Dobrá otázka a velmi složitá odpověď... já bych řekl, že minimálně u části lidí je částí motivace sběratelství. Tak jako někdo sbírá známky, někdo zase sbírá systémy. Kdo jich má víc (doma na poličce, odehráno) je větší king.Druhá, nepochybně běžnější motivace je prostá explorace. Zvědavost je člověku vlastní. V souvislosti ještě s tendencí se neustále porovnávat s okolím to plodí tendenci se ujistit, že to co dělám je to nejlepší, co dělat můžu. Odtud taky nekonečné diskuse, který systém je lepší.Za třetí je to marketingový tlak - vydavatelé chtějí, aby sis kupoval doplňky, takže vytvářejí hlad po spotřebě. Někdy jim to ale úplně nejvyde, tak koupíš u konkurence.Evoluce systémů... hry se neustále vyvíjejí. V krátkodobém horizontu to není taky vidět ale porovnej třeba klasické originální D&D a ADnD 2e. Nebe a dudy. Přitom to prošlo postupnými stádii vývoje. I film a literatura se vyvíjí podobně, přizpůsobuje se době. Vydržet u jednoho systému setrvale po desetiletí je tedy zkouškou konzervativnosti, zatímco jít dál a dál je prostě nechat se unášet trendy doby.A konečně je to myslím určitá nespokojenost. Určité množství lidí hra neuspokojuje, ale zároveň cítí, že něco podobného by je uspokojovat mohlo (kdyby to necítili, tak se na to vykašlou úplně) a tak se snaží hledat jestli neexistuje něco podobného víc uspokojivého.Můj dojem je, že všechny tyhle faktory působí tu více tu méně, ale naráz, takže přičíst to na vrbub jen jednomu či dvěma dost dobře nelze.

Hm... Po prvé, neberiem nový systém ako "prešaltovanie" na iné rozmýšľanie. Samozrejme, pri porovnaní napríklad d20 (alebo DnD) s FATE je vidieť, že každý systém sa hodí lepšie na trošku inú hru, ale pri dohode hráčov a Pána hry nie je problém v oboch odlišných systémoch odohrať to isté. Možno s trošku iným priebehom v niektorých konfliktoch alebo scénach, ale podobne.

A po druhé - hľadanie nových systémov je podľa mňa normálna ľudská zvedavosť ;) a snaha dozvedieť sa niečo nové a nájsť niečo, čo môžem využiť inde. A samozrejme, krásne ilustrovaná príručka sa priamo núka, aby si ju niekto prečítal. A keď rád čítaš - tak je všetko jasné.

RE Alnag: Porovnávání se kdo je větší king pominu, protože to není motivace ke zlepšení hry, ale jen k machrování.
Bádání - to už je pochopitelnější důvod. Rozumím tomu, když je někdo nadšený teoretik, který shromažďuje informace o nových možnostech hraní. Ale pořád si neumím představit Game mastera a jeho hráče, kterak co půlrok (obrazně) začnou zkoušet nový herní systém.
Evoluce systémů - OK. To je velice pochopitelný důvod. U každého GM se hra/systém hry vyvíjí ať už setrvává u jednoho typu nebo u jiného. V mém případě, přestože hraju stále jeden systém, tak si nevyhovující pravidla upravuji, vynechávám nebo naopak chybějící si dotvářím. Takže i tady pochopitelně probíhá evoluce.
Nespokojenost - hm, to je asi nejpravděpodobnější způsob. Ale v takovém případě rozumím přechodu z jednoho systému na druhý, ale už nerozumím přeskakování z jednoho systému na jiných co chvíli. To už IMO nemá nic společného s nespokojeností.

RE Joeyeti: Zvědavost - ano, to je pravda, že ze zvědavosti se zajímat o jiné systémy hry je určitě dobrý důvod. A následně implementovat dobré nápady do hry vlastní. V krajním případě - když GMovi celý systém vyhovuje víc - přejít na jiná pravidla.

-------
Pokud tedy ale většina lidí nové systémy jen zkoumá a používá jeden, popř. dva, které má oblíbené, tak je dost zavádějící, když se diskutuje o desítkách různých her jen na základě toho, že si někdo přečetl pravidla aniž by je vyzkoušel….ale to je jen taková moje představa. Vlastně se tím dostávám k tomu prvnímu Alnag zmínil - "King of RPG". :)

S tím "kingem" je to velmi reálné. Tuhle jsem si někde přečetl (tuším, že v nějakých požadavcích na recenzenta), že abys mohl hodnotit RPG (tj. abys tomu rozuměl), tam musíš znát nejméně 20 různých her. To upřímně řečeno teda můžu říct, že neznám, byť přičinlivý jedinec, který odehraje každou hru jednou a bude hrát jednou týdně to zmákne za půl roku. Kvanita se jako obvykle přeceňuje nad kvalitou (tj. zvládnutím menšího množství systémů pořádně).

Alnag: Tak to je hustý. DrD jsem obsáhnul celkem zanedlouho. ADnD systém hraju už pěkných pár let a pořád nemůžu říct, že bych ho extra dobře znal. Jestli někdo zná 20 různých RPG, pak:
A) jsou to buď takový zjednodušeniny jako je DrD
B) zná jen jejich názvy a z předmluvy v knize pravidel si přečetl o čem jsou
C) kecá
D) všechno dohromady

Budu mluvit za sebe. Důvody proč znám potažmo hraji několik systémů jsou tyto: 1) Je spousta druhů her, které mají svůj vlastní systém, který je ideálně adaptovatelný. Jinými slovy, když se mi líbí téma nějaké hry, která má jasné mechaniky na podporu tématu pak je zbytečné zkoušet na to naroubovat nějaký jiný systém. Dobrým příkladem budiž Burning Empires.2) Dlouho jsem řešit to co píše Alnag. Hraní RPG mě uspokojovalo ale systém byl jinačí než jaký by mi byl úplně přirozený. A pak jsem našel WoDNadále hraju i jiné systémy ale je to převážně proto, že to jsou jiné hry. Líbí se mi Scion, který má modifikovaný Exalted system a i tam si nedovdu představit jiný systém. Líbí se mi Blue Rose a ta má zase True20.

Všechny důvody, co uvedl Alnag, jsou platné; jestli se někomu jinému líbí, nebo ne, to je jeho problém. Pak jsou samozřejmě drsní uživatelé ledniček, co je vůbec nezajímá, jak lednička funguje (já), nebo milovníci jediné vyvolené ženy (Andtom), co na nějaké nové systémy dlabou. I zde lze najít různé důvody, které se zvenku mohou a nebo nemusí líbit. Řekl bych, že obě polohy - střídat systémy jako ponožky/držet se systému až na věky - jsou svým způsobem extrémní. A obě hájitelné.

Argonantus: Proti tomu co píšeš se nedá nic namítat. Mě ovšem zajímá hlavně to, co člověka žene k tomu, aby hledal další a další systémy hraní? Jiron: Dobře, v tvým případě je systém svázaný s konkrétní hrou a proto měníš systémy. A můžu vědět, co tě žene k tomu zkoušet neustále jiné hry? Je to proto, že tě ty předchozí omrzely? Nebo ti přestaly v něčem vyhovovat? Nebo na střídačku hraješ všechny možné hry?

Jiron asi myslí špecificky zamerané hry... Blue Rose je špecifické, tak ako WoD, MLwM, Mountain Witch, alebo Alnagova Paranoia.

Naproti tomu napríklad Tri-Stat dX, dajme tomu CPH, O Fortuna (všeobecná) alebo FATE sú všeobecnejšie systémy, v ktorých sa dá hrať (takmer) hocičo.

V špecifických hrách si zahráš určitú tému a po niekoľkých (viacerých či iba pár) sedeniach môžeš naraziť na hranice možností alebo vyčerpanie témy.

Argonantus: Vidím, že jedna z posledních věcí ode mně, co jsem zaperlil na RPG F, se Ti zapsala do srdce :))RPG je hobby. Myslím, že poznává systémy ten, komu to dělá z nějakého důvodu radost a přináší uspokojení. A ten důvod může být cokoliv: zvědavost, pocit prvolezectví, kazatelství, získávání informací, srovnávání, inspirace, hledání, ... Jsou zas lidi, kterým to radost nepřináší, tak to nedělají. Obojí je rovnocenné. Je to stejné jako když někoho baví psát do diskusí o RPG a někoho ne. Nebo malovat figurky. Nebo se mazlit s RPG knížkama a pečovat o ně.Požadavek na znalost 20 her - co k tomu říct. Kdysi jsem četl článek o japonských turistech. Někam dojedou, vyskákají z autobusu, vyfotí se aby za nima byla vidět významná památka, naskočí do autobusu a jedou dál. A doma si pak nad fotkama říkají, kde všude byli. Svým způsobem to je samozřejmě pravda ...

Je fakt, že obsáhnout celý d20system je samo o sobě záležitost na desítky let. Hraju to od doby kdy to vyšlo (2000) a pořád objevuju nové věci v rámci jednoho systému. Na druhou stranu vyzkoušel jsem (jednorázově) her docela hodně, ale nikdy bych se neodvážil tvrdit, že je znám nějak důkladně. Navíc Dračí doupě (taky sedmiletá záležitost) se mi už podařilo komplet zapomenout :-), takže jsem nedávno s překvapením zjišťoval, že tam vlastně zbraně (útoky) byly s lomtíkem a jak se hází na past.

Vannax: Joe má pravdu (díky Joe). Vtip ale není v tom, že bych hrál hodně her na střídačku. Vtip je v tom, že chci hrát milion her ale nehraju vlastně ani jednu z nich protože na ně nemůžu najít hráče ale stížnosti si nechám na jindy. Co mě žene k tomu abych zkoušel nové hry? Jejich zajímavost. Totéž platí pro systémy. Ohromě mě okouzlil skriptovaný systém boje v BE a i jeho téma a možnosti. Miluju WoD ale to je natolik specifická hra, že je těžké najít lidi se stejným názorem a náhledem. Takže asi tak nějak.

Možná je to, zda se někdo zaobírá systémy, také trochu tím, jak kdo je na co soustředěn. Jestli je vnímání jedince zaměřeno na pravidla nebo na to "ostatní" co se ve hře děje (můj případ). Jakou váhu přikládá pravidlům, ať už pro sebe nebo pro jiné lidi.U mně je to asi tak, že pokud bych jako první hru hrál Dračí doupě, tak bych ho asi hrál jako Argonautus dodnes. Nebo kdybych hrál Das Schwarze Auge, tak jsem u něj. Pravda, přešel jsem od AD&D k D&D třetí edice, ale to bylo tím, že jsem k AD&D neměl kromě jedné další originální knížky a když vyšla nová edice, tak jsem si řekl, že do ni jdu, že budu kupovat věci k ní (protože jsem částečně takový ten lehce ujetý jedinec přes hezké knížky - jejich opatrování v obalech, čuchání jak voní a tak :)) ). Takže kdybych měl knížky ke druhé edici, myslím, že bych zůstal u ní. Jsem zvědav, jak se zachovám, až přijde čtvrtá edice (zatím mám k ní naprosto odmítavý postoj v duchu: k čemu by mi měla být?) :)

Andtom: Taky zajímavý přístup. Sdílím tvou úchylnost na knížky protože CHCI HMOTNĚ VLASTNIT kopii toho systému, který se mi líbí. Bohužel se potom podívám na svou knihovnu, kde jsou kompletně celí WTF, potom je tam základní příručka MTA a WoD základ (moje nejmilovanější) a Burning Empires a spousta dalších a uvědomím si, že jedinou, kterou jsem kdy používal ke hře byl Players Handbook DnD. To mě strašlivě zamrzí. :-(

Souhlasím s Jironema s těmi co souhalsilis nimi. Proč hrát jinou hru. V prvé řadě je to systém repetivnsoti - hraju li deset let dragonalcne přestane mě bavit. Mám snahu neustále končit. Dále mě zajímají herní prostředí. Nedovedu si představit hrát stále jen fantasy. Demon the Fallen, Engel, Cadwallon, Noční strana jsou pro mě skvělá herní prostředí, která mě zajímají nejen jako hráče. A třeba Cadwallon bych si klidně ve Warheartu nebo True20 představil, ale herní prostředí by mě takové nenapadlo. Engel je také d20. Ale Demon the Fallen by d d20/True20 nefungoval. Engel navíc se chystám odehrát doma také v True20. A Noční strana se do Tri-Stat dX hodí přímo parádně (stejně jako do FATE)...Jako kdyby byla psaná na tělo tomuto systému. Vůbec si ji v d20 neumím představit.
A ano - chci hmotně vlastnit kopii systému který se mi líbí.
A chci bejt KING. Vždyť podle nejmenovaných pánů z nejmenovacné RPG F jsem špatnej DM - přečetl jsem asi tak jenom 8 systémů...

2 andtom: Mozna to tak je. Ale treba ja urcite jsem ten, co se zaobira systemy, ale nemyslim si, ze bych byl vyrazne pravidlovy hrac. To "ostatni " je pro me minimalne stejne dulezite. Ale osobne se mi treba obcas libi sledovat a pomalu chapat, jakymi zpusoby mohou ty pravidla svym pouzivanim ovlivnovat, utvarte,... to "ostatni. Mozna je to i v tom pochopeni. Takovyt en aha efekt. Jak neco vyzkousis a potom pochopis jak to funguje, jake to ma dusledky a jak je to treba genialne a zaroven jednoduche.edit: jinak alnag to podle me vystihl fakt pekne :)

Dalcor: Kvůli hernímu prostředí klidně přejdu na jiná pravidla (tj. vezmu jaká u toho jsou). Kdybych šel hrát StarTrek (líbí se mi jeho svět), tak hraju podle jeho pravidel. U mně je setting víc než systém, setting určuje systém, nikoliv opačně. Koneckonců setting prodává systém, mnohem méně opačně.

andtom: Ano a stejně to vidím já i Dalcor. Proto znám 7 různých systémů.

Andtom: Nic si z toho nedělej... poslední verze Star Treku je jen dobře maskovaná d20ka s jinými kostkami :-))

andtom - no vždyť jsem to říkal