Musím říct, že je milé si tu po co tak koukám víc jak dvou letech zase přečíst nějakou tu povídku :)

Jako background postavy to celé vyznívá dost jako prolog - docela by mě zajímalo, co se pak v životě dotyčného dělo dál.

Hezká povídka, možná by to sneslo další pokračování ;)

Díky, jsem rád, že se líbí. Pokračování nejspíš nebude, teď se další Mrkvoušovy příběhy píší samy od sebe během hraní :-) Smyslem té povídky bylo pro mě především to, abych si ujasnil, jak bych ho chtěl hrát, a trochu se představit spoluhráčům. Jinak ten koncept Blood huntera (a Order of Lycan obzvlášť) je moc pěkně vymyšlený, doporučuji si ho vyhledat.

Jako původ postavy se mi povídka líbila. :)
Chudák Mrkvoslav, jak to snáší? Tak nějak tipuju, že hraní za takovou postavu je určitě zajímavé, ale nějak si to nedovedu představit - obávám se, že kdybych si podobný původ zvolila já, tak to dopadne nedobře. Takže... jak se za Mrkvoslava hraje tobě?

Díky :-) Jak to, že by to nedopadlo dobře? Já s Mrkvoslavem teprve sžívám, máme odehrané teprve dva večery, takže si to zatím zkouším. Při hraní přepínám mezi dvěma polohami a to mezi takovým tím milým, veselým a starosvětsky zdvořilým hobitem jako z Tolkiena, který se ale v případě ohrožení nebo setkání se se zlem přepne do chladnokrevného zabijáka-profesionála. Mrkvoslavovi se nakonec od Grímniho dostalo řádného výcviku (v rámci Order of Lycan), naučil se ovládat vnitřní vlčí bestii a využívat její sílu v boji se zlem, kterému se rozhodl zasvětit svůj další život. Povodí už niky nenavštívil a je rozhodnutý jej ani nikdy nenavštívit. Bylo by to pro něj příliš bolestivé. Každopádně ten kontrast mezi těmi dvěma polohami miloušek hobitek/profesionální lovec nestvůr je vcelku zajímavý na hraní a ostatní hráči na to pěkně reagují. V praxi to třeba vypadalo tak, že se skupina dala dohromady během zajetí otrokáři, kteří je chtěli využít jako gladiátory při zápasech. Postavám se podařilo uprchnout a do té doby slušný a milý Mrkvoslav v jednu chvíli bez mrknutí oka začal podřezávat spící stráže, aby je nemohli ohrozit při útěku. Druid ve skupině se v tu chvíli zmohl jen na překvapené zakoktání: "A-ale pane Pytlíku, co to děláte??" Takhle Mrkvičku ještě neznal :-) A na druhém hraní se Mrkvoslav rozhodl pro coming-out a svěřil se skupině s tím, že se umí měnit na vlkodlaka a aby se ho nebáli, až se tak stane, že to má téměř pod kontrolou :-)

kuschleba píše:
Jak to, že by to nedopadlo dobře?
Mám obavu, že bych nedokázala vybalancovat tu emo stránku ("probohy, co jsem to za monstrum, zabila jsem všechny svoje přátele!") a po pár minutách by to bylo otravné. Druhý extrém je to kompletně odignotovat, ale v tom případě proč se s tím psát, že? ^^;

kuschleba píše:
Každopádně ten kontrast mezi těmi dvěma polohami miloušek hobitek/profesionální lovec nestvůr je vcelku zajímavý na hraní a ostatní hráči na to pěkně reagují
To vypadá jako fajn hra. Tak přeji hodně zábavy. :)