaná lidskou podobou. A lidské tělo umožňuje jen omezený počet smysluplných útoků, které po zahození jemné terminologie toho kterého stylu končí vždycky v principu "nalevo nahoře, napravo nahoře, nalevo v rovině, napravo v rovině, nalevo dole, napravo dole, přímý útok nahoru, přímý útok dolu". Takže zombie nezombie pokud umím bojovat s člověkem, tak znám obranu proti zombii, protože zombie nemůže útočit nijak jinak (ano, sou tam specifika - třeba takové kousnutí je zjevně o hodně nebezpečnější atp., ale v principu kousnout mě může i člověk...)



Tj. dokud se bavíme o autonomním nepříteli v běžném rámci fyziky, tj. o nepříteli, který je nějak identický se svým tělem a který podléhá běžné dynamice, pak jeho rezistence pro close combat odpovídá cca tomu jakoby měl zbroj nebo hodně vysokou odolnost. V systémových termínech DrDII jakoby měl vysoké hranice a hromadu zdrojů nebo tak něco.


Tohle všechno se změní teprve v momentě, kdy nepřítel nebude identický se svým tělem a bude fungovat jen jako nějaká manifestace nebo loutka vnějších sil, které dokáží limitaci těla a fyziky překonat. Např. pokud posedlý jedinec není jedinec jehož mysl je ovládnuta démonem, ale jen někdo kdo je uchopený démonem - vnější silou, který s ním může mávat jak se mu zachce a zvenku obracet jeho hybnost nějakou magickou protisilou, nebo o nějaké zombii, která funguje jako loutka a nekromant-loutkař s ní může manipulovat bez ohledu na přirozenost kloubů a svalů (např. jako Septimus ve finálním boji ve filmovém Hvězdném prachu), pak teprve se budeme bavit o nepříteli, u kterého bojové schopnosti proti lidem přestanou být relevantní, protože bude schopný vést naprosto WTF typy útoků a na moje útoky bude reagovat naprosto WTF způsobem.
8.4.2017 00:28 - Jerson
Siriene, to co píšeš zní sice dobře, ale v reálném světě to tak nefunguje. Vojáci z Iráku popisují případy, kdy z útočné pušky M4 trefí nepřítele třemi ranami do hlavy, uletí mu kus lebky a dotyčný bojuje dál, protože je nadrogovaný. Nebo při boji v baráku na pět metrů hodí do vedlejší místnosti granát, pak tam skočí, vystřílí plný zásobník chlapovi do hrudníku, přebije, vystřílí druhý zásobník, a teprve pak se dotyčný přestane hýbat a pustí Kalacha z ruky.
A tyhle boje se zrovna moc nepodobají boji s jinými lidmi, a místo zbraně, která na jeden zásah dokáže zranit by potřebovali zbraň, která na jeden zásah dokáže utrhnout ruku, nohu nebo hlavu.
Takže ono "podléhá běžné dynamice" může být dost široký pojem, zejména v případě nemrtvého - ten by dost možná nešel běžnými vojenskými zbraněmi zabít vůbec, tedy kromě naprostého rozstřílení stovkami nábojů.
Stejně tak při boji mečem předpokládáš, že se protivník s mečem bude tvé ráně krýt. Ale zkus bojovat s někým, kdo se vůbec krýt nebude a jen tě bude zkoušet seknout, bodnout, škrábnout nebo kousnout. Zcela určitě proti němu budeš bojovat jinak. Zcela určitě nebude fungovat šermířský střeh, kdy míříš čepelí na protivníka, protože on se může vrhnout proti tobě, nabodnout se skrz naskrz a teprve pak na zebe začít útočit.
8.4.2017 02:44 - Boldrick
Souhlasím s Jersonem.

Zajímavý článek: https://www.valka.cz/10576-Mytus-zastavujiciho-ucinku
Možná vnese trochu světla i k nožům apod.
Zde pár úryvků, ale doporučuji ho celý:
„Přiblížili se k němu na několik kroků a vypálili deset nebo dvanáct ran, z nichž většina zasáhla medvěda. On však pokračoval v útěku a nezdálo se, že by jej způsobené zranění zpomalila. Poté, co tito muži vystříleli své náboje, jiný muž vyzbrojený armádním revolverem pobídl svého koně ke zvířeti a vypálil dva výstřely, které srazily medvěda k zemi. Po stažení kůže a prozkoumání způsobených zranění bylo zjištěno, že žádná z kulek vypálených z malých revolverů, poté, co prošly silnou a tuhou kůží, nedokázala proniknout hlouběji než na palec do masa. Naopak ale dvě kulky z velkého revolveru zasáhly medvědovy životně důležité orgány a zabily ho. Tato zkouška byla pro moje rozhodování tou nejdůležitější při porovnání relativní účinnosti obou zbraní pro službu na hranici a rozhodl jsem se od těch dob nosit s sebou tu větší.“

„Moje četa byla napadena povstalci. Soustředěná palba ze služebních pušek zastavila jejich první nápor, ale pak z lesa asi 140 yardů napravo od nás vyběhla skupina šesti domorodců ozbrojených puškami s nasazeným bodákem. Pět z nich zastavila střelba z pušek, ale jejich vůdce, bez ohledu na zranění služební puškou, běžel stále dál směrem k nám. Použil jsem revolver a zasáhl jej ze vzdálenosti 10 yardů třemi ranami do hrudi. Útočník přesto doběhl k nám, zabil bajonetem voj. C.F. Bradyho, mě probodl slabiny a klesl na kolena. Pak jej zastřelil trubač svým Coltovým revolverem .45. Útočník měl dva zásahy služební puškou, jeden do stehna, druhý do paže a tři moje zásahy revolverem .38 v hrudním koši. Soudím, že současný služební revolver .38 není dostatečně účinný při boji muže proti muži.“

Denverský list „Daily News“ z 23. 10. 1898 popisuje, jak spor o ženu mezi Clayem Wilsonem a Jimem Moonem vyvrcholil tím, že Wilson vytáhl z kapsy „uříznutý kolt“, tedy revolver velké ráže se zkrácenou hlavní, a namířil jej na Moona: „Vystřelil dvakrát, než na něj Moon skočil, a obě kulky prošly srdcem. Moon bojoval o revolver s tou zvláštní silou, která je vysvětlitelná u jelena, který skáče ještě stovky yardů po smrtelném zásahu, ale neobvyklá u člověka. Wilson vystřelil potřetí a kulka znovu prošla tělem, ale Moon nepřestal bojovat, dokud mu čtvrtá kulka nezlomila vaz.“
8.4.2017 03:15 - Colombo
To jsou dost hloupé argumenty.

Pokud 99 lidí zemře, ale jeden s prostřelenou hlavou bude bojovat ještě pár sekund dál, z čehož se pak stane super historka, nic moc to nevypovídá o tom, Že by střelba do hlavy nebyla smrtelná.
8.4.2017 08:12 - sirien
Jerson: na to kolik toho píšeš o realismu a statistice si schopný neuvěřitelně chybné logiky. Potkáš jedno nebo dvě anekdotická svědectví a najednou se pro Tebe celý svět chová po vzoru totálního extrému.

I pokud vynechám fakt, že střelné zbraně se chovají trošku jinak než chladné v tomhle, tak na každého kdo přežije průstřel hlavy je víc jak stovka (možná i tisíc?) těch co prostě padnou a umřou. Proto se nosí přilby a proto byly přilby nejdůležitější část brnění už ve starověku. Což je asi tak četná situace jakoby si tvrdil že při útoku dochází k sebepoškození vlastní zbraní a selháním těla vystaveného náhlé ohromné námaze (přetržení šlach atp).

Taky mimochodem existují případy kdy lidí přežili bez fatálních následků probodení mozku trubkou. Osobně spíš vsadím na to, že Tě trefí blesk. Ještě tenhle rok. Dvakrát. A přežiješ. Bez popálenin.
8.4.2017 09:18 - LokiB
Píše:
Vojáci z Iráku popisují případy, kdy z útočné pušky M4 trefí nepřítele třemi ranami do hlavy, uletí mu kus lebky a dotyčný bojuje dál, protože je nadrogovaný.


otázka je, nakolik podobné bitevní příběhy brát vážně, že ...
8.4.2017 13:30 -
To LokiB: proto jsem vám tam dal odkaz na ten článek.

Nejde o to kolik lidí kdo zabil ranou do hlavy, ale kolik lidé vydrží. A vypadá to, že autor toho článku si dal docela práci.

No nic, sbohem.
8.4.2017 20:16 - sirien
Boldrik: takže znovu: řeč byla o close combatu, ne o střelbě - střelba je z tohodle pohledu extrémně odlišná a ten článek nemá takřka žádnou relevanci k předmětu diskuse.

Kinetická energie kulky je ve skutečnosti relativně (!) dost nízká a bod průniku je velmi úzký - kulka může s klidem projít skrz měkou tkáň a svou energii fakticky ani nepředat celou popř. zásah může jít do periferie mimo těžiště. Zastavující účinek mají obecně spíš velké kalibry (kinetická energie, šířka vstřelu), ideálně s nějakou normální municí (tj. ne průrazné, protože projdou skrz, a ne tříštivé, protože energii změní na deformační) a i tam to je diskutabilní - pokud se na Tebe někdo prostě rozeběhne a je rozhodnutý Tě oddělat, tak rána z pistole s ním může trhnout, ale nezastaví ho - musel by ses trefit tak, abys odepsal jeho schopnost pohybu z titulu poškození fyziologie neslučitelného s pohybem (ideálně asi koleno nebo kyčelní kloub) nebo životem (do hlavy s průnikem do mozku). Střelba se obvykle nicméně vede spíš na střed těla - to je sice i těžiště těla, ale to neznamená, že to dotyčného opravdu zastaví. Každopádně na sebeobraně se obvykle učí, že pistolí prostě magora nezastavíš a i když do něj vpálíš tři rány, tak musíš být připravený na to ho odrazit popř. mu několik vteřin čelit, než ty rány dojdou postupně účinku.

Fun fact: lidské tělo po zásahu kulkou nepadá ve směru výstřelu. Tento efekt v 19. století vůbec neexistoval a objevil se až v první polovině 20. století s rozšířením filmu. Pozdější studium ukázalo zajímavou věc: trénovaní vojáci co prošli nasazením popř. byli postřeleni nepadli po zásahu výstřelem do neprůstřelné vesty, nicméně civilisté vystavení stejnému testu padali až metr dozadu i když na ně bylo vystřeleno slepým nábojem (tj. pouhá zvuková rána, žádný náraz), přičemž jejich pohyb jevil známky reflexivního pohybu (tj. hýbali se dle naučeného vzorce a podle předpokladu, nikoliv podle reálné síly). Jde o starou informaci a nepamatuju si (a nedaří se mi dohledat) zdroj, bohužel.

Velká část mýtu o zastavujícím účinku je z časů mušket - když máš oddíl co běží vstříc jinému oddílu a najednou se na rozkaz ozve hřmot současného výstřelu celé jednotky, který je doprovázen záblesky a hromadou kouře, tak to má docela efekt na blížící se oddíl. Z velké části to je nejspíš dané tím, že většina toho oddílu touží v tu chvíli radši někam padnout než běžet dál rovně, protože to sou vojáci a ne magoři.


V close combatu působí dost odlišné síly a jiná dynamika. Zásah relativně těžkou pádnou, sečnou nebo i řeznou zbraní předává hromadu energie jak z úderu tak z váhy útočníka. S bodnými typu rapír je to trochu horší, ale ani tam to není úplně mimo - to ale případně nechám nějakému šermíři, zrovna dneska sem si vyzkoušel, že můj skill s rapírem je dobrej tak k tomu že zvládnu neohrozit sám sebe a asi bych sejmul někoho, kdo to s nim vůbec neumí, ale tim u rapíru tak končim. (Note btw.: rapíry sou fakt nechutně technicky specifický zbraně, ale vypadaj fakt fun, možná si někdy dám nějaké základy. Resp. rozhodně vypadaj víc fun než ve filmech popř. ve sportovnim ehm-emh-šermu)

Dobrý zásah pádnou nebo sečnou zbraní dokáže útočníka běžně odklonit jen svou silou (bez ohledu na bolest atp.) Většina útoků nebo bloků nutí druhou stranu měnit směr pohybu nebo postavení (těžiště) - což má ten důvod, že pokud to neuděláš, tak Tě ten útok prostě smete (pokud Ti vpálim těžkou tyčí, dáš tam blok a nezapřeš se do něj, tak se záhy seznámíš se zemí).

Řezné zbraně bývají kratší, takže tenhle efekt úplně nemají - to je ale zase vynahrazeno tím, že se řeznými zbraněmi se obvykle jde do většího kontaktu a protivníkem přímo manipuluješ (strkáš, podrážíš...) Ono souboj na nože totiž nevypadá jak v Komandu, kdy se protivníci osekávaj jak při šermu - reálný boj na nože má blíž k zápasu než k šermu (za předpokladu, že nemáš dva týpky co to fakt uměj a sou rozhodnutý hrát to na zabití a zároveň na přežití, pak to je spíš taková naskillená rvačka).

Ve všech případech jde o energii, kterou nelze prostě ignorovat jen z titulu toho, že "to nebolí". Jako jo - pokud to druhou stranu nebolí, tak to je fakt vopruz, ale není to nic fatálního a běžně se to trénuje (teda, nevim jak v šermu, ale v MA a na sebeobranách ano, protože se uvažuje třeba zfetovanej protivník nebo nějakej rusáckej magor).
8.4.2017 21:32 - LokiB
sirien: no ale brokovnice určitý zastavovací efekt má :)
8.4.2017 21:49 - Jerson
sirien píše:
Jerson: na to kolik toho píšeš o realismu a statistice si schopný neuvěřitelně chybné logiky. Potkáš jedno nebo dvě anekdotická svědectví a najednou se pro Tebe celý svět chová po vzoru totálního extrému.

Jde o myšlenku, že se lidé občas můžou v boji chovat a dosahovat výkonů neuvěřitelných i pro člověka. Z toho odvozuju, že tvorové vypadající jako lidé, kteří ale lidmi nejsou, se můžou chovat ještě odlišněji, a zkušenosti z boji proti běžným lidem (byť vycvičeným k boji) proti takovým protivníkům nejsou automaticky užitečné.

sirien píše:
I pokud vynechám fakt, že střelné zbraně se chovají trošku jinak než chladné v tomhle, tak na každého kdo přežije průstřel hlavy je víc jak stovka (možná i tisíc?) těch co prostě padnou a umřou. Proto se nosí přilby a proto byly přilby nejdůležitější část brnění už ve starověku. Což je asi tak četná situace jakoby si tvrdil že při útoku dochází k sebepoškození vlastní zbraní a selháním těla vystaveného náhlé ohromné námaze (přetržení šlach atp).

Vůbec nejde o to, kdo průstřel hlavy přežije - důležité je, kolik lidí průstřel hlavy zabije okamžitě. A nutno říct, že díky filmům, pseudorealistickým počítačovým hrám jako Arma a RPG má hodně lidí zcela mylné představy o účincích a efektech zbraní z hlediska časového působení. Málokterá pravidla RPG třeba reflektují fakt, že postava může být efektivně mrtvá, třeba mít čistě prostřelené srdce, ale přitom bude ještě dvacet sekund bojovat a minutu žít. V Shadowrunu by to bylo sedm kol boje - strašně moc.
A ty situace nejsou vůbec tak neobvyklé, jak se tu snažíš tvrdit. Podívej se na záběry, na kterých jsou lidé zasaženi z pušek a pistolí.

Ano, u chladných zbraní jsou ty efekty jiné, ale princip zůstává - lidé dokážou bojovat i ze zraněním, které se neslučuje s životem. Proto tvrdím, že nemrtví, tvaroměnci, proměnění draci a další fantasy tvorové můžou bojovat dost podstatně jinak než lidé.

Nechci se dohadovat, jak moc často jsou případy, které popisuju, pro podložení mého tvrzení jde jen o ilustraci, co se stává v realitě.

LokiB píše:
otázka je, nakolik podobné bitevní příběhy brát vážně, že ...

Asi natolik, nakolik se srovnatelné příběhy objevují v policejních a pitevních zprávách, na filmových záznamech v dalších zdrojích.

Siriene, nechci popírat, že v bojí chladnými zbraněmi funguje mechanika a fyzika, to ostatně nebyla námitka, kterou jsem měl.
Moje původní námitka byla, že člověk naučený bojovat proti lidem nemůže své schopnosti v plné nebo téměř plné výši uplatnit proti tvorům, kteří jako lidé vypadají, ale fungují na jiném principu, ať biologickém, nebo magickém.
8.4.2017 21:56 - Aegnor
Úplně původně Sirien reagoval na popis "sérií útoků ho zatlačím do kouta" (cca takhle to bylo). Objasňoval, že v takovém případě nejde ani tak o to, jak velké zranění způsobíš, ale hlavně o to, jakou energií působíš. Kdybych si vzal nějaké obří dřevárenské kladivo (prostě kvádr molitanu na tyči) a napálil ti to nebržděnou silou do břicha, tak ti to velice pravděpodobně nijak extrémně neublíží, ale stejně budeš muset chytat rovnováhu. A o to tu jde.
8.4.2017 22:35 - sirien
Jerson píše:
a zkušenosti z boji proti běžným lidem (byť vycvičeným k boji) proti takovým protivníkům nejsou automaticky užitečné

Zkušenost "bodnu ho do srdce a umře" není. Zkušenost "otočím ten nůž v ráně a zcvokne se bolestí předtím, než vychrstne půlku svojí krve na podlahu" není.

Zkušenost "tady má těžiště těla a odtud na něj mám páku, která ho takhle spolehlivě pošle k zemi, i kdyby vážil 3x tolik co já" je.

Zkušenost "pokud útočí odtud z téhle rychlosti a já odskočím sem, tak se nestíhá obrátit" je.

Zkušenost "pokud vedu útok odtud, jsem krytý z téhle strany a můžu ihned pokračovat útokem sem" je.

Ta první pasáž může velmi nemile překvapit při prvním pokusu (pokud teda není hned zjevné, že protivník není člověk - pokud to zjevné je, tak by to možná nemělo překvapit ani napoprvé), ale kdo to zvládne rozdejchat (tj. nemá smůlu a nejde pod drn hned na první dobrou od protivníka), tak ten si nezaslouží, aby se z jeho pohledu hrál dobrodružný příběh.

Jerson píše:
A nutno říct, že díky filmům, pseudorealistickým počítačovým hrám jako Arma a RPG má hodně lidí zcela mylné představy o účincích a efektech zbraní z hlediska časového působení.

A ze stejných důvodů má mnoho lidí velmi zcestné představy o tom, jak se ukončují close combaty. Ono jako to, že protivník nepadne potom, co ho trefim do hlavy, je jako nepříjemné překvapení, možná i nečekané, ale rozhodně ne šokující a ani takové, které by mě zastihlo ve stavu "tyvole to sem nečekal a vlastně sem přestal cokoliv dělat, protože sem myslel, že to přeci vyjde".

Jerson píše:
Málokterá pravidla RPG třeba reflektují fakt, že postava může být efektivně mrtvá, třeba mít čistě prostřelené srdce, ale přitom bude ještě dvacet sekund bojovat a minutu žít.

Ale jo - v SR na to byla nějaká pravidla z nějakého compendia nebo čeho (consciousness roll při killing damage), nWoD na to mělo nějaké ofiko hacky (jakože si moh tuším nějak pálit WP i v agravátech a fungovat) atp.

V DnD to šlo nasimulovat snadno (prostě si řek že v -HP postava nemusí nutně být instantně vyřazená).

Jerson píše:
Proto tvrdím, že nemrtví, tvaroměnci, proměnění draci a další fantasy tvorové můžou bojovat dost podstatně jinak než lidé.

Ne. Nemůžou bojovat dost jinak. Můžou bojovat "sebevražednějc" a otravně dýl. Ale ne "dost jinak". Prostě žádnej korporární nemrtvej na mě nezaútočí tím, že by obrátil loket v protisměru. A pokud se na mě vrhne z nestabilního postoje a mimo moje těžiště - jako jo, to bude "jinak", ale ne zrovna, že by to byl nějak moc problém, že jo, spíš jakože "díky nekromantovi za zfušovaně blbou zombii".

Lidské tělo umožňuje jen omezený počet bojově smysluplných pohybů. Proto si sou nakonec všechna na funkčnost zaměřená bojová umění poměrně blízká - prostě neexistuje příliš mnoho způsobů, jak někoho praštit (jedno jestli rukou nebo kusem kovu).

Jerson píše:
Nechci se dohadovat, jak moc často jsou případy, které popisuju, pro podložení mého tvrzení jde jen o ilustraci, co se stává v realitě.

jsou to extrémní případy - a ano, každý z nich udělá toho protivníka nějak horšího. Ale rozhodně žádný z nich nezpůsobí, že by vygumoval trénovaného bojovníka na rovinu s náhodným nouplízákem.

Spíš právě naopak. Pokud se na mě vrhne zombie, která bude bojovat, dokud to bude jen trochu anatomicky možné (a i potom co jí useknu ruku se ke mě bude plazit po prstíčcích a snažit se mi vylézt na krk a uškrtit mě), tak budu sakra radši, pokud budu trénovanej válečník, kterej má mrtě zkušeností s tim, jak se lidský tělo v boji hejbe, nehejbe, jak se bránit, uhybat, ustupovat a útočit, než abych byl nějakej nicka co vživotě nedržel v ruce víc, než klacek.

Ano, fakt, že bojuju se superodolnou zombií, mi věci zatraceně ztíží, ale o to důležitější tam pak je všechno to, co mi z toho výcviku zbyde použitelnýho.

Pokud chceš tohle zobrazit v RPG, tak se to nedělá tím, že válečníkovi řekneš "tvůj skill je nanic, dej si -5", ale tím, že řekneš "tahle věc ignoruje tohle a tohle a tohle a good luck s ní".
8.4.2017 22:45 - Šaman
A hlavně válečník ví, jak správně používat zbraň. Neunaví se tak rychle, umí vést sek plnou silou ale přitom neztratit rovnováhu apod.
8.4.2017 22:55 - Jerson
sirien píše:
jsou to extrémní případy - a ano, každý z nich udělá toho protivníka nějak horšího. Ale rozhodně žádný z nich nezpůsobí, že by vygumoval trénovaného bojovníka na rovinu s náhodným nouplízákem.

Však to jsem ani nemyslel. Pokud sis všimnul, tak jsem se snažil popsat řešení, které by trénovanému bojovníkovi stále dávalo výhodu nad netrénovaným amatérem, ale přitom by účinky jeho útoků byly nižší než kdyby útočil na člověka. Nevím, zda současná podoba pravidel DrD II něco takového umožňuje - nějak asi jo, díky výkladu fikce, ale cítím z toho potenciál k dohadování během boje.

Vůbec se s tebou nechci přít o to, že by bojovník neměl mít žádné bonusy proti tvorům vypadajícím jako lidé, kteří nejsou lidé, to jsem doufám ani nenaznačil.
Spíše bych si myslel, že v takovém světě prostě válečník dostane základy taktiky i proti takovým tvorům, a - jak jsem už napsal - na začátku boje bude používat spíše nějaké univerzální přístupy, pokud bude mít pochybnost, proti komu vlastně stojí.

Tedy jsem za to, aby si bojovník svůj bonus proti lidem uchoval i proti tvorům nejsem_člověk_ale_vypadám_tak. Jen aby efekty byly nižší než třeba u vědmáka.
29.4.2017 14:01 - LokiB
Kdyby někoho zajímalo, tak probíhá Battle of the Nations ve Španělsku :)
29.4.2017 15:05 - Aegnor
Loki, tohle je téma realistický boj. :-) BoN má k realistickému boji hodně, hodně daleko.
29.4.2017 15:48 - LokiB
Aegnor: to já pochopitelně vím, ale:
1. je to tematicky nejbližší vlákno :)
2. některé příspěvky zde byly od realistického boje ještě dál :)
29.4.2017 17:44 - Aegnor
LokiB píše:
2. některé příspěvky zde byly od realistického boje ještě dál :)

Které? BoN je někde na úrovni scéniky.

Až budu doma, tak zkusím najít nějaká videa k blossfechtenu, to je k realitě docela blízko (technikama).
29.4.2017 17:50 - LokiB
Aegnor: hmm, no, nechci se hádat moc ... mně to přijde od scéniky vzdálené zásadně, třeba v tom, že to není dohodnuté a ti lidé se opravdu snaží naplno, jak jen mohou ... ano, techniky jsou jiné, ostatně i cíle jsou jiné (třeba porazit soupeře na zem a ne probodnout).
Takže jinak ... je to naprosto realistický (ve smyslu bojuje se v reálu, bez dohadování, naplno) boj chladnými zbraněmi, kde máš jinak stanovený cíl svého snažení a máš pozměněné zbraně.
Ano, není to středověký boj na život a na smrt ... to však název vlákna ani neříká

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.081640958786011 secREMOTE_IP: 3.236.18.23