sirien: čeče, co už víc může být RPG-like než právě Relikvie smrti? v settingu existují mocné artefakty s legendami (legendami, ne manualy nebo popisy v technickem muzeu). K nekterym tech artefaktum se druzina dostala zcela nezaslouzene, jen tak, ani o tom nevedela, o jine se bojuje ...
pouziti artefaktu ma sva celkem jasna herni pravidla, ktera to ozvlastnuji ... nestaci jen mit nejmocnejsi hulku, je treba abby te poslouchala. no, jestli je JKR uplne tupa, tak tohle ji nekdo aspon dobre poradil, nebo to nekde vykradla.

Píše:
Vůbec jim nedala to, o co si... oh, forget it) vyjma toho nejmladšího, kterej chtěl tu neviditelnost a tím ukázal, jak je moudrý a přelstil tak Smrt (která ho narozdíl od ostatních... nějak zapoměla vyfuckovat... WTF? .... whatever, really)

LOL, byt to v tebou oblibene knizce, tak to davas za prikald super-kreativniho pristupu ;)
Aneb, "jak to ze ten mec Vsem-nepratelum-hlavy-dolu je porad od krve a musim ho furt cistit?" nebo "moje Nikdy-nehasnouci-lampa dost hreje a pali do rukou, takze musim nosit rukavice" .. resp. "Ten dzin z lampy, co jsem ji tak trel nedela presne ... oh fuck ... forget it)

Jak mám třeba Pratchetta rád, tak by nebyl problém rozebrat jeho knihy tvým způsobem, že by se v podstatě styděl za to, že je napsal. Zachránilo by ho snad jen úpěnlivé tvrzení, že všecko myslel jen jako legraci a ne vážnou literaturu ...

Podpbně jako je v Pratchettovi stokrát moralizováno na téma "xenofobie všeho druhu je špatná a i ty podřadné druhy jsou ve skutečnosti lepší a cennější než xenofobové mezi lidmi", tak HP má v sobě snahu o "pohádkovost" ... tedy o určitý morální přesah. Třeba jako že nesmrtelnost je ok, ale dobrý člověk se ji vzdá, když to může zachránit svět. Nebo jako že snažit se ofakovat smrt, protože se jí bojím, stejně nefuguje, lepší cesta je ji zkusit v životě nevnímat a nebojovat s ní a na konci ji přijmout pokud možno důstojně.
Atd. je to ho víc, něco větší shit, něco pro dospívající děti celkem poučné ... jako třeba že kamarádství je víc než ultimátní moc.

Ale uznávám, že jsou to věci, které si člověk musí domýšlet nebo vykládat, nejsou tam uvedeny explicitně. Možná jsi je nenašel, možná i je nesnášíš. Ok, to je může být.
Člověk může nesnášet 100x opakovaný motiv famfrpálu, nebo jak se ten nesmysl na košťatech jmenuje. Neřeším, jestli ho JKR vymyslela, nebo někomu ukradla. Že to děti zaujalo, se asi zpochybnit nedá. Jakkoli ti pravidla můžou přijít nesmyslná.

Já si třeba myslím, že JKR neumí psát příběhy ...protože příběhů je v HP málo, na můj vkus. V podstatě dohromady těch 7 knížek je příběh, ale každá sama o sobě moc ne. Je to spíš deník/kalendář ve smyslu "jeden rok ve škole". A k tomu nějaké příhody, gagy, a taková temná nit na pozadí, která postupně zesiluje.

Ty se pořád točíš kolem jednotlivostí ... jak je nelogické to či ono, jak se tenhle chová v tomhle místě nesmyslně, jak tahle konkrétní hádanka/překážka nedává smysl. Čímž mi přijde, že se celkově míjíš se smyslem knížek pro děti.
Možná preferuješ literaturu typu Honzíkova cesta nebo Emil a tři detektivové, která je jistě bez různých logických lapsů, postavy se tam chovají poměrně racionálně a není tam moc WTF momentů

LokiB píše:
Ty se pořád točíš kolem jednotlivostí ... jak je nelogické to či ono, jak se tenhle chová v tomhle místě nesmyslně, jak tahle konkrétní hádanka/překážka nedává smysl. Čímž mi přijde, že se celkově míjíš se smyslem knížek pro děti.
Sry, ale to "je to dětská kniha" je hrozně levná výmluva. Dětem sice budeš podávat trochu jiná témata (nejspíš, popis totalitního státu, včetně toho jak pošlou hlavního hrdinu do koncentráku, z Neználka na Měsíci mě nutí přemýšlet o tom, že ani téma nemusí být výrazně jiné) a trochu jinak, ale nevidím důvod, proč by jsi na nich měl šetřit v logice celého příběhu a celkovou kvalitou zpracování. Knihy, kde je logika nepodstatná a jde tam jen o pocity a témata mi naopak přijdou doménou spíše starších (schválně nepíšu dospělých, protože mi to přijde dost individuální) čtenářů. A shodou okolností jsem se někdy na střední vracel k některým svým dětským knížkám a pořád dávaly smysl. U některých z nich jsem si uvědomil že jsou tam i věci, které jsem jako dítě neviděl.

Dodám jen že to teď nepíšu ani tak k samotnému HP (mám na něj dost neutrální názor - znám ho jen z filmového zpracování, které mi přišlo jako docela ok), jako spíš k oprávněnosti sirienovy kritiky.

LokiB píše:

Jak mám třeba Pratchetta rád, tak by nebyl problém rozebrat jeho knihy tvým způsobem, že by se v podstatě styděl za to, že je napsal. Zachránilo by ho snad jen úpěnlivé tvrzení, že všecko myslel jen jako legraci a ne vážnou literaturu ...

Pojď do toho. Pojď. Jsem fakt zvědavej.


Ad "Starej Potter a výroba věcí" - v té své čtyřčlenné bandě vyrobili ten plánek Hogwarts, co i zobrazuje všechny lidi, co v hradě zrovna jsou.

LokiB píše:
Čímž mi přijde, že se celkově míjíš se smyslem knížek pro děti.
"Je to pro děti, tak serem na jakoukoliv logiku a konzistenci příběhu."

efram píše:
Mě tohle hodnocení přijde komické, až směšné. Je to to samé jako psát hodnocení/recenzi na vtip. No i ten vtip má a nemá pro někoho logiku. Všechny výtky v původním článku jde rozebrat i z druhé strany a přesně argumentovat proč by to nemělo být tak jak píšeš. Takto lze rozdrtiti cokoliv. V podstatě jakékoliv dílo. Pro mě, a fakt nejsem náctiletá fanynka, je podstatné, že HP má dobrý děj v rámci žánru. prostě dá se na to koukat a rád se na to s mrňatama podívám i opakovaně. Jistě mám daleko oblíbenější filmy, ale to není důvod takovéhle vivisekce HP. Celé hodnocení je jen úhel pohledu.
To je ale hrozný bullshit.
V podstatě tvrdíš, že kritika nemá smysl, protože si o kritizovaném díle může kdokoliv subjektivně myslet něco jiného než kritik - ale to přece není špatně a už vůbec ne důvod, aby se něco nerozebíralo.

A čpí mi z toho takové pro děti toprí, což mi připomíná, jak jsem jako úplně malé Sadako zoufale nenáviděla téměř každý film pro děti, protože pod tím "pro děti" se skrývalo "je to blbý jak tágo, ale dáme tam haranty, barvy, efekty a písničky".

efram píše:
Tvoje recenze je mimo mísu
no, to je pak těžký, když si pleteš typy textu.

efram píše:
Právě pro mladé lidi je specifické, že jednají impulsivně bez rozmyslu. Jejich činy jsou emotivní. Pokud ovšem nejsou 15 letým Sirienem, který před tím než
...zavolá policii aby dostala zpátky kamarádku kterou unesla Ruská mafie ihned šlohne nejbližší auťák, dojede si za nima na místo předání a s partou kamarádů pude těm zabijákům se škorpionama a devítkama rozmlátit tlamu pomocí kuličkovek a dvou sesbíranejch teleskopek.

Yeah, sure, makes so much sense.

Ale ještě bych se rád vrátil k tomuhle:

efram píše:
Právě pro mladé lidi je specifické, že jednají impulsivně bez rozmyslu. Jejich činy jsou emotivní.
Už mi neni patnáct. Přesto mě pořád hrozně vytáčí tahle arogance, kterou se vůči mladším lidem vyjadřují nějací "dospělí" z titulu své přestárlosti a zjevného zapomění toho, kým sami byli (popř. možná nebyli a jejich vnitřní život byl opravdu tak chudý, jak sami přisuzujete ostatním teenagerům - což by bylo velmi, velmi smutné).

Pokud Ti přijde, že sem Tě právě urazil, možná by ses mohl zamyslet nad tím, kolik lidí si tím co si napsal urazil Ty - skupinově, paušálně, a velmi, neskutečně moc, hloupě.

Ale protože sem hodný člověk, který věří v možnost prozření slepých a nápravy a uvědomění si chyb, tak si dám tu práci a překopíruju Ti sem část Scottovy předmluvy k Ender's Game (předmluva k vydání z r. 1991; překládat se s ní už nebudu, to bys chtěl už trochu moc):

Píše:
For some people, however, the loathing for Ender's Game transcended mere artistic argument. I recall a letter to the editor of Isaac Asimov's Science Fiction Magazine, in which a woman who worked as a guidance counselor for gifted children re ported that she had only picked up Ender's Game to read it because her son had kept telling her it was a wonderful book. She read it and loathed it. Of course, I wondered what kind of guidance counselor would hold her son's tastes up to public ridicule, but the criticism that left me most flabbergasted was her assertion that my depiction of gifted children was hopelessly unrealistic. They just don't talk like that, she said. The don't think like that.

And it wasn't just her. There have been others with that criticism. Thus I began to realize that, as it is, Ender's Game disturbs some people because it challenges their assumptions about reality. In fact, the novel's very clarity may make it more challenging, simply because the story's vision of the world is so relentlessly plain. It was important to her, and to others, to believe that children don't actually think or speak the way the children in Ender's Game think and speak.

Yet I knew--I knew --that this was one of the truest things about Ender's Game. In fact, I realized in retrospect that this may indeed be part of the reason why it was so important to me, there on the lawn in front of the Salt Palace, to write a story in which gifted children are trained to fight in adult wars. Because never in my entire childhood did I feel like a child. I felt like a person all along--the same person that I am today. I never felt that I spoke childishly. I never felt that my emotions and desires were somehow less real than adult emotions and desires. And in writing Ender's Game, I forced the audience to experience the lives of these children from that perspective--the perspective in which their feelings and decisions are just as real and important as any adult's.

The nasty side of myself wanted to answer that guidance counselor by saying, The only reason you don't think gifted children talk this way is because they know better than to talk this way in front of you . But the truer answer is that Ender's Game asserts the personhood of children, and those who are used to thinking of children in another way--especially those whose whole career is based on that--are going to find Ender's Game a very unpleasant place to live.

Children are a perpetual, self-renewing underclass, helpless to escape from the decisions of adults until they become adults themselves. And Ender's Game, seen in that context, might even be a sort of revolutionary tract.

Because the book does ring true with the children who read it. The highest praise I ever received for a book of mine was when the school librarian at Farrer Junior High in Provo, Utah, told me, “You know, Ender's Game is our most-lost book.”

LokiB píše:
LOL, byt to v tebou oblibene knizce, tak to davas za prikald super-kreativniho pristupu
Ne.
A nemůžu se rozhodnout, jestli je tenhle cheap shot vytvořenej tím, že mi ad hoc dojmově přisoudíš absurdní extremizaci hloupej a mám na něj odpovídat, nebo jestli je prostě jen ubohej a mám ho ignorovat.

LokiB píše:
Čímž mi přijde, že se celkově míjíš se smyslem knížek pro děti.
teenagery.
Ty knížky jsou (minimálně z 5/7) pro teenagery.

Viz výše přecitovaná předmluva k Ender's game.

Píše:
Pokud Ti přijde, že sem Tě právě urazil

Tím příspěvkem jsi chtěl zavzpomínat na svou pubertu nebo jsi ještě pubescent?

Píše:
no, to je pak těžký, když si pleteš typy textu.

V čem? Že jsem ten tvůj sebestředný intelektuální blábol považoval aspoň za recenzi?

sirien píše:
...zavolá policii aby dostala zpátky kamarádku kterou unesla Ruská mafie ihned šlohne nejbližší auťák, dojede si za nima na místo předání a s partou kamarádů pude těm zabijákům se škorpionama a devítkama rozmlátit tlamu pomocí kuličkovek a dvou sesbíranejch teleskopek.

Záměrně si hraješ na hlupáka co překrucuje fakta nebo je to jen tvoje vize logiky?

Píše:
Ale protože sem hodný člověk, který věří v možnost prozření slepých a nápravy a uvědomění si chyb, tak si dám tu práci a překopíruju Ti sem část Scottovy předmluvy k Ender's Game (předmluva k vydání z r. 1991; překládat se s ní už nebudu, to bys chtěl už trochu moc)

Jo tak jsi hlupák. Nijak jsem tím nesnižoval IQ pubescentů, někteří jsou chytří až moc. Přesto k nim ta impulzivnost patří. Navíc ty krásně překrucuješ a vytrháváš fakta z kontextu. Konání HP a jeho kumpánů se dá zcela logicky vysvětlit dějem toho dílu (tuším je to tajemná komnata, kde se cvičí na boj - vyústění bylo přijatelné).


Píše:
V podstatě tvrdíš, že kritika nemá smysl, protože si o kritizovaném díle může kdokoliv subjektivně myslet něco jiného než kritik - ale to přece není špatně a už vůbec ne důvod, aby se něco nerozebíralo.

Ano to si myslím......Je to o subjektivním pohledu. Podívej se jak to vypadá na CSFD, tam leckdy recenzent sklouzne k tomu, že provádí intelektuální masturbaci nad svými vyjadřovacími schopnostmi a o dílo/film mu ani tak nejde. Něco jako to co tu píše Sirien.

Add toprí: prostě vidím jak na ten film reagují různé děti, to je vše. Že jsi si odvodil to co jsi si odvodil, není můj problém.

efram píše:
Nijak jsem tím nesnižoval IQ pubescentů, někteří jsou chytří až moc. Přesto k nim ta impulzivnost patří.
Go fuck yourself.

u2

Ok, myslím že stačilo, poprosím vás, aby jste si zbytek tohoto rozhovoru vyřídili v PMkách.

Aegnor píše:
Pojď do toho. Pojď. Jsem fakt zvědavej.

Ani se mi do toho nechce, protože je to kopání do vlastních ... navíc na delší rozbor, aby nebyl střílenej, bych si musel připomenout i ty věci, co jsem četl před mnoha lety a říkal si tam WTF, abych to nepomotal.

Ale namátkou: Nevadí ti v Pratchettovi neuvěřitelná nezničitelnost hrdinů? prostě Elánius přežije všechno, všechny přechytračí, všechny pasti odhalí, protože má asi aspekt "zkušený policista". ta superiorita PCčka proti NPCčkům je až nudná. Člověk se o něj nemůže pořádně bát, protože ví, že ve skutečnosti nic nehrozí.
A když by už byly síly hrdiny opravdu vyčerpány, tak přijde deus ex machina, král se změní v královnu, vládce trollů v dobráka, vrah ve skrytého ochránce revoluce, upír v přítele atd atd ... nebo teda zločinec udělá osudovou chybu.
A stále dokola.
To stále se opakující moralizování proti xenofobii mě občas přimělo na chvíli skoro až nenávidět barevné, postižené, neschopné a hloupé, když je mi opakovaně předkládána myšlenka, že právě oni jsou solí společnosti.
Zlo je v knížkách většinou poměrně primitivní ... někdo nesnáší skřety, protože "je to takový primitivní tupý běloch". Možná je to taky trochu mimózní učenec.
A ultimátní zlo pak lze aspoň umlátit cihlou v ponožce... to totiž zlo nečeká.
Karotka vítězí prostě tím, že je Karotka. Chybu v podstatě nemůže udělat a problémy se prostě kolem něj tak rozestupují. je to jeho vlastnost "paladin řádu a pořádku".

V mnoha ohledech jsou to humoristické knížky ... otázkou je, co všechno se tím dá ospravedlnit.

Vývoj postav ... jako, nedivím se tomu, že se postavy vyvíjejí, ovšem kdyby bylo v jiné série použito přerodu Patricie z úvodních knížek, do postavy, jakou je v pozdějších knihách, asi by to bylo terčem určité kritiky. Někdo se to může snažit omlouvat, že "už tehdy byl vlastně takový, jen to nebylo vidět" ... moc se tomu ale věřit nedá.

Příslo mi, že je Pratchett silný v tom, když má téma, které nějakým způsobem karikuje, paroduje, ale i rozvíjí (viz parodie na hrdinskou fantasy v prvních knihách, netypičtí hrdinové z jiného pohledu v dalších (Smrť v sekáčovi), různé obory lidské činnosti převedené do světa Zěměplochy ... geniální Pohyblivé obrázky, Těžké melodično, atd atd), náboženství či politka ... Hrr na ně!, Malí bohové, Otec prasátek ...) když se od svého základu odkloní, příběhy jsou pro mě někdy nudné, postavy nezajímavé ... různé ty Zimoděj, Svobodnej národ, Klobouk s oblohou

Že to pak střílel přes kopírák v knihách o poště, mincovně, časopisu, železnici ... no, ocenil bych víc asi něco jiného.

Abys nemyslel, já ho nesrovnávám s JKR ... jen říkám, že nedostatky vidím i u jiných děl, autorů, které mám daleko raději než HP (kterého ani nějak moc rád nemám :)) A že argumenty, které někdo cítí potřebu vznášet proti HP, jsou v mnoha ohledech účelové, protože oblíbencům se nevyčítají.


Ad kníkža pro děti u HP ... první knížky jsou výrazně zaměřené na děti prepubescentní ... na žáky prvních několika tříd základní školy. Ti se s tím ztotožnili nejlépe. Postupně s tím odrostli, takže se z nich stali teenageřei. Ale ti nebyli primární skupinou na začátku, imho. Jestli to tak někdo bral, jeho chyba.

sirien píše:
A nemůžu se rozhodnout, jestli je tenhle cheap shot vytvořenej tím, že mi ad hoc dojmově přisoudíš absurdní extremizaci hloupej a mám na něj odpovídat, nebo jestli je prostě jen ubohej a mám ho ignorovat.

A pak že se z hovna bič neuplete a nebo aspoň nezapráská :D Je mi ctí, že neváháš sypat z rukávu takovéto perly, které nemají žádný obsah, jen pěknou formu. To pobavilo :)

LokiB píše:
Je mi ctí, že neváháš sypat z rukávu takovéto perly, které nemají žádný obsah, jen pěknou formu.
Když mi do xichtu hodíš jen formu bez obsahu, tak je trochu bezpředmětné házet Ti nějakej obsah zpátky.


Ohledně Pratchetta - I když některé Tvoje příklady jsou IMO střelba dost mimo, tak jiné jsou zase vcelku trefné a docela bych i souhlasil. Hlavně v těch posledních knížkách (cca těch od Buch dál?) mi přišlo, že to místy nějak celé přestává fungovat. Na druhou stranu některé věci tam jsou prostě záměrné přehánění nebo cílená parodie. Místy je těžké rozlišit, kde vlastně je záměr a je to funkční a kde to nějak fungovat přestává a často to je spíš o osobním dojmu (zvlášť s tím, jak se Pratchettův styl celkově měnil a posouval, od crazy-fantasy parodií na začátku přes víc serious-humor fantasy uprostřed až po ty přímé paralely k realitě na konci - mě osobně třeba nejvíc sedí ten prostředek, ale znám dost lidí, kteří preferují ten původní styl na začátku a znám i pár, kterým vyhovuje víc ten pozdnější styl).

Jinak kritika Pratchetta v tomhle směru je mimochodem poměrně častá - jen není moc hutná, protože minimálně většina těch knížek je pořád i přes svoje chyby dost dobrá - ty které by se bořily jako celek (Poslední regiment, Šňupec...) jsou spíš výjimky.


LokiB píše:
na žáky prvních několika tříd základní školy. ... teenageřei ... nebyli primární skupinou na začátku, imho. Jestli to tak někdo bral, jeho chyba
Tohle "blá blá blá" je přesně jeden z důvodů, proč mi JKR leze krkem ;)

Pokud Tě zajímá, kdo bral knížky o HP jako knížky s primární cílovkou na teenagery, tak FYI - sama JKR. Od samého začátku. Jejími vlastními slovy - první HP byl primárně cílený na jedenáctileté děti a její původní představa byla, že každá další knížka vyjde o rok pozdějc a bude cílená na děti o jeden rok starší, takže děti kterým bylo 11 v době první knížky dočtou tu poslední když jim bude 17 a ta poslední bude psaná pro 17 leté publikum.

To, že se jí to pak u páté knížky sesypalo a nezvládala to vydávat s ročními rozestupy je jiná story, nicméně tohle prohlásila v hned několika interview a vystoupeních a bylo to dokonce součástí ofiko proma těch prvních knížek.

HP je zásadní dílo pro Young Adult Fantasy, průniku literatury pro mládež a fantasy literatury. Bez něj by v něm rozhodně nedošlo k takovému rozmachu, jako došlo. Rozmach YAF se nám nemusí líbit, ale je to fakt. Koneckonců, i Pratchett začal dětské (spíš pro mládež) Zeměplochy vydávat pár let po úspěchu HP, nikoli během 25 let, kdy měl náskok.
A o to možná jde. Jistě je mnoho lepších autorů, kteří dovedou napsat fantasy "pro mládež" (pojem literatury pro mládež chápejme spíše jako žánr, než jako skutečnou kategorizaci čtenáře dle věku). Kteří ten žánr mohli odstartovat (nebo ne odstartovat, byla i předtím, ale bylo toho mnohem méně), napsat lepší příběh, než JKR. Jenže to neudělali, ona ano. A to je její přínos literatuře.
Mimochodem, znám plno takových, kteří na HP vyrostli a pak přešli na hodnotnější a dospělejší fantastiku. Mají načteno mnoho fenomenálních knih, včetně PP. Ale k HP se občas vrací, protože se stal součástí jejich identity. Jestli tohle není kult, tak už nic.
Nehodlám rozporovat literární kritiku HP, ani charakteru JKR, protože je na to dost dobře neznám. Ale upírat jim význam a postavení kultu, to skutečně považuji spíše za projev zaslepenosti. Koneckonců, spoustu prací, ze kterých fantastická literatura vyrostla, je ve skutečnosti na úrovni toho Kulhánka.

efram píše:
Ano to si myslím......Je to o subjektivním pohledu. Podívej se jak to vypadá na CSFD, tam leckdy recenzent sklouzne k tomu, že provádí intelektuální masturbaci nad svými vyjadřovacími schopnostmi a o dílo/film mu ani tak nejde. Něco jako to co tu píše Sirien.
To na csfd jsou komentáře, což je jiný formát než recenze (to musím vědět, sama tam občas něco napíšu a recenze to fakt nejsou) - a jestli mi chceš tvrdit, že tam jsou samé intelektuální masturbace, tak teda asi chodím na jinou csfd, já tam vídám vesměs hlavně smečku debilů, co má problém napsat větu, aby dávala smysl a hlavní masa uživatelů pohříchu dokonale reprezentuje bezzubý střední proud.

A fakt ani trochu nechápu, proč by se dílo nemělo rozebírat, kritizovat a jakkoliv jinak hodnotit jenom proto, že x lidí na něj má x pohledů. Ono totiž při střetu těch pohledů může někdy dojít k obohacení, nehledě na to, že dobrý kritik je výtečná věc, která dokáže k zhlédnutému/přečtenému dodat kontext, což je minimálně zajímavé.

komentář má blízko k recenzi. nebo jinak to co tu je za blabol k HP, je na úrovni některých komentů na CSFD.

Netvrdím, že tam jsou samé masturbace, psal jsem že leckdy.....

Nemám problém s konstruktivním rozebíráním díla. Zvážení pro a proti atd. Zřejmě mám jiný pohled na to co je konstruktivní. Obsah toho hate zde proti HP za konstruktivní nepovažuji. Myslím, že nejlépe to vystihl LOG 1=0 v předešlém příspěvku #153

sirien píše:
sama JKR (...) Jejími vlastními slovy
Stran Rowlingové; té bych nevěřil ani nos mezi očima, natož cokoliv, co zpětně tvrdí o sobě a svých knížkách.

Ona sama je člověk s pochybným morálním kompasem a téměř chorobnými sklony k RL fabulaci - překrucování již řečeného a napsaného, názorová přelétavost, prvoplánovitá snaha zavděčit se tam, kde cítí největší podporu a možný zisk.
Eklektická křesťanka, která vystřídala několik církví a dokáže si sama před sebou ospravedlnit kdeco.
Jako svou hrdinku a inspiraci uvedla Jessicu Mitford; zarytou komunistku, která se angažovala ve Španělské občanské válce, ale narozdíl od G. Orwella jí to nadšení vydrželo podstatně déle... co od toho chceš čekat?

Tohle si flákla do svých detektivek psaných pod pseudonymem:
J.K.R. píše:
Robert Galbraith is married with two sons. After several years with the Royal Military Police, he was attached to the SIB (Special Investigation Branch), the plain-clothes branch of the RMP. He left the military in 2003 and has been working since then in the civilian security industry. The idea for protagonist Cormoran Strike grew directly out of his own experiences and those of his military friends who have returned to the civilian world. 'Robert Galbraith' is a pseudonym.
Lživé zvýšení kredibility... pohoda, ne? Mimochodem, já jsem hlavní účetní ČEZu, abyste věděli :)

Pak jsou tu výroky, které řvou "podívejte se, jak jsem inkluzivní, tolerantní a současně si chci vylepšit image". Přitom v sobě obsahují otřesné implikace, předsudky a jen povrchní zapojení mozkových závitů.
"Bradavice jsou přístupné lidem všech vyznání a ideologií... kromě wiccanů."
Protožé, érgh, počkejte, o vymezení se vůči nařknutím ze satanismu mi nejde, fakt.
Á, už to mám z prstu vycucané:
Jejich odlišný koncept magie by tam nemohl koexistovat, ha. Zato židovská kabala, Westboro Baptist Church, spirituální šintó, či neviditelná ruka trhu jsou plně kompatibilní.
Vůbec si nedělám z okrajové a vesměs neškodné subkultury boxovací pytel, páč jsem přece paragon morálky, a jako křesťanka mám všechny ráda... kromě wiccanů.

Nejvíc mě však svého času dožrala brojením a poštváváním svého fandomu proti klecovým lůžkům v psychiatrických nemocnicích - přístupu, jenž se používá u agresivních pacientů, kteří jsou nebezpeční sami sobě i okolí.
- Buď se jim může přichystat soukromá zóna plná polstrování, plyšáčků a pěkných věcí, kde se cítí v bezpečí a nikomu neublíží + odpovídající medikace.
- Nebo se pacienti můžou krmit medikamenty jak lentilkami, a od rána do večera udržovat ve stavu naprosté zdrogovanosti, kdy je jim odepřená možnost - byť v rámci svých omezených kognitivních schopností - vnímat sama sebe a okolní svět.
Pseudohumanistce Rowlingové se samozřejmě víc líbila druhá možnost.
I když pochybuju, že jí myšlenky došly dál, než: "Boha jeho, oni jsou v klecích! Hmm, z toho bude výborný PR."

Ale tak paní autorka se angažuje v charitě, no.
Určitě to myslí upřímně altruisticky - se svou morálkou a integritou na úrovni zbrojařského koncernu, co posílá daňově uznatelné dary UNICEFu :)

Hele a nebyla popularita HP kvůli tomu, že tam byly na tehdejší dobu, a na to kdo byl cílovka, poměrně sofistikovaný zvraty? Jako takový ty věci, už si to moc nevybavuju, že ústřední učitel - klaďas se vybarví jako záporák, a naopak. A klidně víc takovýchto zvratů v jedný knížce / filmu, a u hodně ústředních postav.

Já si pamatuju, když tehdy přišel ten první film do kin, že mi hned přišlo na palici, že tohle bylo u filmu cílenýho na mladší teenagery hodně revoluční. A že i když všecko ostatní nebylo nic moc, hlavní hrdina trapný atd., tak už jen kvůli tý intenzitě zvratů, to asi mělo nějaký kouzlo pro lidi.

sirien píše:
Pokud Tě zajímá, kdo bral knížky o HP jako knížky s primární cílovkou na teenagery, tak FYI - sama JKR. Od samého začátku. Jejími vlastními slovy - první HP byl primárně cílený na jedenáctileté děti a její původní představa byla, že každá další knížka vyjde o rok pozdějc a bude cílená na děti o jeden rok starší, takže děti kterým bylo 11 v době první knížky dočtou tu poslední když jim bude 17 a ta poslední bude psaná pro 17 leté publikum.


promiň, ale výroky JKR jsou mi ukradný. Ve skutečnosti mě vůbec ta paní nezajímá, nemám o ní valné mínění a nemám potřebu její vyjádření vůbec zohledňovat ... ale zas ji nehejtuju tak, abych měl dobrý pocit z toho, že o ní vím, že je pitomá.
Uvažovat nad tím, jestli opravdu při psaní prvního dílu věděla, že bude vůbec někdy nějaký druhý díl a o čem budou další, je k ničemu. Já tomu osobně nevěřím, ale důkazy pro to sbírat nebudu.
Byla v tom z její strany velkou měrou PR manipulace, finanční kalkulace ... a kdo ví, kdo jí to vlastně poradil.

Ani neřeším, jestli někomu námět ukradla, nebo se někdo na ni snažil přiživit ... i to je mi jedno. V tomhle ohledu beru prostě HP jako určité dílo a lidi kolem toho, jako samostatný fenomén. Jasně, JKR tam má vliv, může si dělat co chce s právama, může psát další a nemusí. Moje hodnocení HP to nemění ... stejně jako nehodnotím díla Heinleina, Hubbarda, Oty Pavla, Richarda Wagnera a dalších prismatem jejich osobnosti.

Ad Pratchett: v kterých bodech, co jsem napsal, máš názor, že jsem mimo? zajímalo by mě to.
Mě na těch knížkách mrzelo, že i když jsem je miloval, tak u některých pzodějších už jsem to měl ve stylu "tohle asi fakt nedám a nedočtu, protože už je to moc velká nuda, X-tá variace na téma, které už jsem od něj četl v lepším provedení".
asi se na něm taky projevovala víc nemoc, což bylo smutné

BTW: jak jsem psal, měl se skutečně story kolem Relikvií smrti líbí, považuju ji za dobře v knížce zpracovanou, zakomponovanou a v žánru nadprůměrnou. skoro až ze zbytku obsahu vyčnívající.
akceptuju, že se tobě nelíbí, jen mi to přišlo moc pozérský, jak jsi to uváděl.

Sparkle: no tak rozhodně hodně lidí v jednom díle koukalo s otevřenou pusou, když se na konci zjistilo, že ten vlastně "oblíbený" pomahač, není tím, za koho se vydává, ale vlastně hlavní pomahač v daném plotu hlavního záporáka. aby nějaká postava vydržela přeměněná za jinou 9/10 děje, aniž by to mnohý čtenář věděl, to bylo služný :)

ono, kde vůbec najít srovnání o tak silném prolnutí světa dětí a světa dospělích? Asi podobně, jako by náctileté děti bojovaly s německými vyzvědači a střelami V2 ve vážně míněném neparodickém filmu z WWII a v dalším díle by odletěly do Berlína oddělat Vůdce a ukončit válku.
přičemž hlavní postava by byl anglicko-židovský epileptik, wintonovo dítě, toužící po pomstě za rodiče, jeho pravou rukou pak obrhoublý skotský tradicionalista a malá prsa by za nimi vystrkovala polská imigrantka, geniální matematička a stratég.
a to celé by bylo napsáno jako 7 knih, resp. natočeno jako 8 velkofilmů

Došel mi popkorn, musím si skočit pro nový.

http://imgur.com/S6HAKVZ