O mumii jsem slyšel lepší (z Fallouta) ...
Jednoho dne se ghůlí vetešník (říkejme mu třeba Bob), dozvěděl, že se jeho sobotní pokerový parťák, Harry, ztratil.
Bob obcházel celé ghůlí měštečko, ptal se ostatních, zda-li neviděli jeho kámoše. Vypadalo to, že se po Harrym jakoby slehla zem.
Uběhl měsíc a Bob začínal mít o Harryho skutečný strach. Proto vytáhl staré úspory; rozvěsil plakáty s podobiznou Harryho, na kterých, mimo jiné, stálo "nezvěstný, odměna 300 doláčů".
Harry měl jednu velkou slabost. Když se pořádně opil, sekl s sebou a spal jako zabitý. Právě, když se tak jednoho dne vracel pěkně napitý z hospody (navíc s flaškou v ruce), zabludil kamsi do pustiny, vrávoral. Pak s sebou plácl do písku, a víc si už nepamatoval ...
"Mhhmmm, ne, mami, já nechci do školy..." ... a Harry s sebou trhl, lekl se. To s ním nějaký velký chlápek cloumal na všechny strany. "Harry, rychle, prober se!". Harry si strhal obmotaný toaleťák z obličeje, kterým měl z nepochopitelných důvodů obtočené celé tělo. Jak se zvedal, zjistil, že leží v jakémsi vyřezávaném sarkofágu, či co. Cedule na zdi říkala "výstava ostatků egyptského faraóna Tutanchamóna". "Eeeh, co se děje, kde to jsem?" V tu chvíli do místnosti vtrhl naštvaný majitel, který právě přišel o kšeft ...