Log 1=0 píše:
To moc nesdílím, kritika DnD 4E byla ovlivněna tím
Já neříkal, že to DnD schytlo výhradně za tohle, ale že právě tohle bylo (také) zdrojem emocí.
Log 1=0 píše:
Děláš stejnou chybu jako York, nejde kategorie her setřídit podle míry rozdílonosti, protože je každá kategorie má někde jinde.
A tak samozřejmě že de. Sleduj: z následně jmenovaných jsou k RPG nejblíže deskovky, následují hazardní karetní hry a nejdál od RPG jsou sportovní hry. Tady máš setřídění podle rozdílnosti, které dává smysl.
Samozřejmě, nikdy to nebude exaktní věda a u kategorií co si jsou podobnější asi nepůjde dost dobře říct, jestli je k X blíž A nebo B, protože A i B budou navzájem k X něčím bližší a něčím méně.
Chyba kterou udělal York byla, že to umístil na nějakou jakousi jednu škálu. (Což, sorry Yorku, je by definition třídění podle rozdílnosti - pokud mám osu, což jsi jasně napsal, že si myslíš, že máš, pak jsou věci umístěny na této ose, tedy setříděny, a protože se řeší rozdílnost, tak to je osa rozdílnosti).
Log 1=0 píše:
Já si myslím, že nejsou. To, že je u nich ta hraniční oblast probádána ještě lépe, než samotné "ryzí storygames" je dáno stářím a popularitou (jak moc jsou vlastně hrané?)
Tak záleží jak obecnou definici použiješ.
Pokud bereš storygames = Forge bullshit games, pak nejsou hrané prakticky vůbec, protože už nikoho moc nezajímaj, protože Big Theory kult je mrtvej. V tomhle případě se dá často spekulovat o tom jak moc je ta která hra ještě RPG.
Pokud bereš storygames = storytelling games = dramatic RPGs tak jak to tu nedávno prosazoval Gurney s odkazem na blog nějakého týpka kterého si teď nevzpomínám kdo to byl (tj. v rozsahu že to pokryje už nejen věci jako Prime Time Adventures, ale i Fate atp.), tak mi to přijde dost přestřelený.
Problém je, že když se člověk odprostí od historického balastu a na ty všechny hry se podívá objektivně, tak ta hranice mezi těmahle dvěma kategoriema je dost nejasná.
York: o tom co se mi líbí nebo nelíbí tu vůbec nebyla řeč.