Ještě k původnímu článku: Po ránu, nevyspalej, jsem měl tak akorát náladu na slovník mořského vlka, na který odkazuje článek. Těšil jsem se na nějaké to šťavnaté: "Plachty visí jak chcíplá medúza a vy čumíte, jako by vás praštil veslem do hlavy."
Leč, jujky, ony jsou tam jenom vysvětlivky. No, kouknu na to, kdyby tam přece jen byly nějaký ty "smrduté chaluhy"...

A co se nedozvím? Rychlost lodi: ve středověku se měřila počtem uzlíků, které prošly rukama měřícího za stanovený čas; byly uvázané na provázku připevněném k prknu a hozeném do moře. Uzlíky byly v takové vzdálenosti, aby výsledek udával rychlost lodě v námořních mílích.

Přísahám na zčernalé kosti všech kapitánů přede mnou, že i když strčím hlavu do sudu se shnilým sleďákem, najdu tam lepší vysvětlení! Rychlost v majlích? Do všech prokletejch chaluh a zrezlejch kotev, to je zas den jak z prdele mořskýho čerta.

Přitom je to prostý jak rána pěstí:

Na zádi se převaluje pěna a loď funí proti vlnám jako starý vorvaň. „LOG DO VODY!“ zařve kapitán od kormidla. Námořník hodí dřevěnou destičku přes zábradlí a provázek se napne, jak se log zakousne do moře. „TOČ HODINY!“ Písek se sype. Provázek sviští mezi prsty, uzlíky pálí do dlaní. „…tři… čtyři…" "SAKRA, DRŽ TO!“ Vítr škubne lodí, provázek cukne. Další uzlík. Další. „...šest!“ Písek doběhne. „STOP!“ Provázek se zadrhne, log se vytahuje zpátky na palubu, mokrý a obalený chaluhami. „ŠEST UZLŮ, KAPITÁNE!“ Starý vlk u kormidla si rozvážně odplivne přes bok lodi. „Šest… Tak aspoň něco dneska funguje, vy bando solí načichlých neštěstí. Zapiš to do lodního deníku, než zapomeneš počítat i do šesti.“

Log je na provaze přivázaná dřevěná destička, která klade odpor a stojí ve vlnách.

Přesýpací hodiny odměřují 28 vteřin (1/128 hodiny).

Na provaze jsou uzlíky každých 47 stop a 3 palce (matematicky by to mělo být ...a 6 palců, jenomže tydlencty provázky se ve vodě natahujou).

Rychlost se samozřejmě měří v uzlech (majle za hodinu, přičemž míle má 6080 stop).

Připouštím, že ten původní článek je dvacet let starej, ale já už taky pamatuju víc než včerejší příliv. A vím naprosto jistě, že uzel byl uzel před dvaceti stejně jako před čtyřmi sty čtyřiadvaceti lety. Možná se trochu změnil svět kolem, mapy vybledly, lodě shnily a kapitáni přicházeli a odcházeli, ale ten zatracenej uzel zůstal stát jak skála v příboji — ani o píď se nehnul!