Tady koukám, že jsem se zas až tak nechytil....

Nebuď tak netrpělivý.. :) Včerejšek byl nějakej zvláštní den, málokdo byl na netu, zdá se (včetně mě)...
Tahle Tvá Moc je tak dlouhá, že jsem jí rozdělil na 3 části. První je opravdu úvod, hodnotit má smysl až později ;) Co se mě líbilo už teď je, jak jsi celkem smysluplně vysvětlil/podal ta Drd pravidla stran učení se kouzlům. To se povedlo.

Rytíř:Vidíš, a já to mám v hlavě léta zafixované, že drtivá většina mých povídek má okolo 20 stran - ani jsem si nevšiml, že to je delší, než ten Souboj.

Tož, přečetl jsem si to... a musím se přiznat, že to bylo čtivé až do okamžiku, kdy se tam objevily ty pestrobarevné blesky. To se mi nějak zježila srst a už to nešlo přes. Prostě okamžitý přeskok z roviny příběhu do roviny huňáče modrého, ká šestek a ká desítek, zeleného, žlutého, černého a bůh ví jakého bleskování atd. Kouzlo příběhu bylo v tom okamžení ztraceno... je mi líto :-((

Alnag:vydrž ještě dál. Ono se to zase posune jinam. Já jsem zkoušel, jak ty blesky změnit do použitelného tvaru. Jinak tady jsem se herním pravidlům přiblížil při psaní snad nejvíc.

Nevím, jak to pokračuje dál, přečetl jsem zatím jen část I., ale Souboj mě upoutal víc. Měl jistou filosofickou hloubku. Středníky jsou očivdně charakteristickým rysem autora. Dost mě rozčilují chyby v podobě čárek před spojkou "a". Chyby dělá každý, to nelze popřít, ovšem toto občas bije do očí.

Je mi stydno.. opravdu tam bylo několik chybek v tomto směru - popravdě až příliš na to, že sem si o sobě myslel, kdovíjakej na to nemám nos :( (Pasoval jsem se totiž do role korektora textů na našem webu a tuhle povídku jsem schvaloval já, poté, co jsem opravil pár překlepů. Autor jak známo ve vlastním textu chyby nevidí, takže tohle padá spíš na mou hlavu - omlouvám se.)
Mělo by to být opraveno.K filozofické hloubce - zkus vydržet a číst dál, ani tady to není tak jednoduché, jak se zpočátku zdálo!

Unknown:chyby padají samozřejmě na moji hlavu. Stejně jako nedostatek filosofické hloubky.

Za chyby se netřeba omlouvat, dělá je každý, je jen zbožným přáním, být vyjímkou. Ovšem když na ně nikdo neupozorní, tak je nikdo neopraví a nebude poučení pro příště.Abychom si rozuměli, filosofická hloubka není znakem dobrého díla. Většinou je to síla příběhu a čtivost. Souboj neměl moc důmyslnou zápletku, dokonce ani příběh nebyl ničím vyjímečný, ale obsahoval v podtextu takovou otázku, alespoň na mě to tak působilo, což všemu dodávalo šmrnc.Tady jsem nic z toho nezaznamenal. Dokud jsem si nepřečetl druhou část. Nelituji toho. Vypadá to velice promyšlině, zápletka by mohla uživit i celý román, když se dostatečně rozvine příběh. Navíc je to zasazené do pseudoreality, která je mi poměrně líbí. Obsahuje prvky vlastenectví a dobové reálie. Mohlo by to hodně oslovit lidi, kteří se o tu dobu, nebo o dějiny obecně, zabívají. Nepřipádm si v tomto ohledu moc zběhlý, přesto bych se k tého skupině přiřadil.A teď jedna faktická otázka. Císař Filip? Nebyl za Přemysla císařem Fridrich II.? Jestli je tím myšlen Fridrichův předchůdce, nevím, kdo to byl, tak ten zase neudělal z Přemysla krále.

Na román to rozhodně není. Většina povídkových nápadů unese asi těch 20 stran, které lze maximálně natahovat na dvojnásobek, nebo zkrátit na polovinu (oboje není k ničemu dobré, IMHO). Stran Filipa - Přemysl vládl příšerně dlouho. Vystřídala se za něho celá série císařů, zejména na počátku, a on se pokoušel zajistit si královský titul postupně u každého. Takže se málo ví, že Zlatá bula sicilská od Fridricha II. je již několikáté - a poslední - uznání jeho království (včetně papeže). Poučil se z toho, že jeho otec Vladislav byl uznán králem již v roce 1158, ale pak si to autor zase rozmyslel (1173).

Dočetl jsem 3. díl a musím konstatovat, že to bylo velmi dobré. Čtivé, zajímavé a dobře napsané. Fakt je, že jakmile se začalo mluvit o blescích, bylo mi jasné, která bije:-) Možná by to šlo trochu zakamuflovat, aby to nebylo jako pěst na oko(modré, zelené, červené...spíš později popsat, že některé z blesků byly namodralé, některé skoro splývaly se zelení kolem apod.) V každém případě se mi to celé velmi líbilo.

Jo, taky jsem čekal, jestli bude barva blesků nějak vysvětlena.. ale kvůli tomu to psáno nebylo, mám pocit, že Argo to psal pro lidi, co mají Drd pravidla těžce zažitá, takže se od toho odrážel jako faktu, který není nutno vysvětlovat tak obecně, jen dotvořit pozadí, historii pro kouzla a kouzlení.. což se povedlo velmi! Vážně dobré je to :)

Já na to šel - v případě této jediné povídky - úplně obráceně, než je u mne obvyklé - vyšel jsem čistě z pravidel DrD, a zkoušel je vtělit do použitelného příběhu tak, aby to nebylo úplně praštěné. Ten příběh mne ovšem napadl naprosto nezávisle, jako v jiných případech. Nikde jinde jsem se pravidlům tolik nepřiblížil. Reálné věci mají v sobě obvykle mnohem větší sílu, než pravidla.

I na mě ty blesky působily rušivě, ale pseudohistorie mi vyhovuje, takže mi to až tak moc nevadilo. Příběh dobrý, atmosféra mě celkem vtáhla, a hlavně ta pointa byla výborná. Filozofická hloubka je soustředěna do třetího dílu, proto čtenáři nezoufejte a čtěte, stojí to za to!

Tak Goran to bumpnul a já si to přečetl. Musím pochválit snad nejlepší implementaci blesků :) z něčeho tak příšernýho se podařilo vytvořit docela zajímavou reálii světa. Fakt dobrý. Historické konsekvence výborné, až mě mrzí že si nemohu zahrát.

No, ta Moc je možná nejslabší z těch tří věcí, co tu visí. Pravím sebekriticky. Nicméně i za ní si stojím natolik, že jsem ji uveřejnil.

Eh, omlouvám se, na čtení knihovny příběhů jsem si ještě nenašel čas (zatím mám přečtené d20 knihovny tři...) takže povídky čtu spíš tak namátkou... systematická četba mě teprve čeká.Blesky byly... úsměvné, ale nějak moc mě nerušily. Asi je to tím že mám sám zkuenosti s poněkud problematickým přepisem pravidlových reálií do povídkového rozměru.Celkově se mi to líbilo docela hodně, ale je to takové kronikářské... bez takové té jiskry která do toho člověka vtáhne. Mám dojem že bych to mohl číst postupně dva týdny na pětkrát a nic bych z toho neztratil... což ale také může mít své kouzlo :) Jinak to je poprvé co vidim magii z DrD v nějaké settingově aspoň trochu smysluplné podobě. A líbila se mi ta pointa s mocí na konci - neviditelnost... kdybych nevěděl, že to Argo napsal až potom, co vyšel sedmý Harry Potter, nařknul bych ho z plagiátorství - hůlka moci kámen života a... neviditelný plášť :)

Sirien:napsal jsem to někdy v době prvního Harryho Pottera, ale na neviditelnost si fakt patent nedělám. To není nejnovější nápad...

To je tak devět let, ne? Možná deset... hm, to je jen pár let potom co sem sám začínal s RPG... jinak se mi líbí to rozvedení moci a zodpovědnosti - že svobodní jsou zodpovědní za to co dělají a někteří raději zapomenou a vracejí se do poddanství, protože to je pro ně snazší.

Fakt pěkné. Dobrá pointa. Argonantovská povídka, kde hlavní roli hraje magie z DrD, to je velice zvláštní spojení, které je však velice povedené. Tleskám.

Hele, jsem jedinej kdo si všimnul (teda, pravda, až napodruhý) že tahle věta tam do tý doby nějak nesedí?