Ďalej:
V 2. kapitole: Piju víc, než je zdrávo, a většinou je mi to fuk. Na chlastu si cením, že otupuje. Mám na co zapomínat.
Kapitola 4, začiatok: "K Podivínům, do nejstarší putyky, tlachárny a pasti na ochlasty v historii člověčenstva, se dostanete tak, že vyrazíte do některé z těch uliček, co se z nich člověku ježí chloupky vzadu na krku, a pak odbočíte do postranní uličky, která tam někdy je, a někdy ne."
Pri konci 4. kapitoly: „Jsou to dobří lidé?“
„Jistěže. Paranoidní, násilničtí, šílení jako ratlíci, ale…“
Koniec 6. kapitoly: „Takových jako jsme my, moc nenajdete,“ dodala Suzie Brokovnice.
„Díky Bohu,“ ozval se hlas zpoza barikády.
8. kapitola, Hawkova kaviareň: Výzdobu tvořily převážně reflektorky a psychedelie s vlnitými ornamenty v základních barvách na stěnách, na stropě, a dokonce i na podlaze. Jukebox velký jako Tardis duněl nekonečným proudem hitů a klasiky z popové scény šedesátých let a naprosto ignoroval přání těch pošetilců, kteří ho krmili penězi. Kinks právě dokončili ,Sunny Afternoon‘ a vystřídali je Lovin’ Spoonful s ,Daydream‘.
a ešte niekde o stránku ďalej: Hawkova kavárna dělala všechno pro to, aby nepodlehla tyranii času.
Uprostřed sálu energicky tančily ve zdobených zlatých klecí dvě go-go tanečnice oděné jen v hrstce bílého peří; svíjely se a natřásaly až k nevíře. Číšnice přiklapala k našemu stolu na dvaceticentimetrových jehlových podpatcích, v minisukni z latexu, naškrobené bílé pánské košili a s vlasy natupírovanými do tvaru včelího úlu. Vstal jsem, svlékl jsem si trenčkot, abych ukázal, jak je zakrvácený, a číšnice chápavě přikývla.
rozhovor s Walkerom pri konci 8. kapitoly o Blaiston street: Každý, kdo se dobrovolně vydá do Blaiston Street, se v podstatě zřekl lidské rasy. Ale v poslední době… do Blaiston Street zabloudilo několik docela důležitých lidí a už odtamtud nikdy nevyšlo. Takže přišel pokyn shora, abych to vyšetřil.“